čtvrtek 16. září 2010

Zajeté rituály....

Jeníček má rád "své jisté"....
Už vím, že si nesmím udělat culík na hlavě, protože to Jendovi vadí...
kopie---img_9369.jpg
V létě jsem si nalakovala nehty na nohách...
Asi jsem chtěla být hezká, ale Jendovi to tak vadilo, že jsem to musela zase rychle odlakovat.....

Nesmím si dát hlavu do dlaní a v duchu si zoufat.... protože i to je příčinou řevu mého synka....

Nesmím cestou do města odbočit z oblíbené trasy... "Musím" se zastavit u "jeho" oblíbené lavičky....
...a "musím" vzít balonek na procházku....
Nesmí se k nám pokud možno nikdo přidat, dokonce ani holky ne....

Když se ráno probudí, vadí mu dokonce i to, když ležím na zádech, protože je zvyklý, že většinou ležím na boku.....
kopie---img_9371.jpg
Někdy si říkám, kde končí autistické rysy, kdy je to jen prostý vztek a kde začíná tyranie matky....

Kdysi dááávno Jenda usínal kolem 20. hodiny. Posledních pár měsíců mu večer trvá 2-3 hodiny, než usne.

Aby se 100 x za hodinu nevracel z ložnice do obýváku, tak jsme mu postupně do ložnice nanosili hračky, se kterými BY SI MOHL hrát - lego, autíčka, krabičky, stavebnici, koleje, mašinky, knížky apod. Ale stejně se každých pár minut vrací jako "bumerang".... :-)
kopie---img_9377.jpg
Z televize do 23. hodiny nemáme "lautr nic".... O knihách ani nemluvím...

Protože už jsme měli pocit, že je v ložnici nepořádek a hračky se válí  tak nějak "bez ladu  a skladu" po zemi a v krabici, rozhodli jsme se koupit do ložnice poličky....

Přišlo nám to jako skvělý nápad.... A tak se i stalo. Koupili jsme poličky, manžel to sestavil a já jsem tam hračky s radostí naskládala.

Pár sekund jsem si libovala, jak je to hezky uspořádané... :-)

kopie---img_9378.jpg
V tu chvíli přiběhl Jeník a křičel: "Nedáááveeej, nepačíííí (nepatří)..."
A všechno zase  vyndal zpátky na zem a do JEHO krabice.....

Dívala jsem se na něj, pak na tu krabici přetékající hračkami, ve které ted zákonitě zase nemůže nic najít....
....a znovu jsem hračky naskládala zpět do poliček....

No a takto jsme se bavili asi 20 x.... Jendovi se poličky vůbec nelíbí a hračky se nadále válí po zemi....


V obchoďáku na náměstí patří ke jeho ritálům už asi půl roku zakoupení Kinder řezu a ve městě si Jenda přes léto zritualizoval zmrzlinu....
Když jdeme do města, ptá se: "Koupíš zmrzlinku?"
Říkala jsem si, že už bude zima a že mu vyměním rituál zmrzlinky za párek v rohlíku, který Jenda vždycky bere Šárce.... Párek mu můžu kupovat i v zimě, i když to není zrovna moc zdravé jídlo... Ale u něj je zázrak, když vůbec něco sní, tudíž to neřeším...

kopie---img_9513.jpg
A nepovedlo se....
 Tedy jinak: Párek koupíme, Jenda ho na náměstí sní a pak si řekne o zmrzlinku....
Chtěla jsem JEN vyměnit  zmrzlinu za párek v rohlíku a místo toho ted Jenda vyžaduje rituály oba dva....
A podobně je to i s oblečením - zakoupené modré botičky se tu netknuté válí už několik týdnů, tričko s oblíbeným "Burákem" jakbysmet...
Asi bych mu měla zase změřit nožičku, třeba už boty budou malé.... a možná by za ně v bazaru bylo pár korun...

Občas přemýšlím, jestli se těch rituálů někdy zbaví nebo ho budou trápit celý život???

středa 15. září 2010

Snědl lízátko i s obalem....

Kdo že si to přál, aby už skončily prázdniny a začala škola?

Nějak naivně jsem si říkala, že až tu holky nebudou, tak bude líp.
Zatím si tím nejsem moc jistá.... I když ...
.....možná...trošku....
Dopoledne to relativně ujde, i když svoje dítko neumím naučit JÍST, což mě dost deptá...
Tedy jíst normální jídlo.... nebo dokonce teplé jídlo... to vůůbec nehrozí...

Začíná mě štvát těch pár obilných polštářků, několik piškotů, hrst kukuřičných křupek a suchá kolínka...
kopie---img_9462.jpg
Dnes Jeníček nebyl ve své kůži a odmítal i  Brumíky a suchá kolínka....

Zkusila jsem koupit v lékárně Nutridrink za 50 Kč - ve své naivitě jsem se domnívala, že bude mít alespoň nějaké vitamíny...vzala jsem víc příchutí...a Jeník???
Ani se toho nedotkl...
Kdyby  tak manžel tušil, jak vyhazuji zbytečně peníze....

Šárinka už pochopila, že pokud si chce odpoledne v klidu udělat úkoly, tak musí odejít do svého pokoje.
Eliška se však odmítá vzdát svého rituálu - dělá úkoly v obýváku za asistence maminky už 6 let a chce, aby to tak zůstalo.... Ale Jendovi všechno vadí - to, že si dělá úkoly, že mu sedí na židli, že si se mnou povídá, dokonce i to, když Ela pochová psa.... a několikrát Elišku praštil....Když se mu snažím vysvětlit, že to nejde, že se to nedělá, zkouší bít i mě....
A nakonec úkoly vždy končí řevem....
Tohle budu muset ještě nějak "vypilovat"...

Ani nácvik hry nám moc nejde. Občas se Jenda zabaví tím, že staví věci do řad...třeba kostky, kamínky, kaštany, šípky nebo krabičky od Tic-taců....
kopie---img_3569.jpg
Ano, takové blbinky má raději než "normální" hračky....
Ale jinak to s hraním není nijak slavné....

To, co se naučil.... to, co jsme nadřeli....to, co jsem naaranžovala a nafotila do zážitkového deníčku, to už zapomněl.... a nebo ho to nebaví.
Potřebuje stále nové a nové aktivity, nové a nové podněty...a nějak nebere ohled na svou matku, které už docházejí nápady....

Dokonce už si ani neříká, že má plnou plenku.... Jak jsem se radovala, když pár týdnů hlásil, že má EE v plence....a doufala jsem, že je to krok dopředu.
Nevím, ted už si aspoň týden neříká...a vůbec mu to nevadí.... Klidně si v tom vesele sedí a asi ho to ani neobtěžuje....

Večer rozbil postýlku. Manžel ji už několikrát spravoval...Ted nevím...má Jenda takovou sílu nebo to bylo tak ledabyle opravené? :-)
kopie---img_9137.jpg
Jenda vzteky praštil několika šprušlíky o zem, až se rozlétly na dvě půlky a pak vydržel hodinu bouchat tyčkami do zbylých šprušlí...

Kdyby to nebylo v půl jedenácté v noci, tak mi to snad ani nevadí....Docela prima muzika. :-)
ALE s blížící se půlnocí je to docela ubíjející....

Zvláštní je, že pořád do něčeho bouchá, mlátí, klepe, tluče a je vidět, že mu to působí radost...

Ty zvuky, které vytváří či vyluzuje ON, ty mu nevadí.

Ale když někdo mluví, tak Jenda křičí: "Nepovídeeej", "Nemluv" ap. a je nepříčetný, když na něj třeba jen trochu zvýším hlas....

kopie--3----img_9138.jpg
V poslední době ho musím stále hlídat...s klidem si dá do pusy kamínek, kaštan, pozlátko z čokolády nebo samolepky, které holky zapomenou na stole a normálně to přežvykuje....

Před chvílí jsem přišla do ložnice - 2 hodiny po tom, kdy jsem ho poprvé uložila k večernímu spánku...
...ani nepočítám, kolikrát vylezl....
A najednou bylo TICHO.... to vždycky zpozorním... :-)
Jdu se podívat do ložnice a Jenda kousal lízátko i s obalem....  Ptám se manžela, kde vzalo to dítě lízátko v tak pozdní hodinu?!
Prý: "Já jsem ho dal do skříně".... Už jsem neměla sílu se ptát, proč dává lízátko v ložnici do skříně??!!!

V normálních rodinách snad mají lízátka v kuchyni či ve špajzu...Ale my je máme  v ložnici...
V této rodině mě neustále něco překvapuje....
Vzhledem k tomu, že už zbýval jen maličký kousíček lízátka na tyčce, zdá se, že to Jenda snědl i s tím "igelitem"....
Ne, nezdá!! To je holý fakt!!!

A tvářil se tak spokojeně...
Člověk má někdy chuť ho zaškrtit nebo mu alespon pořádně vynadat a ono to nejde... Když se na vás dívá tím svým andělským obličejíčkem a na tváři mu hraje vítězoslavný úsměv....něco jako: .."heč, našel jsem lízátko...a SÁM jsem si ho podal ze skříně...."  
...máte chut ho obejmout a na chviličku zabořit nos do těch jeho zlatých kadeří....a přesto vám to není nikdy dopřáno....

Je mi líto, že se nenechá obejmout a pochovat.... Občas to zkusím a on utíká se slovy: "Nech Jeníka pokoji (na pokoji), nelíbí Jeníkovi"....

Za chvíli bude velký kluk a nebude o to stát už vůbec.... Jestlipak se někdy dočkám toho, že by mě můj syn objal.....????

pondělí 13. září 2010

Pokud mě nebereš mezi lidi, můžeme prožít prima den....

......řekl by asi Jeník na sklonku dnešního dne, kdyby skládal tak dlouhé věty....
 
kopie--2----img_9396.jpg
Z jeho chování byl dnes cítit klid a pohoda. Tedy v rámci jeho "možností". :-)

Zvládli jsme třeba "lov šnečků a hlemýždů" na zahradě.

Začínám uvažovat, že si založím hlemýždí farmu... :-)
Hahaha.
Vy se tomu smějete.
kopie---img_9131.jpg
Ale já mám často problém zabavit své autistické dítě nějakou smysluplnou aktivitou. A hlavně - u ničeho dlouho nevydrží.

Ale šneci?!  Ted je právě to ideální počasí  a já mám  2- 3 x denně vždy půl hodinky RELAX....
Tedy relax...noooo....
....klid na umytí podlahy, připravení oběda nebo stihnu třeba pověsit prádlo či zalít kytky....

Jenda mezitím chodí sem a tam po zahradě, nadzvedává větvičky, lístečky...tak, jak jsem ho to naučila a sbírá "šnečky s ulitou".

kopie---kopie---img_9135.jpg
Je slyšet: "Ten je klááásnej, má tykadýlka.... klááásný očička"..apod.

Když má pocit, že už jich je dost, přinese svůj kyblík s úlovky do obýváku a řekne: "Co pustíme šnečkovi? Šneček chce dívat...." :-)

Vezme si svoje dudlíčky a deku "na uklidnění" a dívá se se svými kamarády na pohádku na DVD.
Když šnečci povylezou nahoru, tak je zase zastrčí zpátky dolů do kyblíku, aby mu neutekli....


Když jde Jeníček spát, postavím kbelík do rohu zahrady, šnečci vylezou a po vyspání Jeníček v lovu zase pokračuje... No a tak pořád dokola.

kopie--2----img_9388.jpg
Heč. Mám ted to nejhodnější dítě pod sluncem. :-)
Ale co budeme dělat v zimě, až šnečci nebudou??? :-)

Dnes jsme pár hodin bojovali s jeho "dekou".
Ráno se Jeník probudil mokrý - plenka nevydržela nápor a prostěradlo i kousek polštáře měl Jenda mokré....

Převlékla jsem povlečení a při té příležitosti jsem svlékla povlak i na jeho oblíbené dece, strčila jsem všechno do pračky a pak rychle pověsila, aby to co nejrychleji uschlo.

Věděla jsem, co bude následovat. Asi po hodince, kdy se Jeník probudil, si vzpomněl na dudlíky a na deku....
Běžel do ložnice...jako vždy...a....
Přiběhl s pláčem....
"Jeník nece luníčko, bééééé"..... (deku žluté barvy)
Ano, místo modrého povlaku měl na dece žlutý s medvídky.  Mně se ten medvídkový líbí víc, ale to Jendu nezajímalo....

Plakal a několik hodin vydržel na deku ani nesáhnout.
Pak se mi povedlo ho přemluvit, že přece nechce mít deku mokrou a počůranou a nakonec usnul....Ale zatím má deku jen na spinkání, není to na muchlání během dne...jako jindy.... Dívá se na ni nějak nedůvěřivě.

Odpoledne ...kde se vzal...tu se vzal.... najednou se v obýváku na zemi objevil brouk....
Jeníček byl štěstím bez sebe... Pozoroval ho klečíc na zemi, pobíhal okolo něj, vozil ho v autíčku a nakonec si ho vzal v kelímku i na procházku. :-)

..."Klásnej bouk...Jeník veme bouka s sebou"....

Ano, v tu chvíli vidím, jaký je to jemný a citlivý kluk.... Miluje zvířátka i přírodu.
Škoda, že ten cit neprojevuje i vůči mně....

Když mě mlátí klackem, hází po mně misky, hračky, mulčovací kůru, bije mě u přebalování nebo mě kopne do holeně, mám chuť tvrdit, že je to bezcitný tvoreček, ....ale vím, že není.
Je to můj Andělíček. I když často vystrkuje růžky....
kopie---img_9176.jpg
Jsem šťastná, že ho mám.

Díky němu objevuji krásu brouků, pavouků, hlemýždů, mravenečků apod.
Havěti, které bych si jinak ani nevšimla....
 

pátek 10. září 2010

Vnímám svět jinak. Neřeš to....

Jsem úplně vyřízená. Jenda se chová čím dál hůř (mezi lidmi).
kopie---img_9197.jpg
Poslední povídání se jmenovalo: "Jednou jsi dole"....a dnes mělo pokračovat..."..podruhé nahoře"....

Ne. Nejde to....
Jsem zase o krok níž...
Padám..
..... padám stále hlouběji a hlouběji...

Ti lidé mě ničí.





kopie---img_9198.jpg
Máme  3 trička s nápisy: "Vnímám svět jinak. Neřeš to...." a jsem za ně moc ráda. I paní z APLY nás za ně pochválila.



Dnes Jeníček tričko neměl.

 Potřebovala bych další (nestačím ty tři kusy prát, sušit a žehlit, máme denně nejmín jedno či dvě špinavé) a hlavně potřebuji větší, abych ho mohla dávat i přes bundu...




kopie---img_9200.jpg
Přemýšlím nad nápisy...
Co takhle: "Jsem autista a chovám se trochu jinak než Vy, mějte pro mě pochopení..." nebo:
"Prosím, nevšímejte si mého chování, jsem nemocný"...???

Nebo: "Moje chování není výsledkem výchovy mojí matky..."

Co třeba: "Jsem autista no a co..." nebo "Nesuď mě, když mě neznáš.....???

kopie---img_9202.jpg
Včera jsem si slíbila, že už nebudu plakat...že si těch lidí nebudu všímat....
Ale když ono to nejde....

Dnes jsem se rozhodla, že do města budeme chodit minimálně.

"Rádoby chytří" lidé na ulici mi říkají, abych ho brala mezi lidi častěji, že se otrká.
NE. Já vidím pravý opak.
Čím častěji okusí "špatnou zkušenost" s cizími lidmi, tím hůř se příště chová. A hlavně už nechce nikam jít.

Pokud mu řeknu, že jdeme na kaštany, na žaludy, tak jde s nadšením.
Když se zmíním, že půjdeme nakoupit, tak ho nemůžu dostat z domu.

Dnes mi bylo ve městě skoro nevolno. Když jsem vyšla z obchoďáku, sedla jsem si na náměstí na lavičku a počítala v duchu do dvaceti....
kopie---img_9205.jpg

Jeden člověk ho straší čertama, druhý ho chce někam přivázat, třetí říká, že si ho odnese domů, když zlobí...., čtvrtý, že by mu dal na "prdel"...

Jeden chlap v obchodáku se Jeníčkovi dnes hystericky nahlas smál a na poště na něj jinej volal: "Fuuuj, to je hanba...fuuuj, ty jsi ošklivej"...

A Jenda? Řval jak zvíře a o to víc se válel po zemi. Občas na někoho vyplázl jazyk nebo  zařval "vypadni".

Dnes nechtěl ani na poštu, plakal a se slovy: "Maminko zlá, hnusná"  mě tahal za tašku, abych už "konečně" šla ven...

Do obchoďáku nechtěl, ani když jsem ho lákala, že mu koupím Kinder vajíčko nebo třeba tatínkovi pivo...a to jsou jinak "lákadla"...

 Jsem KO. Já už s ním snad nikdy nepůjdu nakoupit.

kopie---img_9199.jpg
O víkendu svolám domácí radu.... Vysvětlím znovu situaci a poprosím ostatní členy o pomoc.
Mám plán: Holky budou chodit nakupovat a manžel na poštu.

A my s Jeníčkem? Budeme obdivovat krásy přírody, sbírat brouky, kaštany a kochat se krásou podzimní přírody.
A pevně doufám, že naše příspěvky budou ode dneška hýřit radostí a optimismem...
:-)
 

středa 8. září 2010

Jednou jsi dole....

V pondělí jsem nechtíc vyslechla úryvek rozhovoru....
Dvě maminky si povídaly o školce.
Jak je jejich dcerka úúúžasná, šikovná, vyspělá...a oni ji "chudinku" dali do třídy s prťaty - s těmi nejmenšími dětmi.

Legrace na tom je, že ta holčička je mladší než Jeník, tudíž bych jí tipla něco málo přes 3 roky.
Prý je chytrá, inteligentní, vede "dospělácké řeči" a potřebuje společnost pětiletých dětí a néé mrňat, které ji budou "srážet zpátky"....

kopie---img_3509.jpg
No, takové starosti já nemám - moje dítě v místní školce nechtěli. A když jsem tak poslouchala tu maminku, říkala jsem si, že je to tak určitě lepší.
Takhle vím jen já, co moje dítě neumí, ale vzhledem k malému městu, by si pak o tom povídali všichni.


kopie---img_3528.jpg
Představovala jsem si, co by asi řekla ta maminka, kdyby Jenda nááhodou nastoupil do školky - jak by se tvářila, kdyby její úúžasná holčička měla být ve třídě s dítětem, které ječí, válí se po zemi, kouše si ruku, hází kamínkama a vším možným..., neumí se svléknout, obléknout, má pleny,  je agresivní apod...
Ne, nechci si nic představovat. Mám nějakou smutnou náladu a tímhle se nebudu zabývat.

Začínám se izolovat od ostatního světa... jako Jeník.

A musím říct, že to není vůbec nepříjemné. :-)

Chodíme sami dva, sbíráme šípky, žaludy, kaštany, kamínky a jsme šťastní.
Děsí mě potkávat známé maminky, které chtějí "porovnávat" - např. co všechno jejich dítě už umí namalovat, jak jezdí na kole, na bruslích, jak plave... a nechci poslouchat rady, jak mám dítě vzít na klín, držet mu ruku a učit ho malovat...
kopie---img_3553.jpg
Když Jenda řekne, že malovat nebude, tak nebude....

Jak ho mám nechat vyhladovět, když skoro nic nejí a on pak sní všechno.
Dojímá mě, když se mě matka jedné zdravé holčičky udiveně ptá, jaktože má Jeník ještě pleny?? Vždyt je o rok starší než její holčička...a: " to musíte takto a takto...vysazovat ji tehdy a tehdy... a chválit...a ...a.... "

Jasně, má jedno dítě, které jede přesně tabulek a "funguje" tak, jak má....
Ona neví, jaké úsilí nás stojí každý maličký krůček dopředu a jak si vážím toho, když se Jeníčkovi něco podaří....

Včera mě zarazil cizí člověk na náměstí....
"Paníííí, zaplatíte pokutu." - "A proč jako????" - "Stojíte na invalidech"... - "Hmm, já vím.." -  "Nebo snad máte kartičku?" - "Hmm, mám"... -
"A na koho?! Na to dítě?" - "Ano." - "Ale vždyť mu nic není"... -  "No když myslíte"....

Táák a už mi zase tečou slzy....

Já to nezvládám. Nezvládám cizí lidi.
Zvládám své postižené dítě, ale řeči těch lidí NE.

Slova jako: "Já tě někam přivážu, abys dal pokoj" ...nebo:
 "Měl by ses hodit do klidu, budeš to v životě potřebovat...." ...a to si Jeník jen podupával v obchodě ve frontě, ani se na tu paní nedíval, jen byl se svými zvuky a rukou v pusince trochu moc hlučný...
Co by tak asi říkala, kdyby ji praštil nebo do ní strčil...
A to jsem si zrovna v tu chvíli říkala, jak je hodný a jak to zvládá....


Nejhorší na tom je, že ti lidé za pár minut o ničem neví, ale maminka postiženého dítěte si to nějakou dobu pamatuje a bolí ji to u srdíčka.....
A Jenda? Ten má asi týden novou echolálii. Opakuje ji asi 100x za den: "Pán je zlej, chtěl Jeníka paštit (praštit)"
"Pán je zlej, chtěl Jeníka paštit (praštit)"
"Pán je zlej, chtěl Jeníka paštit (praštit)"

Na ulici, když někoho potkáme, se mě pořád ptá: "Paní je zlá??? Pán je zlej?"

Kéž by ti lidé věděli, jak jednou neuváženou větičkou rozhodí svět malého Autíka....
Od té doby nechce do města a  nechce nakupovat...
Když mu doma řeknu, že jdeme nakoupit, křičí: "Já tady hustanu (zůstanu), Jeník bojíííí, Jeník počkááááá".....

čtvrtek 2. září 2010

Šípky, šípky a zase šípky

Jela jsem s Jeníčkem a s Eliškou k rehabilitační doktorce.
Eliška už rok cvičí a měla jít na kontrolu. Loni perfektně zvládla 4 nacvičovací lekce, kdy jí sestra ukazovala, jak má cvičit a od té doby poctivě cvičí.
kopie---kopie---kopie---img_7116.jpg
A Jenda? Už loni se nechtěl svlékat, natož aby na něj sahala rehabilitační sestra.
Zvládli jsme s vypětím všech sil 3 návštěvy ze čtyř a z toho 99 procent cviků odcvičil velký plyšový pejsek...užíval si cviky na stole, hlazení a masáže nožiček i cvičení na baloně. Já jsem si to poctivě nafotila, abych věděla, co a jak doma s Jeníkem "provádět".

My se pak doma hravou formou občas o něco pokoušíme. O cvičení se ale asi mluvit nedá. :-)

A teď jsme jeli na kontrolu.

Jenda se odmítal oblékat, nechtěl jít do auta a stále dokola opakoval: "Bojím paní dotolky (doktorky)"....
kopie---img_3342.jpg
S Eliškou to bylo v pohodě. Svlékla se, udělala to, co paní doktrka chtěla a pak se oblékla. Trošku naivně jsem si říkala, že "třeba", když Jenda uvidí Elišku a bude vědět, že to vlastně nic není, že se nic tak hrozného neděje...třeba si dá také říct... :-)
Chyba lávky...S přibývajícím časem byl víc  a víc nervozní, plakal, běhal sem tam, kousal si ruku a chtěl jít domů.

Nepovedlo se nám ho svléknout ani z bundičky...naštěstí paní doktorka měla pochopení. :-)

Cestou k autu jsme našli šípkový keř a Jeníček - velký milovník kamínků, kaštanů, žaludů a podobných věciček, byl v sedmém nebi.
Utrhla jsem mu 5 šípků a Jenda byl šťastný. V autě jsme musela odstranit stopku, ta mu na šípkách "vysloveně vadila", a pak už cesta domů proběhla v pohodě.

kopie---img_3356.jpg
Na procházku si ted bereme místo plyšáčků šípky. Jenda je drží, když sedí na kočárku a říká: "Šípku, podívej..." a něco mu s nadšením ukazuje. To, co nepotřebuje ukázat mamince, to ukáže svému malému červenému kamarádovi... :-)

Na náměstí je házel nahoru na schody a šípky se zase kutálely  po schodech dolů a tak pořád dokola....
Nebo si je položil na zem a běhal okolo nich dokola...

kopie---img_3361.jpg
Občas je vykoupal v louži..."Šípek je pinavej" (špinavej) ....nebo si je skládal na zemi do řady.
Člověk by nevěřil, kolik radosti způsobí pár červených "kuliček"....

Radost mi kazí takové maličkosti, jako  třeba to, že Jenda si s klidem dá v nestřeženém okamžiku šípek do pusy a marně mu vysvětluji, že to nemůže dělat, když ho předtím vyválel po zemi.... olizuje takto i kamínky, skořápky od ořechů nebo kuličky. ˇObčas i zábradlí nebo nějaké tyčky v obchodě.

kopie---img_3366.jpg
Pořád ho musím hlídat. Kolikrát si hezky hraje, já se zamyslím a on si najednou klekne a s klidem pije vodu z louží nebo olizuje silnici.

kopie---img_3373.jpg
A určitě to není tím, že by měl žízeň... Protože pití máme vždy s sebou...na procházce, v autě, na nákup - patří  to k jednomu z Jendových rituálů.

Nevím, jak ho to odnaučit. Ale děkuji Bohu, že i přes své "morbidní" záliby v olizování nevhodných věcí, je Jenda zdravý kluk a není téměř vůbec nemocný.

Lízátko jako čuník

Sobotní ráno nás uvítalo nevlídným a sychravým počasím a venku mírně poprchávalo.
Kdybych byla sama doma, udělám si čaj a zalezu zpátky do postele s nějakou prima knížkou.
Ale to už se mi dlouho nestalo.
Hladina hluku od samého rána vykazovala nebezpečné meze.
Jenda se vztekal, válel se po zemi, nechtěl se nechat od tatínka přebalit, obout ani obléknout.
kopie---img_3248.jpg

Manžel mu zakazuje jeho rituály. Chtíc nechtíc se mi v mysli často vynořuje myšlenka, že nemám ráda víkendy. Přes týden je tu veseleji.

Bere mu dudlíky, odmítá mu zapnout v televizi oblíbené pohádky a neustále mu připomíná nočník, že už je přece velký kluk a nemůže čůrat do plenky....a Jenda se mu za jeho slova odvděčuje bitím, vztekáním a usilovným řevem.

kopie---img_3249.jpg
Tak se Jenda válel po zemi a manžel vymyslel, že pojedeme nakoupit...
Jeníček plakal: "Jeník bojí pána, Jeník nece nakoupit..." apod., ale manžel se nedal.

A to jsem doufala, že pojede sám, v klidu podle připraveného seznamu nakoupí a já si doma budu s Jeníkem hrát...Tak mohli být spokojení všichni....Ne, neprošlo mi to.
Můj názor není důležitý.

Násilím oblékal řvoucí dítko. Ponožky se mu povedlo obléknout asi na pátý pokus - Jenda se otáčel na břicho, házel sebou a schovával nožičky.
Nové, modré botasky, které tu už pár týdnů leží a čekají na svého majitele, tak ty Jeníček nadále tvrdošíjně odmítá a nosí stále ty svoje staré, odrbané a děravé. Manžel je naštvaný, že tu boty jen tak leží a že mu budou brzy malé, pokoušel se mu je tedy obout, ale Jeník zvítězil.
Holky jsme nechaly doma.

kopie---img_3253.jpg
V obchodě jsme Jeníčka posadili na košík. Kdybysme ho dali na zem, tak ho potom naháníme každý z jedné strany mezi regály a dnes jsem na běhání po obchodě neměla náladu. Jeníček plakal a řval.
Nechtěl, aby tatínek vezl košík, tak mu odstrkoval ruce....skákal i s celým košíkem, otáčel se do košíku a vyhazoval na zem to, na co dosáhl...takhle přistálo na zemi několikrát  krabicové mléko nebo kolínka. Lidé se otáčeli a bylo vidět jejich udivené pohledy.. 

kopie---img_3258.jpg
Teprve teď mě napadlo, že jsme mohli jet se 2 košíky...já bych vezla prázdný košík a Jeníka a manžel by do svého košíku dával nákup. Takhle to bylo dost "krkolomné" - hlídat Jeníka, aby něco nevyhodil, sledovat odstup Jeníka od lidí, aby je nepraštil, dodržovat bezpečnou vzdálenost od regálů, aby něco nevyhodil...V jednu chvíli popadl skleněnou láhev s nějakou drahou rozpustnou kávu a já ji na poslední chvíli zachránila před pádem...

V rychlosti jsme s manželem běhali po obchodním domě - každý na jinou stranu,  abysme to měli co nejrychleji za sebou. Půlku věcí jsme stejně nekoupili. Jendův řev nás popoháněl jít co nejdříve k pokladně.
U pokladny jsem mu raději nevýchovně rozbalila lízátko, abysme získali cenné minutky k vyložení nákupu na pás a následné vložení věcí do tašek.

Ještě že jsme to měli blízko k autu. Venku pršelo a Jenda volal: "Pší (prší), Jeník bude moklej!!!! Pomoooc!"

Cestou domů  seděl Jenda  v autě s blaženým výrazem na tváři.... :-) Opakoval stále dokola: "Lízátko jako čuník"....
Nepozná barvy jménem, ale dovede je k něčemu přirovnat:  Tak, jak mu to říkám já, když ho učím barvy... Třeba: "zelená jako travička...."
A čuník je jeho oblíbené zvířátko... má prasátka gumová, plyšová, v knížkách i na DVD.

Lízátko jako čuník ... dalo zapomenout na útrapy v obchodě a na tvář našeho synka se zase vrátil úsměv....

kopie---img_3261.jpg

Když jsme se vrátili domů,  byl Jenda spokojený - naučil se totiž novou dovednost...zmáčknout kolíček a někam ho  přichytit...
Zkoušíme to na noviny, na svetr, na papír a Jeníček z toho má velikou radost...

Kolíček jako sluníčko (žlutý), kolíček jako nebíčko (modrý).... nebo „kolíček jako tavička“  (zelený)  jej dovedou na chvilku zaujmout.

Jak málo stačí k radosti dítěte i jeho maminky…..
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...