Říkala jsem si, že digitální čísla by se Jeníčkovi mohla líbit.
Jenda nechtěl pracovat, protože se na něj Šárka dívala. Musela se otočit na druhou stranu.
Pak byl Jenda ochoten to zkoušet, ale po svém...
Udělal "jedničku", i když se zobáčkem na druhou stranu.
Kolikrát píše něco zrcadlově, takže nic nového....
Na "povel" nic skládat nechtěl, ale byla jsem ráda, že vzal hračku na chvíli na milost.
Udělal šestku, osmičku a nulu.
Devítku trochu "jinak"...
....ale sedmička se mu povedla.
Bylo vidět, že ho to docela baví, i když to bylo jen pár minut.
Zítra máme jet na kontrolní vyšetření do Prahy do APLY. Trochu se děsím cesty. Nerada jezdím někam, kde to neznám a navíc s Jendou v zádech, ale snažím se zůstat v klidu. Nikdy jsem tam sama nejela a nemám nikoho, kdo by nás tam mohl odvézt. A vlakem ani autobusem (navíc metrem nebo tramvají) Jenda nepojede.
Je třeba sebrat všechnu odvahu a bojovat.
Na cestu jsem se na Mapách "teoreticky" dívala. Na papíře mám napsaných pár záchytných bodů a počet kilometrů, kolik jich mám ujet na dálnici, kolik po Pražském okruhu, kolik po Evropské ulici...dívala jsem se, kde v Praze jsou jednosměrky, ale předpokládám, že si toho moc pamatovat nebudu a na papír nebudu mít čas se podívat. Ale aspoň trošku mě to uklidňuje.
Ještě nezapomenout všechny zprávy, jídlo, pití a spoustu maličkostí, které Jenda bude "potřebovat".
Ani nevím, JAKOU časovou rezervu si dát, abysme tam nebyli ani brzy ani pozdě. Jenda nezvládne dlouho (a ve stresu) čekat, a na druhé straně nemůžu nechat čekat paní doktorku.
No zkrátka bude to legrace, tak nám držte palce.
Jenda to ještě neví. Dozví se to až pár minut předem, aby se dlouho nečertil.
Za odměnu "musíme" k Mc Donaldovi na hranolky, to patří k rituálu, ale to už (snad) bude ta příjemnější činnost.
