sobota 29. března 2014

Rozumová výchova - Logické řady II.


Logické řady už jsme několikrát trénovali, i když trošku jinou formou.


Na prvním řádku se mi podařilo Jendovi poradit, aby začal červenou barvou, takže jsme se dobrali správného konce.
Měl střídat žlutou a červenou barvu...







Spodní řádek už byl horší. Jeníček měl střídat barvy tři - žlutá, bílá, zelená, žlutá, bílá, zelená...




Tady už mě neposlechl, když jsem mu radila začít bílou.... (že žlutá už tam je...)

A tak si jel po svém "žlutá, bílá, zelená"... a na konci se chudák divil, že mu to nevyšlo.


Opravit to nechtěl... nejspíš ani nechápal PROČ....a tak jsem "musela" já...


"Výrobce" mu v tom dělá zmatek. Ten žlutý čtvereček na konci každého řádku už tam neměl být. Myslím, že pak by to šlo Jeníčkovi lépe.

čtvrtek 27. března 2014

Jééé, já vidím!! To je zázrak!!!


Víc jak čtrnáct dní jsme pilně nacvičovali návštěvu u pana doktora.


Cvičili jsme čtení písmenek a několikrát jsme se s Jeníčkem dívali na pohádku Prasátko Peppa. Peppa byla u pana doktora, dostala speciální brýle a pan doktor jí tam vyměňoval sklíčka jako Elišce.
Peppa četla písmenka a pak dostala nové brýle.
Stejně jako je dostane Jeníček.


Teorie nám docela šla.



Na cestu si Jeníček vzal nového čuníka.




V čekárně se mu nelíbilo, ale pár minut posedět zvládl.


Naštěstí má sestřička pochopení a bere nás přednostně.


V ordinaci byl velmi milý pan doktor. Jeníčka jsem si vzala na klín a dávala jsem mu instrukce. Neposlouchal, co mu říká pan doktor, nebo aspoň nereagoval.
Pan doktor to myslel dobře, ale občas kladl (Jeníčkovi) těžké otázky, např. "Jaké písmenko je uprostřed?" "Je to (s těmito sklíčky) lepší nebo horší?" ap.  a Jeníček neuměl odpovědět.
A tak jsem se snažila zeptat jinak, nebo Jeníčka pobídnout k dalšímu čtení písmenek.


Nakonec jsme došli pár metrů do optiky. Jeníčkovi jsme objednali nové brýle a ty Elišky jsme vyzvedli.


A nejlepší byla Eliška:
- Jééé, já vidím!! To je zázrak!!!
Jéééé, já přečtu značky aut!!!
Jééé, já vidím nápisy na obchodech..."

Bylo úžasné ji pozorovat. Jako kdyby teprve dnes prozřela.
A tak jsem dětem cestou domů povídala o tom, že mám nevidomé přátele a že VIDĚT je opravdu DAR.


A zde dobré zprávy končí.
V brýlích došla Eliška domů a řekla mi, že v nich stejně VENKU chodit nebude...že to je "nechutný a trapný". A co kdyby prý potkala někoho ze školy...
Marnost něco vysvětlovat.
Nedá si vysvětlit, že mít brýle není ostuda.
Brýle má asi rok a půl, ale bere si je jen doma na televizi, odmítá je nosit ven, natož do školy....ač pan doktor říkal, že je má nosit pořád...
Ve škole musí sedět v první lavici a i tak někdy nevidí na tabuli a musí si půjčovat materiály od učitelů, ale radši bude tvrdohlavě trvat na svém: "V brýlích do školy? NIKDY!!!"

Poprvé v životě měla brýle na ulici, ale stejně doufám, že ne naposledy.


Ulítly ti včely?

- "Ulítli ti včely?" ptají se Franklina v jedné pohádce.
- "Slyšelas to? Ploč to žíká? Tam žádný čely nejsou! Je to vtipný???" ptá se Jeníček.

- "Ploč žiká Dala se do mě zima?! Vidíš tam ňákej sníh?" ptá se Jeníček, který vidí medvídka koupajícího se ve vodě....

- "Jako bys mu z oka vypadl."  (z pohádky Kryštof Kolumbus)
- "Co mu vypadlo z oka? Ploč to žiká?"

..a tak vysvětluji a vysvětluji...

První stříhání strojkem


Jít za cizí paní na neznámé místo je pro mé autisty těžké, a tak jsem se rozhodla to udělat jinak.
Obvolala jsem několik kadeřnictví a poprosila jsem o návštěvu kadeřnice doma.


Jeníčkovi jsem to dopředu neříkala.
Jen jsem mu řekla, že přijde paní a ostříhá Elišku.
Na nic se neptal a byl v obýváku u iPadu.


Když kadeřnice ostříhala Elišku, tak jsem Jendovi řekla, ať si sedne v kuchyni na židli, že mu paní trošku ostříhá vlásky, aby mu nepadaly do očí:-P


Slečna byla velmi milá a ochotná.
O zvláštnostech a potřebách mých autistů jsem jí řekla předem.


Společně jsme Jeníčkovi všechno říkaly a ukazovaly, aby se nebál.
Pokud ví, co ho čeká, tak je s ním lepší spolupráce.
"Tady to trošku ostříháme stroječkem, je to jako fén na Betynku, trošku to vrčí, ale nebolí to, jen to bude malinko šimrat..."


"....a potom dostaneš tu tvoji oblíbenou čokoládu."



A hlavně jsme ho všechny tři celou dobu chválily, jak je šikovný a jak moc mu to sluší.

Díky Bohu, že už nevyvádí tak jako před dvěma lety: http://auticekjenicek.blogspot.cz/2012/02/strihani-vlasu.html

Tehdy jsem ho stříhala na nějakém vyvýšeném místě, aby mi neutekl. Ale ječel kolikrát ještě hodinu potom.


Na konci mě slečna (příjemně) šokovala cenou. Nevěděla jsem, kolik si asi vezme, nikdy jsem zatím doma kadeřnici neměla, tak pokud chcete, hádejte, kolik mě to stálo.

středa 26. března 2014

PIKTÍK - Matematika Sčítání




Zpočátku Jeníček nechápal, co po něm chci....


...ale po několika pokusech to pochopil...



Počítat umí, jen nechápal tuhle formu...


Ale protože je to šikovný žák a maminka šikovná učitelka, tak jsme to zvládli.


Každý Jeníčkův pokrok mě nabíjí novou silou a další energií.
A i když občas škobrtneme a uděláme krok zpět, nebo chvíli stagnujeme na místě, pořád jdeme kupředu.
A díky Bohu za to.







Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...