Procesuální schémata aneb sebeobsluha v teorii
Kdybych chtěla být pesimista, tak napíšu, že v sebeobsluze (oblékání, svlékání, pleny, čištění zubů, mytí rukou ap.) Jenda neumí skoro nic.
Ale já jsem optimista a tudíž napíšu, že Jeníček dělá pokroky.
Někdy větší, jindy menší.
Někdy chvíli stagnuje, sem tam se vrací zpátky, ale snad jde pomalu dopředu.
Je to asi rok, co jsem mu udělala procesuální schémata a paní v APLE v Praze se moc líbily, a tak jsem jí je tam v dubnu nechala na prezentaci pro rodiče či pro studenty a Jendovi jsem udělala po nocích nové obrázky.
A co Jenda zvládá a nezvládá?
Ohledně nočníku nebo chození na WC musím říct, že nic.
Jen zaslechne slovo nočník nebo záchod a dostává hysterický záchvat vzteku.
Co se týče oblékání - sám nezvládá nic, ale když ho oblékám, tak mu nastavím rukáv nebo nohavici a čekám...tedy nečekám, ale slovně Jendu vybízím, kam má ruku či nohu strčit....
Někdy mě nevnímá a musím mu mírně pomoci, někdy poslechne na třetí pokus, někdy nereaguje a musím si pomoci sama.
Co se týče svlékání, tak "když Jeníček CHCE", tak si umí sundat ponožky a tepláky.
Nebo mu rozepnu bundu a on se z ní snaží nějakým způsobem dostat...
Jeníček si "normálně" svoje kartičky prohlíží moc rád, ale téma "sebeobsluha" není jeho oblíbené.
Ovšem když mu slíbím jako odměnu pohádku s kocourem Moodročko na DVD, tak je ochoten si kartičky prohlédnout....
Když už se u toho uvelebí, tak to zase zkoumá do detailů...
...která noha kam patří, co je tam napsané....
... jaká tam jsou písmenka....
.... jakou barvu mají tepláky ap...
Holky mi dělaly modelky, i když se jim moc nechtělo....ale s Jendou by tohle nafotit nešlo, ten sebou manipulovat nenechá.
Člověk by nevěřil, kolik kroků je třeba k čištění zubů nebo k obléknutí tepláků potřeba.
Nám se to zdá jednoduché, ale pro autistu je to často složitý pokyn....
Pokud jsem Jendovi řekla jen: "Obleč si tepláky", tak dostal záchvat vzteku a válel se po zemi...teď , když si prohlížíme obrázky, popisujeme si krok po kroku, je vidět, jak se Jenda soustředí, jak nad tím přemýšlí a občas je ochotný to zkusit i v praxi.
Kartičky máme samozřejmě před sebou a krok po kroku to podle obrázků zkoušíme.
Je vidět, jak moc mu pomáhá "vidět ten postupný proces" na obrázku....
Věřím, že díky obrázkům se i v učení na nočník pomalu posuneme dál....
Do školy doufám s plenami nepůjde...
Zatím máme procesuální schémata s tématy jako je obouvání, zouvání, oblékání tepláků, nácvik na nočník, mytí rukou, čištění zubů, oblékání a svlékání trička a mikiny...a také to, že se sedí u jídla u stolu a po skončení jídla má odnést misku do dřezu...
Postupně mu vyrobím další kartičky a věřím, že postupným nácvikem a neustálým opakováním Jenda pomalu zvládne všechno, co je potřeba....
Věřím, že časem nikdo nepozná, jak ztížený start do života Jeníček měl...
Marci, já teda zírám. Jsi neuvěřitelně schopná a holky moc ochotné, že Ti dělaly modelky. :-) Chápu, že se Jeníčkovi do ničeho nechce. Ale s těmi obrázky půjde všechno líp a s trpělivostí všechno zvládnete.
OdpovědětVymazatjste neskuteční..
OdpovědětVymazatkdyž čtu váš blog, tak se mi otevírá nový svět.
Amelie, jednak děkuji za příspěvek na mém blogu a pak Ti chci vysmeknout opravdu hlubokou poklonu. Minulý týden jsem k Tobě také nahlížela, ale nenašla jsem odvahu tě utěšit, přišla jsi mi mooc bolavá. Dnešní příspěvek už je zase pozitivnější a veselejší. Pro mě jsi statečná a skvělá máma (pro všechny tvoje děti, pro Jeníčka obzvlášť).Držím Ti pěsti a jak jsem psala SMEKÁM!!! Tvoje Radka
OdpovědětVymazatKdyž to vidím, jsem ráda, že to Jára tak rozfázované nepotřeboval...
OdpovědětVymazatNám se osvědčili při oblékání košíky - připravila jsem mu tam oblečení a Jára věděl v jakém pořadí se obléknout. u nás se sebeobsluha zlepšila až když šel Jára do školy. Jako kdyby si řekl, že už je velký kluk. Najednou to šlo...
Pleny měl také dlouho, nic nepomáhalo, až po 5 roce najednou sám začal chodit na WC. Nejspíš mu dozrála nervová soustava...
Moc přeju, at se Jeník na schémata chytne, chce to trpělivost. Před tebou smekám, že jsi mu to tak pěkně připravila!
Milá Amelie, už asi hodinu pročítám tvůj blog, i ty starší články. Jsi skvělá máma a silná žena. Vím, že jinak obdarované děti dovedou do života přinést spoustu starostí, ale taky velikou, obrovskou porci lásky. Pracovala jsem s nimi řadu let ve stacionáři a nesmírně mě obohatily. Smutné je, že hodně maminek na tyhle děti zůstává samo - tatínkové to jaksi neunesli. Přeju hodně síly a určitě se zase přijdu podívat na vaše pokroky.
OdpovědětVymazatAmelko, tyhle nafocene pomucky musi byt pro Jendu bajecna vec, jsi moc sikovna a vynalezava! Diky za navstevu a preji pohodovy den....
OdpovědětVymazatAmelko, to tričko, co má Jenda na sobě je úžasné!!! A moc mu sluší!! Přeju pěkné dny. M.
OdpovědětVymazatI mně se to tričko moc líbí.
VymazatJe to tolik práce..vůbec nechápu,kdy to stačíš...
OdpovědětVymazatAmel je to skvělý !!!Perfektní nápad a moc přeji,aby to Jendovi moc pomohlo!Jsi skvělá mamka!Tvé nápady mě inspirují děkuji ti za tvůj blog!!!Gejby
OdpovědětVymazatGejby, děkuju. Jsem ráda, když můj blog někoho inspiruje.
Vymazat