Eliška zkouší vařit kulajdu

Eliška  má problém s jídlem. Nejí skoro nic. Občas má období, kdy jí stále dokola bramborové knedlíky s kuřecíma nohama...ale musí to být jen kuřecí nohy (nesmí to být prsa)...a knedlíky musí být mírně rozplizlé (tedy plné brambor s minimem mouky, ty tuhé nesnáší), ale tohle jídlo už dlouho nejedla, teď má zase období, kdy to nejí....a když ji to pak chytne, tak by to zase pro změnu jedla třikrát denně sedm dní v týdnu...

...někdy si dá makrelu (někdo jí to musí rozebrat, vykostit), ale jedině s čerstvým chlebem, dvakrát za rok knedlík s vajíčkem, čerstvý chléb s Ramou a strouhaným sýrem, nudle od vietnamců, pohár se zmrzlinou (Eliška to řadí mezi jídlo), po roce si dala tortillu s kuřecíma nudličkama (prý to nejsou nudličky, ale je to kuřecí MASO, nudle přece vypadají JINAK), ale musí k tomu být tři barvy paprik - červená, oranžová a žlutá, nesmí být zelena (ta není dobrá) a zelený salát...
V poslední době jí jen čokoládové taštičky (z Nové Karoliny), flíčky se salámem a jinak skoro nic....a tak jsem byla ráda, že si chce dát po roce zase kulajdu.

Řekla jsem si, že se je naučí vařit.
Dali jsme jí hrnec a postupně jsme jí říkali, co má dělat. Už se naštěstí nebojí zapálit oheň na sporáku, ještě nedávno se bála škrtnout zápalkou.

- Mami, kolik tam mám dát vody?
- "Asi do půlky hrnce."
- "Asi? Jak to mám odhadnout? To si na to mám vzít odměrku?
Na kolik je ten hrnec litrů?"
Kolik soli?"
- "Jednu lžičku."
- "Malou? Velkou? Střední? Vrchovatou? Stačí to?"
- "Teď tam dej brambory nakrájené na kostičky."
- "Jak velký kostičky? A mají ty kostičky být všechny stejný?
A co když mi to tak nebude chutnat?"
- "To nezáleží na velikosti brambor."
- "Ale jo, když budou moc velký, tak to nebudu jíst."

- "Dej si do hrnku lžíci hladké a lžíci polohrubé mouky..."
- "Ale tchýně tam dávala jinou mouku."
- "Mě nezajímá, co tam dávala tchýně..."
- "A co když to nebude dobrý...
Já je chci tak dobrý, jako je měla tchýně...."

- "A kolik těch vajíček? Jak velký ta vajíčka mají být? Máme v lednici malý i velký vajíčka.
V čem je mám rozmíchat? A můžu tam dát tři vajíčka? a když tam dám čtyři, bude to lepší?"
- "Hlavně to musíš míchat."
- "A jak rychle to mám míchat? Musím to míchat, když to liju do polévky?
A jak to mám míchat? Ve směru hodinových ručiček, pozpátku nebo do kříže?
Chci, aby tam byl vidět ten bílek, aby byl trochu rozplizlej...."

- "A kopr? Kdy tam mám dát kopr? Babička Eva ho tam nedává vůbec, babička Mařenka ho tam dává hned. Proč to každej dělá jinak?¨
Co když to zkazím a nebude to dobrý, protože jsem tam dala kopr v jinou dobu?"

- "Mami, oloupeš mi prosím cibuli? Já se toho štítím, nechci na to sahat."
- "To víš, že jo."
- "Jdu vyndat tu cibuli..."
"Proč? Vždyť je tam jen chvilku, nech ji tam povařit."
- "Musím vyndat cibuli ještě dřív než tam dám smetanu."
- "Proč? To je blbost. Můžeš ji tam nechat až do konce a klidně ji vyndat až na talíři."
- "Fuj, to je nechutný. Nelíbí se mi tam. Já ji tam nechci. Ona se pak sloupe a budou kousky v polévce. Musím ji vyndat hned..."

- "Kdy tam mám dát ocet? A kolik ho tam mám dát?
Musím tam dát nejdřív smetanu a pk ocet, nebo obráceně?
A jak dlouho to mám vařit? Nechci mít ty brambory rozvařený...."

A spousta dalších poznámek, otázek a odpovědí....
...a to dochucování, to je taky horor...protože to MUSÍ mít pokaždé STEJNOU chuť...

Člověka by nenapadlo, jak je těžké uvařit polévku....