Expozice hlavolamů Fulnek

Fulnek

Tyránek týrá psy

A zase jedna neřešitelná situace....
Jenda týrá psy...
Vím, (asi) to nemyslí špatně, chce si jen hrát. Baví ho to, má ty psy rád... kolikrát je krmí, dává jim rohlíky nebo piškoty.

Snad mu to přijde zábavné, vtipné, když psi vrčí, štěkají a vrhají se po sobě navzájem.

Nevím, nerozumím, nechápu.
A ani nevím, JAK mu v tom mám zabránit.

Psi jsou na dvorku a Jenda tam chodí...
Nemám kam psy zavřít (i tak by určitě něco vymyslel), a nebo mám zavřít Jeníka?

COKOLIV, co Jeníček kdekoliv najde, to použije na "hru" se psy...
Jak někde leží gumicuk, s klidem ho zahákne psovi za obojek a tahá ho po dvoře... směje se tomu, poskakuje, třepe ručičkama...
Strká psy do boudy a nechce je pustit ven, polévá je vodou, kterou mají na pití, dráždí je proti sobě, hází po nich jablka (a Bůh ví co dalšího)...

Vlastně ani nevím, co všechno jim dělá - jak je slyším přes dveře vrčet a hrozivě štěkat, vyběhnu ven a Jenda se svou činností okamžitě přestane.
Málokdy ho při něčem přistihnu.

BOJÍM se - o ty psy, ale o Jeníčka ještě víc...
Divím se, že ho ještě nekousli....při tom, jak hrozivě kolikrát to vrčení zní... Já se jich pak bojím, jaktože on ne?
Mám strach, že k tomu jednou dojde, protože on nepředvídá následky svých činů, říct si nedá, poučení pro příště neexistuje.... snad se mu jen líbí ZVUKY, které ti psi vydávají...?

Vysypat koš

- "Eli, prosím, vysyp koš."
- "Né, to nééé, štítím se ho. Ten koš je divnej, hnusnej a starej. Cítím se v bezpečí, když mám hezkej koš. Nelíbí se mi. Je mi nesympatickej a nechci na něj sáhnout. Nechci se k němu ani přibližovat.
To víko je nechutný, já musím mít koš šlapací - jak se na něj dá dole šlápnout, nechci na něj vůbec sahat, je to nechutný."

- "Je čistej, umytej..."
- "Vůbec není hezkej, ničí mi oči. Přijde mi strašně nechutný odendávat to víko. "

- "Jirko, jak ti může být jedno, jak ten koš vypadá?"
- "Záleží jen na funkčnosti, zda funguje. Je mi jedno, jak vypadá."

- "Tobě nevadí, že je z plastu, že není nerezovej?"
- "Fakt je mi jedno, z jakýho je materiálu."

- "Tak to by ti nevadil koš z hoven?"
- "A kdo asi tak dělá koš z hoven?"

- "Představ si to...jestli by ti to vadilo..."
- "Víš co, tak sežeň někoho, kdo by vyráběl koš z hoven a já se na něho pak podívám a řeknu ti, jestli mi to vadí..."

- "Tak si ho představ..."
- "Ale já si ho nechci představovat... Sežeň mi někoho, kdo to vyrábí..."

- "Ale mně je jedno, kdo ho vyrábí, sežeň si ho sám, když to potřebuješ....já jen chci vědět, jestli by ti to vadilo.."

- "Tobě by se fakt líbil hovnovej koš? Ty by sis ho opravdu dal do kuchyně? Představ si, jak někdo naskládá hovna na sebe a smrdělo by ti to tu..."


...a to už fakt "jdu do kolen" a odcházím z místnosti... (čož je výhoda. Když vede podobné debaty v autě, nemám kam utéct...)
Není to poprvé a nejspíš ani naposledy, kdy moje 18letá Aspergerka probírá fekální témata....
Nevěřili byste, jaké je to umění DONUTIT 18leté dítě vynést odpadky....
Není lepší se bez podobných témat obejít a udělat si to sama?

Jo, když vyndám sáček s odpadky z koše, udělám na něm uzel a postavím jí ho do cesty, tak se občas smiluje a odnese ho do popelnice, ale jinak....

"Za co, přátele? ZA CO?"

Nazouváky bez čar

Před pár měsíci jsem Jeníčkovi koupila nové nazouváky. Naivně jsem si myslela, že by měl jedny boty na doma, druhé na ven...

Na ty staré s utrženým páskem už jsem se nemohla dívat.
Jenže Jenda si je nikdy na nohy nevzal.
Nevím, co mu na nich vadilo. Vypadají jinak, nemají pásek přes patu, mají čáry uvnitř, nemají díry....?

Nakonec se mi po několika měsících podařilo ulovit ty správné Crocsy ve správné barvě...

A ty si Jeníček na nohu obul hned...

Panáček z kuliček

Pobavili jsme paní doktorku?

Včera jsem vezla Elišku a kocoury do Bohumína na veterinární kliniku.
Byli jsme objednaní na určitý čas. A protože to je asi 30 km, dala jsem si malou časovou rezervu.

Dopoledne jsem měla odběry, Eliška psychiatra a psychologa, tak jsem nestíhala.
Viděla jsem dvě přepravky s kočkama na zadním sedadle, tak jsem doufala, že máme všechno.

Ujely jsme asi 4 km a zeptala jsem se Elišky, zda má skleničku s trusem....
Neměla...
Ve městě zrovna dopravní špička, kolona, ale rozhodla jsem se auto otočit, když už mám ta "hovna" v lednici, přece je tam nenechám...

Otočila jsem auto a jela zase domů.

Eliška dostala přesné instrukce... JE TO dole v lednici - nad spodním šuplíkem v průhledné kulaté krabičce s BÍLÝM víčkem (krabička, která tři dny ležela na lince a já jsem jí Elišce několikrát nabízela) a v mikrotenovém sáčku...
...."předpokládala jsem", že ví, jakou krabičku jí tři dny nabízím..a ona si stejně vždy vzala skleněnou od přesnídávky, protože TUHLE nechtěla....ta plastová jí nebyla dost dobrá...

Vím, že nemám NIC předpokládat, ale v té rychlosti mi to zase nedošlo....
Jela jsem na JINOU kliniku, než jsem zvyklá...stres z jiného místa, z cizího města, zda tam trefím, zda to stihneme na čas, co vůbec je těm kočkám, že týden průjmují a zvracejí ap...

Eliška TO hodila na zadní sedadlo, tak jsem nic neviděla... ale MYSLELA jsem si, že TEĎ už máme vše...

Dojeli jsme na veterinu, pak paní doktorce vysvětlíme, co se děje, že kočky zvrací, mají průjem, že hubnou, bojíme se o ně ap...

Eliška odevzdá trus... a paní doktorka říká, že na výsledky budeme čekat asi hodinu..
Odejdeme do čekárny a po dvou minutách otevře vyděšená doktorka a prosí, ať jdeme zase dovnitř.

Úplně ve mně hrklo..."Co se děje? Stalo se něco? Je to tak vážné?"

A paní doktorka mi ukazuje krabičku s hýbajícími se "červy"...
V první chvíli jsem se vyděsila...  "Proboha, tohle má DIEGO v sobě?! Chudák...!"

A pak mi to došlo.... Eliška popadla JINOU krabičku... tu ve dveřích - ne s bílým víčkem, ale s průhledným...tu, kde má manžel červy na kapry, když jde na ryby...

Paní doktorce jsem se hluboce a několikrát omlouvala... FAKT to nebyl blbej vtip....
Hanbou jsem se málem propadla...

Přežili jsme ....všichni..
A Elišku jsem ani tentokrát nepřetrhla....