Autíček Jeníček

středa 1. listopadu 2017

Do divadla

Dnes ráno se mi povedlo ODOLAT prosbě o peníze.

"Teto, já bych chtěla taky do divadýlka jako Jeníček." s prosebnýma očkama na mě promluvila v šatně Jeníčkova spolužačka.
Už už mi cukala ruka, abych otevřela kabelku, a ač sama nemám peníze, těch 35 korun bych obětovala....
...protože mi bylo LÍTO malé holčičky, která nemůže do divadla.

Holčička se na mě znovu podívala a řekla:
"Já bych táák chtěla do divadla, ale maminka nemá penízky."

Lítost, že někdo nemá 35 korun na divadlo pro vlastní dítě, najednou vystřídalo prozření.
Jak je to dlouho, co jsem děti z Jeníčkovy třídy viděla kouřit před školou? Je to měsíc, kdy jsem stála v absolutním šoku před jídelnou, kdy jsem šla Jendovi zaplatit obědy...a pak jsem si povídala s vedoucí jídelny, která pronesla: "No jo, na obědy pro děti nemají, na cigarety vždycky."
Proboha, vždyť Jeníčkovi je DESET LET!
Tahle malá roztomilá 11 nebo 12 letá dívenka ve 4. třídě kouří.....!!!!!
Na cigarety 85 korun má a na divadlo 35 ne?
A fakt už dnes kouří i 11 leté děti?!!! Mně se to nelíbí u Šárky v sedmnácti....a tahle dívenka, o hlavu menší než Jeníček, drží cigaretu jako nějaký profík....já sama bych nevěděla, jak ji chytit....

KDYBY byla poblíž učitelka, zeptala bych se jí, zda má Kristýnka zaplacené divadlo....a možná bych dala peníze na divadlo rovnou učitelce. Nejspíš by zase zvítězilo mé dobré, naivní, důvěřivé srdce.
Ale představa, že z toho mála, co mám, si ZASE někdo koupí cigarety, se mi vůbec nelíbila.

A tak jsem odešla pryč. Zaplašila jsem v sobě lítost a přesvědčovala jsem sama sebe, že jsem udělala správně...

Trošku mě děsí myšlenka, která se přímo nabízí:
"OPRAVDU je tak malé dítě schopno takové manipulace?"

neděle 1. října 2017

Puzzle pro maminku

Maminka má rýmu a kašel, tak jí Jeníček vymýšlí úkoly i do postele....

sobota 30. září 2017

Parainfekční artritida levého kolene

Po několik hodinách strávených v Porubě na ortopedii diagnostikoval pan doktor parainfekční artritidu.
Koupila jsem Jeníčkovi ortézu a poctivě tři dny ležel.
Čtvrtý den už vzteky házel i ovládáním od televize, ale naštěstí už je mu lépe.

Teď pro změnu s kašlem a rýmou "ležím" já....
Ale to je v pohodě, co nás nezabije, to nás posílí, že?

neděle 24. září 2017

S Jeníčkem na Fifejdy

Uff. Ještě mě někdo pošle na Fifejdy a padnu za vlast.
Jeníčka od rána bolí noha, nechodí, leží..což je u hyperaktivního autisty na pováženou.

Tak jedu na Fifejdy, kde mi nejdřív vynadají, že nevím, jestli měl úraz (jaký ASI NE? A jak to mám vědět, když mi to neřekne? ASi ne...), pak mi řeknou, že jestli neměl úraz, tak tam nemáme co dělat....
....vtipný...
Jsem ráda, že jsem ho dostala do nemocnice a že tam dopajdal opřený o smeták....nakonec se na to doktor mrkl, nechápal PROČ Jenda nerozumí povelům typu : POVOL NOHU, TAK POVOL TU NOHU (rozkazem s Jendou ničeho nedosáhne, navíc tomu nerozumí...), neudělali mu ani RTG a poslali nás domů, ať si zítra zajedem někam na ortopedii.

V první chvíli se vás chce zmocňovat zoufalství.... zoufalství, že jste na všechno sama.
Nemá kdo nakoupit, nemáte co jíst a Jendu doma v tomto stavu nechcete nechávat samotného....

Zoufalství, že nemáte chlapa, který by vám byl oporou, který by přistavil auto, pomohl Jendu třeba odnést nebo sehnal vozík....
Zoufalství, že nevíte, kde je Šárka, kdy se vrátí, co kde dělá, když je nemocná a má ležet v posteli.
Není nikdo, kdo by vás objal a řekl: "Všechno bude v pořádku, všechno spolu zvládneme."
Nemáte nic.