Dnes bylo nádherně. Slunečno a příjemně teplo.
Jenda byl v modrém. Sice neví, že je Mezinárodní den autismu, ale stačí, že to vím já...
Není lehké s nimi žít, ale jsem za ně vděčná....
Když sedím u trampolíny na lavičce, tak Jeníček spokojeně skáče. Jak se zvednu, tak odchází také... Nechce tam být sám.
Na "horní" zahradě se chvíli houpal na větvi ořešáku, chtěl mě tak asi donutit, abych po zimě vytáhla houpačky...
Tak jsem pro ně došla. Zase začala houpací sezóna. Houpání milují všechny moje děti....vlastně i já... knihu na klín a starosti možná na chvilku zmizí...
Jeníček čichal ke kytičkám...
...chvilku to vypadalo, že ji ulomí, ale nakonec si dal říct...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.