Po 21 letech s psychicky narušenými jedinci začínám žít. Bojuji.
Přes masivní úzkosti, deprese, posttrauma, se snažím jít dál.
Utřít slzy, zvednout hlavu a hrdě kráčet životem. Už ne jako zlomená troska po boku narcistů, schizoidů a psychopatů, ale jako sebevědomá mladá žena. Konečně se učím vnímat své potřeby, vidět krásu života i v maličkostech.
Pořád tu jsem pro své tři "zázračné" děti, ale už konečně vidím i SVOJI hodnotu....
Učím se nastavovat HRANICE a nenechat sebou zametat. Tu hodnotu, po které 21 let muži šlapali a kterou se snažili ubít. Nepovedlo se. Už nejsem troska na pokraji sil. Děkuji Bohu, že mi dal možnost prozřít a pochopit....
Fotím, chodím na procházky do přírody, MILUJI a snažím se žít.... Oprašuji po mnoha letech háčkování...a kdo nebyl včera na kursu, o mnoho přišel, bylo to super. Ze svého prvního čtverečku jsem měla ohromnou radost.
Vím, že jste na tom mnozí podobně jako já. Nevzdávejte to! Plánujte, mějte své sny, touhy, stanovte si nějaké cíle a dělejte to, co vás baví, co vás naplňuje a po čem toužíte. Život je krátký a bylo by škoda přijít o každou chvilku..... Nikdy nevíme, jak dlouho tu ještě budeme.
Nemám nic, začínám od nuly, ale jsem šťastná... protože mám KLID V DUŠI a přijímám vše tak, jak přichází. S pokorou, vděčností a úsměvem na rtech.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.