sobota 28. května 2011

Učíme se s Krtkem

Jenda má už pár měsíců rád modelínu.

Zvládne vymodelovat a uválet žížalu.
Včera jich udělal asi 20 a já jsem je musela skládat do řady. :-)

Pak chvilku pozoroval svoje brouky ve skleničce....

....Chvíli lepil modelínu na skleničku, aby brouci nebyli vidět...

A pak si vzal na pomoc svoje oblíbené postavičky - myšku, zajíce, krtka a ježka.

Jsou z nějaké stolní hry. Ale hru Jenda nechápe, tak si společně hrajeme alespoň s postavičkami.

DVD s krtečkem má Jeníček moc rád a oblíbené figurky se mu moc líbí.


Pár minutek jsme zvířátka přidělávali do modelíny...

...a potom zvířátka vylezla na komín - tedy na Jendovu sklenici s brouky.....


Když už to Jeníčka přestalo bavit, vymyslela jsem jinou hru.

Hru napodobující skutečnost.

Dala jsem Jendovi misku s vodou, aby mohl svoje zvířátka vykoupat....

Pak je utíral do utěrky....

Taky jsme postavičkám vyrobili z modelíny postýlky....

Jeníček svoje kamarády ukládal do připravených postýlek...

....a nezapomněl každému zvířátku dát napít mlíčko ...

....a pak mu dát deku a dudlíka...

Nakonec uložil "do postýlky" i  své tři zvukové kostky z lega...

Přikryl je papírovým kapesníkem, dal jim dudlíka a pak jsme jim společně popřáli dobrou noc....

Byla jsem ráda, že ho hra chvíli zaujala. Někdy mám pocit, že zabavit ho je nadlidský výkon....

pátek 27. května 2011

Maminko, kuk...


Před pár dny se nám, tedy Jeníčkovi, povedlo vyjít na procházku v tričku s krátkým rukávem.

Jenda každé jaro nezvládá přechod ze zimního na jarní oblečení a pak z jarního na letní.

Všichni odkládají svršky a Jenda zarytě trvá na svém "teplém" oblečení.

I když je horko sebevětší, za žádnou cenu si Jeníček nechce vzít tričko a kraťasy.

Už asi měsíc jsme to zkoušeli - chtěla jsem mu sundat mikinu, aby šel  jen v tričku a vždy následoval afekt...

Tentokrát u přebalování žužlal dudlíka, díval se u toho na pohádku a možná mě "plně" nevnímal... :-)
Nevím...
Ale povedlo se....

Došli jsme nakoupit...tedy jen já... Jenda už nějaký čas odmítá vejít do obchodu a než nakoupím, sedí venku připoutaný na kočáře a pozoruje auta.
Za odměnu dostává tradičně hranolky a lízátko.

Cestou domů jsme to vzali přes park.....

Učila jsem Jendu dělat "KUK"...
Nejdřív se mu nechtělo, postával za stromem a kousal si ruku....

Ale pak si dal párkrát říct....

Myslím, že z toho měl nakonec sám radost....

Chvilku jsme si házeli míčky...

....sem tam lezl na lavičku a skákal dolů...

...a občas pozoroval okolo jedoucí auta a motorky....

A světě div se, nakonec ušel asi 300 metrů pěšky.

Už delší čas odmítal chodit pěšky, ale lampy tentokrát zase zvítězily....

Schovával se za ně....

...dělal KUK....
...četl si čísla...

..a možná "zapomněl", že jde pěšky....

Doma dostal velikou pochvalu......

Za to, že šel v tričku s krátkým rukávem a za pěší chůzi.......
Rád si prohlíží fotky, vidí tedy, jaké oblečení nosil loni v létě, tak třeba se nechá za pár dnů přemluvit i ke kraťasům....

středa 25. května 2011

Sebeobsluha v praxi

V posledních dnech se pomocí procesuálních chémat snažím naučit Jeníčka, aby si oblékl tepláky.

Eliška mi stála "modelem", tedy modelkou... při výrobě kartiček s tématem oblékání tepláků.

 

Chvíli se mnou Jenda bojoval, že ON ne, že maminka, ale pak to vzdal a občas je ochoten to zkusit.
Většinou musím slíbit nějakou lákavou odměnu, aby ho to vůbec motivovalo....

Skoro pokaždé se mu podaří strčit obě nohy do jedné nohavice.... a má z toho děsnou radost.

Oblékání ponožek končí nasunutím na palec...

.... ale každá snaha se cení... :-)

Nejlépe mu jde svlékání tepláků....

....a také si umí už nějaký čas sundat ponožky.

Tohle všechno však zvládne JEN tehdy, je-li v klidu!!! Což zase není moc často...

Pokud je ve stresu nebo když je tu víc lidí, v tu chvíli nezvládá nic. Buď ječí, zalézá pod stůl a nebo zdrhá pryč.

V pátek byl tatínek doma.... Ten den bylo v plánu zrovna učení na téma, jak si obouvat sandálky.....

Odměna nachystaná....

....botičky taky....

Prohlédli jsme si kartičky... dotud dobrý...

Jenda to zkusil a nešlo mu to...

....a tak botu zahodil ...
...a otočil se.....

V klidu jsem se mu snažila pomoct a přemluvit ho k dalšímu pokusu....

Ale Jenda už byl v ráži...

Křičel: "Bojím taťky"...

...a utekl do ložnice....
....tam se schovával  pod postel...

...a odmítal vylézt ven....

Po nějaké době se vrátil do obýváku a zkoušeli jsme "druhé kolo"....

Jenda utekl do kotelny....

a snažil se zabouchnout dveře....

....na poslední chvíli jsem ucukla, jinak bych měla ruku přivřenou do dveří....

Jenda plakal a odmítal spolupracovat...

Nakonec se nám povedlo boty obout, ale Jenda si je stejně okamžitě sundal a ještě je po nás hodil....

Nejlépe nám jdou nácviky tehdy, když nikdo jiný není doma.
Když je tu klid a nic ho neruší.

Ale vím, že se musí učit i tehdy, když jsou doma holky nebo tatínek....
Musí se naučit přenést si dovednosti i do jiného prostředí, do jiných situací.... a to nám zatím moc nejde...
S bídou se nám to občas podaří v klidu doma....

Zjistila jsem, že když je ve stresu nebo trpí nějakou úzkostí, tak veškeré dovednosti ztrácí a v tu chvíli neumí vůbec nic... Vlastně ani "chodit".... válí se po zemi, ječí a odmítá udělat krok...
Když jedeme v  pondělí ráno do školky, musím ho do auta donést v náruči, jinak leží na zemi a pláče...

 Když přijdeme z procházky,  je tak rozrušený, že lomcuje klikou u dveří a neumí si otevřít dveře, ač už asi 2 roky normálně dosáhne na kliku a dveře otvírá....

10. června nás čeká návštěva v dětské psychiatrické ambulanci, třeba mu paní doktorka něco na ty jeho úzkosti a strachy předepíše....
Řekla bych, že úzkosti jsou teď jeho největší problém....
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...