Autíček Jeníček

Korálky s písmenky

2012-02-24T02:03:00.001+01:00

Tentokrát jsou fotky ze 14.12. 2011

Mám zpoždění....

...ale nestíhám vkládat všechno to, co bych chtěla....

Jeníček dostal korálky s písmenky....

....a byl z nich pár dnů nadšený....

Procvičoval si motoriku prstů....

...a hezky se u toho soustředil....

Když ho něco baví...

....je radost ho pozorovat....

Hlavně nezapomenout korálky spočítat....

...ale to mu nemusím ani připomínat....

Počítání je jeho hobby....

Navlékl celé korálky a dostal odměnu....

Za takovou "práci" si ji přece zaslouží...

Kamarádka ovečka

2012-02-23T14:13:00.000+01:00

Některé fotky vkládám se zpožděním....

Nejinak tomu bude i dnes....

Hrátky s ovečkou jsem ještě z doby před stříháním....

Ovečku i míček má Jeníček rád....

Ovečka hrála fotbal a kopala do míče....

...pak si na míček sedla a snažila se udržet rovnováhu...

....chvilkama se spolu dívali na pohádku....

...tulili se....

...nebo odpočívali....

Ovečka je krásně hebounká a Jendovi se moc líbí....

Každé dítko dostalo na vánoce plyšové nahřívací zvířátko a Jenda si nejvíc oblíbil ovečku.
Ten si ji však nenechá nahřát, protože nemá rád teplé věci.
Holky si svá zvířátka - berušku a včelku nahřívají v mikrovlnné troubě každý večer před spaním....

Stříhání vlasů

2012-02-22T20:52:00.003+01:00

Tak ....
.....včera jsem do toho praštila.

Už několik dnů, možná týdnů vím, že Jeníček potřeboval ostříhat....

Ale toho jen při vyslovení slova "ostříhat" chytá amok...
Včera jsem se rozhodla. Už mu to padalo do očí a tak jsem se odhodlala.

Oblékat ho, tahat ho do auta a ke kadeřnici by bylo přilévání oleje do ohně.
Lidí se Jenda bojí...

Počkala jsem skoro na 23. hodinu,...
....a říkala jsem si, že Jenda bude tak unavený, že už se nebude bránit.

Chyba lávky.

Jenda není unavený nikdy.

Posadila jsem ho na okraj umyvadla.

Kdybych ho nechala na zemi, tak by se válel po zemi, kopal by nebo by mi utekl.

Věděla jsem, že musí být za 2 minuty hotovo.....se vším všudy...

Tak jsem párkrát "šmikla" a bylo to.

Jenda hystericky ječel, ale slíbila jsem mu odměnu.

Jasně....
..... není to ono, má tam "zuby", ale mohlo to být horší.

Vzadu jsem si vůbec netroufla, ale to není až tak důležité.

Důležité to bylo hlavně okolo očí a uší, kde mu to vadilo.

Myslela jsem si, jaká je to hrůza, ale dnes to 3 lidé (včetně Šárky a otce) nepoznali, že je ostříhaný, tak snad to není tak hrozné.

Jediná Eliška mi řekla, že se jí to nelíbí.

Někdy se holt člověk nemá čas ohlížet na krásu.

Jenda dostal své oblíbené Mentos bonbóny....

....a hned si je schoval do své zamilované taštičky, která přišla spolu s míčem od Andrejky....

Ufff...
...a máme to za sebou.
Zase na pár týdnů "klid"....
...tedy od stříhání.

Látkový míč

2012-02-22T02:09:00.000+01:00

Jeníček dostal krásný míček.

Je to dárek od Andrejky.

Je vyrobený speciálně pro Jeníčka.

A Jenda ho miluje...

Každou chvíli počítá puntíky a kytičky....

Ukazuje mi písmenka.... a ptá se, co to je...

Někdy si kutálíme nebo házíme....

Hod čímkoliv je Jeníčkova specialita.....

A nebo Jenda jen tak sedí v křesílku a dívá se na své oblíbené Šmoulíky....

... míček si přitom drží na klíně....

A dokonce s ním i spí...

Andy, moc Ti děkuji.

Trefila ses Jeníčkovi přímo "do noty"....

Počítej tečky a OCD

2012-02-21T10:58:00.005+01:00

Jenda rád maluje na tabulku....
V poslední době pořád maluje tečky a chce, abysme je počítali....
Jednou to člověku nevadí, ale 100x za den?

"Čuníííí, spočítej ďubky.... plosím "...

Zkusí to jednou a vy, protože ho máte rádi, vyhovíte....

V první chvíli vás nenapadne, že pak se z toho stane rituál.... obsese...posedlost...říkejte tomu, jak chcete....

Jenda má OCD = obsedantně kompulzivní poruchu.
Na internetu je napsáno:
OCD patří k úzkostným poruchám a jde o poruchu chronickou. Pacient má nutkání vykonávat určitý soubor činností, kompulze, které jsou také běžně nazývány rituály. Člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou, bude mít pocit nesnesitelné úzkosti (např. že se jeho blízkým nebo jemu něco hrozného stane), dokud nevykoná kompulzi. Tyto kompulze mohou být patrné navenek nebo se mohou odehrávat v mysli. Její průběh je dlouhodobý ....

A ač někomu to může připadat jako hloupost, vím, že tohle je jedna z věcí, která ho dovede dost potrápit...

Něco (nevědomky) řeknete nebo uděláte a Jenda to pak vyžaduje stále stejným způsobem (od malička, není to až teď).....
.....a pokud to tak není, tak ječí....

A tak je to zrovna s počítáním teček...
Spočítala jsem je automaticky jednou, a když to chtěl podruhé, potřetí, popáté, zjistila jsem, že jsem na sebe upletla bič....

A tak čuník počítá ....

...a Jenda prosí....

...a poslouchá čísla....

Nemá jeden RITUÁL, má jich desítky denně a vy nemáte šanci si je pamatovat....

Nejdřív počítáme ďubky černé.....

...pak červené....

.....a nakonec zelené....

ZDE je článek z 23.3. 2010..... nějak v té době jsem pochopila, že to už není "nevinná dětská" hra, ale nemoc.

Léčba bývá obtížná....
A předpokládám, že to je na dlouho, ne-li na celý život....

Nevím, jak se lidé u OCD cítí, co cítí. To by mi mohl říct jen člověk, který obsedantně kompulzivní poruchou trpí....
.... ale na 2 fotkách je vidět, jak i při "hře" je Jenda ve stresu (???) ....a usilovně kouše do plastu od dudlíka...
Když dudlík neměl, měl do krve okousanou ruku....

Malování s Eliškou

2012-02-20T12:38:00.000+01:00

Občas se povede zapojit do interakce s Jendou i Elišku.

Tentokrát spolu vydrželi 12 minut, což byl úspěch.

Jenda říkal, co má Eliška napsat na jeho mazací tabulku....

A tak Eliška psala: "auto, míček, počítač, čumák"....

... Jeníček se díval....a komentoval to...

Podával Elišce fix a byl šťastný, když mu ukazovala písmenka....

Sem tam opakoval nějaké echolálie čuníkovi do ouška....

Občas se čertil na zemi, když to nebylo podle jeho gusta....

...ale většinou byl spokojený....

Pak Eliška namalovala prasátko.
..."čuník" se Jendovi moc líbil....

..a tak poskakoval radostí nahoru a dolů...
Když má radost, tak poskakuje a třepe ručičkama....

Chvilkama zlobil Betynku....

...ale občas se mu povedlo hezky sedět a soustředit se....

Když začal být agresívní....

...a chtěl Elišku praštit čuníkem, tak hra skočila....

Ale i tak to bylo fajn.
Každá minutka, kdy jsou alespoň 2 děti pohromadě, se cení....

Vánoční dárek Matematika

2012-02-19T10:54:00.001+01:00

Fotky jsou ze 30. 12. 2011

Jenda dostal na vánoce hru Matematika....

Zkoušela jsem, jestli bude přiřazovat čísla....

...podle počtu jablíček na obrázku....

...nepovedlo se....

...ale já vím, že to ví....

..ani za odměnu se mu pracovat nechtělo....

Bylo ty počty jen do tří, což jinak bravurně zvládá....
...ale přiřazovat kartičky se mu nechtělo...

...nakonec jsme to společnými silami zvládli....

Puzzle Jeníček neskládá....

....asi ho nebaví nebo se mu nelíbí....
...nevím....

Zato moc rád počítá puntíky.....

.... nebo ovoce na kartičkách....

13 nebo 16 ?
..... to není problém....

Tehdy měl ještě svůj oblíbený "čuníkový dudánek s velkým čumáčkem"....

Barevné hrací kostky

2012-02-18T11:31:00.000+01:00

Jeníček má rád kostičky....

...koupila jsem mu různé barvy a tvary....

Některé kostky má ještě po holkách....

Třídí si je podle barev - červená, bílá....

....tady drží ty dřevěné....

Podložka s nádobou na zamíchání je ještě po mně, jako malé dítě jsem hrozně ráda hrála kostky..... tak to podle toho vypadá....

..ale Jendovi to naštěstí stačí....

Chvilku si hází, míchá, třídí....

...a nebo si je staví podél obvodu....

Ukazuje mi čísla.... počítá puntíky....

...a nakonec si spočítá kostky, aby věděl, zda mu nějaká nechybí....

Také rádi hrajete kostky?

Jenda hlásí počasí

2012-02-17T18:13:00.002+01:00

Jenda miluje čísla a písmenka...

....kdekoliv....na televizi, v novinách, v katalogu, na autech, v knížkách....
...všude....

...čte je asi poslední 2 roky pořád....

Doma odkoukal, že se ptám holek, KOLIK je stupňů....

...a pak mi to hlásil sám....

Měl z toho velkou radost....
...a tak jsem se ho ptala, kolik je stupňů, i když byly holky ve škole....

Jeníček mi nadšeně hlásil....jaké číslo je na teploměru....
Znaménko mínus pozná....

Jen mi zpočátku říkal pouze to první (velké) číslo, to malé ne ...
.....a mně to tak stačilo...
.. říkal třeba:
" je mínus 8"...

Jednou se k tomu nachomýtla Šárka a řekla, že není "mínus 8", ale "mínus 8,6"...

Jenda ječel a vztekal se, že není 8,6....

A tak jsem mu řekla, že tam je ještě tečka a šestka.... a to znamená 8,6.

Od té doby mi hlásil třeba:

- "mínus 8 kolečko 6"

- "mínus 7 kolečko 7"

- "mínus 20 kolečko jedna" ....

(bylo to legrační)

A teď už pár dní sám hlásí správnou teplotu.... (bez toho "kolečka", které se mi tak líbilo)

Dnes mi hlásil: "je tam 2 celých 7"...

- "Jeníčku, je tam mínus?
- "Ne, je tam jenok (jenom) 2 celých 7."

No vida, tak už máme teploty nad nulou. Věřím mu, tak jsem to nešla ani kontrolovat.

Nemusím se ani zvednout z křesla a hlasatel mi počasí ohlásí sám....
Jak se jedná o čísla, tak NIKDY neodmítne...

Čuník a hakisaky

2012-02-17T01:41:00.003+01:00

Nevíme-li jak Jeníčka zabavit, často zabere čuník.....

.
...nebo hakisaky...

A tak jsem Jendovi k nedávným narozeninám sháněla další míčky....

...zdá se, že jsme je vykoupili....

Měli jich jen posledních pět....

Jenda z nich byl nadšený....

...rád něčím hází....

...a hakisaky jsou tak akorát do jeho malé ručičky....

Po malé hakisakové bitvě s čuníkem si dával míčky do autíčka....

Jsou krásně barevné a tvarovatelné....

...a to se Jeníčkovi líbí....

Miluji jeho úsměv....

....a jsem ráda, že mu k radosti stačí malý míček za 20 korun....

Zase se nebezpečně přiblížil konec týdne, což mi nepůsobí moc velkou (vůbec žádnou) radost.

Přeji vám krásný páteční den a žádné hádky....

A na závěr mé oblíbené citáty:

- Jedna hádka s manželkou mě stojí více energie než pět tiskových konferencí Charles de Gaulle

- Hádky pomáhají spíše zatemňovat než objasňovat pravdu Lev Nikolajevič Tolstoj

- Žít - to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje. ...Oscar Wilde

- Není větší škody než ztracený čas...... Michelangelo

Jenda měří

2012-02-16T08:50:00.036+01:00

Dnešní článek by mohl být bez komentáře....

....ale vzhledem k tomu, že mé články čtou i nevidomí, tak pár slůvek přihodím....

Potřebovala jsem změřit délku Jeníčkových tepláků....

...jenže oba krejčovské metry mi Jeníček nedávno zabavil.....
.....má je v postýlce....

...a odmítá mi je dokonce i půjčit....

Tak jsem z nouze vytáhla jiný metr....

Naštěstí jsem tepláky stihla v rychlosti změřit....

...pak už si metr vzal do parády Jenda....

Změřil si dudlíčky, fixy, jídelní židli, gauč.....

....zvukovou kravičku....

...autíčko....

...srdíčko na skříňce....

..pár hraček z LEGA....

...a nebo třeba tabulku na psaní....

Byl do toho tak krásně zabraný a vždy mi hlásil nějaké číslo....

Samozřejmě, že měřit neumí, ale to není důležité.
Důležité je, že je v tu chvíli šťastný.

A tak jsem se nedivila, že dudlík měří 40, autíčko 36 a srdíčko 29 (slůvko centimetrů Jeníček neříká, asi je na něj příliš složité)

Bylo fajn se na něj dívat.... vždyť: "KDO SI HRAJE, nezlobí."
A u Jendy to platí dvojnásob.

Jenda rozbaluje dáreček

2012-02-15T18:32:00.000+01:00

Dnes nám přišel balíček....
Míša přicestovala na návštěvu do Čech a poslala nám balíček.
Míšo, tímto Ti moc a MOC děkuji.

Nikdy nevím, JAK Jeníček na balíčky a dárky zareaguje.

Většinou příznivě....

Balíčky má totiž rád...

...vždycky se ptá, co tam bude.... a pro koho to je...

Na pohlednici se mu líbil nápis Bretagne.... ukazoval mi s nadšením písmenka....

...a já jsem mu je musela předčítat....

Pak jsem mu jen povolila mašličku u malého minibalíčku....

...a nechala jsem ho samotného rozbalit krásné háčkované motýlky....

Radost na obrázcích je vidět...
Pak sundal z marmelády "čepičku" a dal si ji na hlavu... což je u něj "zázrak"...
.....normálně si NIC na hlavu dát nedá....

Dnes reagoval super, ale někdy tomu bývá právě naopak.
Když mu kamarádka nedávno donesla k narozeninám čepičku a knížku, okamžitě to zahodil se slovy:
"Vyhoď to do popelnice, je to hnusný...."

A i když je to už 14 dní, stále se na věcičky odmítá podívat. Čepici si na hlavu nenechal vůbec nasadit...
Když se o to pokusím, nadává mi a čepici zahazuje....

A tak jen doufám, že to tehdy kamarádka vzala sportovně...a nezlobila se... snažil jsem se jí TO vysvětlit.....

Chtěla Jendovi udělat radost...
A ten místo radosti ječel, že čepice je hnusná a že ji mám vyhodit ....

Tohle chování, tuhle reakci.... lidé (a převážně babičky) špatně zvládají.... očekávají radost z dárků a nikoliv nadávky a agresi....
Jenže pro Jendu je to něco nového, neznámého, nečekaného.... a akceptuje to jen tehdy, pokud chce ON...
A tak se na ty naše AUTISTY nezlobte, když reakce na dárek není podle vašeho gusta.

Míšo, ještě jednou díky!

Odmítnutí bonbónu

2012-02-15T00:04:00.003+01:00

Dlouhou dobu mi trvalo, než jsem Jeníčka naučila se o něco PODĚLIT.

Někdy mám pocit, že jdeme z extrému do extrému.

A nejen v tomto případě.

Neuměl se dělit a ječel, když jsem ho to učila.

Poslední dobou jsem měla RADOST, že se to naučil.

Když se dělil o hranolky, nikdy jsem neodmítla, tudíž to fungovalo dobře.

Ale tentokrát se chtěl podělit o bonbónek z hroznového cukru.

Ale ten já nemám ráda.

Jenda se ptal: "Mamko, chceš?"

Dívala jsem se do těch jeho nádherných čokoládových očí a chviličku jsem přemýšlela, že se přemůžu a ten bonbón si vezmu.

Nic by mi to neudělalo.

Ale pak jsem si řekla, že se nebudu přemáhat.....

...stejně se JENDA musí naučit respektovat názor ostatních....

Sama z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké žít s někým, kdo váš názor nerespektuje....

Bonbón jsem odmítla.....

Jenda se zeptal podruhé:
- "Kdy si vezmeš bonbónek? 12:40?" (závislost na číslech se projevila i zde)

Podle tónu jeho hlasu jsem věděla, že je zle, ale trvala jsem na svém...

"Nechci, Jeníčku, nemám ho ráda"....

"Mamko zlá, hnusná, blbá".... ječel Jeník....
...a pak bonbóny zahodil na zem....

- "Já chci. Já chci.
Lychle. Vybel si. Já chci si vzala bonbóóóńek. Chci si vzala sněhoveeeej".....

- "Mamko jedna zlá, musíš něco papat....
Jsi blbá"....

Ale já jsem zůstala neoblomná.
I za cenu hysteráčku mi to stálo.
Jeníček pochopil, že se má dělit a teď nechápe, proč odmítám....

Už si hysteráček několikrát zopakoval, fotky jsou ze 3. 2., takže už 12 dní "nacvičujeme" odmítnutí....
Ale já se nedám.

MUSÍ se naučit RESPEKTOVAT názor druhé osoby.
Teď, v 5 letech, mám naději, že ho to naučím, ale se 30 tiletým, 40 tiletým chlapem bych už nehla.

Stromek se má ohýbat dokud je mladej....
...a tak "ohýbám a ohýbám" a Jenda se v afektu válí po zemi....
Ale vím, že to brzy pochopí....

A na závěr mé oblíbené citáty:

Starého psa novým kouskům nenaučíš.
Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
Ohýbaj ma mamko, dokud som já Janko, až už budu Jano, neohneš ma mamo.
Zestárnout není umění, umění je to snést.

Domeček v krabici

2012-02-14T13:39:00.002+01:00

Dnešní fotky jsou ze 4. ledna ...

Jeníčkovi tehdy přišly plenky.....

...a já mu krabici vždy nechávám pár dní na hraní....

...ona stejně víc jak pár dní nevydrží....

Jenda si do ní nanosí své oblíbené věci - hlavně polštářek a čuníka....
...ale také nějaké hračky....

...na střechu si dal "komín"....

....a pak se snažil zavřít dveře....

Ukázala jsem mu, jak tam má zaparkovat autíčka, aby se mu dveře neotvíraly.....

Chvilku lezl do krabice popředu a pozadu.....

....a s čuníkem na mě dělal "kuk"...

...pak zavřel dveře....

...a občas na mě vykukovali oba a krásně se u toho smáli.....

Nejdřív Jenda....

....a potom i čuník....

Krásného Valentýna, moji drazí....
Jsem ráda, že JSTE a že vás baví číst mé řádky.
Moc si vážím vašich komentářů.
Děkuju.

Kytičkové bábovky

2012-02-13T12:07:00.002+01:00

Včera jsem byla s Eliškou v Lidlu pro rohlíky.
Jeníčka doma hlídala Šárka.

Tedy.... myslela jsem si, že jdu JEN pro rohlíky.

Rohlíky mě vyšly na několik set korun.
Tak to vypadá vždy, když jdu nakoupit s dítětem.... :-P

Elišce se zalíbily formy na bábovku.

Jedna velká a 2 malé - na kytičky a na srdíčka.
Slíbila, že bude sama péct a ukecala mě.

Doma chtěla formy hned vyzkoušet.

Poprvé jsem viděla Šárinku oddělovat bílek od žloutku a Elišku ručně šlehat sníh.
Néé že by mi předtím nepomáhaly péct, ale oddělování bílku a žloutku byla vždy moje práce a sníh jsem normálně šlehala elektrickým šlehačem.
Povídáme si o tom, že dřív takové vymoženosti nebyly a ony to chtěly zkusit ručně.
Byl na ně krásný pohled.
Usmívala jsem se nad tím, jak šikovné mám dcery.

Zpočátku jsem jim trošku pomáhala, ale protože Jenda hystericky ječel, šla jsem s ním potom raději do ložnice a holky pokračovaly samy.

Jenda se bojí mixéru.

Je přecitlivělý na určité zvuky (nemá rád naklepávání masa, zvuk mixéru a vysavače, strouhání strouhanky ap.)

Kdyby bylo teplo, tak ho vystrčím na zahradu, takhle to musel chvíli přežít....

Bábovky se povedly....

Eliška si vybrala z kuchařky jiný recept, než dělám já, a tak jsem trnula, jak to dopadne, ale myslím, že výsledek je parádní.

I nejedlík Jenda, který do pusinky hned tak něco nestrčí.....

...tak snědl skoro celou malou kytičku....

Když přijedete, dáme vám ochutnat....

Přeji vám krásný začátek nového týdne a žádné bolesti....

...s těmi je ten život zas o něco těžší....

Pozvánka na výstavu

2012-02-12T23:44:00.008+01:00

Přijďte se nechat inspirovat již třetím rokem výstavou strukturovaných

úkolů a poté si zakoupit laminované listy, obrázkové kartičky,

denní režimy, cvičné sešity se stíratelným povrchem a mnoho dalších praktických pomůcek pro práci se strukturou a vizualizací.

Velmi zajímavá a inspirativní bude prezentace iPadů pro vzdělávání dětí a žáků každého věku - nenechte si ujít – velmi zajímavé!

DEN PLNÝ NÁPADŮ A INSPIRACÍ

Tato akce se uskuteční dne 6.3.2012 od 8,00 do 15,00 hod. v prostorách Speciálně pedagogického centra v Ústí nad Orlicí

(budova Speciální základní školy Ústí nad Orlicí, Lázeňská 206).

Ke shlédnutí i k zakoupení budou především strukturované pracovní listy,

obrázkové kartičky, strukturované krabice, desky, sešity „Zábavné učení“,

které se osvědčily při práci s dětmi v centru při rozvíjení prostorové

představivosti, logického myšlení, jemné motoriky atd.

Úkoly jsou vhodné pro všechny děti mateřských škol, děti a žáky s mentálním postižením, autismem a pro žáky základních škol speciálních.

Srdečně Vás zve kolektiv pracovnic SPC.

Překopírovala jsem vám z mailu pozvánku, kterou jsem obdržela od SPC Kamínek Ústí n. Orlicí. Možná si pamatujete naši loňskou návštěvu.
Část tohoto článku se dostala i do Výroční zprávy SPC za rok 2011.

Pojedete také? :)

Třeba se tam potkáme.
I když to máme 200 km, nenechám si to ujít...

...doufám...

Dokonalá domácnost v detailech

2012-02-12T18:24:00.001+01:00

Pokračování minulého článku.....

...jen tentokrát více detailně....

Zaujal mne odpadkový koš vedle kuchyňské linky...

Líbila se mi lednice plná nejrůznějších dobrot.....

....pohoštění u "baru" ?.....

...koupelna....

...nádobí ve dřezu....
Dokonce v rohu prostředek na mytí nádobí...

....umyté nádobí okapávající na utěrce....

...plný mrazák....

...krásně vyskládané talíře....

...prádlo v pračce....

Ty chlebíčky vypadají lákavě, ne?

Dokonalá domácnost

2012-02-12T01:52:00.002+01:00

Dokonalá domácnost
Dokonalá Barbie domácnost, aby nedošlo náhodou k mýlce.

Chlap uklízí.... zametá....

...doma je uklizeno....
...šaty visí na věšáku a neválí se po zemi.... :-P

Princ nosí ženě snídani do postele....

...dobrá....
.....odpouštím mu, že jsou to jen mrkve....

Dámy klábosí....

...muž (nikoliv v trenkách či vytahaných teplácích) odpočívá po náročném dni....

...žena si v krásných šatech hoví na křesílku a netrápí se tím, kdo umyje nádobí....kdo zalije kytky, kdo vysype koše, kdo dojde na nákup a umyje podlahu....

Uklizený obývák....

...hmmm, tak ten už jsem dlouho neviděla....

Postel s nebesy....

...nádherné, krásně učesané, dlouhé vlasy....
Asi byla dáma u kadeřníka...
.....hmm, já už ani nevím, jak kadeřnice vypadá.....

...mísa s ovocem na stole....

...žena odpočívající a nicnedělající....

... k tomu milá a čistotná zvířátka...
.....která nechtějí 100 x za den na zahradu a neštěkají.....

Zní to jako sen?

Asi ano.
Ale v pokojíčku u holek to takto vypadá.
Co na tom, že uklizenou a načančanou domácnost mají jen panenky Barbie.

Dnes jsem zabloudila do pokojíčku Elišky a žasla jsem...
Místo tradičního nepořádku krásný Barbie byteček...

Holkám je 12 a 13,5 roku.
Jasně...
..... často si hrají s mobilem, někdy tráví hodiny hraním her, natruc mamince si založily FB, ale přesto si stále dovedou hrát....

...a to se mi na nich moc líbí....

Občas zabloudím na blogy 13-15 tiletých dívek a žasnu, co mají za problémy - např. jak být nejlepší, kam půjdou opět na nákup, na kafe, s kým se vyspí, jakým lakem si nalakovat nehty, jak správně líbat.... trápí je nuda, anorexie, sebepoškozování ...a téměř z každého druhého podobného blogu čiší deprese a ponurá nálada.

Proč? Jak je to možné???
Dnes jsem zabloudila na blog jedné anorektičky. Ona se chlubí, že sní za den půlku jablka nebo půlku bílého jogurtu.Chudák holka.
Moje holky se spokojeně nadlábnou a s úsměvem si zalezou do pokojíčku, hrají si, poslouchají rádio a SNAD jsou šťastné.

SNAD cítí, jak moc je mám ráda.
SNAD ví, že tu pro ně jsem, ať se stane cokoliv.

Myslím si (doufám), že navzdory často velmi těžkým situacím v rodině a navzdory AUTISMU, jsou spokojené a šťastné.

Na závěr to trochu odlehčíme....
Auto v garáži přece nesmí chybět...

...a k tomu idylická rodinná procházka s miminky....

Magformers podruhé

2012-02-11T12:56:00.000+01:00

Jeníček má rád magnetickou stavebnici.

Občas se mi povede uprosit Šárku, aby se mu chvíli věnovala....

...a já jsem mohla uvařit¨, dát prádlo do pračky nebo umýt podlahu...

Jenda toho moc nepostaví, ale tluče si třeba magnetickými čtverečky o sebe a má z toho radost....

Líbí se mu katalog, který byl přiložený v krabici....

Na katalogy byl zatížený od malička. Jako malý měl rád katalog IKEA, kde jsem musela pořád dokola předčítat čísla.....později četl katalog s autíčky SIKU.

Ukazuje Šárince, co má postavit a ona se, někdy nepříliš ochotně, podřizuje....

Ale chápe, že večeře se sama neuvaří....

Jenda dělá moc rád komín ze čtverečků...

...říká tomu domeček pro dudánky....

Katalog je krásně barevný a stavebnice vhodná akorát pro Jendovy malé prstíčky....

Mám ráda ty chvilky, kdy si děti hrají, já vařím....

...a mám při tom aspoň chviličku pocit, že jsme "normální" rodina....

Přeji vám příjemný sluníčkový den...
Ať vám ho nikdo a nic nezkazí....

Mám ráda citáty, tak vám jich pár přikládám:

Humor je ochranný štít moudrých.
Humor je jedním z nejlepších kusů oděvu, jaký člověk může ve společnosti nosit
Humor se nedá naučit. Vedle ducha a vtipu předpokládá především velkou dávku dobroty srdce, trpělivosti, ohleduplnosti a lásky k lidem. Proto je tak řídký.
Dobrá nálada sice tvoje problémy nevyřeší, ale nasere tolik lidí, že je dobré si ji udržet.

Otevřená zpověď člověka s Aspergerovým syndromem

2012-02-10T14:58:00.001+01:00

Máme v rodině několik lidí s PORUCHOU autistického spektra, převážně s Aspergerovým syndromem.
Proto jsem přečetla asi 45 knih o autismu a přidružených problémech. Proto se snažím dozvědět se co nejvíce o PAS a naučit se vcítit se do jejich "problémů".

Díky svému BLOGU jsem se seznámila s několika lidmi s Aspergerovým syndromem a s některými si už déle jak rok vyměňujeme maily.
Mohu se na cokoliv zeptat a oni mi odpoví. NIKDY se nestalo, že by mě odmítli nebo že by neodpověděli na moje všetečné otázky. Otázky někdy i dost intimní - vzhledem k potížím mých dětí mě zajímaly takové věci, jako je koupání, menstruace, doteky, dětství, problémy se šikanou, oblékání, obratnost či neobratnost, vztahy s lidmi.... to, v čem moji blízcí s autismem mají "problémy", co jim vadí, co odmítají nebo co neumějí.....

Jsem jim nesmírně vděčná za to, že mne nechají nahlédnout do své duše. Do duše člověka s poruchou autistického spektra. A já tak mám větší množnost pochopit chování svých dětí i svého manžela.

Přečíst více jak 40 knih o autismu mi nedá TOLIK, jako jeden upřímný dopis od ženy (muže) s AS.
TEORIE A PRAXE.... Nebe a dudy.

A tuhle úžasnou ženu jsem poprosila, zda-li bych mohla něco z naší mailové konverzace otisknout a ona souhlasila.

A já jí za to MOC děkuji.
Za její maily, za to, že si s ní mohu povídat, za to, že mi přibližuje svět lidí s autismem.

Mé poděkování patří nejen jí, ale i ostatním lidičkám s AS, kteří mi píší. Oni už budou vědět. Nechci je tu jmenovat.

Moje kamarádka s AS nežije v ČR, tudíž dopis je bez diakritiky.
Třeba při jeho čtení zjistíte zase něco nového, co jste o AUTISMU ještě nevěděli.

DOPIS od ženy s AS:

Predem se omlouvam, psani v cestine neni moje nejsilnejsi stranka… i kdyz jinak silene rada pisu.

Takze vse o AS… to nebude lehke. Nevim ani poradne kde zacit, ale budu se snazit.

Jako mala jsem nesnasela cizi lidi.

V metru nebo autobuse jsem, asi do svych 10ti let, nedokazala sedet vedle ciziho cloveka. Ve skolce jsem se bala novych ucitelek a novych deti. Do dnes se nerada setkavam s novymi lidmi.

Kamaradu a kamaradek jsem moc nemela. Nevedela jsem jak si hrat s jinymi detmi. Kdyz jsem si s nekym hrala, tak to vetsinou byli kluci a skoro vzdy mladsi nez ja.

Holkam jsem vubec nerozumela. Rikaly jednu vec a myslely druhou, vecne se pretvarovaly apod.

S hrackama jsem si moc hrat neumela. Spis jsem je sbirala a nikomu jsem je nechtela pujcit. Nejradsi jsem mela plysaky. Taky jsem mela rada auticka. Panenky jsme nesnesla z dvou duvodu, vadili mi jejich vlasy a navic mi pripominaly lidi a ty jsem nemela rada.

Rada jsem hrala karty a pexeso. Meli jsme doma z Cech pexes plno, jeste do dnes je tady mam. V africkem pexesu jsem se silene bala karticky pakun, na tolik ze jsme toho chudaka pakone museli vyhodit, a dnes mi chybi ve sbirce. Taky jsem rada kreslila a cetla. Sbirala jsem vsechno mozne, od znamek po auticka a plysaky.

Nesnesla jsem knofliky a nite. Obleceni jsem mela rada jen mekke, typ teplaky a mikinu. Dziny jsem zacla nosit az asi ve ctvrte tride. Vadilo mi ze jsou tak tvrde. Jeste dnes dziny doma nesnesu. Venku nebo v praci jsou ok, ale jak prijdu domu hned si vezmu teplaky. Taky jsem nenavidela sukne, nechtela jsem byt holka, protoze holkam jsem nerozumela a byly na me zly.

Silene jsem se bala hub a lopuchu. Po ceste do skolky rostly lopuchy a ja jsem odmitala tou cestou chodit, rvala jsem jako blazen. Jeste dnes se bojim lopuchu a hub. V zivote bych se jich nedotkla.

Taky jsem mela problemy s jidlem. Vadili mi nezname pokrmy a nemohla jsem michat ruzne potraviny, treba brambory s omackou. Vsechno jsem jedla oddelene. A strasne moc veci jsem nejedla vubec. Jeste dnes mam dost velky problemy s jidlem.

Doteky jsem nemela rada. Vadilo mi kdyz se me snazil nekdo obejmout, nebo jeste horsi dat pusu. Vecne mi za to nekdo nadaval, rikali mi ze jsem bezcitna, ale me to bylo fakt silene neprijemne.

Doteky jsou mi prijemne jen od partnera. A to nesmej byt lehke. Mam rada jen pevne doteky. Miluju si treba nechat od manzela masirovat ramena a zada nebo nohy a ruce.

O ocnim kontaktu jsem vlastne nikdy moc nepremyslela. Pamatuju si, ze kdyz jsem byla mala, tak jsem dostavala vynadano, ze se nedivam lidem do oci. Dnes se myslim snazim divat lidem do oci, ale kolikrat mi sklouzne zrak nekam jinam, zaujme me neco jineho.

Vzdycky jsem mela problemy s koordinaci. Za nic na svete nezvladnu treba tancovat nebo hrat volejbal. Ve skole jsem byla na telocviku vzdycky nejhorsi a ucitele mi nadavali a mysleli si, ze to delam naschval.

Vecne narazim do veci, veci mi padaj a neco rozlejvam. Taky mam sileny problem s rovnovahou, takze sotva umim jezdit na kole.

Jsou urcity zvuky co nesnesu, treba rvouci deti, to je snad nejhorsi zvuk, co existuje. Taky mi vadi kdyz zvoni telefon. Vadej mi vysoky tony. Myslim, ze je slysim lip nez bezny clovek.

Jsem taky dost citliva na pachy a vune.

Ve skole jsem mela jednoho kamarada a ten mel podle me asi taky AS. Jinak jsem mela s kamaradami a kamaradkamy velky problem.

Uceni mi slo dobre, v podstate jsem byla nejlepsi ze tridy ve vsech teoretickych predmetech a to jsem se ani moc nemusela ucit.

Nemela jsem rada prestavky, protoze jsem museli chodit ven, a ja jsem nevedela co tam. Radsi bych byvala zustala ve tride a treba si kreslila nebo cetla.

Jako dite jsem citila, ze jsem jina, ale nevedela proc. Nikdo se to taky nesnazil zjistit. Nikdo si asi nechtel pripustit, ze jsem nenormalni. Kdyz mi bylo asi 19 nebo 20,tak jsem poprve cetla o AS a hned jsem se citila jako doma. Pamatuju si taky, ze jsem kdysi videla neco v televizi o autismu a rikala jsem si, ze se citim podobne, ale nikomu jsem se to neodvazila rict, nebot vim ze by mi rekli, ze si vymyslim, a ze ja prece nenormalni nejsem.

Teprve vloni jsem se odhodlala a sla k doktorovi, hlavne proto ze jsem mela sileny problemy se spanim.

Mela jsem je vlastne cely zivot, ale k doktorovi jsem nikdy nesla, protoze mi doktori jsou silene neprijemny.

Casto se cloveka dotykaj a maj doterny otazky. Ja chapu ze je to nutny ale me je to proste neprijemny. A navic, kdyz jsem byla u doktora, tak me nikdy nebrali vazne, at jsem tam byla s bolavym krkem nebo s vyvrknutym kotnikem, asi protoze neumim ukazat poradne, ze mi neni dobre.

K doktorovi se mnou tentokrat sel manzel. Doktorku jsem dostala dobrou, brala me vazne, ale ja si myslim ze to bylo hlavne protoze tam byl se mnou manzel a mohl potvrdit, ze mi opravdu neni dobre. Dostala jsem tehdy prasky na spani, Zopiklon (u vas Zopitin) a odporuceni k psychiatrovi kvuli svemu podezreni na AS.

K psychiatrovi se mi moc nechtelo, bala jsem se, ze mi nebude verit a rekne mi, ze mi nic neni, ale vedela jsem ze se me aspon nebude dotykat.

Opet se mnou sel manzel. Psychiatr byl mirne arogantni, ale ke konci se zjistilo, ze vim vic o AS nez on a o me diagnoze nepochyboval. Takze jsem ve 28 letech konecne dostala diagnozu AS.

Minuly tyden jsem u psychiatra byla znova, kvuli problemum spat. Nechci jist do smrti Zopitin a na netu jsem cetla, ze plno lidem s AS a ADHD pomohl Melatonin.

Jenze u nas cisty Melatonin je jen na licenci, a prodava se tu jen Circadin a ten funguje trochu jinak. Circadin je tu navic strasne drahy a Melatonin se da objednat normalne na netu ze Slovenska! Problem je jen ze oni ho dodavaj jen na Slovensko a do Cech. A ja nemam chut se svym pribuznym v Cechach se svymy problemi sverovat. Nikdo z mych pribuznych v podstate nevi o mem AS. Nemaj pro takove veci vubec pochopeni. Ted jsem ale asi odbocila od predmetu...

Menstruace pro me byla hruza. Nesnesla jsem dotek vlozky a dodnes nesnesu.

Je pro me silene tezke utesit nekoho komu neni dobre. Kdyz je to muj manzel, tak to jeste jde, muzu ho obejmout a pohladit. Ale jak je to nekdo jiny, tak jsem bezradna. Asi bych ho taky mela obejmout, ale ja nevim jak na to.

Objeti je pro me jen pro partnera. Nevim jak jineho cloveka obejmout, z jake strany, jak dlouho, jakym zpusobem... Proste to nejde.

Tak snad jeste par pozitivninch veci.

Co rada delam a co mi dela radost? Radost myslim neumim moc ukazat. Ale rada jsem se svym manzelem, rada pisu, kreslim, fotim, ctu, cestuju (ale musim to mit naplanovane dost detailne, to cestovani).

Rada ctu fantasy, treba Harry Potter a detektivky.

AS mi neprineslo jen negativni veci ale i par pozitivnich; mam silene dobrou pamet (hlavne na jmena). Dost lehce mi slo ve skole uceni, cist jsem se naucila asi ve ctyrech nebo peti letech.

Jo, sverit se nekomu face to face... to nevim, zalezi na osobe. Je lehci se sverit nekomu pres net, jako treba tobe. Hlavne kdyz vim ze ten clovek ma s autismem zkusenosti a nema 150 ruznych predsudku.

Manzelovi se taky muzu se vsim sverit. V praci je par lidi co o mem AS vi, mimo jine muj sef, a ten dela vse pro to, aby mi moji situaci ulehcil.

Jeste me napadlo - silene me stresuje telefonovani, hlavne s lidma co moc neznam. Je to z ruznych duvodu; nevidim cloveka s kterym mluvim a to me stresuje, nevim kdy je rada na me mluvit a taky mam problemy v telefonu slyset. Muj mozek proste nezvladne filtrovat zvuky a ja slysim vsechno, co je okolo me.

Kdyz uz musim telefonovat, tak jsou pro me nejlepsi sluchatka hands-free, protoze mi zacpou obe usi. Nejradsi komunikuju pres mail, sms nebo face to face.

Taky me stresujou socialni situace, treba jako Eliska s postakem. Vim, ze se ode mne neco ocekava, ale nevim co a to me silene stresuje.

Urcite jsem zapomela polovicku napsat, tak se kdyztak ptej.

Jeníčkova maxi písmenka

2012-02-10T02:25:00.002+01:00

Jeníček má rád čísla a písmenka....

A tahle velká písmena poslední dny zbožňuje....

Vyskládá si je na postel....

...většinou pěkně vedle sebe....

...ovečka ho kontroluje....

Tak, ještě zkontrolovat, zda je vše tak, jak má být...

....trošku to upravit...

...čuník samozřejmě nesmí nikde chybět....

Líbí se mi Jendovo opakované volání:

"čuňajs, podíveeeej"....

Čuník je holt jednička....

...a když si Jeníček dohraje, zase písmenka krásně uklidí do krabice....

Přeji vám příjemný páteční den...
...a slunce v duši...

Pohádka o čuníkovi 2.

2012-02-09T14:57:00.003+01:00

A tady je pohádka pro zvídavé....

.... pro zvědavé lidičky a pro jejich dětičky....

...a taky pro Jeníčka...

......rád se občas na počítač podívá.... a tak bude mít pohádku vždy "po ruce".

Ta jeho papírová už je pěkně ušmudlaná a má "oslí uši"....ale zase je vidět, že je "používaná" a že se Jendovi líbí....

Pohádka se jmenuje: "Čuník a dudlíky"

Byl jednou jeden čuník, který miloval dudlíky a čísla.

Čuník měl doma dudlíků plnou krabici.
V té krabici je měl roztříděné podle barev.
Nebíčkový, travičkový, sluníčkový, jako čuník, jako pomeranč, jako jahoda, jako baklažán, jako hovínko....

Jeden den přišel zlý pán....tak zlý, že ho sem nedám ani na obrázek, a čuníkovi všechny dudánky rozházel!

Pomoz čuníkovi najít všechny nebíčkový dudánky.
A kolik pak jich je?

Pomoz čuníkovi najít všechny travičkový dudánky.
A kolik pak jich je?

Pomoz čuníkovi najít všechny sluníčkový dudánky.
A kolik pak jich je?

Pomoz čuníkovi najít všechny dudánky jako jahoda.
A kolik pak jich je?

Pomoz čuníkovi najít všechny dudánky jako hovínko....
(jako pomeranč, jako baklažán...)
A kolik pak jich je?

Děkuju!!!

Byl večer a čuník mohl jít v klidu spát.
Dudánky měl spočítaný.
Ale protože stejně nemohl usnout,
sledoval čísla na budíku.

Kolik pak bylo hodin, když si šel čuník lehnout?

Pohádka je nádherná, jednoduchá, barevná, snadno pro Jeníka pochopitelná a plná jeho oblíbených "věcí" - čuník, čísla, počítání, barvy, dudlíky, hodiny....
Opakují se tam stejné jednoduché pokyny, což mají autisté "rádi"...
I malá změna je kolikrát přivede do afektu....
.....a opakování je MATKA MOUDROSTI.

Děkuji tímto nejen Katy, ale všem dobrým lidem, kteří chtějí Jeníčkovi udělat radost....
Jste moc fajn.
Vážím si vašeho času, vaší pomoci, vašeho přátelství....

Pohádka o čuníkovi

2012-02-09T00:21:00.001+01:00

Jedna dobrá dušička žijící v cizině sleduje už dlouho můj blog....

Možná proto, že ji baví...

....možná proto, že sama má Aspergerův syndrom.

Píšeme si maily....

...a já vám mohu jen říct, že je to skvělá kamarádka.

I člověk s autismem může být úžasný....
..a nemyslete si, že ne.
Mám takových kamarádů víc.

A jednoho dne tahle osůbka poslala Jeníčkovi dopis z velké dálky....

A v obálce byla pohádka....

Jmenuje se "Čuník a dudlíky"....

Jenda má pohádku moc rád....

...a to je u něj co říct.
Čtené pohádky jinak poslouchat nechce..... nevydrží u nich.

Ovšem tuhle pohádku - krátkou, jednoduchou a barevnou, s tématy jemu blízkými (čuník, čísla, dudlíčci, hodiny), si poslechne klidně několikrát....

Jeho úsměv říká VŠE....

Katy, děkuju...

...za pohádku...

.... i za Jendovy šťastné úsměvy....

Jestlipak se i vy dnes usmíváte tak zeširoka jako Jeník?

Není ten život přece jen krásný?

Velká prasečí bitva

2012-02-08T13:12:00.002+01:00

Dnes to zase trochu odlehčíme.

Snažím se, aby holky zažívaly doma příjemné chvíle.

Jasně...
..... často to jde těžce, ale pořád je to lepší než předešlé 2-3 roky.
Kolikrát si říkám, jak jsme to mohli vydržet....

Šárinka to s Jeníčkem umí.

Tady se zúčastnila naší každodenní prasečí bitvy.

Tu má Jenda moc rád....

A vždycky se ptá, v KOLIK (hodin) si Šárka přijde pohrát....

Nejdřív jsme si házeli jedním čuníkem, aby to bylo přehledné.... ale časem přibyli další...
....ani nevím JAK:...

A teď už lítají tři....

....hezky si tím cvičíme pozornost. :-)

Jendovi se bitva moc líbí.

Na blbinky ho užije....

Ale vlastně nás tři....

Zasmějeme se u toho...

To byste nevěřili, co je legrace, když čuník přistane na notebooku....

... Šárce na nose....
...nebo když shodí hrnek s pitím....

To se pak chechtají oba dva jak o závod....
Šárinka u toho schválně dělá hlouposti a to má Jenda rád....

Přeji vám podobně úsměvné odpoledne.....

...a žádný smutek na duši.....

Fekální humor

2012-02-07T02:53:00.025+01:00

Prosím slabší povahy a anonymy, aby dnes nečetli.
Děkuji za pochopení. :-P

Ohledně komunikace se Jenda díky obrázkům moc zlepšil.

V komunikaci dle psycholožky přervávají četné perseverace = nutkavé opakování slov, ulpívání...

... echolálie = automatické opakování slov vyslovených druhou osobou, bez pochopení významu.

.... a to echolálie s komunikačním významem i bez komunikačního významu....
...a také verbální rituály.

Líbil se mi výraz psycholožky s ohledem na Jendův slovník - prý má Jeníček "fekální humor"....

....i když jeho obsah se mi "líbí" již mnohem méně....

Už ve 3 letech a dvou měsících na otázku psychiatričky odpovídal JEN "záchod"...

- "Jak se jmenuješ?" - "Háchod"...

- "Kolik ti je roků?" - "Háchod"....

Ve zprávě má napsáno: obliba vulgarismů jako forma kontaktu....

...a tak u nás často slyšíme: "Hovno, hovínko, čuchni si, pij háchod"....

....strká nohu lidem před obličej a říká: "čuchni si"....

...vystrkuje na lidi i na svého čuníka "zadeček"...

...a nebo ukazuje břicho a vystrkuje pupíka....

Na otázku:
"Jak se jmenuješ" ještě nedávno odpovídal: "Pij hovno"....

V poslední době opakuje pořád dokola:
-"Čuník si prdnul do zadku"....

-"Čuník si prdnul do zadku"....
-"Čuník si prdnul do zadku"....
- "prdni si"...
- "čuchni si"...
- "prd prd"...
- "čuňajs je hovínko"
- "čuňajs si prdnul do lampy"
- "čuňajs si prdnul do kytek"
- "čuňajs si prdnul do lampy"
- "čuňajs si prdnul do lampy"
- "čuňajs si prdnul do lampy"
- "čuňajs si prdnul do zadku"
- "čuňajs si prdnul do zadku"
- "čuňajs si prdnul do zadku"

- "čuchni si do hovínka"
- "dej si hovínko do pusy"
- "čuňajs si prdnul do plínek"
- "čuňajs si prdnul do plínek"

- "čuňajs si prdnul do maminky"
- "čuňajs si prdnul do hovínka"

- "čuňajs si prdnul 105"
- "čuňajs si prdnul 300"
- "čuňajs si prdnul milión"

- "Vypadni, ty zadku jeden"...
- "Mamko zlá, hnusná, odpolná...."

- při usínání, při hře, když je nervózní, když se bojí, když odpočívá v postýlce, když se dívá na DVD....
...přijde mi, že to opakuje kdykoliv....nezávisle na okolnostech....
Budu to muset lépe "pozorovat" a zapisovat si...
"KDY" nejvíc....

Někdy si říkám, že i zde platí to známé: "Odříkaného chleba největší krajíc"....

Já, která nesnáším sprostá slova, vulgarismy.... to poslouchám od rána do večera...

Když se náhodou dostanu na nějaký blog, kde se to jimi hemží, okamžitě odcházím pryč...
...a moje dítě si od rána do noci "zpívá"....
...ale CO si "zpívá"....!!!!

Bohužel zde neplatí ani zákaz ani nevšímání si....
Jendu to baví dál a dál...
A mám pocit, že čím dál víc....

Nová kalkulačka

2012-02-06T15:11:00.000+01:00

Je to asi 14 dní, co jsem Jeníčkovi koupila novou kalkulačku.

Nešla jsem pro ni cíleně.

Naopak.
Kupovala jsem jídlo a když jsem docházela k pokladně, byl vedle mne koš s nějakým zlevněným zbožím....

...a nahoře ležela kalkulačka....

Tak jsem si řekla, že 70 Kč zase není tolik. Co kdyby Jendovi přestala jít ta jeho, kterou má v postýlce....
Kde bych narychlo vzala novou?

Měla jsem z ní radost a doma jsem ji Jendovi s nadšením podávala.

Jenda šel okamžitě do afektu...

"To není kalkulačka, mamko zlá, hnusná, odpolná...."

Válel se po zemi, schovával se pod deku, vyplazoval na mě jazyk a plakal....

A tak jsem ji schovala ....

Zkusila jsem ji vytáhnout po týdnu znovu....

Reakce byla trošku mírnější.
Řekl, že nechce "krtkovou", že chce "sněhovou".
Nechtěl se na ni podívat a tak jsem mu řekla, že ji dám holkám a nechala jsem ji v obýváku na stole....

A uběhlo pár ní a Jenda si na ni zvykl a už s ní spí....

Vím, že si zvykne na všechno, jen se na něj musí jít POMALU.....

Usínání s kalkulačkou

2012-02-05T20:48:00.001+01:00

Je mi mizerně....

Fyzicky....

Psychicky....

Ale psychicky mnohem hůř....
Ještě že už se víkend blíží ke svému konci....

Nechci psát.
Nemám sílu psát.

Jen jsem vám chtěla ukázat, jak má Jeníček ozdobenou postýlku....

...má tam zavěšené dudlíčky...

....a rukou je rozehrává jako zvonkohru... :-)
Pak se dívá, jak se hýbou....

Má problémy s usínáním....

Kapky ani léky na spaní nezabraly...

....a tak si někdy hraje ještě v půl druhé "ráno"....

....prohlíží si čísla na "travičkovém a sluníčkovém" krejčovském metru....

...počítá čísla....

...nebo mačká čísla na kalkulačce....

A s blížící se druhou hodinou konečně usíná....

Nechce mi prozradit fintu, jak i po necelých 6 hodinách spánku funguje....

Narozeninový dárek - vkládačka

2012-02-05T00:41:00.005+01:00

Dnes vám ukážeme fotky jednoho dárku, který Jenda dostal k narozeninám....

Paní prodavačka v obchodě mi tvrdila, že to "puzzle" je magnetické....

...ale není....

Do připravených otvorů se vkládají různé tvary....

...ovál, trojúhelníky, kolečka, čtverečky....

Šárka Jeníčkovi poprvé pomáhala....

...a Jenda to zvládal bravurně....

...líbila se mu rybička....

...motýlek....

...i lodička....

Podobné vkládačky měl vždy rád, takže ho k tomu nikdo nemusel nutit....

Přeji vám krásnou a pohodovou neděli....

...a děkuji za váš čas, který tu s námi trávíte....

Bety, přečti si to

2012-02-04T17:13:00.000+01:00

Učíme se s Jendou mnoho věcí.

Mimo jiné i psaní dopisů....

...a sdílení....

A na těchto obrázcích, i když nejsou moc kvalitní....

...je to hezky vidět....

Jeníček napsal "dopis"....

....a pak ho Betynce ukázal....

Jeho "Betko, pečti si to".... mě dojalo...

Jenda chytá rybičky

2012-02-04T00:05:00.001+01:00

Jendovi se zalíbil lov rybiček....

Úderem 21.hodiny dávám každý večer Jendu do postýlky....

Někdy mu trvá hodinu, dvě nebo tři, než usne....

...a tak si hraje....

...jsem ráda, že to pochopil. Ve 21 hodin jde do postýlky a přes to nejede vlak....
Někdy se vzteká, ale jsem neoblomná.

Nenechám ho tu lítat ještě o půlnoci....

Může si tam hrát, malovat, číst, dívat se na pohádky na DVD, ale nesmí vylézt z postýlky....
Většinou si maluje na smazávací tabulku....
...a obrázky mi ukazuje....
Někdy si házíme čuníkem....

...a občas třeba loví rybičky....

Usměvavé fotky svědčí o tom, že se mu lov rybiček líbil....

Podával mi je do ruky.....

....počítali jsme je a říkali jsme barvy rybiček....

Nějak ho zabavit musím....
Sám tam jen tak ležet nebude....

Přeji vám nádherný, pohodový víkend....

S Betynkou na Šmouly

2012-02-03T00:14:00.000+01:00

K rituálu Jeníčka patří od rána do večera (do noci) puštěná pohádka na DVD.

Bez toho nefunguje.

A nebo jen chviličku.

Občas se mi v poslední době povede, že si Jenda pár minut nevšimne, že nic není puštěné, ale není to často.

S Betynkou se Jeníček někdy nekamarádí, a tehdy ji zavírám do koupelny....

...aby od něj měla klid....

Někdy jsou zase jako 2 nerozluční kamarádi....

Hlavně když má Jeníček v ruce jídlo....

Když ji krmí granulemi...

...nebo nějakými psími pamlsky....

...tak jsou oba ve svém "živlu"......

A občas se spolu pár minut dívají na "televizi"....

Tady zrovna na DVD přehrávači sledovali Šmoulíky....

Betynka Jeníčka očichávala....

...a on jí zase sahal na čumáček....

Usmívali se na sebe....

A bylo vidět, že jim nic nechybí...

Podobné "oddechové" minichvilky mám moc ráda....

Hra s vlasy

2012-02-02T10:50:00.001+01:00

Nedávno jsem psala, že Jenda skládá písmenka a čísla....

...ze lžiček a z tyčinek....

Nedávno jsme zkusili písmenkování i s vlasem....

Jenda našel na zemi můj vlas....

...a zkoušel písmenko: C

...číslo 8....

...číslo 6.....

...písmeno U....

...písmenko S....

...nulu....

písmenka I, S, O....

...6, S, O, 3....

Procvičoval si prstíky, ale i trpělivost.

Na fotkách to asi bude vypadat jako "neviditelná jitrnice"... z jisté pohádky....

....ale my jsme se s Jeníčkem pobavili....

Chvíli jsme skládali písmenka a čísla na zemi, chvíli na prostěradle, aby to bylo lépe vidět....

...a nakonec jsem došla pro bílý papír.... aby písmenka pěkně vynikla.

Je krásné hrát si s vlasy milovaného člověka a probírat se jimi...

...a někdy ke spokojenosti stačí i pár vlasů, které vypadnou mamince.....

Pětiletá prohlídka

2012-02-01T12:58:00.003+01:00

Dopoledne jsme byli u paní doktorky na 5 tileté prohlídce.

Neměla jsem v úmyslu dát prohlídku Jendovi k narozeninám, ale ono to tak nějak vyšlo samo.

Předem jsem se domlouvala s paní doktorkou mailem.
Mohu se na ni takhle kdykoliv obrátit.
A ona mi dopoledne napsala, že dnes by to bylo asi nejklidnější....

A tak jsme se začali hned chystat.

Jendovi se nechtělo.
Komu by se chtělo k doktorovi, že?
Ani já tam nechodím ráda.

Chtěl s sebou mazací tabulku na malování a čuníka.

Změřit a zvážit se nenechá.
O to jsme se pokusili pár dní předtím doma.
Změření násilím za asistence 3 lidí a vážení?
Zvážím se sama a potom s Jendou v náruči. Hodnoty pak porovnám.
Nééé že bych měla potřebu vidět tu HODNOTU a pak následně ještě o 20 kg víc... :-P

Zvážit se Jeníček ale jinak nenechá. A tak se nedobrovolně vážím i já.
Vypadá to cca na 20 kg (oblečený) a 120 cm....plus mínus.

Chvíli plakal, ale pořád to šlo...

Do auta došel po svých, což byl první velký úspěch...

Dřív v afektu nechodil, ale válel se po zemi.
Ještě nedávno jsem ho musela odnést.

Dnes sice taky plakal, fňukal, nadával, ale ANI jednou sebou nepraštil o zem...
(třeba nechtěl být špinavý a mokrý)

Paní doktorka i sestřička jsou moc milé, hodné a ohleduplné.
Do ordinace nás berou ihned.
Dnes tam naštěstí nikdo nebyl, tudíž jsme nikoho nepředběhli.
Díky Bohu. Nemám předbíhání ráda.
Ale někdy opravdu nebylo zbytí.

Jenda se nechal svléknout, sáhnout si na krk i na bříško.
Jaký rozdíl oproti minulé prohlídce.

Ještě mám v živé paměti 3-letou prohlídku, i když je to už 2 roky.
Moč jsme nepřinesli, Jenda čůrá jen do plen a nalepit si sáček nenechá...
Barvy se taky nějak nestihly řešit.

S paní doktorkou jsme se dohodli, že po očkování počkáme 10 minut (měli jsme povoleno čekání venku nebo v autě)...

Ale v autě byla pěkná zima a v čekárně nikdo, tudíž jsem zvolila čekárnu.

Jenda se prohýbal, klepal ....

a opakoval, že chce domů....

Chvilkama se schovával za čuníka.

Ale 10 minut uteklo jako voda a pak jsme jeli domů.
Ani jsem se nestihla zeptat proti čemu je očkování a jaké nežádoucí účinky mám očekávat....

Doma čekala odměna a DVD s pohádkami....
Přesně tak, jak jsem mu to slíbila.

Uff, máme to za sebou.
A třeba ta sedmiletá za 2 roky bude ještě lepší....
A já teď jdu mrknout do očkovacího průkazu, jaké že to očkování vůbec bylo....

Dovádění s čuníkem

2012-01-31T20:31:00.011+01:00

Po 2 uplakaných článcích to zase trochu odlehčíme.

Já vím, že se raději díváte na fotky usměvavého Jeníčka....

Ale chceme-li alespoň trochu pochopit autismus.....

...je třeba občas zařadit i nepříliš veselý příspěvek....

On život s autismem moc veselý není....

Nevím, jak pro samotné autisty, teď myslím pro jejich okolí....

...hlavně pro ty nejbližší....

A vlastně myslím si, že ani sami autisté se ze života moc neradují....

..často mají poruchy chování, potíže se spánkem, problémy s jídlem, s pohybovou obratností, špatné nálady, deprese.....

Určitě ani pro ně autismus není jednoduchý.

Jenda a čuník?

...nerozlučná dvojka....

...a na blbinky je opravdu užije....

Stačí vymyslet nějakou maličkost, jako třeba schovávání čuníka pod utěrku....

...a úspěch je zaručen.
Tedy - úsměv je zaručen....

...čuníkův, Jendy, ale i můj....

I vám přejeme veselý a radostný den...

A na závěr pár citátů o úsměvu z internetu:

Nikdo není opravdu dobře oblečen, nenosí-li na tváři úsměv. (P. B. Shelley)
Nikdo není tak chudý, aby nemohl darovat úsměv. (neznámý autor)

Úsměv je světlo, které při pohledu do očí naznačí, že srdce je doma. (Louis Schmidt)

Úsměv je levnější než elektřina a dává více světla. (A.J. Cronin)

Chatrč ze slámy, v níž se lidé smějí, má větší cenu než palác, ve kterém lidé pláčí. (čínské přísloví)
Úsměv a dobrá nálada jsou známkou vítězství nad osudem. (S. Garzyňski)

Jenda nechce s asistentkou ven

2012-01-31T10:21:00.000+01:00

Fotky jsou z 20.1. 2012
Když má jít Jenda ven, vyvádí jako kdyby ho brali na nože....

Vzhledem k bolestem a nedostatku sil nejsem schopná tohle absolvovat každý týden....

...a tak si většinou Jenda s asistentkou ty 2 hodiny hraje doma.....

Alespoň jednou za měsíc však chci, aby šel ven....

Mám pak klid a čas na holky....

Když je Jenda doma, tak to není ono....

A tento den byl zrovna manžel, a tak jsem ho nechala Jendu obléknout....
Často mi říká, že Jenda MUSÍ chodit ven....a nechápe, že to nezvládám....

Byl pak zpocenej a zničenej....¨

...a to ho nic nebolí....

Balancovat při oblékání zmítajícího se dítěte na jedné noze je totiž "legrace"....

Asistentka tvrdí, že když se Jeníček uklidní, tak už je v pohodě....

Tak snad mu opravdu vadí hlavně ten přechod z domu ven....

Když ho člověk vidí, jak brečí, málem by se ustrnul a nechal ho doma....

...ale ne....

Musí poslouchat a dělat to, co je zrovna v plánu dne....

Nemůže být pokaždé po jeho....

Venku svítí sluníčko, přeji vám nádherný, sluníčkový, mrazivý den....

Néé, plínku nééé

2012-01-30T12:29:00.000+01:00

Někdy nemá Jeníček náladu.

Odplenkování se nám nedaří ...

...a tento den věděl, že za chvíli přijde paní z PPP (pedagogicko-psychologické poradny) a vyváděl jak na lesy...

Nechtěl se nechat přebalit....

Zbytek raději bez komentáře....

Pro pár kapek vody

2012-01-29T14:02:00.001+01:00

Pro pár kapek vody půlhodinová scéna....

Jendovi vadí kapky vody na podlaze.

Ječí, sotva vidí, že Betynka pije vodu...

Musím vzít okamžitě hadr a utřít jí pusu....

...aby jí z chlupů nekapala voda na podlahu....

A podobně je to teď i se sněhem....

Jak pustím Betynku na zahradu, tak Jenda hned křičí, že tady bude voda....

Asi na ní ulpívají kousky sněhu a když tají, jsou na zemi kapky vody....

Já je neregistruji....

Jeník ano....
Vadí mu sebemenší "maličkost"...

Jeho hysterická půlhodinová scéna je toho dokladem....

Takže když pouštím Betynku ze zahrady domů, musím ji popadnout do náruče a odnést ji do koupelny....

A teprve, když je suchá, může zase za námi do obýváku.....

Já už to vím a když se začíná schylovat ke scéně, vím, jak reagovat....

Ale když je to nový rituál, tak ostatní zatím třeba ještě nevědí....

Některé rituály postupem času mizí, jiné zase přibývají.....

A někdo třeba nepochopí, proč Jenda tropí scénu pro pár kapiček vody na podlaze....

Slova jako "vždyť to nic není" nebo "to uschne"...
...na Jendu neplatí....

..naopak ho rozruší ještě víc....

Takže je lepší Betynku na chvíli uklidit do koupelny...

...ona uschne a my se vyvarujeme podobných scén....

Odpočinek s čuníkem

2012-01-28T22:33:00.001+01:00

Od čtvrtka měním léky na bolesti nohy.
10 tablet denně je hodně a tak zkoušíme jiné léky s dlouhodobějším účinkem, k tomu Tramal v kapkách a náplasti proti bolesti.

Než vychytám to správné dávkování, správnou hladinu, než si zvykne tělo na nové léky, bude to chvíli trvat.

Jsem unavená, bolí mě hlava, chce se mi spát, včera se mi třásly ruce.....

Snažím se toho moc nedělat a víc odpočívat....

Moc se mi líbí, když si Jenda přitáhne svou "čuníkovou" (růžovou) deku a lehne si vedle mě do manželovy postele.

Mačká si dudlík...

A povídá čuníkovi....

...budík samozřejmě nesmí chybět....

Občas dá čuníkovi pusinku ....

....a já jen tiše závidím....

...fňuk....

Pohladí ho po zádíčkách....
...fňuk....

...po rypáčku....

....po hlavičce....
...fňuk....

...po bříšku.....

...a oba vypadají tak spokojeně.

Není nad šťastné, spokojené a usmívající se dítě....

Pohodový nákup

2012-01-28T17:04:00.000+01:00

Nedávno jsem se dívala na starší články a žasla jsem, jaké pokroky za 2 roky Jeníček udělal.
Někdy mám pocit, že stepujeme na místě, ALE vůbec to není pravda.

Třeba článek Autík v autě....
Ach, jaká to změna. Teď jezdí Jenda většinou v pohodě.... tedy kratší trasy. Na delší cesty si zatím netroufáme.

Sedí, pouští si své oblíbené zvukové hračky a sleduje značky, auta, lampy a čísla....

Nedávno se nám povedl společný nákup bez řvaní.
Poslední 2-3 roky byl nákup s Jendou o život.

Často jsem měla pocit, že už nemůžu.
Kolem srpna - září 2010 z nás lidé v obchodech neměli radost.

A teď?
Jenda si ke svým 5. narozeninám, které oslaví příští týden, nadělil nakupování bez scén a bez slziček.
Poslední rok nakupuji většinou sama bez něj a využívám tu chvíli, kdy tu 2x týdně mám na 2 hodiny asistenta nebo asistentku na hlídání.

Asi měsíc jsem Jeníčka přemlouvala, že půjdeme nakoupit.
Tvrdošíjně odmítal a já jsem ho nenutila ...
Tentokrát se nechal přemluvit. Málem jsem upadla do šoku, když mi na otázku: "Půjdeme nakoupit?" odpověděl, že "jo".
Slíbila jsem mu, že koupíme "kostičky" Betynce a jemu sójový suk. Potřebuje mít motivaci.

V autě krásně seděl, držel si svou natahovací zvukovou hračku a ve druhé ruce kolečko do nákupního vozíku.
Pár kroků od auta k vozíku šel ZA RUKU a nadšeně mi ukazoval čísla na autech.

Nechtěl jít do obchodu po svých, tak jsem ho pracně nasoukala do vozíku.

A pak už jsme vešli do obchodu.
Jenda mi podával kedlubny....

....mouku....

...a četl si čísla....

Vždycky mi ukázal ceduli a zeptal se, jaké je tam číslo....

Líbily se mu knížky s krtečkem, tak jsem mu jednu koupila..... když bude mít ty narozeniny....

Důležitě si držel seznam věcí, pro které jdeme....

"Kde je OLEJ?"

"Tady je.... O jako olej"....

S úsměvem mi podával pivo pro taťku....

NIKDO na něj nemluvil a Jenda tak byl v pohodě....

Věděl, že nakoupíme a hned pojedeme domů dívat se zase na pohádku.

Koupil Betynce pamlsky a držel si je cestou z obchodu....

Nevím, kdy si podobný úspěch zopakujeme, ale je vidět, že i nakupování dovedeme zvládnout na jedničku....

Před rokem, rokem a půl, jsme k nákupu používali cestovní proužky a na nich byl obrázek toho, co jdeme koupit....jednu dvě věci, víc Jenda nezvládal....a lidé v okolí asi taky ne.
V jeden čas jsme chození za nákupy, na poštu a na úřady vzdali úplně...

..... nebo chodil Jenda v tričku s nápisem:
"Nejsem nevychovaný! Jsem autista."

Teď nám stačí písmenky psaný seznam a Jenda to podle počátečních písmen kontroluje....

No řekněte...
Není to paráda?

Jeníčku, ukliď si foukátko

2012-01-28T12:44:00.002+01:00

Občas tu obdivujete, jak Jenda uklízí.

Ono to není vždycky a také to stojí spoustu učení a úsilí.

Občas spolu "bojujeme"....
Jenda vyvádí a ječí, že uklízet nebude.
Naříká, že ho "bolí nohy, že je mu zimaááááá....."

...postává u zdi nebo s hračkami hází...

...ale já se nedám.... :-)

A tak chvíli ječí....

...schovává se za postel...

...zkouší na mě své fígle....

Válí se po zemi....

....a po očku na mě pokukuje.....

...chvilkama nadskakuje....

Ale myslím, že už ví, že neustoupím....

... většinou dosáhnu svého....

Dokud si neuklidí, nedostane další hračku....

Jeníčkovi upadl fix

2012-01-27T17:21:00.001+01:00

Jeníček si maloval na mazací tabulku....

Ta je v poslední době nejoblíbenější "hračkou"....
Jenže mu upadl fix....

A zvednout ho odmítl...
Malovat ovšem chtěl dál...

Převrátil křesílko, snažil se mě praštit a házel po mně věci...

...což jsem zarazila hned v počátku....
Žádné fyzické násilí se nepovoluje.
Pro mě by bylo jednodušší vstát a fix mu podat, ale v rámci výchovy to nejde....
Jenda se musí naučit, že tímto chováním NIČEHO nedosáhne....
Buď řekne "prosím" a nebo nic....

A tak ječel a válel se po zemi....

Zarytě si trval na svém a já samozřejmě taky...

Po 20-30 minutové scéně si tedy pro fix došel...

Tedy ...došel....

...udělal 3 kroky ke skříni, kde fix ležel...

Naříkal u toho, jak ho bolí nohy (tuhle echolálii požívá už déle jak rok....
Když má "jít" na procházku nebo pro něco či někam, kam chce někdo jiný, tak ho strašně bolí nohy, ale jinak sám od sebe lítá celý den...)

....udělal krok a fix zahodil o kousek dál....

...a dál ve scéně pokračoval....

Třepal se, zacpával si uši, válel se po zemi....

Fix v jednu chvíli dokonce držel v ruce, ale ty dva kroky ke křesílku neudělal....

Raději fix zase zahodil, lehl si na zem....
....a bylo...

...žádné malování se již nekonalo....

Bylo mi ho líto.

Kdyby řekl "prosím", s radostí bych mu fix podala.

A vím, že prosím říct umí, to jsme trénovali 2-3 roky zpátky.....

ALE musí vědět, že tímto stylem ničeho nedosáhne.....

Musím na něj být tvrdá...

...tvrdá, ale stále s láskou, s klidem a pochopením.....

Papírová bitva s čuníkem

2012-01-27T01:45:00.000+01:00

A tentokrát beze slov....

Utíkám do postele...

Musím taky občas spát....

...a čuník to dnes vezme za mne...

On a Jeník = nerozlučná dvojka....

Štěstí je na nich vidět....

Přejí vám všem nádherný den....