Jeníčkovo první auto

Mám ráda češtinu.

Musím se usmívat při myšlence, jak vlastně z názvu článku není poznat, o co jde.

Můžete si ho vysvětlit několika způsoby.

Nebudu vás déle napínat.

Naše dnešní povídání se týká kreslení.

Jenda poslední rok maloval JEN pavouky...tedy ono to vypadalo jako sluníčka, ale Jenda říkal, že jsou to pavouci, tak proč mu nevěřit.... :-)

A včera seděl na gauči, díval se na film o indiánech a maloval.....

Poprvé v životě udělal při malování ZMĚNU.

 Chvíli maloval pavouky, a najednou z ničeho nic začal malovat AUTA.

A myslím, že jeho auta nemají chybu...

Jedno krásnější než druhé....

Používá jen fixy.

Pastelky nevezme do ruky, ale to nám nevadí.

Důležité je, že ho to baví a že v té chvíli je ŠŤASTNÝ....

....a to štěstí je vídět i na fotkách....

Za odměnu dostal čokoládu.... a byl v "sedmém nebi". :-)

Jsem ráda, že se o to štěstí můžu s vámi podělit.

Přejem vám s Jeníčkem nádherný letní den a hlavně úsměv na tváři....
...vždyť život  je tak krásný...

Duha

Duha...

....název článku bude dnes zavádějící.

NE. Duhu jsme neviděli, což je škoda, protože by potěšila moji romantickou duši.

Marně jsem ji v posledních deštivých dnech vyhlížela. :-)

Ale chci vám ukázat hru od Granny, která se jmenuje DUHA - HRA NA BARVY.

Když má Jenda dobrou náladu.... néé, to není vtip....

....i Jenda má někdy dobrou náladu.... :-)

...já vím, není to často, ale občas podobné chvilky jsou.

A tak pokud ji nááhodou má, tak plní různé úkoly....

Barvy od Granny má moc rád....

Třídí barvy...

...pojmenovává věci na obrázcích....
...a za odměnu dostane LIPO....

Bez odměny náš Jeníček nefunguje.....

Strachy a úzkosti

Jeníček je velmi úzkostné dítě.

Od malička se bál kotle a bouřky.
Vždycky hystericky plakal, když pršelo a nebo když měl jít spát....

Kotel je totiž v místnosti vedle ložnice.
Dokud jsme nevěděli nic o autismu, brali jsme to jako "normální" strach.

Bouřka je asi teď největší "strašák"... nejen bouřka..i samotný déšť... Vlastně teď už mu vadí i "černé mraky" na obloze...

Poslední dva roky se bojí hlavně LIDÍ.

Dřív strašně plakal, když na něj někdo promluvil na ulici, schovával se pod bundu, kousal si ruce nebo zip u bundy... a nebo zalézal pod kočár (pokud šel zrovna pěšky).
Poslední dobou na LIDI nereaguje vůbec.
Většinou sedí na kočárku...a pokud na něj někdo promluví, Jenda schová hlavu do klína a dělá "mrtvého brouka".... Schovává si uši a dělá, že tam není.

Pořád lepší varianta než když ječel na celé náměstí...
Nesmím na nikoho mluvit...už cestou mi říká: "Nemluv na nikoho, mamko zlá".

Jinak se bojí např. vrtačky, mixéru, pavučiny...
Nemá rád nakupování.

Popohání mě slovy: "Di lichle pič (Jdi rychle pryč), mamko zlá, hnusná, Jeník to tady nemá lád. Pán dělá lámus, Jeník bojí lámusu.."

Nesmím strouhat rohlíky na strouhanku,  ani naklepávat maso na řízky, když je Jenda doma...
Bojí se nití na kalhotách... "Já se ho moc bojím.." - "Koho?"..."TOHO NIT..."

Bojí se mokrých rukou: "Jeník bojí, máš moklý luce"...
Nesnáší, když si v kuchyni přehodím utěrku přes rameno....
Bojí se pípání mikrovlnky, když si zapomenu vyndat jídlo...
Nesnáší "hru stínů", když sluneční paprsky prosvítají do ložnice...

Nemá rád strouhání brambor na struhadle. Volá: "Jeník bojí lámusu"...

Když jsem si koupila novou noční košili, plakal a volal: "Bojím košilky, dej  pič košilku"...

Bojí se Šárky, když si nasadí potápěčské brýle ...

...a absolutně nesnáší, když se Šárka potopí pod hladinu...

Jenda pak s hysterickým řevem zdrhá za dům...

Bojí se dědečka, kolotočů, větru, sněhu, deště, ostrého slunce, blesku fotoaparátu, smetí na zemi, žmolků na kalhotách, díry na teplácích, také otevřeného okna v ložnici... Nesnese záplatu na kalhotech.
Nesnáší česání vlasů, koupání...

.... stříhání nehtů, čištění zubů, nemá rád doteky, objetí, pusinky ani pohlazení.

Má rád pokud je vše zavřené...a tak zavírá šuplíky, skříňky, dveře od místnosti, dvířka od mikrovlnky...

Bojí se titulků, když začíná pohádka..a musím to tedy rychle přetočit dál...
Nesnáší teplá jídla a smíchané jídlo (např. řízek a brambory na jednom talíři)...

Bojí se chodit VEN: "Jeník bojí ven, Jeníkovi tam nelíbí. Ani lízátko nekoupíme, ani hlanolky nekoupíme, nic nekoupíme"...volal včera, když jsem se ho snažila nalákat na procházku.

Bojí se prskajícího oleje na sporáku...
...motorky, která projede blízko něj...
Dnes měl hysterický záchvat na náměstí, když okolo projížděla kolona houkajících svatebních aut...
A to sedí připoutaný na kočáře. Ani si neumím představit, co by dělal, kdyby JISTOTU svého kočáru neměl.

Bojí se "ledu" na nanuku ...

....a proto musím  nanuk vždy opláchnout vodou, aby led zmizel...

Zaujala mě jeho poznámka...Prý: "Co to je na nanuku? Plach?" (prach)

Odmítá nosit rifle a kraťasy....nemá rád holé nohy...ale ani moje. :-)
Když si vezmu sukni, zhodnotí to slovy:  "Nelíbí nohy maminky...Obleč kalhoty"... :-)
A vlastně nemá rád ani silonky na mých nohou...

Bojí se létajícího hmyzu... "Moucha píchne Jeníka."
Nemá rád písek v botech, tak na písek preventivně ani nechodí, ale klečí u pískoviště...

Bojí se sebemenšího zranění... Když se odře, ječí jak na lesy a okamžitě musí dostat náplast... takže to vypadá tak, že permanentně má  cca 3-4 kusy někde po těle....

Ted zrovna má zalepený prst po kousnutí vydrou (tedy ten už má zalepený asi 2 měsíce), na tváři má náplast po kousnutí Betynky, na noze se škrábl o větvičku...a na předloktí ani nevím....ale MUSELA jsem to zalepit...

Bojí se mokré podlahy, když je "čerstvě" umytá, a tak se snažím vytírat jen tehdy, když spí....

Vlastně když hodinku po obědě spí, tak lítám jak fretka a snažím se udělat TO, co nemůžu dělat, když je Jenda vzhůru... nastrouhám brambory, usmažím řízky, nastrouhám strouhanku,  otevřu si dveře na zahradu, udělám si culík nebo si vložím hlavu do dlaní a jen tak přemýšlím.... Ani vložit si hlavu do dlaní člověk nemůže, je-li to dítko vzhůru..."Co děláš, maminko, neděleeej, Jeník bojííí..."

Bojí se tmy, a tak usíná za světla lampy, kterou rozbil......

Bojí se, když si dám do vlasů čelenku, když si udělám culík nebo drdol...

A hlavně se bojí kapiček vody, které za sebou trousí Betynka, když se napije vody...Jak jí odkapávají kapičky vody od pusy, dostává Jenda amok... a já pak lítám s hadrem a kapky utírám...
Bojí se čepice, kterou si Šárka položila na schody, místo aby ji odnesla do chodby...

Určitě to nebude všechno, ale víc mě zrovna nenapadá.....
Ale pro začátek to stačí, ne?

Závěrem (jako pouhý laik) chci říct, že si myslím, že Jenda nepotřebuje  antidepresiva ani léky na psychózu, ale že potřebuje anxiolytika - léky odstaňující úzkosti, ale NĚJAK mě nikdo neposlouchá.

Puzzle

Včera byla legrace.

Nedali jsme Jendovi ráno jeho dávku Risperdalu.

Já jsem se spoléhala na manžela, on asi na mě.
A nebo zapomněl, že jeho syn nějaký lék bere.

Když jsem sama doma, vím, že se musím spolehnout jen sama na sebe.
Ale když sama nejsem, chtěla bych se občas spolehnout i na někoho jiného.

To jsem odbočila. Téma "nekomunikace" mezi manžely sem nepatří.

Zkrátka a dobře, Jenda ranní Risperdal nedostal a "přežil"...

Odpoledne si holky hrály s kamarádkou v pokojíčku, tatínek vyčerpán pivem usnul a my jsme s Jendou plnili úkoly.

Puzzle s dopravními prostředky má Jeníček moc rád.

Rád si prohlíží, kdo v jakém autě sedí....

Opakujeme u toho i barvy.
Stále se nám nedaří ty správné pojmy - jako je modrá, žlutá, červená, zelená....
A tak máme nadále nebíčkovou, sluníčkovou, třešinkovou, travičkovou...a taky jako krtek nebo jako čuník...

Jako odměnu dostal oblíbené LIPO a dokonce ochutnal kousíček třešňové bublaniny.

Zpočátku se netvářil nadšeně. Odhodlal se alespoň olíznout cukr... :-)

Pak si do buchty asi 2x kousnul....

Což je u něj úspěch, jinak se stále dokola drží těch svých cca 5 oblíbených, suchých jídel.... kam patří Brumík, Brumík a zase Brumík...
No, to bych mu křivdila...ale tak nějak to je.

A o jídle zase jindy...