Podobnost se sestrou?

Vím, že se děti nemají srovnávat a přesto mi to nedá.
 Samozřejmě nesrovnávám motorické dovednosti, na to by Jeník cvičící skoro 2 roky vojtovu metodu, neměl...
Jen si všímám podobnosti v chování (nebo v povaze?).

Jeníkova sestra -  (dg. asi v 5 letech - středně těžká ADHD - docházeli jsme na logopedii, nápravu pozornosti, na grafomotoriku, plavání s muzikoterapií ap.) byla také uplakané miminko, ale jinak sluníčko...
Na všechny se smála, venku "hýkala" na lidi, ti se na ni usmáli a ona byla štastná.

V roce řekla 8 slov, v roce a půl mluvila ve větách. Milovala říkanky, básničky... i ty pohybové, ráda zpívala. Měla ráda různé vkládačky, puzzle, pexeso. Byla akční, tak jsme většinu času trávili na hřišti, na procházkách a v dětském centru, kde ráda malovala, modelovala, lepila ap.

I když měla pár svých rituálů - bačkory u postele, plyšový pes na spaní, bez kterého neudělala ani ránu a před usnutím se ptala, jestli nebude houkat sova a jinak by neusnula,  a nebyla mazlící typ (což mě mrzí dodnes)..ale to je tak asi vše. 
Moc toho nejedla, doted je přecitlivělá, má dost konfliktů se sestrou, ale jinak je relativně v pohodě a stále mě udivuje, jak může jíst 3x denně jí rohlík s máslem.
:-)

Jeník začal opakovat až kolem 2,5 roku (paci paci ap. ho nebaví doted) a ted ve 3 letech pusu nezavře - "hádet jábu nece Jeníček " (nechi házet žábu), "nešahej Jeníčka" (nesahat na Jeníčka) ap. 
Mluví k věci, i když svou
formou..."Jeníček nece" (nechce)...."ta´tko, pivo, učit...babička pijet..."

"Mami, pust káču etě (káču)".
Směje se, když se mi něco nepovede. :-)

Jen jídla jí čím dál méně...na začátku jedl všechno, v poslední době odmítá kmín v bramborové kaši, petržel v polévce (metí=smetí), maso nechce vůbec, ani chleba...z ovoce jen hroznové víno a jablko (bez slupky)...jogurt jen občas a bez kousků...

Jeník mi přijde, že je chytrý - v tom, co jeho zajímá - auta, traktory, bagry, čísla....
Ale nočník, oblékání, svlékání, říkanky ap....tam mi přijde, že mluvím do dubu... :-)

Miluje zvukové hračky...vždycky schovám piano, káču, natahovací hračku (s pocitem, že je to pro miminka) a pak je zase vyndám, když už nevím, čím ho zabavit...

Rád posílá auta po bytě - z obýváku do kuchyně, já je pak uklidím a on je rozhází znovu, klidně i x krát za den....nebo kutálí kuličky a běhá za nimi..Kuličky se hezky otáčejí po plovoucí podlaze... 

Přijde mi, že ho  hračky se zvukem uklidní - housenka, vrtačka, piano, pokladna...udělají vždy to, co on chce...zmáčkne čudlík a ví, co bude následovat...
Eliška měla zájmy přiměřené věku, možná se zajímala dokonce o věci pro starší děti. Měla skoro vždy starší kamarádky.

Venku se Jeník o všechno zajímá (ne o lidi, nesmějí na něj mluvit, natož na něj sahat) - auta, výfuk, trubky, závory, kamínky...je zvídavý a šikovný.

Ale musí jet na kočárku, asi se cítí jistější? Pěšky ujde jen kousek a pak se vzteká.
Občas projevuje radost...třeba když rozhází auta po obýváku nebo papírové pleny po celém bytě....:-)

Na své jméno slyší (sice ne vždy)...někde jsem četla, že autisti neragují na své jméno, opakují fráze...to Jeník zatím (?) nedělá.

Spíš je roztěkaný, hyperaktivní, snadno ho něco vyruší, ale občas si hraje i funkčně - naloží něco do bagru a jezdí s ním po zemi...i když to není často.

Nevozí lidi, i když já mám pocit, že by měl, tak mu je do autíček často dávám a Jeník je zase vyhazuje ven....
Nejraději vozí papírky, kaštany, žaludy a špunty od vína. 
A taky brouky, mravence, kudlanky a pavouky, i když ty už ted méně...ale měl období, kdy "svou" havěť miloval... :-)

Přijde mi, že to, co holky dělaly samy od sebe a rády (např. pápá, paci-paci, kolo kolo mlýnské)...
tak to Jeníčkovi dlouho trvá a musím to opakovat dlouho, než to pochopí...at to bylo mluvení - slova... nebo činy...

Bojí se kotle a bouřky....tudíž musím neustále opakovat, že kotel je hodný, topí, aby nám tu bylo teplo....a bouřka už naštěstí dlouho nebyla... jinak totiž hystericky ječí..

Třeba se těší na babičku (moje maminka), ale nevítá ji, ale hned utíká pro papírek - "s babičkou hájet papíkem" (házejí si s papírkem od kinder vajíčka), má moji mamku rád (tedy nemazlí se, netulí se), ale nosí jí dřevěné hračky, které chce skládat a knihy, ve kterých chce ukazovat čísla.... Vítá činnosti s lidmi spojené, NE ty lidi...

Nejraději něčím hází - pořádáme tedy bitvy kapesníkové, plyšákové a utěrkové... :-) Házet čímkoliv...to je jeho hobby.

Pořád ho musíme něčím zaměstnávat, sám to moc neumí.
Utíká třeba otevřít dveře Elišce, když přichází ze školy, a já nevím, jestli ji rád vidí jen proto, že po ní něco chce (pustit dvd ap.) - První, co jí řekne, je: "Ejiko, put kka (Eliško , pust Krtka)"

Eliška se také vztekala, ale vždy k tomu měla důvod...když jí něco nešlo ap.
, ale Jeník mě kolikrát překvapí, když to vůbec nečekám....jako třeba při vstupu na poštu...táhla jsem ho 3-4 kroky, pak se šprajcnul,  držel se zábradlí a hystericky ječel...

Když na něj lidi promluvili ve snaze ho asi uklidnit, tak ječel ještě víc....v tu chvíli nereaguje na oslovení, na slova...vypadá to, že mě vůbec neslyší. Na kočárku je to lepší, sice se vzteká, ale není to ten afekt, kdy je MIMO...

Někdy ho chce manžel přebalit a on křičí : ""hají meé, hají meé" " (spát ne) a pořád dokola...manžel může 100x zopakovat, že nejde spát, že mu dá jen čistou plenu...ale vypadá to, jako by Jeník nevnímal...

Asi před půl rokem hystericky plakal u vlaku ( manžel mu vysvětlil, že se pojede vláčkem, Jenda se těšil, ale u vlaku se šprajcnul a nikam se nejelo).
A pak ještě dlouhé týdny po tom, jen když jsme projížděli okolo, tak křičel v autě " ššš meééé".

Cestování s Eliškou - četla si knihy, zabavila se hračkama, zpíváním..Jeník to vydrží chvíli a nezabaví ho skoro nic...Jedině jídlo, ale nemůžu ho krmit celou cestu, že?!

Eliška byla společenská, což Jeník není. A úplně nejvíc nesnáší chodit na poštu a do papírnictví. 
Už ho raději občas nechávám na kočárku venku...je tam silnice a on pozoruje auta, nákladáky a autobusy...ale taky to nevydrží dlouho...Nemá rád, když kočárek stojí...

Přijde mi, že má záchvaty paniky nebo úzkosti....nedávno na procházce začal z ničeho nic plakat a nedal se nijak uklidnit (nejsem si vědoma ničeho, co by ho mohlo rozčílit), trvalo to asi 15 minut, pak tak..jak to začalo, tak to skončilo.

Nedávno jsem na něj asi 3x  "houkla", že se něco nedělá... a on začal hystericky plakat....bylo mi v té chvíli hrozně...připadal mi tak vyděšený, vykolejený a vůbec nebyl ke zklidnění. 

Jenže se v tu chvíli nenechá pochovat, v postýlce ječel jak pominutý, tak jsem ho nechala válet se po zemi...a cca po 15 minutách bylo líp. Takové stavy  Eliška nemívala. Tam to bylo většinou o vzteku. Ale u Jeníka mi přijde, že má STRACH. 
Kolikrát v TV u nějaké scény, začne hystericky a vyděšeně plakat a křičí "TO NEEE" - v jedné scéně je oheň, ve druhé po sobě lidi házejí dortem , jinak tam nic "rušivého" nevidím...Jeník asi ano...ap.
Do obchodu Mountfield jsme ho v sobotu táhli násilím....a vyváděl skoro celou dobu uvnitř. A to se těšil na houpačku...

Uleví se mi asi až po vyšetření, at bude dg. jakákoliv. 
Ta nejistota je asi nejhorší. A možná mi bude hůř, pokud mi řeknou, že mu "nic" není...

Má moje dítě autismus?

Má moje dítě autismus? 

Nevím... 
Ač primář neurologie, který Jeníka zná už více jak 2 a půl roku, i můj známý z Moravy pracující v psychiatrické ambulanci, maminky na diskusi DMO i na té o autismu, i jedna maminka autistické holčičky ... všichni řekli, že mají podezření na autismus, já opravdu nevím.... 

Jsem jak na houpačce...jeden den si říkám, že to není možné, že je jen divoký, přecitlivělý, rozmazlený, že je to KLUK... a druhý den mi tečou slzy při pomyšlení, jak jasné signály moje dítě celé tři roky vysílalo a já je neviděla. Nebo viděla, ale omlouvala to klučičím chováním, zájmem o techniku ap. 


Ted si všímám Jeníka od neděle víc (ne že předtím bych si ho nevšímala, ale předtím jsem ho omlouvala, že je rozjívený chlapec) a to, co mi před pár dny přišlo jako klučičí nezbednost a pouhé lumpárny, mi dnes vhání slzy do očí - blikání světlem - vypínačem, časté splachování záchodu, pozorování pračky v chodu (myslela jsem, že má zájem o techniku),  nesnáší slídu na kočáře, změřit ho normálním teploměrem neexistuje, jen ušním za 1 vteřinu, kouše si ruku, rozhazuje hračky, mlátí kladívkem do lega, v koupelně zapíná často větrák, vadí mu sluníčko a blesk fotáku do očí, bojí se kotle a bouřky, v pohádkách na dvd nemá rád nějaké scény (třeba kde je oheň), musím to přetočit dopředu...... 


Nemá rád horké jídlo...kolikrát mu malinko ohřeji mléko (je vlažné), ale on řekně "pálí", hodinku ho nechá stát na stole a po nějaké době ho studené vypije... 
V polévce nechce petržel, říká "metí (smetí) nee, v bramborové kaši nesmí být kmín (metí)....masíčko taky neeee. 
Když si vzpomene, že chce plenku jen s oslíčkem, prohrabe kvůli tomu celý šuplík... 
Na spaní musí mít dva dudlíky - jeden v puse a druhý na hraní v ruce. 

Jako miminko miloval hudební hračky, často jsme je pouštěli pořád dokola, jinak plakal...říkali jsme si, že nic nedělá, neumí sáhnout na hračku, tak se zaměstnává alespon hudbou... 


Chodí se mnou na WC a ve volné chvíli chce vždy pustit vodu -  okusuje přitom kartáček, který si namáčí ve vodě... 
....přes den musí být všechny dveře a šuplíky zavřené, v noci naopak..otevřené dveře a rozsvícené světlo na chodbě...Vzpomínám, jak řval v Prostějově u babičky celé noci a nechtěl tam spát....jeho zájem o čísla.... 

Ale všechno - opoždění vývojové, motorické, i  mluvení, přecitlivělost, neposednost... jsem přičítala jeho dg. DMO a odečítala mu půlroční opoždění....Připadám si ted tak hloupá...jak jsem mohla 3 roky nepoznat, že má asi autistické rysy...? 

Není to tak, že jsem si ničeho nevšimla...všimla...mnoha náznaků....do města chodíme stejnou trasu, jinak řve TAM néééé, sedáme si na stejnou lavičku (v létě)... 

Při nákupu vždy sedával na košíku a když jsem ho tam jednou nedala, řval jako zvíře...ale  oblečený ve svetru, kombinéze a sněhulích se tam nevleze... 
Myslím, že jako jediné dítě řve v obchodáku, pokud nemá jídlo v ruce..ale třeba mu tam něco vadí...??? 

Loni na jaře v Lutové na pobytu s Ranou péčí byla přednáška o alternativní komunikaci s paní z APLY Tábor...už tehdy jsem s ní řešila, že ve 2 letech Jeník nemluví, nedělá paci-paci a podobné pohybové říkanky, řešily jsme náhradní možnou komunikaci, ale znakovat a ukazovat  Jeník nechtěl... 


A ted si říkám, zda to, co na něm paní rané péče obdivovala,  že přesně ví, kdy má jít  ven a kdy spát......že to k tomu asi patří...? Autisti mají rádi své ritály a nemají rádi změnu. 

 Teprve v neděli jsem pochopila, že mě moje dítě "nenápadně" na 3 roky izolovalo od okolí. Pomalu jsem se mu ve všem přizpůsobila a nikam nechodila - denně stále to samé, pevné rituály, kdy Jenda ví přesně, co bude následovat - snídaně, hraní, čtení, svačina, ven, oběd, spánek, plyšáčková bitva, procházka (ve dvou - nesmím se ani s kočárkem zastavit a s někým si povídat), hraní, čtení, spánek. 
 Na výlety jezdil občas jen manžel s holkama, protože Jenda nerad sedí v autě. A zjistila jsem, že mu vyhovuje pořád dokola to samé... 
  
Pokud jsme sami dva, tak je to v pohodě a večer do 20 hodin spí. Ale pokud se děje v určitý den něco jiného - návštěva lékaře, hlídání kamarádkou při mé nemoci, když přijede babička...tak večer do 22-23 hodin nespí. Čím víc rušivých elementů za den, tím hůř spí. 
A mám pocit, že mu domácnost ve dvou vyhovuje. Jak přijdou holky ze školy, chtějí dělat úkoly, tak Jeník ječí..ano, je vidět, že z ních má radost, ale nesmějí si sednout tam, kde sedá on, nechce, aby psaly úkoly, aby si pustily jinou pohádku v TV, aby si sundaly bačkory (musí je mít neustále na noze), každá maličkost ho rozhodí. O víkendu, kdy jsou doma holky i manžel, tak je to tragédie - mám pocit, že čím víc "lidí" doma, tím hůř to zvládá... 


V poslední době nedovolí ani holkám, aby mu ohřály mléko nebo pustily DVD...jen "maminka, maminka".... 
Včera tu byla jen moje mamka a Jenda do 23 hodin nespal... 

Jinak to se mnou  chudák někdy nemá jednoduché - včera jsme si prohlíželi knížku o Mašinkách a četli jsme "čísla" (dole na stránkách)....říkám...číslo 17, 18"...néééé, nééé...co to je?" ....číslo 18 ....Nééé. ....Tak 1 a 8? ...."Néééé, není jedna... 
...mínus"... Až po chvíli mi došlo, že v této knize nemá jednička "zobáček", jednička je jen jako čárka a asi mu připomínala "otočené a postavené" mínus. Má rád jedničky se zobáčkem... 

Jak jsme kupovali houpačku

Je krásné, ničím nerušené sobotní ráno.

Holky jsou na víkend u babičky v Benešově a doma zůstal jen malý rarášek.
Manžel měl už delší dobu v plánu koupit si posezení na zahradu - dřevěné židle, stůl, houpačku.
Na podzim si kvůli tomu na zahradě vybetonoval a vydláždil místo.
Prý tam budou s tchánem od jara do podzimu popíjet pivo. :-)

Což o to, s podlahou na zahradě za 15 tisíc nesouhlasím, ale nikdo se mě neptal. Nábytek za cca 20 tisíc také nepotřebuji, ale houpačka by se hodila.
Děti se rády houpou a v nějakém pořadu jsme viděli, že na zimu si lidé dali houpačku do obýváku. Přišlo mi to jako super nápad.
Oblékli jsme tedy Jeníčka a vyrazili do Benešova.

Pár km před cílem se začal Jeník vzpírat v autosedačce a bylo vidět, že už má sezení tak akorát dost.
Naštěstí za pár minut jsme byli na místě. Pouhých 16 km a stačilo nám to.
Jeníčka jsme předem připravili na to, že se jdeme podívat na houpačku a on se těšil.

Když jsem však otevřela dveře do prodejny, začal se Jeník, kterého manžel držel za ruku, vzpírat a plakat "TAM nééé", nééé.
Manžel ho vzal do náruče a ufňukané dítko chvíli nosil.

Jeníček se nechtěl pohoupat, nechtěl stát na zemi. Nejdřív vyzkoušel asi 2 dřevěné židle a pak chtěl nosit.
Chvilku se mi podařilo odvést jeho pozornost vystavenými hračkami - byly tam bagry, náklaďáky, kombajn, válec, traktor...a manžel si mezitím vyřídil objednávku.

Pak už byla Jeníkovi dlouhá chvíle. Při čekání na zaplacení se Jeník válel po zemi, plakal, několikrát strčil do vedle stojícího pána. Snažili jsme se odvést pozornost, pochovat, ale už nic nezabíralo.

Vzala jsem ho tedy za ruku, šla jsem s ním do auta a manžel zaplatil sám...
Když jsme vyjeli z Benešova, řekl manžel, že jsme byli v obchodě půl hodiny a stačilo to....

Jen půl hodiny? Mně to připadalo jako celá věčnost.
Domů jsem přijela zpocená, Jeník měl kombinézu špinavou, jak se válel po zemi, na které byly loužičky rozpuštěného sněhu....

Něco se mi nezdá

Máme 3 krásné, šikovné děti - Elišce je 11,5 roku, Šárce 10 let a Jeníčkovi budou 1. února 3 roky.


Jenda je náš rohatý andílek. Díky včasné diagnoze pana doktora Živného, díky Vojtovce a cvičení bodíků chodí, ještě v roce to na chůzi moc nevypadalo....  sedl si v 17,5 měsících... 15 měsíců proplakal....je to malý živel, který zabral veškerý volný čas maminky.

Pleny má  neustále...odmítá si sednout na nočník, ječí a vzteká se, neumí si sám hrát, neustále vyžaduje pozornost, nic si neumí obléct, svléct ...do toho holky v pubertě.... každý den je tu legrace ... :-)
S Jeníkem je to však  čím dál horší...Ted třeba odmítá třeba chodit bez kočárku. Nevím, jestli ho mohou bolet nožičky? Říká "bolí nohy". Myslím, že lhát ještě neumí....ale tahat kočár s 3letým dítkem v haldách sněhu....super zábava.
Dá se žádat o nějaký větší kočárek? Kdo napíše "poukaz"? To jsou informace, které se asi dají hledat na netu, ale na ten mi nezbývá čas...

Včera jsem to zkusila bez kočáru (druhý pokus a horší než ten první) a řval jak tur, táhla jsem ho po smyku z města domů. Lidé se otáčeli...domluvy neslyší a na plácnutí reaguje ještě větším vztekem a řevem..
Doma pro změnu se vším hází...Ale to už nějak neřeším. Včera si vzpomněl, že rozhází z přebalovacího stolku všechny papírové pleny...házel je po obýváku, do kuchyně, na schody, do psí boudy...a byl u toho tááák štastný  a hodný...přece jsem ho nemohla vyrušit větou, že "TO se nedělá"...Pokud si neublíží, tak to neřeším...
Když je Jeníček  v první fázi vzteku (jak jsem si to hezky rozdělila), dá se odvést pozornost, ve druhé fázi, kdy už to neúčinkuje, tak ho dám do postýlky a vyndám, až se uklidní, pokud dosáhne fáze číslo 3 a hystericky ječí, až se zalyká, tak nepomáhá nic...jen nechat ho řvát, dbát na jeho bezpečnost (z uctivé vzdálenosti) a nevšímat si ho... a on se cca po 15 minutách uklidní....Doma to zvládám v pohodě, horší je pozorovat na poště nebo ve městě nechápavé pohledy lidí...

Jeníček vyžaduje rituály - zavřené dveře i šuplíky, asi 30 plyšáků v posteli, nesmí mu žádný chybět, musí být stále zapnutá TV s jeho oblíbenou pohádkou, i když se nedívá...nevydrží sedět déle jak pár vteřin, ale TV vypnout nesmíme.
Nesnáší koupání - řve, jak kdybysme ho vraždili....Ani v létě v tom největším horku jsme ho nedostali do vaničky, natož do bazénu...ani když ho sestry lákaly oblíbenou hračkou...
Nemá rád změny...je zvyklý na dlouhý rukáv a dlouhé kalhoty, takže přemluvit ho v létě ke kratasům a tričku byl nadlidský výkon...povedlo se až po mnoha dnech a jen občas...Bez ponožek neudělá ani ránu... :-)
Nenechá si ostříhat vlasy, s nehty je také potíž...ale to je maličkost...Občas...v nestřeženém okamžiku...mu pár vlasů, které mu nejvíc překážejí, narychlo ustřihnu, než si Jeník stačí všimnout...A nějaké "zuby" už neřeším...:-)

V poslední době odmítá i manžela, vlastního otce - nesmí ho přebalit, cvičit s ním také ne...ani ho koupat...jinak kope, řve a bije ho...
A přesto ho manžel alespon 2-3 x za týden koupe...potřebuju  těch 10 minut vydechnout  a řev se snažím ignorovat...
Jenda se bojí kotle a bouřky...hystericky ječí, když slyší, že venku prší nebo když má jít okolo kotelny do ložnice...
Je "nepříčetný", když si třeba Eliška sundá boty....MUSÍ je mít na noze a ne vedle na zemi....
Stejně tak nesmí mít Jenda zip u pusy...maličkosti, které ho dokáží dokonale rozhodit...

Koupila jsem Jeníčkovi relaxační hudbu pro děti, uklidnující melodie (zapomněli mi říct, koho mají uklidnit), pak třeba ptáky v lese, zurčení potůčku ap., ale nemůžu to pustit, protože se Jeník rozčílí.....Má vždy období - měsíc - dva, kdy chce bud jen DVD Krtek 1, Zpívánky nebo Zlatovlásku (jedna věc ho drží delší dobu) a nic jiného se v tu dobu nesmí pustit....Ted jsou to Kostičky.

Je to čím dál horší, dostal sice přírodní kapky na zklidnění, ale asi nepomáhají...
....Nevím, jestli vůbec....a kam dojít....stejně se nenechá nikde vyšetřit... A není to brzy ve 3 letech? I když někdo mi říkal, že absolvoval psychologické vyšetření s ročním a dvouletým dítětem.
Nevím, zda žádat o nějaké příspěvky či delší mateřskou... a hlavně, jak na něj...

Ale ano, vlastně vím - ze zkušenosti s Eliškou  - trpělivost, trpělivost, trpělivost a láska...spousta lásky...:-) K tomu pevný řád a nějaké mantinely.
Ano, mantinely...ale zbyly ještě nějaké? Možná.... pár..že se nesmí lámat mamince prsty u cvičení a že v 19:30 h. jde do postele, i kdyby čert na koze jezdil a nevyndám ho, i kdyby vyváděl psí kusy....Ale to je tak asi všechno...


Manžel už několikrát řekl, že Jeník není normální...
Dřív neměl Jeník rád knihy, ale pomalinku, po pár sekundách se mi podařilo ho ke knihám přivést, i když mi často ukazuje jen "pímeno a číso" :-) Nic jiného "číst" nepotřebuje...
Občas zkusím "něco nového" - jako třeba razítka, ale moc neuspěji...měl "pinavé lučičky" a záchvat vzteku, když to nešlo umýt...

Nesnáší tělěsný kontakt, nechce se přitulit, hned se se řevem odtahuje.
Nebyla jsem 3 roky pomalu na žádném výletě, nejen proto, že cvičíme několikrát za den, ale také proto, že Jeník spí JEN ve své postýlce, tak se nesmím ani zdržet u mé maminky, na poledne musím být doma a dát ho spát, jinak je zle... Jinde Jeníček nespí.
Venku na něho nesmí nikdo promluvit, což lidi rádi činí, pak se vzteká...v lepším (nebo horším?) případě křičí "pivo, pivo"... Nechápající pohledy lidí mi už přestávají vadit...dokonce se tomu dovedu i zasmát.

Pokud si nááhodou doma začne hrát, tak ho každá maličkost vyruší - když vstanu od stolu, holky jdou na WC, když zaštěká pes...cokoliv...

Eliška měla ADHD - poruchu pozornosti s hyperaktivitou, cvičili jsme nápravu pozornosti a grafomotoriky, jezdili na muzikoterapii s plaváním, a i když mi to tenkrát přišlo hrozné...oproti Jeníkovi to byla Havaj... :-)))
Asi mě chtěl osud zkoušet, zda jsem lekci s Eliškou před pár lety zvládla na jedničku a jak si poradím podruhé....
Ale zjistila jsem, že i když možná diagnoza bude stejná, projevy a chování dítěte se mohou na hony lišit, i reakce a můj přístup musí být jiné a hlavně adekvátní novým a často nečekaným situacím...nedá se paušalizovat, že co platilo na Elišku, bude platit i na Jeníka...ne, to vůbec ne...
...Jeníček je svéhlavička. :-)

Někdy si říkám, že je to jen období vzdoru, ale po zkušenosti se 2 dětmi o tom pochybuji... Jeníček je uřvané, uječené dítko už od narození.   Přijde mi, že je na tom jako před lety Eliška...jen asi v horší formě....
V TV kterýsi den mluvila K. Kornová o synovi s DMO a autismem a hodně mi to připomínalo Jeníka...Mohl by mít Jenda autismus? Pokud ano, jaký? Vím, že je několik druhů...třeba by mi pomohlo nastudovat na toto téma nějakou literaturu...:-)

Ano, je to rarášek, ale přesto by ho člověk nevyměnil...když se na vás usměje svým kouzelným úsměvem a zavolá: "Maminko, BOUK"...odpustila bych mu všechno a nevyměnila bych ho za všechny poklady světa...

Pář řádků stačí, aby se matce 3 dětí ulevilo a aby nabrala sil do dalšího boje.... :-)

 .