pátek 25. února 2011

Zvykání na práci u stolečku

Nachystala jsem si hračky a úkoly, abych Jendu pomalu lákala k novému pracovnímu stolečku.

Něco jsem našla na půdě po holkách....
...A něco jsem měla pro Jendu schované ve skříni.

Původně to byly dárky na vánoce, ale protože Jenda odmítal pracovat a nové dárky mu nedělaly radost, tak zůstaly schované a čekaly na vhodnější příležitost....

A ta nastala právě teď. :-)
Něco jsem nakoupila na Mimibazaru.


Většinou má pro mě (a nejen pro mě) Jenda nachystaný celý arzenál svého "nevhodného" chování, kterým mě chce donutit ke kapitulaci.... a odradit mě od práce na strukturovaných úkolech....

Válí se po zemi...

...hází po mně křesílkem...

...bije mě....

Utíká na schody...


Vyplazuje na mě jazyk...

Ječí ...nebo zalézá pod stůl....
Jindy převrací třeba židle...

Ale většinou časem pochopí, že matka je neoblomná a že když něco ŘEKNE, tak to taky platí....
A ta lákadla jsou tááák velká....

Třeba LIPO... Jenda ted zbožňuje LIPO...a kdo by odolal, že? :-)


Miluje čísla a písmena....

Říká: "Eliška (E), Pivo (P), Indián (I), Maminka (M), Vlak (V),Opička (O)..ap.

Také má rád autíčka CARS....

Líbí se mu  zvířátka ....

...a také dopravní prostředky....

Něco si  jen prohlíží..... Něco si pro změnu  skládá do řady....

A stále dokola se ptá: "Co to je? Co to je? Co to je?..."
Puzzle dovede s mírnou dopomocí složit skoro sám, když CHCE.... :-)

A odměna v podobě želatinových bonbonků, čokoládového brouka nebo oblíbeného LIPA většinou zvítězí....

Samozřejmě, že dudlíčky a zapnutá televize nesmějí chybět.... Ale důležité je, že PRACUJE....
Učí se sedět u stolu, poslouchat pokyny a něco smysluplného dělat....
Jinak by trávil celé dny u pohádek na DVD....
Často je to pěkná "fuška", někdy si připadám jako krotitel "nezkrotné" zvěře a ne jako milující matka, ale i tak jsem ráda, že se Jeníčkovi občas u stolečku líbí.....

čtvrtek 24. února 2011

Výlet do SPC Kamínek v Ústí nad Orlicí

Dnes jsme si udělali s manželem prima výlet....
(Cestou zpátky jsem žertovala, že nebýt autismu, tak si nikam společně nevyjedeme...)
Jeníčka hlídala moje  maminka.

Jsem zmrzlý človíček milující spánek....
A když mě budík ráno nemilosrdně budil v  6:30 hodin, vůbec se mi nechtělo vstávat. Při pohledu na teploměr jsem měla chuť zavrtat se zpátky do teplého pelíšku.
Venku bylo pro mě přííšerných mínus 16 stupňů.
Ale když si něco umíním, tak to i splním...
Díky Monice a jejímu blogu o Járovi... jsem získala tip na výlet:

Výstava strukturovaných úkolů... Nezní to krásně?... To jsem přece MUSELA vidět. :-)
http://ojarovi.blogspot.com/2011/02/vystava-strukturovanych-ukolu.html
A tak jsme vyrazili.
Ani 200 km mě nemohlo odradit...

Výroba obrázků a strukturovaných úkolů je v posledním roce moje HOBBY.

Dělá mi radost něco vymýšlet, laminovat a pracovat s Jeníčkem.

Už si nejsem jistá, jestli to dělá radost Jendovi, ale to je jeho problém. :-)
Možná ještě chudák neví, jak houževnatou a trpělivou má matku.
Někdy má Jeníček období, kdy úkoly (za odměnu) plní rád, jindy odmítá klidně týden cokoliv dělat...ale matka se nevzdává...
Naopak...hledá tipy na další úkoly, přemýšlí, CO by ho zaujalo, ČÍM by ho motivovala, tiskne, třídí,  laminuje a podlepuje suchým zipem...
A to všechno po nocích....
A potom únavou kolem 02. hodiny ranní padá na ústa...

Po 3 hodinách cesty jsme byli na místě:
SPC Kamínek v Ústí nad Orlicí....
Jedním slovem:
NÁDHERA.....
.....úžasní, milí, usměvaví lidé....

...spousta obrázků a strukturovaných úkolů....

....čaj, kafíčko, buchta, teplo....
....Možnost zakoupení hotových úkolů....

....zkrátka parááááda.
Připadala jsem si jako v RÁJI....

Nakoupili jsme Jeníčkovi nějaké úkoly....

A já z nich mám  velikou radost....
Ti milí lidé z SPC Kamínek mi ušetřili spoustu PRÁCE...
Díky nim si teď můžu pár dní po večerech dát nohy na stůl, udělat si kafíčko a zanořit nos do nějaké knihy....

Jenda  chudák ještě neví, co ho zítra čeká....

Děkuji Monice za tip na výstavu a milým, ochotným lidem v SPC Kamínek v Ústí nad Orlicí za jejich práci....
Díky nim jsem získala mnoho nových materiálů i poznatků pro svou práci s Jeníčkem....

středa 23. února 2011

Milovník zvukových hraček

Už jako miminko měl Jeníček nejraději hračky se zvukem...

S počáteční diagnozou DMO si moc "vyskakovat" nemohl....

Dlouho neudržel hlavičku, dlouho nepoužíval ručičky a sedl si poprvé skoro v 17 měsících - po dlouhých měsících cvičení vojtovy metody.

A aby neustále neřval, pouštěla jsem mu různé kolotoče, závěsné a natahovací hračky...zkrátka něco, co vydávalo zvuk a Jenda byl alespoň chvíli zticha....

Hudbu měl od malička rád....
A záliba ve zvukových hračkách mu zůstala dodnes....
Miluje anglicky mluvící knihu o zvířátkách....


Kvůli ní je maminka ochotná lézt i po kolenou a hledat ji pod postelí, pod stolem nebo pod schodama.... Jednu dobu byl bez ní Jenda jako bez ruky... Pouštěl ji snad 1000 x dokola....
Když ji zrovna někde doma "ztratil", řval tak strašně, že by se nad ním i dub ustrnul....a to pak maminku vybičoval k nadlidským výkonům.... Maminka lezla po čtyřech a nahlížela do všech možných  i nemožných koutů, do košů ap..., jen aby knížku našla....a ten ohlušující řev jí nedrásal uši...

Jednu chvíli jsem si říkala, že jestli ji někde venku ztratíme, tak se půjdu oběsit....
Ano, tak strašně dovede řvát dítě s autismem, nemá-li tu SVOJI hračku....
A neříkejte mi, že ho to za chvíli přejde.
Nepřejde...
Jako batole dovedl řvát i 4 hodiny v kuse...ty vzpomínky ještě nevybledly...
Ale Jenda měl rozum a ven si ji většinou nebral...


Některé hračky jsou méně oblíbené a zabaví ho jen  pár minut, jiné má již několik let....
Třeba hračky na šňůrku má neustále zavěšené  na postýlce...ty patří k usínacímu rituálu.
Nedávno se u jedné hračky rozbil hrací strojek a u druhé Jenda utrhl šňůrku....  A tak musím mít  neustále "pár kousků" v zásobě .... protože když je nejhůř, tak jen sáhnu do skříně a vylovím novou hračku....

Počátkem loňského roku jsem pochopila, že hračky se zvukem patří k jeho autismu....
Je to podobně předvídatelné jako když mačká vypínače, aby rozsvítil světla, když pouští větrák nebo splachuje WC....
Zmáčkne čudlík a hračka udělá VŽDY to samé....

Je krásně předvídatelná, přehledná a jasná....
Přesně to, co Jenda potřebuje....


Z tohoto důvodu asi nemá rád pejska od FP...

Tuhle hračku jsem nikdy nepochopila.... Hraje si, co chce, kdy chce...a pokud ho úplně nevypneme, tak začne z ničeho nic řvát třeba  ve 3 hodiny ráno na celý barák: "Mám Tě rááááád, obejmi mě..."....   Ale neberu to jako mínus...občas to člověk potřebuje slyšet, i když třeba jen od plyšového psa.... :-)

Podobně  nemá rád dětský počítač.... Asi je to na něj moc náročné...

Dostal ho ke 3. narozeninám, ale tak ječel, že jsme ho museli skoro na rok zase schovat...
Ted to občas zkusíme, ale stále to není ono....
Nějak Jendu "neoslovil"....

Zvukovou knížku má moc rád....

Dostal ji k jednomu roku a protože není k hračkám moc "něžný", tak první kousek zničil a tohle je knížka číslo dvě....
Měla jsem jednou období, kdy jsem všechna chrastítka a podobně miminkovské hračky schovala na půdu - s tím, že už je na to Jenda velký...a pak jsem je zase rychle donesla, když jsem nevěděla, jak jinak zabavit své neustále ječící dítě....
A takhle miluje piano, vrtačku, červíka a hrací panel z Lega:

Nejoblíbenejší jsou zvukové knihy...

......a zvlášť jedna o hmyzu..... Tu si Jenda poslouchá i u televize.... :-)

Knížky a hmyz ...to je náš Jeníček.....

A když mu holky občas půjčí svůj taneční koberec, tak vím, že mám  chvilku čas na vaření....
Néééé že by tancoval, ale zkoumá ho rukama....i nohama....

A hračka, kterou nesnáším já? To je mluvící pokladna... Ta je ještě po holkách...našli jsme ji na půdě a Jenda je z ní unešený....
Já už méně ... Ono slyšet 100x za  minutu: "Dobrý den, dobrý den, dobrýýý den...dobrýýýý deeeeeeeen....."

To je i na mě moc.... Nechápu, jakou rychlostí dovede Jenda ten čudlík mačkat....
Tady je vidět, co všechno musí vydržet matka autistického dítěte, aby si mohla chvilku sednout a dát si kafe....V tu chvíli musí "VYPNOUT" a dělat, že ten přííííííšerný zvuk neslyší....
Vždyť její dítko je v tu chvíli tááák šťastné.......

A šťastné dítě je přece to nejdůležitější....

úterý 22. února 2011

Canisterapie a 3 pejsci

Včera k nám asi po 2 měsících přišla slečna Lucie z Ochrany fauny.

Po více než 2 měsících jsme našli další společný termín.
Mezitím byly vánoce, nemoci, spousta akcí...zkrátka "nebyl čas"...
Poslední lekce canisterapie se nám nevydařila.... http://auticekjenicek.blogspot.com/2010/12/nepodarena-pulhodinka-canisterapie.html

Tentokrát jsme to neriskovali a rovnou jsme naplánovali návštěvu DOMA.

Venku je zase sníh a nemuselo by to dobře dopadnout...
I když si myslím, že je na tom Jenda malinko lépe než před 2 měsíci... Ale pokoušet to nebudeme.
Televizi jsem nechala zapnutou.... patří k rituálům a Jendu uklidňuje.... A Jenda na ni občas mrknul...

Jeníček se na Olina moc těšil.... Měl obrázek v denním režimu na stěně.
Slečna Lucka přinesla Jeníčkovi nádherné obrázky svých 2 psů... a myslím, že tím si Jendu získala.

Dokonce si od ní z ruky vzal piškot...

Jeníček má obrázky MOC rád. Hned si je prohlížel a také si je olízal a okousal...

Tak tady jsou:
OLIN a AKIRA:


Olin je úúžasný. Je takový správně akční.... Přesně typ pro našeho Jeníka.

Běhal za Jeníčkem a dokonce se nechal  tahat za ocásek....

Jeníček lovil piškoty v sáčku a házel je chvíli po obýváku a chvilku v kuchyni....


Pak se pejsci vyměnili a Lucka přivedla z auta Akiru... Té se moc běhat nechtělo.... :-)

Je spíš na tulení, na hlazení, na mazlení.... Ale to zase není nic pro Jeníka. Doteky nemá rád, i když ty zvířecí má pořád raději než ty lidské....

Utíkal s piškůtky do kuchyně a čekal, že Akira poběží za ním (stejně jako Olin..).... Ale nevztekal se, když nebylo po jeho, tak jsem měla radost....

Občas udělal pejskům na vyzvání rychle "malá malá"....
Na závěr lekce canisterapie dostal Jeníček od slečny "hmyzí domeček"....když má rád ty brouky... :-)

Není slečna úžasnááá?! :-)
Přijde ve svém volném čase, zdarma a ještě Jeníčkovi donese dárek, na který bude Jenda na zahradě lákat své  hmyzí "kamarády"....
Sama nám loni nabídla svou pomoc jako reakci na můj článek v místním tisku:
http://www.auticekjenicek.estranky.cz/clanky/jenicek/clanek-v-mistnich-novinach.....html
Díky Bohu za podobné lidi.

Jenda říká: "Jeník na Olina těší...až bude nula nula deset....pide Olin...." (přijde Olin)
Včera totiž přišli v 10:00 hodin a Jeníček si to pamatuje... Je chytrý (i když to většinou neumí "prodat") a paměť má jako slon...
Když návštěva odešla, nakrmil zbylými piškoty ještě naši Betynku....

Krmení Betky má také v denním režimu...to praktikuje sám už několik let...

Jsem ráda, že se akce tentokrát podařila a už se těšíme na další lekci...
Slečně Lucce i pejskům patří náš neskonalý dík.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...