Tuto knihu, ve které je devět malých knížek, Jenda dostal v únoru k narozeninám.
Tehdy ječel, ať ji vyhodím do popelnice, že to "nechce a že je to hnusný".
Bylo mi tehdy dárce líto a snažila jsem se situaci zachraňovat vysvětlováním autismu.
Během těch čtyřech měsíců jsem ji Jeníčkovi několikrát nabízela a nikdy jsem neuspěla.
Až tentokrát.
Vyndal si mini knížky.
Myslela jsem si, že mu budu číst, ale "skutek utek".
Jenda si knížky poskládal do řady.
Otevřela jsem pár knížek, abych ho nalákala na obrázky a na čtení, ale nepodařilo se.
Jenda mi knížky sebral ...
....a dál si stavěl řady a komíny.
Pak si knížky spočítal....
...a zase je naskládal zpátky.
O čtení neměl zájem.
Pěkně všechno uklidil a knihu zavřel.
Ještě jsem se stihla zeptat, kde je na obrázku koník. Jenda ukázal prstíkem a bylo po "hře".
Už se se mnou odmítl bavit.
Má na to svoje metody. :D
OdpovědětVymazatKdyž se tak na tím zamyslím, jak píšeš, tak moc času mu úkoly nezaberou. Co dělá jinak celý den?
Každou minutu něco jiného...pořád ho musím něčím zaměstnávat, jinak hází hračkama, zlobí psa...je hyperaktivní, dlouho u ničeho nevydrží.
VymazatMyslím že už je krásné že knížku otevřel -- příště třeba si některou rád prohlédne. :O) Martina
OdpovědětVymazatÚspěch je,že už si knížku ohmatal a neřval že jí nechce ;) I to je pokrok!!!
OdpovědětVymazatAno, Zdeni, je to úspěch...čtyři měsíce trvalo, než ji "přijal"... Ale trpělivost růže přináší...a já růže miluji. :-) Dobrou noc, zlatíčko.
Vymazat