Hrátky s trampolínou

Dnes to kapánek odlehčíme.

Samozřejmě, že Jenda neřve 24 hodin denně. :-)

To neeee.

To bych brzy skončila na psychiatrii a Jenda asi v ústavu.

Jsou i krásné chvilky plné úsměvů.

Hlavně na zahradě.

Tady se Jenda cítí v bezpečí.

Nemá se tam KOHO bát.

Život s autismem je často těžký, ale když víte  jak na něj, dá se to zvládat.

Naučila jsem se vážit si toho pozitivního a cenit si krásných okamžiků se svými dětmi.

Každý den skýtá tolik příležitostí k úsměvu.

A dnes se  s vámi podělím o hrátky s trampolínou...

Fotky ani nepotřebují komentář....

Šťastný Jeníček se svými dudlíčky...

Mě teď čeká trošku náročnější čas, protože místo jednoho dítěte budu mít doma tři... čtyři, pět....

O prázdninách k nám totiž často zavítají kamarádky holek.

A nevím, jak to Jeníček bude letos zvládat.

Ale my to zvládneme. Zvládli jsme toho už tolik, že nás snad nic nepřekvapí.

Závěrem dnešního povídání vám s dětmi přejeme krásné prázdniny plné radosti a klidné pohodové dny naplněné zdravím a láskou....

Nedaří se nám

Nějak se nám v posledních dnech nedaří.

Jenda bere Risperdal asi 16 dní.

Je to lepší? Nebo horší? Jak to poznám?

Jak jednodušší je to třeba u cukrovky. Změříte si hladinu cukru a víte, jestli je to lepší  nebo horší.
Ale jak to změřit u AUTISMU?

Podle čeho poznat, zda je hůř?

Podle počtu triček, která propotíte za den při péči o dítě s autismem?

Podle počtu slz, které vypláčete večer do polštáře?

Podle toho, kolikrát za den na vás dítě vyplázne jazyk?

Podle počtu jeho afektů za jeden den?

Podle toho, kolikrát musíte zavřít psa do koupelny před útoky vašeho syna?

Podle toho, kolikrát si sundá boty, když ho obouváte?

Podle počtu šatů, které za týden roztrhá?
Podle toho, kolikrát za den uklidíte hračky rozházené po bytě?
Podle počtu lízátek, která za týden dostane vaše dítě jako odměnu, aby vůbec něco udělalo? Třeba vypilo mléko, počkalo na kočárku před obchodem, přežilo 2 hodiny ve školce ap....
Nebo podle toho, jak často vaše dítě za den řekne: "Jeník bojííí"???

Podle toho, kolikrát vám dítě za den vynadá nebo kolikrát po vás něčím hodí?
JAK změříte hladinu stresu ve vaší rodině?

Asi týden jsem si myslela, že je opravdu líp. Přes den to vypadalo jako předtím, kdy bral Jeníček Zoloft, ale večer asi týden usínal SÁM.
 Bez řevu, bez toho, aniž by zalézal pod stůl, pod postel, bez nervy drásajícího řevu. Jenže včera už tomu tak nebylo. Hodinu ječel a nebyl k utišení, usínal po 23. hodině.
Byla to ojedinělá náhoda? Nebo se zase vracíme tam, kde jsme byli?
Už pár dní zase neplnil žádné úkoly.

Odmítá chodit na procházky.
Ve městě ječí, jako kdyby ho na nože brali.
Nezabírají hranolky ani lízátko - rituály, které celý rok fungovaly.

Naštěstí se chvilku utišil u silnice, kde lízal zmrzlinu a pozoroval auta.

A dokonce ho kousla Betynka. Poprvé v životě.

Chystala jsem oběd, dá-li se tomu tak říct.... Vlastně jsem jen šla dát vařit brambory ve slupce.
Brambory na loupačku taky nejsou k zahození, ne? :-)

V poslední době ani vařit nestíhám.
Já - odpůrce polévek z pytlíku - sahám v nouzi nejvyšší (a teď snad několikrát týdně) po polévkách z pytlíku.
V obchoďáku se vrhám k pultu s polotovary. Vybírám jídla, která si stihnu ohřát nebo uvařit během pár minut.
Nestíhám stát hodiny u plotny a vařit. A ještě u toho hlídat Jeníčka.

V první chvíli jsem nechápala, pro Jenda začal tak strašně plakat. Vůbec mě nenapadlo, že by ho kousla, protože to dopoledne si hráli relativně v klidu.
Zrovna v tu chvíli Jenda seděl v prostředku obýváku na zemi a jedl tyčinky... Teprve večer jsem zjistila, že Betynka hárá...a v té době nemá náladu a občas vrčí i na holky.
Kde jsou ty doby, KDY jsem věděla, že pes hárá, kdy jsem Betynce oblékala kalhotky a vyměňovala slipové vložky. Teď zjistím, že pes hárá jen proto, že kousne moje dítě.
To to vedu. :-(

A tak vlastně nejsem schopná říct, zda Risperdal zabral nebo ne...

Nevím, zda je líp nebo hůř.

Nepoznám to.
Jen vím, že mi není do smíchu.

Ale přesto se držím naděje...

....naděje, že bude líp.

A naděje nikdy neumírá...
...snad...

Zmatek v hlavě

Jenda nechápe, když různé věci mají stejný název.

Když to vypadá JINAK, ale jmenuje se to stejně.

Má rád suché bramborové knedlíky.

Pořád opakuje:
"Co to je?"

Odpovím, že knedlík...

"Co to je?"
..."Knedlík...."
Je úplně vidět, jak mu to v hlavě "šrotuje" a pak vykřikne: "Není kedlík! Jeník bojí!"

Sní "normální" knedlíky, ale patky nejí, protože podle něj to není knedlík.
Vždycky je na talíři nechá.

A zmatek v hlavě mu udělaly i holky.
Eliška má od vánoc křečka. Jenže křečkovi dala jméno "Knedlík, Knedlíček".

Marně jsem ji přemlouvala, aby mu dala jiné jméno, že to Jenda nepochopí.

Odpověděla mi, že to je její křeček a ona mu může dát jméno, jaké chce...
Má pravdu. Už tak je omezuji kvůli Jendovi víc než bych chtěla, a tak jsem to dál neřešila.
Před nedávnem chtěla křečka i Šárka. Jenže to dopadlo podobně....

Křečkovi říká Mašlička....

A Jenda je zase zmatený...
Takže já Jendovi říkám - "To je křeček"... a jména neřeším.

Zrovna včera jsme šli po ulici...a ukazovala jsem Jendovi holčičku s mašličkou ve vlasech...
"Jeníčku, podívej, holčička má mašličku ve vlasech...." ????

On se zarazil, bylo vidět, jak přemýšlí....a jak se mu hýbou rty...v duchu si přeříkával to, CO já jsem řekla...(což dělá dost často)....
 Musela jsem se usmívat při myšlence, jestli si Jenda náhodou nepředstavuje holčičku s křečkem ve vlasech...

:-)