Nádobí

- "Odnes si to nádobí do kuchyně." říkám Elišce, když dojedla párky s rohlíkem u mě v ložnici....

- "Jaký nádobí? Vždyť to je jenom jeden talíř!?"

Banda z Kumlíka

- "Mamiíí, co to je banda z Kumlíka?"
- "Nevím. Řekni mi celou větu."
- "Nohavica v písničce Ona je na mě zlá zpívá: dal jsem jí modré z oblohy, poklady snesl pod nohy svého oslíka, BANDASKU MLÍKA....ona je na mě zlá."
- "Tak co je to Banda z Kumlíka? Jakou bandu jí dal? A kde je Kumlík? To je nějaké město? Jak to myslel? Já tomu nerozumím...
Nebo zpívá pandu Skrblíka? Proč se jmenuje panda Skrblík?? Já tomu nerozumím."

Sprcha

- "Eli, jdu do sprchy."
- "Nejdeš."

- "Proč ne?"
- "Nemáš sprchu, ale VANU...."

Podací lístek na poštu

Zalepila jsem obálku a poprosila jsem Elišku, ať mi vypíše podací lístek...

Říkám:
- "Odesílatel: "Já..."
- "Fakt mám napsat JÁ? J Á?!"
- "Nééé, samozřejmě že moje jméno a příjmení..."

Kachno knedlo bezzelo

- "Eli, co si dáš na Štědrý den?

Kuřecí řízek s bramborovou kaší nebo kachno knedlo zelo?"
 (jedno z asi tří jídel, které zrovna Eliška jí)

- "Kachno knedlo bezzelo!" odpověděla.

Cestou z víkendového pobytu

Cestou z předčasně ukončeného víkendového pobytu opakoval Jeníček echolálie.
Nevím PROČ, ale nechce v autě hrát hry na iPadu, i když ho mám pokaždé s sebou.

- "O. E.
TO NE.
Paje. Kek.
e...e...
Kek. Kejo nemá.
Chci kek.
Nemá kek.
Domů.
Chci domů. Kek. Nemá.
Paje.
Nemá.
Kek nemá...."

Chtěla jsem ho povzbudit v tom, že za chvíli už budeme doma a u Frýdku-Místku mu říkám:
- "Už jsme tam, kde jsme byli ve středu u doktorky." (tím mělo být řečeno, že přece ví, že od doktorky to není domů daleko...)

Jenda se vyděsil:
- "Jdeme zase k doktorce? Nééé. NACE. Fuuj, doktorka."
No, nepovedlo se...

Po chvíli jsme jeli přímo okolo té odbočky k doktorce.
Říkám Elišce:
- "Tam je ta doktorka Jeníčka a Šárky." (protože ona ji nezná, ona má jinou.... tak ji jen chci informovat, kam chodíme..)
Eliška na to:
- "Ona tam bydlí? Jak to víš?"
- "Nevím, asi ne, neřekla jsem, že tam bydlí. Ona tam ve všední dny ordinuje."
- "A kde bydlí?"
. "Jak to mám vědět? Přece se jí neptám, ne?!"
- "Jak to, že to nevíš?"
- "Nezajímá mě to. A nebylo by zdvořilé se jí na to ptát."
- "PROČ NE? ONA se tě taky ptá, kde bydlíme, tak se jí taky zeptej."
- "To není vhodné. To se nedělá. Ona je doktorka, ona se ptát musí, kde její pacienti bydlí, píše se to do karty."
- "A proč ne? Ona se tě taky ptá, kde bydlíš, tak jí řekni, že to chceš taky vědět, kde bydlí ona."
- "Ale já to vědět nechci. Nezajímá mě to."
- "Ale to bys měla. Když ona chce vědět, kde bydlíme my, chci já vědět, kde bydlí ona!"

- "Tak se jí příště zeptej, třeba ti odpoví.."

Výživné tělové mléko

- "A to nemusím jíst, když si to na sebe budu mazat? To mi poskytne výživu?
Mlíko se mi dostane do těla a nemusím ani jíst? To je dobrý."

Chleba je konečně šťastnej

Dopoledne jsem byla v Penny nakoupit.
Hlavně Elišce, protože když nemá čerstvé pečivo, je zle.
Za 800 Kč -  čerstvý chléb, čerstvé rohlíky, šunku, Hermelín, Eidam na strouhání, Babybel, jablečné džusy, makrelu, karton mléka....

- "Mamí, já nemám co jíst. Já potřebuju MÁSLO!!! Já nemám máslo." přiběhla večer...
- "Dej si Ramu nebo Floru."
- " Ty už nejím. Už mi nechutnají, už mi chutnají jen kostky másla."
- "Vždyt jsi to nedávno ještě jedla.
- "Ale jen z donucení."
- "On tě snad někdo nutí?!"
- "Tak z nouze.
Potřebuju máslo!!"

- "Chleba je neštastnej a smutnej, že nemá máslo. Je mi ho líto."
- "Tak si dej Heru. "
- "Hera je žlutá a nemaže se na chleba. Chutná jak Rama.
Já chci jen máslo.
Hera není máslo. Na kuskus je dobrá, ale na chleba patří máslo.
Máslo je mnohem lepší....
Přežiju to, ale nemám z toho potěšení. A teď potřebuju máslo."

- "Tak si dej makrelu. "
- "Tu si dám až zítra, protože na ni nemám chuť a protože se o ni chci podělit s Beruškou....a ona před chvílí jedla..."

- "Tak si dej lasagně nebo kuskus s kuřecím masem. "
- "Na to nemám chuť. Mám chuť jenom na máslo.

Já mám hrooznej hlad a není tady nic k jídlu."

- "Vždyť je plná lednice jídla!"
- "Ale není tam máslo!"

- "Mamí, prosím, zavez mě do Tesca! Mám hroznej hlad."
- "Teď? Vždyť je 22:20 hodin..."

- "To nevadí, já jinak umřu hlady."


- "Mami, ten chleba je hrozně neštasnej, protože nemá máslo."
- "Tak ho koupím zítra."
- "Zítra už nebude ten chleba čerstvej a já už ho nebudu chtít. A on je smutnej, že tam bude tvrdnout a už o něho nikdo nebude mít zájem."

- "Tak až pojedu do obchodu, koupím ti 5x Zlatou Hanou a dám ji do mrazáku."
- "Ne, zlatou Hanou, ne. To není máslo. Je to žlutý a máslo je světlejší, spíš doběla. Chci jenom máslo.
Máslo ti dá ten nejlepší pocit, když ho jíš.
Máslo je máslo, s tím je to nejlepší!
A co mám dělat, když není máslo!!! Umřu hlady, jestli nebudu mít máslo."

Po skoro hodinové debatě šel manžel do lednice a našel v šuplíku kousek másla....

Eli šťastná jak blecha si šla namazat chleba a hlásila:
- "Chleba je konečně šťastnej, že je namazanej."

Ponožky

Třídila jsem vyprané a suché ponožky do párů a pak jsem je nesla vítězoslavně Elišce nahoru. Tvrdila, že nemá v čem chodit. Naivně jsem si myslela, že když nesu celý kyblík ponožek, tak je problém vyřešený.

- "Ty jsou blbý, ty jsou kousavý, ty mají divnou barvu, ty se mi nelíbí, ty mají ďubky zespodu a blbě se v nich chodí, ty nemám ráda....ty jsou vytahaný, ty nejdou zakasat do pyžamových kalhot....černý se mi nelíbí, šedý jsou hrozný...chci jen růžový, fialový, s kytičkama....ap."

Hahaha a sežeňte takové barvy ve velikosti 42....
Občas se mi to naštěstí povede....jinak nevím v čem by to "dítě" chodilo....

Přijde čas

Mluvím s Eliškou a říkám:
- "Přijde čas..."

- "KAM?
Kam přijde?
A odkud přijde?
Proč se směješ?"

Formulář - tečky blbý

- "Mami, proč je tam ta dvacítka?"
- "Jaká dvacítka?"
- "Je tam tečka tečka dvacet...co to je za blbost?!"
- "Ukaž mi to..."
- "To je rok 2017..."
- "a kde tam vidíš tu sedmnáctku?!"
- "To tam máš dopsat."
- "To je trapný."
- "A proč tam nenapsali teda i jedničku?"
- "Protože pak bude rok třeba 2020...."
- "Tak to tam nemají psát vůbec a doplní si to tam každej sám...
Kdo to má vědět, co tím myslej!?
Je to trapný a matoucí!"

- "Mami, a k čemu jsou tam ty tečky? To je divný."
- "Abys tam dopsala datum...23.dubna.."
- "A to mám psát za tečku, před tečku nebo nad tečku? Nerozumím tomu."
- "A co tam mám tedy napsat?"
- "23 a 4 - jako 23.dubna...."
- "A ty tečky už tam nemám psát?"
- "Ne. Aby tam bylo 23.(tečka)....4.(tečka)...."
- "Je to trapný. To si tam má každý doplnit sám...takhle to nikdo nechápe.
A fakt tam nemám psát tu tečku? To je divný."
- "Neéé, přece tam nebudou tři tečky....ještě by si mysleli, že píšeš telegraf.... tečka tečka tečka..."

Chci Twister!

- "Chci Twister! Twister! Twister!!!" volal Jenda v autě.
- "Máš ho v mrazáku"... odpověděla jsem, protože jsem věděla, že jsem mu jich šest sehnala v Paskově cestou od zubařky....
- "Jíš ho, ne?"

- "On jí mrazák?" ozvala se Eliška....
- "Proč mrazák, proboha?"

- "Protože jediný podstatný jméno ve větě byl mrazák...."

Pohádka Plaváček 2

"Do vlasů stříbro čas dává..."
- "Rybáři do vlasů stříbročas dává? CO TO JE ZA BLBOST?
Mami, CO to je stříbročas??? JAK vypadá stříbročas??? A co mu dává do vlasů ten stříbročas??"

"Mám žízeň velkou jak trám, rybník bych za chvilku vypil snad sám...."
- "On strašně lže.. nikdo by přece nevypil rybník.... tak proč to říká?!"

Pohádka Plaváček

V pohádce zpívají:
"Má žena zakrátko bude mít děťátko" a Eliška se ozvala:

- "Proč to TAK říkají?
Proč říká "bude mít", když už jich má pět? To zní jako by doteď žádné dítě neměla.
Kdyby třeba řekli porodí, tak to dává smysl, ale takhle ne....

Průčelí

Neříkej to, to je hrozné slovo.
Nech toho! Nesmíš to říkat.
To děláte schválně!
To je hrozný slovo. Neopakuj to.
Nesmíš to používat.
Je to tak strašně divný.
To tak divně zní. To vůbec není normální takový slovo.

Co následuje po smrti....

- "Mami, kde je teď babička? V lednici nebo v mrazáku? Mně to přijde tak strašně nechutný vědět, že je babička v mrazáku....a to ji pak nechají rozmrznout?
A proč musí být v lednici? Vždyt je to nechutný. A ještě se za to musí platit. Není to absurdní?
A jak to tam vypadá?
A co když ji vyměněj a bude v rakvi někdo jinej?
Jak to zjistím, když nechcete otevřít rakev? Já chci vědět, že tam je babička doopravdy.
Jak můžou takhle zacházet s člověkem?
A ještě ho dávat pod zem???..to je tak strašně odporný. Vědět, že je na ní hlína, že je tam sama, je jí zima a už ji nikdo nemá rád.

A kdo ji bude oblíkat do rakve? Jak to může někdo dělat? Sahat na cizího člověka?! Na mrtvolu? Fuj.
Ten člověk nemůže být normální, když chce oblíkat mrtvoly...fuj.

A co pak bude s tou rakví?
Proč ji nepohřběj v rakvi? A proč ta rakev stojí pět tisíc, když ji pak stejně spálej?
Proč ji nechaj spálit? Vždyt je to hnusný - pálit člověka... to je tak nechutný. A to ji budou pálit i s oblečením? To ji budeme mít v urně i s oblečením a s botama?
A kam pak dají tu urnu? A co když ji někdo ze hřbitova ukradne?..."

Takové a podobné otázky se Elišce honí posledních pár dnů hlavou....

Rybník Bezruč

- "Proč se ten rybník jmenuje Bezruč?" ptala se Eliška při prohlížení mých fotek.

"On nemá ruce?
Tak to by všechny rybníky měly jmenovat BEZRUČ, protože nemají ruce."

Cesta k babičce

Eliška mi poslala od babičky z Benešova mail:

Cesta k babičce

Ve vlaku to šlo, rituálně jsem objednala Jeníčkovi croissant se šunkou a sýrem a sobě tvarohový dortík a čekali jsme a čekali, až to donesou.

Když už to nenesli asi půl hodiny, začal být Jeníček nervózní. 

Pořád se mě ptal, kdy už mu to donesou. Říkal, že má strašnej hlad.

Když už to nenesli asi hodinu, tak se začal třepat, škubat sebou a bylo vidět, že nemá daleko do breku. 

Pořád jsem ho uklidňovala a dala jsem mu jeden kousek povidlové buchty, kterou jsem měla v kabelce.

Po další půlhodině už Jeníčkovi tekly slzy a bylo na něm vidět, že je úplně rozhozený.

Říkal, že umírá, že takový hlad nikdy neměl, skučel, jak ho strašně bolí břicho apod.

Pak šel kolem steward, tak jsem se ho zeptala, kde je s tím jídlem, a říkal, že ho prý za chvíli přinese.

Uplynula další půlhodina, Jeníček úplně v tranzu a ten steward se ptá: "Objednáte si někdo něco?" 

A já jsem vykřikla na celý (otevřený prostor) vagón: "To si děláte srandu?! My už tu 2,5 hodiny čekáme na jídlo?!" 

On na to: "Aha, a co to bylo?"

Myslela jsem, že mě trefí šlak. Povídám mu: "Můj bratr je autista a tím, že jste mu doteď to objednané jídlo nedonesli, jste ho úplně rozhodili! Donesete mu to už?!"

Odpověděl:"Mě to nezajímá, mám tady spoustu lidí na starost!"

No nakonec to donesl, asi 15 minut před výstupem v Praze. 

Chudák Jeníček. Byl nešťastný a když croissant snědl, říkal, že je to málo a že chce další. 

No, bohužel, objednat už jsme si nemohli. 

Katastrofa.

Nuda u babičky

S Jeníčkem jsme se u babičky strašně nudili. Tedy hlavně já, on se dívá na déčko a mě z toho "hrabe" a musím se dívat s ním v ložnici. Babička s dědou jsou v obýváku a dívají se na sport. Na hokej nebo na fotbal, to je fuk. 

Babičky jsem se ptala, jestli si se mnou něco nezahraje a říkala, ať si hraju s Jeníčkem. 

Tak jsem jí řekla, jestli nás nevezme do cukrárny nebo se projít. 

Prý že ne, že je cukrárna určitě zavřená. 

Pak babička řekla, že jde vyvenčit Betku, tak jsem jí řekla, ať vezme Jeníčka sebou. 

Ptala jsem se dědy, jestli se s náma nepůjde projít. Říkal: "Ne, mám fotbal!" 

No to je přístup, fotbal důležitější než vnoučata, která přijedou dvakrát za rok na dva dny.

Odpoledne naštěstí přišel Martin (bratr mamky), chtěl vidět fotky v iPadu a pustili jsme si pohádku. 

Jeníček nás strašně otravoval. Házel po nás věci, řval: " Ina koše" a opakoval trapné echolálie.

Šla jsem poprosit babičku, jestli si ho může vzít na chvíli do obýváku a pustit mu tam déčko. "Nemůžu, díváme se s dědou na fotbal. Jediný co jako, tak si může jít sednout s ipadem do kuchyně."

To určitě, on, autista půjde SÁM s iPadem do kuchyně. Obzvlášť když na to není zvyklej. To bych chtěla vidět.

Tak jsem přemluvila Martina, aby si se mnou něco zahrál a Jeníček se pak chvilku přidal.

Dívali jsme se s Martinem na TV a hráli Člověče Napij se. Jeníček hrál s námi a bylo vidět, že ho to baví. Ale jak jsme ho začali vyhazovat, byl rozhozenej. Tak jsme ho nakonec nenápadně nechali vyhrát a byl v pohodě. 

Pak Martin odešel a Jeníček se nudil, tak mě začal otravovat.

Chtěla jsem ho nějak zabavit, tak jsem si řekla, že ho zkusím naučit Othello.

Kupodivu mu to šlo a opravdu věděl, co má dělat.

Ale pořád si u toho říkal: 

- "Nespi, probuď se!" A tloukl se pořád do hlavy. Myslela jsem, že to nechápe, tak jsem mu říkala, že toho můžem nechat, ale prý ne.

Pak jsem se šla zeptat dědy, jestli mi může namazat (rituál) rohlíky s paštikou. 

Odpověděl: "Až skončí zprávy!"

Tak jsem si je šla nachystat sama, od něj se ničeho asi nedočkám, jelikož zprávy v tu chvíli začaly a konec byl až za hodinu. 

Pak jsem viděla Jeníčka, chodil jak mátoha, jak kdyby byl náměsíčnej.

Ptám se ho, co se děje.

"Byl jsem se vzpamatovat na záchod."

Proč?

"Ta hra byla strašně uspávací. (Othello)

Jsem se musel štípat a mlátit čuníkem, abych neusnul.

Já jsem nikdy neviděl nic nudnějšího. 

To bych radši usnul tady na zemi než abych to zase někdy hrál. 

Mě strašně uspává o tom jenom mluvit. (dělá že usíná) 

Jsem si myslel, že umřu unavením!"

Pokuta

- "Tam nemůžu jet, nebo DOSTANU POKUTU."

- "DOSTANEŠ?!!! FAKT?? A KOLIK?!

Já myslela, že ji zaplatíš...."

V koncentráku je to hustý

- "Mami, proč je vždycky na jablečném džusu napsané, že je z koncentráku, když to nikoho nezajímá?
Proč to tam píšou? KOHO to zajímá??? To je z jabka, ne z koncentráku."

- "Z koncentrátu (hustá jablečná šťáva)."

- "Proč s tím musím před otevřením takhle třepat, než se toho můžu napít? Píšou tu: Před otevřením protřepejte."

- "Třeba je v něm dole jablečný koncentrát a když to nezamícháš, tak zpočátku piješ málem vodu a dole je to hustý."

- "V koncentráku je to hustý???????!!!!!"