Amélko, náhodou je Jeník dobrej (a ty ještě lepší), že se donutíte i o prázdninách, u nás zatím jakákoli "řízená činnost" pokulhává, oba jsme s Lukášem v prázdninovém režimu a fungujeme spíš nárazově podle chuti :-D. Ale tak zas jsou to jeho poslední prázdniny před školou, tak to nehrotíme :-D
Peti, kdybych čekala na to, až bude mít Jeníček chuť, tak obrostu mechem:-) On potřebuje pevný režim a většinou přesně řízenou činnost. A navíc se mu to bude od září ve škole hodit. ˇVím, že se mu nechce, ale on by jinak (z)vlčil, musím ho trošku korigovat.-)
Amélko, u nás je to taky tak - jak povolím s režimem, tak už ho k ničemu nedostanu a to nemá žádné specifické potřeby... Na září a začátek školy jsem taky zvědavá, jak to bude vypadat u nás :-)
Konkrétně zrovna tyhle dva úkoly jsou zapůjčené z Rané péče v Soběslavi. Mnohé se dá i vyrobit, ale na to už bohužel nemám čas ani třeba barvy do tiskárny. Ale díky Bohu za to, že nám ještě půjčují materiály.
Tak to je fajn, že vám půjčují :-). Já právě klukům často něco sháním, vyrábím... Ale nutně potřebuju právě tiskárnu (nejlépe barevnou), ale pořád na ni nezbývají koruny :-D, tak snad se dočkám... Už mám i laminovačku, takže jim laminuju kde co :-)
Petro, já tiskárnu mám, ale věčně nemám na barvy, takže stejně nepracuje. taky úkoly dlouhá léta vyrábím sama. Vystříhávám i z knih a z časopisů, kde co najdu....
Amélie, nedá mi to, abych něco nepřipsala. Tak přemýšlím, jak tomu "ubohému anonymu" ležíte asi pěkně v žaludku. Jinak by se tak nesnížil(a) a neustále Vás nepranýřoval, byť na cizím blogu, kam jste připsala komentář. Jinak Vám přeji hodně sil, ať vše doma zvládnete. Přeji hezký víkend. A totéž připisuji i pod Váš blog, ať si někdo zase počte - ono totiž je umění něco si v duchu myslet a nebo veřejně urážet. Jak jsem již psala, toto je jen reakce na anonym, mrkněte na blog Nevyléčitelná optimistka. Přeji krásný den.
Pavli, děkuju za komentář. Ano, anonymové píší, ale už mě to nebolí jako na začátku před 4 lety. Většinou je mažu, nestojí mi ani za myšlenku. Nestydím se za to, že mám "jiné" děti, ba naopak jsem pyšná na to, že zvládám tři "nemocné" děti. A hlavně jsem pro pravdu, pro upřímnost. Ano, psychické nemoci existují stejně jako fyzické a není třeba je schovávat nebo se za ně stydět. Lidé s nemocnou duší nejsou na okraji společnosti, ale často i v rodinách, kde bysme to ani nečekali. A bagatelizovat to či schovávat mi přijde absurdní. Psychické nemoci patří k životu úplně stejně jako cokoliv jiného. Naopak - mám dobré zkušenosti - díky blogu lidé zjišťují, že v tom nejsou sami, že i někdo jiný válčí s autismem, s úzkostmi, s poruchami chování, s ADHD, s depresemi a jsou vděční za to, že o tom píšu, pomáhá jim to, najdou tam (nebo prostřednictvím mailu) radu, pomoc, pochopení a sdílení. Možná to jinak nemají komu říct, s kým si o tom promluvit, a u mě vždy naleznou pochopení.
Amelie, děkuji za upřímnou odpověď. Na Váš blog chodím pravidelně již skoro dva roky. Komentář jsem psala asi jen dvakrát (když prostě cítím, že Vy nebo i někdo jiný potřebuje podpořit). Obdivuji, jak to vše zvládáte a jak odborně vše popisujete, prostě Váš blog je o opravdovém životě. Vím, že já bych to asi nezvládla. Nevím, možná kdybych byla postavena před takovou skutečnost, třeba též. Já si jen prostě vážím hodných a slušných lidí a naopak nesnáším lidi zlé, arogatní, nadřazené a ty, co jen škodí. Přeji klidný večer a nabízím tykání.
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu. Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.
Amélko, náhodou je Jeník dobrej (a ty ještě lepší), že se donutíte i o prázdninách, u nás zatím jakákoli "řízená činnost" pokulhává, oba jsme s Lukášem v prázdninovém režimu a fungujeme spíš nárazově podle chuti :-D. Ale tak zas jsou to jeho poslední prázdniny před školou, tak to nehrotíme :-D
OdpovědětVymazatPeti, kdybych čekala na to, až bude mít Jeníček chuť, tak obrostu mechem:-) On potřebuje pevný režim a většinou přesně řízenou činnost. A navíc se mu to bude od září ve škole hodit. ˇVím, že se mu nechce, ale on by jinak (z)vlčil, musím ho trošku korigovat.-)
VymazatAmélko, u nás je to taky tak - jak povolím s režimem, tak už ho k ničemu nedostanu a to nemá žádné specifické potřeby... Na září a začátek školy jsem taky zvědavá, jak to bude vypadat u nás :-)
VymazatJo a ještě jsem chtěla pochválit ty materiály - jak tenhle, tak z minulého příspěvku, jsou moc pěkné, můžu se zeptat, odkud je máte? Díky P.
OdpovědětVymazatKonkrétně zrovna tyhle dva úkoly jsou zapůjčené z Rané péče v Soběslavi. Mnohé se dá i vyrobit, ale na to už bohužel nemám čas ani třeba barvy do tiskárny. Ale díky Bohu za to, že nám ještě půjčují materiály.
VymazatTak to je fajn, že vám půjčují :-). Já právě klukům často něco sháním, vyrábím... Ale nutně potřebuju právě tiskárnu (nejlépe barevnou), ale pořád na ni nezbývají koruny :-D, tak snad se dočkám... Už mám i laminovačku, takže jim laminuju kde co :-)
VymazatPetro, já tiskárnu mám, ale věčně nemám na barvy, takže stejně nepracuje. taky úkoly dlouhá léta vyrábím sama. Vystříhávám i z knih a z časopisů, kde co najdu....
Vymazat
OdpovědětVymazatAmélie,
nedá mi to, abych něco nepřipsala. Tak přemýšlím, jak tomu "ubohému anonymu" ležíte asi pěkně v žaludku. Jinak by se tak nesnížil(a) a neustále Vás nepranýřoval, byť na cizím blogu, kam jste připsala komentář. Jinak Vám přeji hodně sil, ať vše doma zvládnete. Přeji hezký víkend. A totéž připisuji i pod Váš blog, ať si někdo zase počte - ono totiž je umění něco si v duchu myslet a nebo veřejně urážet. Jak jsem již psala, toto je jen reakce na anonym, mrkněte na blog Nevyléčitelná optimistka. Přeji krásný den.
Pavli, děkuju za komentář. Ano, anonymové píší, ale už mě to nebolí jako na začátku před 4 lety. Většinou je mažu, nestojí mi ani za myšlenku. Nestydím se za to, že mám "jiné" děti, ba naopak jsem pyšná na to, že zvládám tři "nemocné" děti. A hlavně jsem pro pravdu, pro upřímnost. Ano, psychické nemoci existují stejně jako fyzické a není třeba je schovávat nebo se za ně stydět. Lidé s nemocnou duší nejsou na okraji společnosti, ale často i v rodinách, kde bysme to ani nečekali. A bagatelizovat to či schovávat mi přijde absurdní. Psychické nemoci patří k životu úplně stejně jako cokoliv jiného. Naopak - mám dobré zkušenosti - díky blogu lidé zjišťují, že v tom nejsou sami, že i někdo jiný válčí s autismem, s úzkostmi, s poruchami chování, s ADHD, s depresemi a jsou vděční za to, že o tom píšu, pomáhá jim to, najdou tam (nebo prostřednictvím mailu) radu, pomoc, pochopení a sdílení. Možná to jinak nemají komu říct, s kým si o tom promluvit, a u mě vždy naleznou pochopení.
VymazatAmelie,
Vymazatděkuji za upřímnou odpověď. Na Váš blog chodím pravidelně již skoro dva roky. Komentář jsem psala asi jen dvakrát (když prostě cítím, že Vy nebo i někdo jiný potřebuje podpořit). Obdivuji, jak to vše zvládáte a jak odborně vše popisujete, prostě Váš blog je o opravdovém životě. Vím, že já bych to asi nezvládla. Nevím, možná kdybych byla postavena před takovou skutečnost, třeba též. Já si jen prostě vážím hodných a slušných lidí a naopak nesnáším lidi zlé, arogatní, nadřazené a ty, co jen škodí. Přeji klidný večer a nabízím tykání.
Tykání s radostí přijímám. I já si vážím milých, hodných a slušných lidí. Děkuju za komentář.
VymazatKrásný závěr pohádkové učební jednotky :o))))). No - není ten Jeníček k zulíbání ?
OdpovědětVymazatS úsměvem zdraví Bára :o)))