Slíbila jsem, že napíšu pokračování včerejšího povídání.
O stužkách a pentličkách, které má Jenda rád, už to stačilo, tak dnes pro změnu - kamínky.
Už loni si Jenda při každé procházce klekal na zem....
...hledal jehličí a kamínky....
....a dával si je do řady....
Kdekoliv - na chodníku, na náměstí, na schodech u sochy...
Nosil si je v kyblíčku a byl spokojený.
Kamínky u bazénu byly loni naší noční můrou. Celé loňské léto je Jenda sbíral a házel do bazénu.
V každém nestřeženém okamžiku, kdy ho nikdo nehlídal, tak zmizel a rychlostí blesku jich alespoň několik naházel do bazénu.
Marně manžel každý večer tropil scénu, že to tam Jenda nesmí házet...
Marně jsem já prosila, aby ty kamínky posbíral a někam je před Jendou uklidil...
...že když tam nebudou, tak je tam házet nebude....
Ale jak kdyby na mém názoru záleželo.
Letos to Jeníček nedělá. Zdá se, že udělal velký pokrok.
S kamínkama si teď pěkně hraje.
Dává si je do kyblíku, vozí je v autě.
Ale nejraději má ty své barevné kameny...
Některé dostal jako dárek, jiné si našel sám na ulici....
...pár jich sebral taťkovi u bazénu....
A jeden se mu asi nelíbil svou "barvou" a tak ho pomaloval fixou narůžovo.
Růžová je Jendova oblíbená barva.
Kameny jsou teď Jendovou nejoblíbenější "hračkou".
Ještě před pár měsíci bych mu je nepůjčila, protože s nimi házel po lidech....
A pak, že nedělá pokroky...
Dělá - holoubek můj malej.
Nejraději si s nimi hraje venku na dece....
...dává si je do řad....
...přesypává si je z ruky do ruky...
....a na požádání mi podává různé barvy .....
Když je unavený, tak si je naskládá pod sebe...
...a odpočívá.....
Už se těším, až přijede na návštěvu moje maminka a Jendu mi pohlídá, dojedu si pak do jednoho obchůdku vzdáleného asi 20 km odsud....
Pro mě tam mají knihy a různé čaje a pro Jendu kameny....
Bude to taková trojnásobná radost....Já si koupím knížku, Jendovi dovezu kameny a chvilku si odpočinu od Jeníčka....
Člověk by si měl občas udělat radost....
A snad i vám udělají radost dnešní "rozesmáté" fotky....
Vždyť není nic krásnějšího než radost dítěte.....
A u dítěte s autismem to platí obzvlášť....
Nevím, JAK jiní autisté, ale ti mí dávají svou radost málokdy najevo....
A tak díky Bohu za každý Jeníčkův úsměv....
