Čekání na psychiatrii - díl třetí

Další půlhodinku se baví házením plyšáků po mamince, po zemi nebo do koše....

Ještě že čekárna je vepředu, tohle je jen takový výklenek za rohem... Pokud tam přijdou lidi, tak Jeníček zdrhá na chodbu pobíhat opět nahoru a dolů...
A já se bavím tím, že se každou minutu či dvě zvednu a jdu ho na chodbu zkontrolovat....

Depresivní porucha - díl druhý

Další čtvrthodinu při čekání na psychiatrii tráví Jeníček rozkýváváním obrázku s depresivní poruchou, který visí na stěně....

....čekat tam takhle častěji, tak začnu trpět depresema i já....

Kolikrát mám pocit, že tam za tu hodinu a půl zešedivím...

Na psychiatrii - díl první

Nesnáším ty dlouhé čekací doby na psychiatrii.
KDYBYCH tam byla sama, tak je to v pohodě, četla bych si knížku a relaxovala bych.
Ale jeden den jsem tam čekala dvě hodiny se Šárkou, která mi celou dobu nadávala, ať už jdeme, že tam čekat nebude, že chce pryč ap... a druhý den jsem čekala s Jeníčkem hodinu a půl.

První půl hodinu běhá Jeníček nahoru dolů asi tři patra a hází plyšáky po schodech...

Knihu jsem si sice vzala, ale nebylo mi souzeno se do ní začíst...

Jeníček píše Ježíškovi

Dudánky, meče (z Playmobilu), "zlatého" bludišťáka a Krtky....

Eliška se ptala, kolik těch Krtků chce mít... prý deset tisíc :-)
Kupovávala jsem je v Praze na Hlavním nádraží, tam se zatím nechystám, tak uvidíme...

Už ani Krtci v Granku nás nepřekvapí...

Člověk asi otupí.... nebo rezignuje?
Nebo ho jen nerozhodí to, co by ho rozhodilo dřív...