pátek 31. prosince 2010

PF 2011

Je poslední den roku.
Co tak přát milým lidičkám, kteří tráví svůj čas na našem blogu?
Všichni si budou přát zdraví, štěstí, lásku - kolik lidí se asi tak zamýšlí nad tím, jakou hloubku ta 3 slůvka mají....

Přeji Vám štěstí - ale to hluboké, vnitřní. Štěstí, které nezávisí na vnějším okolnostech, štěstí, které není závislé na tom, zda je venku hezky nebo škaredě, ...štěstí, kterému nevadí, když mu někdo ublíží nebo ho urazí, štěstí, které není závislé na lidech...  Přeji Vám, abyste měli vždy s kým to štěstí sdílet.


Přeji Vám Lásku, ale takovou, která je trpělivá, která nikdy nezanikne, která vytrvá, takovou, která se raduje z pravdy, která má naději...a která vydrží všechna protivenství světa.


Přeji Vám poklidný dnešní den, pohodový večer, co nejméně  bolestí - fyzických i psychických... a v novém roce 2011 spoustu dnů, které budou naplněny radostí, zdravím, pohodou a klidem v duši.

Krásný vstup do nového roku....
....přeje Vaše Amelie s dětmi

Máme doma křečka....

A tak je nás zase o jednoho víc....přes můj výslovný nesouhlas...

Eliška si strašně moc přála k vánocům křečka.
Několikrát jsem se jí snažila vysvětlit, že už  mám všeho nad hlavu....už tak nic nestíhám a žádného křečka doma nechci.. Ať si ho pořídí třeba za 10 let do své domácnosti.
Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsme skoro všichni alergici, astmatici...že to NEJDE....!!!

Jaké bylo moje překvapení, když den před Štědrým dnem přijelo auto, vystoupila  kamarádka Elišky a nesla klec....s křečkem...
V první chvíli jsem nevěděla, co mám dělat... Vyhodit ho? Někam ho dát? Ublížit tím Elišce?

Viděla jsem RADOST její i Jeníčka...
Byli tak šťastní....
A protože křeček měl všechno, co měl mít - pítko, misku na jídlo, krmení, podestýlku....
...tak jsem ho tu nechala - za určitých podmínek: Bude bydlet v pokoji Elišky a bude se o něj SAMA starat. Nebudu mu měnit podestýlku, vodu...nic... Žádné starosti pro mě navíc.
A ten "myšák" si je získal... a mě vlastně taky.  :-)
Několikrát za den se ptám, co dělá "Knedlíček" a už jsem dokonce hledala na internetu, co baští taková potvůrka.... :-)

Po pár dnech jsem  vyhověla Elišce a uvolnila jsem pár korun na kolotoč...
Jendovi se "myšička" moc líbí....
Eliška někdy donese klec do obýváku, postaví ji na stůl....
...a Jenda se chvilku dívá....

klepe na klec svým dudlíčkem....


.... má radost, jak se křeček houpe, komentuje situaci, když křeček jí....nebo pije....
Dovede u toho sledovat i televizi...a pak že neumí dělat víc věcí naráz... :-)
Samozřejmě to vydrží jen chvilku, a pak už do klece mlátí a křičí....


A to je zase čas, kdy se křeček stěhuje zpět do pokojíčku Elišky.... nechceme přece tomu zvířátku způsobit nějaké trauma...
A neříkejte to na mě, ale stejně jsem ráda, že ho doma máme.....

středa 29. prosince 2010

Nemoci a lenošení

Jenda asi 3 dny kašle.
Včera se přidalo úporné zvracení.
Během 6 hodin jsem 2x převlékala celou postýlku, 3x Jeníka a 1x sebe.
Mezitím jsem 2x umývala podlahu a také drhla zeď....

Tak nějak se Jendovi podařilo "ohodit" všechno.
Vysvětlování, že se zvrací do lavůrku, bylo nad lidské síly - moje a asi i jeho. Nechápal a nevnímal mě.
Nebo možná vnímal, ale nechtěl, abych před ním držela lavór ani kyblík....
Nevěděla jsem, jestli držet řvoucí zmítající se dítě, jeho hlavu nebo kyblík....
A nepřejte si vědět, jak Jenda ječel.
Zase jsem děkovala, že nebydlíme v paneláku.
Určitě by na nás někdo zavolal sociálku.
Jenda nemá rád převlékání, oblékání, špinavé a mokré oblečení, fleky na jeho oblíbené dece, doteky...natož změny - čehokoliv.... A mít během pár hodin troje tepláky, 2x jiný povlak na oblíbené dece, 3 x čisté ponožky, 3 jiné mikiny a 2x převlečenou celou postýlku?!

Může být pro autíka něco horšího?!
A tak jsem z denního režimu vyřadila i to, co ho "normálně" rozčiluje - česání, čištění zubů, strukturované úkoly ap. Holt se učeše jindy.

Jen dostat do něj ráno antidepresiva a 3x denně kapky proti kašli JE boj...doslova a do písmene... Kolikrát mám víc kapek na rukách nebo on na mikině, než v pusince. Ale už se lepším, zalehnu ho, chytím skoro všechny končetiny a stříkačkou mu kapičky stříknu do pusy. Pusu pak musím pár sekund podržet, aby to nevyplivl...
Tady si spokojeně mačká dudlík v ruce:

Nějak se nám braní léků, vitamínů nebo kapek v poslední době zhoršilo...vlastně i česání - dobrovolně nám to zase nejde. Při česání ho musím posadit na okraj umyvadla, protože jinak zdrhá - pod stůl, pod postel...kamkoliv, kde na něj nedosáhnu.
Představuji si, jak takhle honím třeba 15 tiletého kluka, abych mu dala jeho léky... :-(
Doufám, že mu to do budoucna nezůstane...
No...buďme upřímní... Asi zůstane, ale chci být naivní a doufat, alespoň ještě pár let mít naději...

Přemýšlely jsme s holkama, jak ho rozveselit - Eliška mu na chvíli půjčila své 2 křečky Zhu zhu pets, které dostala na vánoce...a ti se mu mooc líbí...vydávají zvuky a jezdí po celém obýváku.

Šárinka mu na zahradě udělala iglů pro svíčku. Tak, aby na to viděl přes zavřené balkonové dveře.

U někoho jsme se inspirovali na blogu. A tímto moc děkuji za super  tip. Svíčky má Jeníček rád...

Chvilku se na ně díval přes sklo, pak si sedl do křesílka a volal: "víčka pí, víčka pííí..."

Většinu času trávil u televize za přítomnosti své věrné kamarádky Betynky.

Občas ji zatahal za ocásek, podrbal na zádech, dával jí svého dudlíka nebo ji píchal do čumáku, ale ona držela....

Jako kdyby to cítila, že mu není dobře, tak mu ležela skoro celý den věrně u nohou.

Ze začátku na studené zemi (protože tam normálně neleží), ale pak jsem jí tam dala starý hadr....
A stejně jsou kouzelná dvojka.... Autík a jeho věrný pes.

neděle 26. prosince 2010

Štědrý den

Příprava pomocí obrázků a pohádek na DVD, kde mají postavičky vánoce a stromeček (Krtek, Pat a Mat ap.), se vydařila. Jenda věděl, že bude mít stromeček, že ho má i Krteček.... a večer před Štědrým dnem se dokonce chvilku účastnil zdobení stromu - podával holkám ozdoby.


Sice začal plakat, že: "víčky (svíčky) neee, nedáávej, bojííím", ale byl to mírný pláč a věděla jsem, že to zvládne. Světýlka má rád.
Na Štědrý den odpoledne se nechtěl převlékat...Oblékání není jeho koníček.
Seděl u televize a Betynka mu statečně asistovala.
Když mu holky řekly, aby se šel oblékat, že přijde Ježíšek, tak se se řevem válel po zemi.

Tak jsme ho ještě chvilku nechali být a prováděli jsme poslední přípravy ....
Když Jeník uviděl dárky pod stromečkem, křičel: "To je boldel, fuuj. !!!!" ...

Zpočátku žádné nadšení z dárků.
Ječel, a tak jsem poprosila Šárku, aby mu podala jeden dárek...štěstí bylo, že v něm bylo DVD (jediné, které Jenda na vánoce dostal) a bylo zrovna v 1. balíčku... Miluje prasátka...a tudíž ho DVD s názvem "Tři prasátka" zaujalo..

Pár minut jsem ho nechala, aby se zklidnil, a pak jsem mu řekla, že mu dám čistou "mikinku a čisté tepláky"... Zaujatě u převlékání sledoval 3 čuníky, a to tak, že v první chvíli nepostřehl, že nedostal mikinu a tepláky, ale bílou košili a černé kalhoty... Motýlka na krk nechtěl a začal nabírat, ale prasátka byla silnější... Ještě jsem měla v zásobě vestičku, ale tu jsem si nakonec Jendovi netroufla obléct. Rychle jsem ho posadila za stůl a udělala pár fotek, abysme měli děti na fotkách pohromadě...

Řval: "Bojím džusíku, bojím Elišky, bojím kašičky..."



Ze štědrovečerní večeře zpočátku nejedl nic, zalézal se řevem pod stůl a tahal holky za nohy.... Motýlka samozřejmě z krku serval, na to přece není zvyklý...
Pak se malinko zklidnil a chvilku okusoval rozkrojené jablíčko.V jednu chvíli se s jekotem válel po zemi a dožadoval se sundání košile: "Nelíbí, nelíbííí"....
Ale nechal se odlákat do koupelny na lodičky a na chvíli na košili zapomněl... :-)
Pouštění lodiček se mu líbilo, svíčky má "naštěstí" rád. Nezbytné dudlíky nesměly chybět.

A samotné rozdávání dárků? Tak něco rychlého a hektického už jsem dlouho nezažila.
Bylo to neuvěřitelně rychlých, nepřehledných a náročných cca 45 minut. Fakt se mi ulevilo, když to skončilo.

Eliška si předem vymínila, že rozdávat bude ona.....Ale vysvětlete to malému autíkovi.
Když viděl, jak Eliška nosí dárky, tak se k velké nelibosti holek přidal....nečekal, až si někdo rozbalí dárek, ale běhal sem tam, skákal do vzduchu jako opička, třepal ručičkama a bylo vidět, že se mu to líbí...


 Ani ne ty dárky, jako to samotné běhání pro dárky pod stromeček a škubání stužek a papíru. Bylo mu úplně jedno pro koho je dárek určený....
Holky několikrát řvaly: "TO je moje!", ale to mu bylo absolutně jedno.
Bylo vidět, že se mu v košili nelíbí, a tak jsme ho netrápili a dali jsme mu modrou mikinku.
Když se mu Eliška snažila v rozdávání dárků zabránit, tak se na ni pověsil, chvíli se s rukou v pusince kýval a pak ji tahal  za nohy a za boty... Ale naštěstí se krizi podařilo zažehnat...
Na chvilku ho zabavil pytlík gumových bonbonků, kýval se zleva doprava a spokojeně mlsal... Uf, chvilka klidu.

Na pár vteřin si sedl, protože ho zaujal oblíbený baklažán a prstové barvy...
Ale bylo to opravdu jen pár vteřin...a i v té klidné chvilce jsem ho musela sledovat, takže jsem skoro ani netušila,  co kdo dostal.... Ke konci už toho měl "dost" a schovával se za stromeček...
Ještě rychle zhltnul pár gumových medvídků na velkém plyšovém čuníkovi, a pak hurááá zpátky k televizi....

Vyskládal si před sebe asi 12 plastových pavouků a pár zbylých gumových bonbonů a spokojeně se opět díval na pohádku.....
Žádný zájem o hračky od Ježíška se nekonal.
To jen já jsem hračky za něj nenápadně naaranžovala na fotku...
Jak málo stačí k radosti malého autíka......


čtvrtek 23. prosince 2010

Krásné vánoce

Nádherné prožití vánočních svátků, rozzářená dětská očka pod stromečkem a do nového roku 2011 hodně zdraví, štěstí, lásky, spoustu splněných přání a hlavně pokoj a klid v duši přeje
vaše Amelie s dětmi

středa 22. prosince 2010

Společné tvoření

Tak vánočně to u nás moc nevypadá.

Výzdobu doma si netroufám ani dokončit. Holkám jsem alespoň vyzdobila pokojíčky, tam Jeník nechodí.
Jsem ráda, že Jenda začíná tolerovat adventní věnec na stole a že přestal strhávat zavěšenou kouli a sněhuláka.
Na pečení letos není čas. Zatím máme jen jeden druh a budu ráda, jestli se nám dnes podaří udělat alespoň marokánky.

A protože mám hyperaktivní dítko, musím pořád něco vymýšlet...zvláště také proto, že ne vždy se to setká s kladnou odezvou Jeníčka. Něco pracně vymyslím a Jenda řekne "NEEEEE" a tím to končí!
Když nechce, tak se nenechá přemluvit. Ničím.
Ale na lepení a výrobu přáníček se Jenda těšil.

Zapojila jsem i holky. Moc se jim nechtělo, ale je tak strašně málo času, kdy by dělali něco společně, že se o to každý den alespoň chviličku nenásilně pokouším... a i když to chvilkama vypadalo, že to skončí katastrofou, tak nakonec se nám podařilo vánoční přáníčka vyrobit....

Proč katastrofou? Jenda mával lepidlem, pak pro změnu zmizíkem, strkal do Elišky, snažil se malovat i na její přáníčko, nasypal koření moc...a holky to komentovaly nebo ječely a Jenda se hned s hlasitým řevem přidával.... Nemá rád, když ho někdo kritizuje nebo opravuje...

Ale povedlo se a troufám si tvrdit, že i když to bylo náročné, že to děti zvládly na výbornou....
Vím, že je to pro holky leckdy náročné, ale jsem moc ráda, že mají Jeníčka rády...

úterý 21. prosince 2010

Návštěva u kadeřnice

Je to asi měsíc, co jsme byli u kadeřnice.
Alespoň půl roku nebyl čas, abych si tam došla. Ano, občas přijede moje maminka pohlídat Jendu, ale ten čas využívám na akutní věci - na besídku ve škole, na třídní schůzky, nákupy, poštu, úřady, doktory apod. Na návštěvu u kadeřnice mi nezbýval čas.

A protože už jsem se na sebe nemohla do zrcadla dívat, rozhodla jsem se, že to zkusím s Jeníkem. :-)
Taková "dobrovolná sebevřažda". :-)
Vymyslela jsem plán a s tím jsem kadeřnici po telefonu seznámila...žádní lidé, žádné čekání, žádné mytí vlasů,  barvení, foukání ani nic podobného. Prostě JEN ostříhat.... Během 10 minut "musíme" být venku... :-)

Představovala jsem si, že nechám Jendu připoutaného na kočáře, neumí se odpoutat a těch 10 minut vydrží, ne???
Vzala jsem jídlo a lízátko.
Jendu jsem nechala ve vedlejší místnosti (jsou propojené bez dveří) - připoutaného na kočárku, ale tak, aby na mě viděl. Všechno jsem mu vysvětlila, připravila. Říkala jsem si, že v "nejhorším" případě může JEN řvát...a to tu chvilku přežijeme.

Sedla jsem si do křesla. Minutku se bavil jídlem a "kousáním" lízátka. Přece ho nebude lízat, to by mu déle vydrželo a maminka by měla zbytečně klid.

Pak se otočím a on se válel na zemi!! Jak je to možné? !! Nikdy se neodpoutal, až tentokrát. Nově nabytá dovednost mi vůůbec neudělala radost.
A co teď? Odejít v půlce stříhání??? To bych vypadala jako "blbec".... :-)
Zůstala jsem.
Během 5 minut stihl Jenda po zemi rozházet veškeré hračky, pastelky, papíry a 3 druhy puzzlíků, které tam měla slečna připravené pro zabavení dětí....

Málem mě ranila mrtvice, když jsem tu spoušť viděla.
A tak jsem připoutala Jeníka zpět na kočár,  klekla jsem si a rychle to s omluvami uklízela.
Zpocená a zničená jsem potom vypadla z kadeřnictví a cestou domů jsem si slibovala, že takhle už NIKDY.

Doufám, že z nás slečna nebyla v šoku.... Psala jsem jí od té doby 2x sms-ku, jestli by nepřišla k nám domů ostříhat Jeníka....

 "Pižlám" ho já "za letu"...a nenápadně, když to nečeká, dobrovolně se totiž ostříhat nedá.... a taky to podle toho vypadá....
V létě jsem ho postavila na zahradě na stůl, aby nemohl zdrhnout a počkala jsem, až pojedou okolo popeláři, aby měl zábavu... a "pár šmiky" jsem mu tehdy vlásky zkrátila...
Teď už by to zase potřeboval, tchýně mi říká, že z něj dělám holčičku, ale do kadeřnictví ho v nejbližší době nedostanu.... A sebe možná taky ne...

A fotky nejsou... To bych té slečně z kadeřnictví nemohla udělat... :-)

neděle 19. prosince 2010

Ponožková bitva s maminkou

Byl pátek, manžel byl ve škole.

Říkal, že přespí v hotelu a vrátí se až v sobotu kolem poledne.
Moje maminka  přijela hlídat Jeníčka, abysme mohly s Eliškou odpoledne dojít na větší nákup. A také "být chvilku samy dvě". Ona to potřebuje a já vlastně taky.
Nákup jsme zvládly na jedničku.

Večer tatínek nebyl doma, a tak si Eliška mohla pustit pohádku v TV.

Také máte pračku, která (s prominutím) "žere" ponožky? Ty ponožky, které ztratily "kamarádku" do páru,  ty dávám do zvláštního šuplíku a "čekám", že ztracené ponožky někde "vyplavou"....

A ono nic... :-) Jednou se naštvu a všechny je vyhodím do popelnice, ale teď jsou "skvělou hračkou". :-)

Babička dostala nápad.
Vyndala ponožky ze šuplíku a donesla si je do obýváku....že je přetřídí a najde vždy dvě stejné.

A Jenda?
Ten z toho měl "první vánoce".....

Házel ponožky sem a tam, na babičku, na televizi, do kuchyně, do psí boudy....zkrátka všude.

Babičku málem ranila mrtvice.... Jasně, má pocit, že v 9 hodin večer má "tak malé dítě" spát....
Ale Jenda je jiného názoru.

A ten nepořádek se jí asi také nelíbil.
Asi se budu řídit heslem: "Bordel v bytě = šťastné dítě".

Chvíli Jenda ponožky rozhazoval, pak se v nich válel a kýval a nakonec jsme hráli ponožkovou bitvu....

Eliška měla klid na pohádku, Šárinka si modelovala a my jsme si s Jeníčkem užili prima veselou půlhodinku....

Modelujeme....

Není moc věcí, které by Jendu zaujaly (kromě televize a oblíbených pohádek stále dokola).
Jediné, co ho chvilku bavilo, byl sliz.

S tím mám ale trošku problém já - Jenda měl sliz na kalhotech, na tričku, ve vlasech, na ponožkách...Nedá si vysvětlit, že se to na oblečení nedává.... Sundat to z oblečení moc nejde a když to vyperu, tak to ztvrdne a Jenda to pak nechce nosit....a ani se mu nedivím... A abych oblečení vyhazovala, na to nemám....
Takhle jsme zničili několik mikin, ponožek a tepláků.
Navíc sliz došel a nebyl k sehnání, zkoušeli jsme tedy "pomalu a nenápadně" přejít k modelíně. Nebo spíš se k ní vrátit.

Kdysi dávno na jaře ho modelování bavilo, pak ho to na pár měsíců pustilo a ted se zdá, že se k modelování úspěšně vracíme.
Hurááá, alespoň nějaká činnost, která ho baví.
Tentokrát zapojujeme oblíbené postavičky...zrovna teď letí Pat a Mat.... 100 x za den,  7 dní v týdnu a pořád dokola....

A tak jsem koupila novou modelínu, vyndala jsem váleček a vykrajovátka po holkách....a modelujeme Pata a Mata. Po pár dnech se nám podařilo přidat i zvířátka...pejska, vlka, motýlka, žížalu,  ptáčka aj.

Na internetu jsem objednala písmenka a čísla, tak doufám, že brzy dorazí. Protože Jenda "zájmy" rychle střídá, tak aby ho to do té doby nepřestalo bavit...
Pokud jsme doma jen sami dva a nic ho neruší, tak u toho pár minut vydrží....
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...