Cestou ze školy jsme se chtěli zastavit na hřišti.
Problém je, že Jenda většinou nechce v blízkosti lidi... Někdy je umí odfiltrovat, ale ihned po "vyčerpání ze školy" ne.
To bych tam musela jet asi v šest ráno nebo v osm večer...
Nechtěl tam jít, že tam je moc lidí. Povedlo se mi ho přemluvit, že tentokrát půjdeme druhou stranou a třeba mezitím nějací lidé odejdou. Věděla jsem, že asi ne, bylo krásně....spíš se dalo předpokládat, že naopak další lidé přijdou....
Na chvilku jsme ho s čuníkem rozptýlili....
Tady těch dvou houpacích strojů se bál a nevlezl na ně ani poté, co jsem mu to sama názorně ukázala...
A nepustil tam houpat ani čuníka.
I když to vypadalo, že se už už možná odhodlá, tak nakonec to nedal.
Nevadí. Třeba jindy.
Pokračování příště...
