U kadeřnice

Jeníček už měl dlouhé vlasy. Fňukal při česání a utíkal mi, protože ho to tahalo a nechtěl se česat.

A tak jsem ho vzala ke kadeřnici.
Pěkně jsem ho tím naštvala.
Bylo to JINAK než v B., doteď k nám chodila kadeřnice domů, aby ho ostříhala, ale TADY jsem si říkala, že zavedeme nové "pořádky" a nové "rituály" a že ke kadeřnici budeme jezdit my.

Zvládl to bez scén, jen se mnou vůbec nemluvil.
Nedíval se na mě, neodpovídal na otázky a dělal, že mě neslyší.
Nenalákala jsem ho na bonbónek ani na lízátko a neodpověděl mi ani tehdy, když jsem se ptala, zda chce na hranolky...

Vzali jsme ho s Eliškou za odměnu k Mc Donaldovi, to zabírá většinou vždycky.

Nemluvil se mnou a házel balónky po zemi...

Cestou domů snědl (a vypil) svoji oblíbenou trojkombinaci - hranolky, nugety a jablečný džus a doma už ani nevěděl, že u nějaké kadeřnice byl...

A já mám zase na pár měsíců od kadeřnice klid...

Moštování

Děti posbíraly jablíčka a zajeli jsme do moštárny udělat  Jeníčkův oblíbený "jablečný džusík".

Jenda z uctivé vzdálenosti pozoroval, JAK se to dělá...

Škola

Poslední týden byl náročný.
Nacvičovali jsme s holkama cestu do školy, řešili tisíceré "CO KDYBY a CO KDYŽ", nakupovali jsme pomůcky do školy a pomalu se snažíme po volnějším prázdninovém čase najet zase do "školních kolejí".
Holky se "učí" jezdit autobusem a tramvají, učí se "číst" jízdní řád na zastávkách, poznávat zastávky, kde mají vystoupit, dávat si pozor, kterým směrem která tramvaj jede ap. a musím říct, že někdy mám pocit, že včera přistály z jiné planety, když něco musím opakovat posté a ony stejně nechápou...

Po menších peripetiích se nám podařilo zařídit e-kartu na MHD, tzv. ODISku. Když jsem četla ty čtyři stránky pokynů, měla jsem pocit, že se zdárného konce snad nedopracujeme, jak mi to přišlo složité. A protože jsem netušila, že výroba karty trvá 21 dní, musela jsem kartu vyřizovat expres za poplatek.

Eliška celé dva měsíce odmítala vstoupit do MHD, ale nakonec tu odvahu poslední den prázdnin našla.
Vrstevníky zatím zdařile ignoruje a "soukromničí si", tak jsem zvědavá, jak se uvede v "nové" škole a zda najde odvahu ke komunikaci se spolužáky.

Holky měly zatím jen přivítání, nějakou besedu a kino, takže ten "normální" školní režim je teprve čeká a uvidíme, jak to půjde.
Zatím je to náročné pro všechny a často se to neobejde bez mnohého vysvětlování, hádek a slz.

I Jeníček si zvyká na novou školu. Paní učitelka mi přijde milá a hodná, tak snad to půjde.

Po příchodu ze školy Jeníček utíká pohladit a spočítat kočky a pak si zaleze s Betkou do svého pokojíčku k iPadu a k pohádkám.
Poprvé v životě má "svůj" pokoj a má z toho velkou radost.

Kočky a krabice

Dvě Jeníčkovy nejoblíbenější "hračky": kočky a krabice....

Krabice od banánů jsem po vybalení věcí chtěla vyhodit, ale když jsem viděla Jeníčka, jak je z nich nadšený, tak jsem mu je nechala.

A tak krabice cestují po zahradě a dělají radost nejen Jeníčkovi, ale i kočkám...

Jak málo stačí k dětské radosti....
Jenda o žádné drahé hračky nestojí. Pár krabic a plácaček na mouchy a je spokojený...
To mi připomíná, že plácačky na mouchy mu slibuju už asi měsíc a ne a ne nějaké nové někde sehnat...

Musím se podívat na internet, kde tu najdu poblíž nějaké domácí potřeby:-)