V posledních dnech se pomocí
procesuálních chémat snažím naučit Jeníčka, aby si oblékl tepláky.
Eliška mi stála "modelem", tedy modelkou... při výrobě kartiček s tématem oblékání tepláků.
Chvíli se mnou Jenda bojoval, že ON ne, že maminka, ale pak to vzdal a občas je ochoten to zkusit.
Většinou musím slíbit nějakou lákavou odměnu, aby ho to vůbec motivovalo....
Skoro pokaždé se mu podaří strčit obě nohy do jedné nohavice.... a má z toho děsnou radost.
Oblékání ponožek končí nasunutím na palec...
.... ale každá snaha se cení... :-)
Nejlépe mu jde svlékání tepláků....
....a také si umí už nějaký čas sundat ponožky.
Tohle všechno však zvládne JEN tehdy, je-li v klidu!!! Což zase není moc často...
Pokud je ve stresu nebo když je tu víc lidí, v tu chvíli nezvládá nic. Buď ječí, zalézá pod stůl a nebo zdrhá pryč.
V pátek byl tatínek doma.... Ten den bylo v plánu zrovna učení na téma, jak si obouvat sandálky.....
Odměna nachystaná....
....botičky taky....
Prohlédli jsme si kartičky... dotud dobrý...
Jenda to zkusil a nešlo mu to...
....a tak botu zahodil ...
...a otočil se.....
V klidu jsem se mu snažila pomoct a přemluvit ho k dalšímu pokusu....
Ale Jenda už byl v ráži...
Křičel: "Bojím taťky"...
...a utekl do ložnice....
....tam se schovával pod postel...
...a odmítal vylézt ven....
Po nějaké době se vrátil do obýváku a zkoušeli jsme "druhé kolo"....
Jenda utekl do kotelny....
a snažil se zabouchnout dveře....
....na poslední chvíli jsem ucukla, jinak bych měla ruku přivřenou do dveří....
Jenda plakal a odmítal spolupracovat...
Nakonec se nám povedlo boty obout, ale Jenda si je stejně okamžitě sundal a ještě je po nás hodil....
Nejlépe nám jdou nácviky tehdy, když nikdo jiný není doma.
Když je tu klid a nic ho neruší.
Ale vím, že se musí učit i tehdy, když jsou doma holky nebo tatínek....
Musí se naučit přenést si dovednosti i do jiného prostředí, do jiných situací.... a to nám zatím moc nejde...
S bídou se nám to občas podaří v klidu doma....
Zjistila jsem, že když je ve stresu nebo trpí nějakou úzkostí, tak veškeré dovednosti ztrácí a v tu chvíli neumí vůbec nic... Vlastně ani "chodit".... válí se po zemi, ječí a odmítá udělat krok...
Když jedeme v pondělí ráno do školky, musím ho do auta donést v náruči, jinak leží na zemi a pláče...
Když přijdeme z procházky, je tak rozrušený, že lomcuje klikou u dveří a neumí si otevřít dveře, ač už asi 2 roky normálně dosáhne na kliku a dveře otvírá....
10. června nás čeká návštěva v dětské psychiatrické ambulanci, třeba mu paní doktorka něco na ty jeho úzkosti a strachy předepíše....
Řekla bych, že úzkosti jsou teď jeho největší problém....
