DNES je mé dceři 18 let.... Kdo by to byl býval čekal, kudy se její život bude ubírat a jak těžký bude pro ni i pro všechny okolo.
Má drahá, miluji tě, záleží mi na tobě.
S tvými psychickými problémy bojujeme už 8 let a často je to šílené. Kolikrát se cítím tak bezradná, zoufalá, bezmocná. Tolik slz, kolik jsem za poslední roky proplakala...
Kde bych si byla bývala pomyslela, že je ještě něco horšího než autismus.... ano, je. S autisty umím zacházet, s TÍMHLE NE.
A snažím se - desítky knih o schizofrenii, poruchách osobnosti, desítky dokumentů a povídání s psychology, s lidmi s HPO..... a k ničemu mi to není...
NIKDY bych si nemyslela, že do mého života tímto způsobem vejdou drogy, alkohol, kouření, promiskuita, sebepoškozování, pokusy se zabít a mnohé, mnohé další....
Je jedno, jaké máš diagnózy, dceruško, vždy tu pro tebe budu.
Každý člověk je cenný bez ohledu na případné diagnózy.
Jsi má dcera a vždy to tak zůstane. Kéž jednou nalezneš jinou a lepší cestu, protože cesta, kterou jsi nastoupila, je cesta do pekel, cesta sebezničení.... Bůh Tě opatruj.
Všechno nejlepší....
S láskou maminka
Moc na vás myslím, Marcelko. A chápu, že se neozýváš. Ale kdybys chtěla, jsem tu.
OdpovědětVymazatSlávko, mně je tak zle, a tak se stydím za svá rozhodnutí, že fakt nemám sílu o tom s někým mluvit....
VymazatMarcelko, není třeba se stydět. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Někdy stačí problém nahlas pojmenovat...a člověku se uleví. Až najdeš sílu a chuť, napiš.
VymazatPěkný večer. Děti zůstanou dětmi stále. Ať je nim pět nebo čtyřicet let. Zajisté se vše dobré obrátí. Pevně v to věřím. Petr
OdpovědětVymazatDěkuji za naději.
Vymazat