Jeníček je nešťastný. Má nové vozítko, ale přitahuje pozornost...a lidé na nás (na něj) mluví...kolik stálo, kde jsme ho koupili, děti si ho chtějí půjčit a tak Jeníčka honí a Jenda je z toho šíleně nešťastný.
A tak padne do trávy, škube si travičku a pohazuje si s ní a neví, co má dělat....
Chce být venku, chce jezdit na odrážedle, ale nezvládá lidi...
A to jsem s ním, děti jsem 2x ohleduplně poprosila, aby ho nechali na pokoji, že je nemocný a že se lidí bojí...
Dospělým odpovídám sama, snažím se ho uklidnit, ale pořád to nestačí....
A jak ráda, bych mu pomohla....
Někdy jsou i síly maminky tak malé, nicotné .... a zoufalství autisty tak veliké....
A je šílené vidět, jak vlastní dítě trpí...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.