První koupání v novém bytě

Elegantně jsme se zbavili malé modré vaničky, ve které se Jeníček koupal od miminka.
Ani v šesti letech nechtěl Jenda do velké vany. Byla to změna a to Jenda odmítal. Šest let se tak koupal, tak proč by to měnil, že?

Nyní máme malou koupelnu a přemýšlela jsem, jak to udělat, když se nám sem vanička nevejde.

V novém bytě zavádím nové rituály.

A tak jsem vaničku nevzala.

Jenda to ani nepostřehl.

Tady přece rituál s vaničkou nemá.

Vana je malá a zdá se, že Jenda se v ní cítí bezpečně.

Přeléval spokojeně vodu z kelímku do kelímku nebo na moji ruku - přesně tak, jak je zvyklý.

Pak jsem mu dala úkol - nalévat vodu do žínky s prasátky a naplnit tak kelímky...

Koupání proběhlo v klidu a bez pláče...

Sladkou odměnu si Jenda určitě zasloužil.

Vlastně mi dnes došlo, jak se Jenda lepší.
Pobíhala jsem po bytě v letních šatech a s drdolem ve vlasech a Jenda nic neříkal, nenadával mi ani neječel.

Nevadilo mu, že mám sepnuté vlasy, že mám holé ruce i nohy. Ještě loni ho chytal amok, když jsem cokoliv na sobě změnila. Pamatuji se, že jsem nesměla nosit silonky, ležet na jiném boku, než on chtěl, že jsem nesměla vystrčit nohu zpod peřiny a jsem ráda, že takové prkotiny už  Jeníček neřeší.

Je to můj úžasný, šikovný kluk.