Velikonoční tvoření s Ranou péčí

V sobotu bylo krásně.

Manžel v pátek odjel do školy s tím, že se vrátí až v sobotu dopoledne.

Pozvala jsem na návštěvu svého bratra.

Holky ho mají moc rády. V pátek večer i celé sobotní dopoledne strávil s holkama na zahradě.

Házeli si míčem, létajícím talířem, kopali si... Užívali si to, co si tatínek s nimi užít "neumí".

Jenda si chvilku hrál s míčem sám....
A pak si posílal několik míčů starým okapem...

Pozoroval brouky...

Byla jsem ráda, že se mu Šárinka chvilku věnovala....

Užívám si těch několika klidných minut, kdy moje děti tráví čas "společně"...
Čas, kdy Jenda neřve, není agresivní, zlý, kdy toleruje přítomnost svých sester...těch chvilek je někdy tak strašně málo, ale o to větší cenu potom mají.

Když začal po holkách i po mém bratrovi házet trávu, písek, kamení a hračky, tak jsem ho zase vzala domů.
Po obědě jsem se vydala se všemi 3 dětmi do střediska rané péče.

Máme to asi 50 km. Jela jsem tuhle trasu poprvé sama a zase jsem zjistila, že STRACH má velké oči.

Jenda měl s sebou cestovní proužek i komunikační knihu.
Věděl, co ho čeká, kdo tam bude a CO se bude dít...

Bála jsem se, jak to děti zvládnou a docela to šlo...
Mohlo to být horší.
Bývalo to horší...

Jenda sice Šárku v autě zlobil a pošťuchoval, ale zvládli jsme ho zabavit pytlíkem bonbonů a jídlem od Mc Donalda.
Vím, výchovné to moc není, ale někdy se člověk nesmí ohlížet na to, co je správné a co ne.
Pokud chceme Jeníčka zabavit, je jídlo většinou to jediné, co zabírá.
Jinak bysme těch 50 km nezvládli.

Sobotní akce v rané péči se koná asi 2x za rok.

Poslední  setkání na podzim bylo náročné a já jsem ho odnesla krvavým škrábancem na tváři a roztrženým řetízkem.
Tentokrát mě Jenda překvapil a zvádl to mnohem lépe.
Z auta šel hezky s Eliškou za ruku...

Byl to nádherný pohled... Chvilku jsme vypadali jako "normální" rodina. :-)

Jenda nechtěl být v místnosti, kde se velikonoční tvoření konalo, protože tam bylo moc lidí.
Vydržel tam asi minutu - Elišce na klíně.

Odvedla jsem ho tedy do tělocvičny a čekala jsem na asistenty - dobrovolníky na hlídání dětí.

Když přišla asistentka Petra, řval Jenda: "Bojím paníííí..." a schovával se za velký bazén s kuličkami.

Po chvíli přišel asistent Mirek, který tam byl i minule, a Jenda po pár minutkách "roztál".

Věděla jsem, že máme vyhráno...

 Řekla jsem Jeníčkovi, že jdu na WC a šla jsem pryč...
Naštěstí je mu jedno, KDO ho hlídá. Není na mně závislý.

Holky malovaly vajíčka, lepily obrázky.....

 ....... a vyráběly různé velikonoční ozdoby...

Nejvíc se jim líbilo zdobit perníčky čokoládou a lentilkami...........

Když měly "hotovo",  tak běžely do tělocvičny za Jeníčkem.
Dospělé čekala přednáška logopedky.

Na to dovádění v tělocvičně se holky vždycky moc těší.

Kolikrát mám pocit, že na ty akce jezdíme hlavně kvůli holkám...ani ne tak kvůli Jendovi.

Cestou zpátky domů následovala tradiční zastávka u Mc Donalda. Jenda počkal s holkama v autě a já jsem donesla 3 krabice s jídlem.

Jenda věděl, že dostane hranolky a  potom pojedeme domů. Holky samozřejmě dostaly dětské menu taky, aby jim to nebylo líto.

Užili jsme si krásný, pohodový a slunečný den...

A jako třešničku na dortu máme teď doma velikonoční výzdobu, kterou jsme sami doma zatím nestihli...