čtvrtek 28. února 2013
Jenda a Ronja
Ronja, dcera loupežníka.
Pohádka mého mládí.
Už několik měsíců lákám holky, aby si ji pustily a ono nic. Nezájem.
Nedávno mi jedna dobrá duše zapůjčila malý netbook.
Netbook s mnoha pohádkami.
Té dobré duši se sželelo matky uřvaných, uječených dítek, kde se v rodině tři děti perou o jeden notebook.
Dřív žádné takové zázraky techniky nebyly a taky jsme žili.
Jenže mí autisté si neumějí hrát a třeba víkendy, státní svátky nebo prázdniny jsou horor.
Pořád bylo nějaké dítě naštvané, že nemůže na notebook....
"Nejlepší" možností, jak děti zabavit, hlavně tedy nejúčinnější možností, je notebook (nebo iPad).
Vždyť "KDO si hraje, nezlobí", a u autistů to platí ještě víc.
KDO by nechtěl v klidu alespoň pár minut vařit?
KDO by si nechtěl dojít v KLIDU na záchod?!
Netbooku si pár měsíců skoro nikdo nevšímal. Jen Šárka si na něm občas něco pustila.
Autisté nemají rádi změnu a malý netbook se jim vůbec nelíbil.
("Darovanému" (půjčenému) koni na zuby nekoukej? Jo, tak tohle jim nic neříká.... ještě byli naštvaní, že je to tak "malé, divné, trapné", než na co jsou zvyklí...)
Před čtyřmi dny jsem to zkusila znovu a ejhle.
Nalákala jsem Jendu na loupežníky.
Moje oblíbená pohádka z dětství, na kterou jsem se léta těšila - Ronja, dcera loupežníka...
Jenda si udělal pohodlí.
Lehl si na moji postel, přikryl se svojí oblíbenou růžovou dekou, jako polštářek si dal pod hlavu čuníka a do ruky oblíbené dudlíky.
První den vydržel asi pět minut, druhý možná deset a po čtyřech dnech jsme viděli i konec.
Odbíhá, poskakuje u toho, odchází, dělá hlouposti, u pohádky si i hrajeme, a Jeníček už to přijal jako svůj "večerní rituál" a nezapomíná na něj.
Naopak. Každý večer se o pohádku sám hlásí.
"Musí" přece vidět loupežníky.
středa 27. února 2013
Je ten chleba pro mě?
"Jůůůů, objevil jsem chleba....
...a tak krásně voní....
Že by to bylo pro mě?
Hmmmm. Tak asi není.
Nekoukejte se.
.... hlavně nenápadně.
Zkusím to ještě jednou, třeba se nikdo nedívá.
A zase mě odhalili....
Tak na třetí pokus...
Eliška se dívá na pohádku. Měla by se na ni víc soustředit:-)
Risknu to ještě jednou.
A zase mě vyhodila. Nemám já to tu pravou kočičí smůlu?
A další pokus...
...a ještě jeden.... "
"Hele, Mates, dívej se raději se mnou na pohádku...."
"Ale když ten chleba tak krásně vonííííí....
...a voníííí... a voníííí....
Kdo by odolal?
Já určitě NE.
Potichoučku... polehoučku....
Nikdo se nedívá?
Ale neee!!! Ta holka mě zase prokoukla.
Prý mám raději vylízat kelímek....
No dobrá, dobrá...
...ale není nad namazanej chlebík...
Co vy na to?"
úterý 26. února 2013
Já a moje smečka
Nedávno jsem na blogu Ivanky vyhrála knihu.
Před pár dny přišla i s krásným věnováním.
Několik dní jsem ji nechala ležet na stole, aby si na ni Jenda zvykal.
Viděl, jak si ji prohlížely holky, ale přesto se bál....
Nechtěl si ji se mnou číst, a tak jsem i zde přistoupila k "odměně".
Psí holčička Adélka je podobná naší Betynce a myslím, že například při koupání jsou ty dvě psí slečny k nerozeznání.
Nechtěl číst text, tak jsem mu alespoň ukazovala obrázky.
Nakonec bylo vidět, že se Jeníčkovi kniha zalíbila.
Neukazoval sice nic sám od sebe, ale na požádání ukázal to, na co jsem se ptala já.
A i to je úspěch.
Vydržel mě poslouchat asi šest minut, takže mě příjemně překvapil....
A tímto Ivance i Adélce děkujeme za krásnou knihu.
Těším se, že za pár dnů mě Jenda nechá přečíst alespoň jednu kapitolu.
A jako odměna byly tentokrát slané brambůrky.
Není nad "zdravou" stravu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)