Před pár dny jsem měla narozeniny. Jenda je pojal po svém - bonboniéru po mně hodil, ruku mi nepodal, obrázek mi namalovat nechtěl, ale to nevadí.
Neočekávám nic, tudíž nemůžu být zklamaná. Na to už jsem zvyklá. Miluji ho právě takového jaký je....a vím, že jde dopředu, i když pomalu a svým způsobem, ale JDE.
Velkou radost mi udělala moje milovaná vnoučátka (pro neznalé - néé, fakt nejsou pokrevní, jsou vyženěná, ted už od exmanžela, ale miluji je jako své vlastní a říkají mi BABIČKO, není to neskutečný LUXUS?) Jsem šťastná babička. A protože jsem měla narozeniny, chtěla jsem vnoučátkům udělat radost a vzala jsem je na výlet za kočičkama. Už jsem pomalu zapomněla, jaké to je mít dvě malé děti v autě... ale nakonec to až na pozvracené sedačky bylo super
Třeba si to někdy zopakujeme.Velkou radost mi udělaly jejich obrázky.... že jsou nádherné?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.