Jedna z mála věcí, které jsou děti schopny podniknout společně...
...a chvilku se nehádat...
středa 27. července 2016
Heipark Tošovice
Jedna z mála věcí, které jsou děti schopny podniknout společně...
...a chvilku se nehádat...
pondělí 25. července 2016
Židle na terasu
Vybrat Elišce židle a stůl na terasu je "adrenalinový zážitek".
Chtěla jsem ji nějak rozveselit, protože brečela a byla nešťastná z chování Šárky, tak jsem ji vzala do dvou obchodů - JYSK a KIKA.
Naivně jsem si myslela, že bych jí koupila dvě levnější židle a malý stolek na nově opravenou terasu, aby si tam mohla sednout.
Na 99 procent vím, že by to bylo stejně pro kočky, které by si z toho udělaly své "ležení", ale i tak jsem jí chtěla udělat aspoň trochu radost a přivést ji na jiné myšlenky.
Jsem nepoučitelná.
- "Podívej, tahle židle je super..."
- "Tu nechci. Ta má opěradla na ruce. Cítím se tam stísněně, jako ve vězení. Nemám si kam dát ruce, všechno mi překáží.
- A co tahle?!
- "Ta je z materiálu, kterého se bojím. Vyráběj se z toho hrnce, ty hnusný, jak po nich přejedeš nehtama a je to strašně hnusný a je z toho zima....Brrr.
Ty starý, co byly dřív. Tu neee!!"
...."Tahle má blbou barvu, tahle má blbý tvar, na té se špatně sedí, ta je malá, ta málo vysoká, ta je měkká, ta tvrdá, ta má divný sedák, tenhle sedák je moc tvrdej, ten se na tu židli nehodí, to neladí ke stolu....
Ten stůl se vůbec nehodí k těm židlím, ani materiál ani barva..."
Vzdala jsem to.
Nesnáším nakupování, ale přesto se obětuju a proběhnu s ní dva obchody. Ona by procházela další, ale já jsem už nemohla.
A ty její řeči mě ničí.
KDE je nějaká vděčnost?
Nic z toho (levnějšího), co jsem vybrala, se jí nelíbilo.
Jejím přísným posuzováním nakonec prošla sada dvou křesel, stolek a lavice s polstrovanými sedáky za 5.500 Kč...
To zase neprošlo přes moji maličkost - stejně by se to na terasu nevlezlo, je tam místo tak na stůl a dvě křesla nebo stůl a lavici, nikoliv na všechno.
Vypotácela jsem se z obchodů uchozená jak kůň a zničená jejím vybíráním.
Člověk zapomíná, že vybrat COKOLIV je horor.
(Když jsme vybírali bílý stůl do jejího pokoje, tak se rozhádala celá rodina a dalšího půl roku se na téma "Eliščin bílý stůl" nemohlo pomalu ani promluvit...)
Na mě (nevím proč) platí heslo:
"Za každý dobrý skutek bude člověk náležitě potrestán"... a já si nedám pokoj....
..a nedám...
Tentokrát nemám fotky, nevzala jsem si foťák, protože jsem si původně myslela, že vezmu Elišku "jen"na večeři, když měla včera ty narozeniny.... že to jako rozptýlení bude stačit.
Ale když jsem viděla, jak mizerně se cítí, sželelo se matce dítka a navrhla ty obchody....
Chtěla jsem ji nějak rozveselit, protože brečela a byla nešťastná z chování Šárky, tak jsem ji vzala do dvou obchodů - JYSK a KIKA.
Naivně jsem si myslela, že bych jí koupila dvě levnější židle a malý stolek na nově opravenou terasu, aby si tam mohla sednout.
Na 99 procent vím, že by to bylo stejně pro kočky, které by si z toho udělaly své "ležení", ale i tak jsem jí chtěla udělat aspoň trochu radost a přivést ji na jiné myšlenky.
Jsem nepoučitelná.
- "Podívej, tahle židle je super..."
- "Tu nechci. Ta má opěradla na ruce. Cítím se tam stísněně, jako ve vězení. Nemám si kam dát ruce, všechno mi překáží.
- A co tahle?!
- "Ta je z materiálu, kterého se bojím. Vyráběj se z toho hrnce, ty hnusný, jak po nich přejedeš nehtama a je to strašně hnusný a je z toho zima....Brrr.
Ty starý, co byly dřív. Tu neee!!"
...."Tahle má blbou barvu, tahle má blbý tvar, na té se špatně sedí, ta je malá, ta málo vysoká, ta je měkká, ta tvrdá, ta má divný sedák, tenhle sedák je moc tvrdej, ten se na tu židli nehodí, to neladí ke stolu....
Ten stůl se vůbec nehodí k těm židlím, ani materiál ani barva..."
Vzdala jsem to.
Nesnáším nakupování, ale přesto se obětuju a proběhnu s ní dva obchody. Ona by procházela další, ale já jsem už nemohla.
A ty její řeči mě ničí.
KDE je nějaká vděčnost?
Nic z toho (levnějšího), co jsem vybrala, se jí nelíbilo.
Jejím přísným posuzováním nakonec prošla sada dvou křesel, stolek a lavice s polstrovanými sedáky za 5.500 Kč...
To zase neprošlo přes moji maličkost - stejně by se to na terasu nevlezlo, je tam místo tak na stůl a dvě křesla nebo stůl a lavici, nikoliv na všechno.
Vypotácela jsem se z obchodů uchozená jak kůň a zničená jejím vybíráním.
Člověk zapomíná, že vybrat COKOLIV je horor.
(Když jsme vybírali bílý stůl do jejího pokoje, tak se rozhádala celá rodina a dalšího půl roku se na téma "Eliščin bílý stůl" nemohlo pomalu ani promluvit...)
Na mě (nevím proč) platí heslo:
"Za každý dobrý skutek bude člověk náležitě potrestán"... a já si nedám pokoj....
..a nedám...
Tentokrát nemám fotky, nevzala jsem si foťák, protože jsem si původně myslela, že vezmu Elišku "jen"na večeři, když měla včera ty narozeniny.... že to jako rozptýlení bude stačit.
Ale když jsem viděla, jak mizerně se cítí, sželelo se matce dítka a navrhla ty obchody....
První pokusy o stolní tenis
Koupila jsem dětem stůl na stolní tenis.
Pořád zkouším, co by je zaujalo...
(a nic moc)
Šárka nehraje, prý je líná se zohýbat pro míček...
Jeníček to občas zkouší....
...i když víc se válí po stole...
...dělá hlouposti, hází míček jinam....
...a místo míčku mi hází raketu....
Ale občas se snaží a za to jsem ráda.
Každá snaha se cení, že....?
Tedy můj manžel razí heslo "snaha není koksovatelná", ale já ho to přeučím:-)
S tímhle totiž u autíků neuspěje....
TAM se MUSÍ oceňovat každá snaha, i ta sebemenší....
neděle 24. července 2016
Nemá ponožky
Uděláš mi rohlík s paštikou?" ptal se mě Jeníček...
- "Řekni Elišce. Je v kuchyni."
- "Elina je zlá, nemá ponožky." zakončil debatu o Elišce Jenda a tvrdošíjně trval na tom, že rohlík s paštikou mu MUSÍM nachystat já.
Odmítal s Eliškou mluvit nejméně další hodinu, schovával si hlavu pod deku a zpíval si pořád dokola: "Nemá ponožky, nemá ponožky, nemá ponožky, Elina nemá ponožky, Elina je divná, nemá ponožky..."
Když se mu Eliška snažila vysvětlit, že je horko a ona má na sobě letní šaty, že nechce ponožky.... tak se urazil, utekl k sobě do pokojíčku a zabouchl za sebou dveře.
- "Řekni Elišce. Je v kuchyni."
- "Elina je zlá, nemá ponožky." zakončil debatu o Elišce Jenda a tvrdošíjně trval na tom, že rohlík s paštikou mu MUSÍM nachystat já.
Odmítal s Eliškou mluvit nejméně další hodinu, schovával si hlavu pod deku a zpíval si pořád dokola: "Nemá ponožky, nemá ponožky, nemá ponožky, Elina nemá ponožky, Elina je divná, nemá ponožky..."
Když se mu Eliška snažila vysvětlit, že je horko a ona má na sobě letní šaty, že nechce ponožky.... tak se urazil, utekl k sobě do pokojíčku a zabouchl za sebou dveře.
Elišce k 18. narozeninám
"Eli,
všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí, lásky a radosti z Tvých kočičích miláčků....
Mám Tě ráda."
Osmnácté narozeniny jsou jen jednou za život....
...a co by auti matka neudělala, aby ty děti alespoň na chvilku dostala ven?
Klidně jim koupí kočárek na kočky....
Není blázen?
Takový zvláštní den.
Vy víte, že se to dítě asi nikdy neosamostatní, že nejspíš bude "věčným dítětem" odkázaným na něčí pomoc, a přesto "papíry" vám tvrdí, že už je dospělá....
A přesto je skvělá. Pro vás je úžasná, dokonalá, jedinečná právě taková jaká je....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
