2x za rok jezdíme do Soběslavi do
Rolničky na jimi pořádanou akci.
Na jaře bývá
velikonoční tvoření a na podzim předvánoční posezení.
Tentokrát to bylo poprvé, co holky odmítly jet s námi.
Asi nás za chvíli nebudou "potřebovat". Byly rády, že mohou být samy doma.
Děti mají možnost si v Rolničce něco vyrobit nebo si za asistence asistentů užívat volnosti v tělocvičně.
I když zrovna Jenda ty asistenty moc nevyužívá, ale tělocvična ho baví.
Jeníček to v Rolničce za těch skoro 5 let už zná a zpočátku nijak neprotestuje.
Hlavně na něj NIKDO nesmí mluvit.
Většinou to lidem okolo řeknu a když ne, schová se za mě a mlčí....dokonale ty ostatní ignoruje.
Ani slůvko by z něj nedostali.
Ale oni už ho znají, tak ho raději nikdo moc "nedráždí". :-P
Zpočátku chvíli seděl u stolu a díval se na zdobení adventního věnce.
Pak se proběhl v tělocvičně....
A nakonec si vyslechl pohádku s loutkami.
Divila jsem se, že seděl...ale je z domova zvyklý na naše každodenní loutkohrátky s maňásky a líbilo se mu to.
Tedy on tvrdil, že se mu to nelíbilo, ale já myslím, že aspoň trošku jo... (i když to byli cizí lidé a cizí loutky...)
Díval se jen z dálky.
Na loutky ani na kulisy se nechtěl jít podívat blíž.
Po 2 hodinách měl akce plné zuby a začal dokola opakovat, že chce jet domů.
Mně by se líbilo povídat si dál s rodiči postižených dětí, ale už to nešlo...
Jeníček se schovával ....
Válel se po zemi....
...utíkal...
Schovával se od kouta a plakal....
Byl čas jet domů....
Já jsem se tam naučila tuhle ozdobičku a když jsem ji ukázala doma Elišce, byla z ní nadšená a už pár dní nedělá nic jiného....
Tohle jsou její výtvory....
I křeček se na Eliščiny výtvory přišel podívat....
Jsem ráda, že se podobná akce 2x za rok koná a že mám možnost si chvilku promluvit s rodiči podobně "postižených" dětí...
