Lunchmeat zezelenal..prý hrůzou nad chováním Šárky...říkal manžel.
Šárka si oblíbila lunchmeat a jedla ho skoro každý den k večeři, ale protože byl dost drahý, zkusili jsme jednou koupit jiný, levnější.
To nám neprošlo, nechutnal jí.
KDYBY nám alespoň řekla, že ho načala, ale to ona ne. "Zavřela" ho a dala zpátky do skříňky. Uběhly asi dva nebo tři týdny a Šárka si vzpomněla, že by si dala lunchmeat.
Přišla za mnou s údivem, proč je zelený.... a KDO HO načal?!!!
Zapomněla, že ho načala? CO to je za nápad přiklopit ho víkem a schovat?
Zapomněla nám to říct?....někdo by ho snědl...
Nebo si vůbec neuvědomuje, co dělá?
A vysvětlit jí, že nikdo jiný to načít nemohl, se jí stejně nedá....
V tomhle vidím svého bráchu , nikdy nic neřekne a já mám pocit , že si to později ani neuvědomuje . Občas už nevím zda mám plakat nebo se smát ...
OdpovědětVymazatTak nějak. Člověk neví, zda plakat, nebo se smát, to je výstižné...
Vymazat