-"Nepudu do školy.
NIKDY!
Jsi zlá! Hnusná!
Nechci chodit do školy.
Bude tam moc lidí.
Nepudu! NIKDY!"
Vím, že nesmíme před Jendou mluvit o škole. Je nepříčetný, sotva se někdo zmíní o tom, že by někdy v budoucnu mohl jít do školy.
Okamžitě jde do afektu, pak se běží někam schovat a nemluví s námi.
Jenže já jsem dnes potřebovala zavolat do školy a něco vyřídit... Jenda slyšel slovo škola a bylo zle.
Jsem domluvená, že dojdu do "Zvláštní" školy, kam půjdeme v lednu k zápisu, že si to tam nafotím a hlavně se chci zeptat, zda můžeme přijít k zápisu v jiném termínu než ostatní, aby tam nebylo zrovna moc lidí....
Také chci zjistit, jaké možnosti individuálního plánu jsou - zda je nutná docházka pět dní v týdnu nebo jen v určité dny a zbytek doma....?
Chtěla jsem domácí školu, ale v poslední době si nejsem jistá, jestli bych to zvládla.
Ani nevím, zda Jendu na školu pomalu připravovat...
Nebo raději o škole vůbec nemluvit?
Asi to nechám až na leden a pár dní před zápisem mu ukážu fotky...
Vzhledem k úzkostem na školu "zatím" nemá....
A dokonce říkal, že nechce, aby mu bylo sedm roků...holky mu řekly, že až mu bude sedm, tak půjde do školy....a tak se chudák bojí, že 1. února půjde do školy...
Kéž bychom si mohly ty naše dětičky nechat navždy doma...ta představa, že až tu nebudu, Štěpa jednou skončí v ústavu, je šílená..
OdpovědětVymazatChodenie Mathiska do skolky ma vycerpava viac ako ked do skolky nechodil. Musim tam chodit s nim nez si zvykne, je tam zatial na skusku a teraz neviem ktora moznost je lepsia, ci ta ze ho neprijmu, a cele to bolo k nicomu alebo ze ho prijmu a bude to pokracovat dalej. Pritom sa ale Mathis lepsi a myslim ze si musi zvyknut na detsky kolektiv a nejake povinnosti.
OdpovědětVymazatZuzana
Některým dětem kolektiv nevadí a zvládají to. Jenda ne. Už školka 2 dny v týdnu přináší spoustu stresu, o užitku se mluvit nedá. Jenda je pak celé odpoledne protivný a večer usíná klidně o 2-3 hodiny později. Ty dny, kdy nechodí do školky, je to mnohem lepší. Tak možná je lepší, že do školky může jen na dvě dopoledne v týdnu. O zvykání na kolektiv se mluvit nedá. Čím víc tam je, tím víc tam nechce.
VymazatPrave, Mathis kolektiv deti zvlada dobre, pravda mensi kolektiv je lepsi, ale zvlada. Chodenie do skolky ale vycerpava mna, musim tam s nim byt, a u teba su to prave len tie negativa plus si prave tak vycerpana ako ja(alebo este viac) k tomu. To je presne to co som chcela povedat, ze to chodenie do skoli ti asi neodlahci, co je smutne.
VymazatZuzana
Já bych školu zkusila. Někdy děti s autismem školku nemusí, protože je nebaví hraní, neví co tam dělat... ve škole je to přeci jen trochu jiné. A kdyby to šlo, měla bys pro sebe aspoň dopoledne. Takový zápřah jako máš ty nejde vydržet dlouhodobě...A co potom,v budoucnu, když dítě nebude vůbec zvyklé na kolektiv?
OdpovědětVymazatNo a teprve kdyby to opravdu nešlo, vyučování krátit či jít do domácí školy...Ale po čase bych to zase zkoušela z výše uvedených důvodů. Roky nám prostě přibývají a sil ubývá...
Ahoj Moniko, přesně tak to mám v plánu. Ale uvidíme, co nám ten další rok přinese. Nikdo nevíme, zda se nám děti posunou dopředu či naopak...Právě z hlediska ubývajících sil jsem přehodnotila domácí vyučování. Přece jen jedu naplno s domácím "učením" už několik let a ráda bych, aby někdo alespoň na chvíli převzal štafetu.
VymazatJá bych školu taky zkusila. Vím-nemám děti a o autismu toho zase tolik nevím, ale jak to dělají jiní rodiče s úzkostnými dětmi? V tomhle typu škol přece musí počítat i s úzkostnýma dětma, ne? Já si ani nechci představovat, jak bych na tom byla, kdyby moji rodiče zvolili domácí školu (jakože to za mě nešlo a ani by do toho nešli, maj docela jasnej názor stejně jako já). Dneska jsem měla přiležitost ověřit si "teorii dr. Praška", o které jsem ti tu psala několikrát na své kamarádce a strachu z pavouků - byly jsme v zoo a ona se na ně původně nechtěla ani podívat, ale povedlo se mi ji překecat s tím, že si tuhle teorii chci ověřit i na někom jiným než na sobě a že to potrvá jenom pár minut. Měla se na ně jenom zdálky dívat, pak jít o pár kroků blíž. No, nejdřív chtěla utýct a pak...zjistila že už to není tak hrozný. Pořád se bojí a kdyby ho viděla jinde než za sklem, asi by to s ní seklo, ale i tohle byl úspěch! Chce to hlavně postupně, pomalými krůčky, ne ho dostat hned do tý pro něj nejšílenější situace. A taky je důležité, aby se mu nic -aspoň ze začátku- "nestalo" - ani psychicky, ani fyzicky, a aby to netrvalo extrémně dlouho, jinak odvahu nesebere třeba vůbec nebo až za dlouho...aspoň já to tak mám. U něj je to o to těžší, že nechápe, PROČ by měl dělat něco, co nechce nebo co je mu nepříjemný. Každopádně ti držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv. V říjnu možná budu v Praze, mohly bysme se sejít, kdybys chtěla :-)
OdpovědětVymazatA třeba by se mu tam líbilo víc než ve školce. Já třeba školku nejprve naprosto nesnášela, pak jsem ji nějak strpěla, ale rozhodně jsem tam nebyla ráda. Chtěla jsem do školy snad už ve čtyřech letech :-) (A šla jsem až v sedmi a půl :-(). Školu jsem měla naopak první roky hodně ráda a ani pak jsem nebyla z ní nějak otrávená - tohle přišlo dost nečekaně až skoro dva roky před maturitou, zato v plné síle...Nemá on náhodou strach jenom na základě toho, jak o škole mluví holky? (Jen tak hádám, on přece neví, co se tam děje)*M.
VymazatDoufám, že pokud půjde do školy, budou tam na něj hodní. Akorát mám strach, jak to nakonec všechno přijme.
OdpovědětVymazatNás to taky čeká, taky pořád nevíme kam půjdeme, psycholožka doporučuje auti třídu, paní učitelka ve školce dokonce integraci s asistentem (zrovna přišly výsledky IQ takže máme 109). Matěj školku dává, i když jsou dny kdy mě v autě zezadu dává rány do zad ( protest že se mu do školky nechce). Zrovna dneska se byli podívat ve speciální škole kousek od školky za svou kamarádkou Emičkou, která už chodí do první třídy (Emička má mentální retardaci). Jsem ráda že ve školce tyto akce dělají, děti si prohlédnou třídu, zasednou do lavic otestují si prostředí....tak sama nevím jak to dopadne ze školou a mám z toho celkem zamotanou hlavu :-(
OdpovědětVymazatJá bych ho nenutila ani chodit do té školky. Z mého pohledu je to bezcitné a i kruté. Nedivím se, že Vám pak začíná při poznámkách o škole i nadávat. Myslím, že kdyby to jeho chození do školky mělo mít nějaký užitek, už by se to stalo, už by si tam zvykl, už by si i našel něco, na co by se každý den pobytu ve školce mohl těšit, co by ho bavilo. Čtu Váš blog prakticky od začátku, protože kdo chce být v obraze, musí ho začít číst od začátku a vím, že Honzíka do školky vodíte už dost dlouho na to, aby si tam zvykl. Jestliže se to nestalo, znamená to podle mne, že další docházka nemá vůbec žádný smysl. Jen ho tím týráte. Být Vámi, nechala bych
OdpovědětVymazatho už doma, protože zřejmě nemá v sobě nějaký mechanismus, který by mu dovolil zvyknout si na školku a lidi v ní.
Co se týče školy, tajně jsem doufala, že se to přece jen zlomí a bude schopen chodit do normální základky, protože intelektově podle mne na to má, Je ale fakt, že praktická škola je jednodušší a v životě spousta lidí to množství znalostí, které se člověk musí v základní škole naučit, stejně nebude používat a zapomene je. Takže je to jen maření času. Ale vraťme se k Jeníčkovi. Bohužel, vzhledem k jeho vývoji se dá očekávat, že nezvládne chodit ani do praktické školy, protože tam na něj bude moc lidí. Je pravdou, že do příštího září zbývá ještě necelý rok, a za ten rok se to může změnit, ale podle toho, co jste napsala se domnívám, že Jeníček školní docházku za ten rok nezvládne. Když si vezmete, že do školky chodí už takovou dobu, a není schopen si na to zvyknout, špatně to zvládá... Těžko zvládne školu, i kdyby tam byli jen čtyři lidé, na něj to bude moc.
Promiňte mi, navíc podle mého názoru byste se před ním zatím o škole raději vyjadřovat nijak neměli, týráte ho tím. Zřejmě ho vykolejí ta představa toho velkého množství lidí. I když můj komentář můžete brát jako negativní, nikdo Vám nemůže dopředu říci, jak to doopravdy bude. Je docela možné, že se to zlepší, že to nakonec dobře dopadne. Možná byste mohla zkusit ještě o jeden rok odklad, aby měla jeho nervová soustava mít možnost v klidu vyzrávat. Domnívám se, že je dobré pro obě dvě strany (pro Vás a pro Jeníčka) vsadit na empatii, být vůči němu spíše ohleduplný a citlivý, a ne se řídit podle odborníků a jednat s ním bezcitně jen proto, že někteří odborníci tvrdí, že je to pro Jeníčka dobré.
Heleno, souhlasím s vámi. Snažím se před Jendou o škole nemluvit, jen dnes bohužel slyšel ten telefonát..je mi totiž pořád v patách:-P Je lepší o škole nemluvit, protože to nezvládá, nerozumí tomu KDY tam půjde ani proč tam má chodit, bojí se lidí. Ani nevíte, jak raději bych dala přednost empatii a vcítění se do něj a nedávala ho do školky, když ale on ten tlak okolí, aby tam chodil, je někdy tak neúprosný. Ale věřím, že ho nejlépe znám já sama, nikoliv odborníci, kteří ho vidí pár minut jednou za několik měsíců. A to, co pasuje na jednoho autistu, tak nemusí platit na druhého. Nakonec myslím, že je to rozumný kompromis - 2x týdně MŠ, jinak doma. Ostatně DOMA se toho naučil(í) mnohem víc. Do školky chodí 3 roky (na pár hodin) a podle mě k ničemu...Naopak: bojí se čím dál víc. Děkuji za názor. Moc si toho vážím, že to někdo vidí podobně jako já.
VymazatJá vím, že nenutit Jeníčka k něčemu, co ho stresuje je správné...ale co až nebude mít Amelie tolik sil?
VymazatČlověk by měl myslet na to co bude třeba za 10-15 let a pokud nebude Jeníček alespoň trošku zvyklý na jiné než domácí prostředí, nebude to dobré.
Takže já osobně bych to pořád zkoušela, po troškách a doufala, že si zvykne.
Amelie držím Vám pěsti a přeji hodně sil a pevné nervy.
Heleno, nejsem milionářka, jak už jsem psala výše, jednou moje autistické dítě skončí v ústavu. Je zbytečné doufat v zázraky.Nebudu nikdy chtít po jeho sourozencích, aby se o něj starali.Stejně by to nešlo.Budou mít svůj život. Syn bude mezi cizíma lidma.Není vyhnutí. Mám dojem že je pořád potřeba zkoušet jestli už není dítě schopné se adaptovat někde jinde...
VymazatTobě se to mluví, když to tvůj autík zvládá v pohodě až do půl třetí:-P Ale beru v potaz, že tu nebudu věčně a proto do školky chodí a pokoušíme se o integraci mezi lidi.
VymazatNo jenže zase Lukajda to nedává,ne že by brečel ale furt ho někde naháněj učky,tak nemaj odvahu zatím si ho tam nechat do odpo, takže je tam mám stejně jen do oběda ;-)
VymazatElišku nikdy ve školce nechtěli na spaní (odpoledne), byla velmi hyperaktivní, nepříliš ovladatelné dítko... a Jenda se k tomu taky nedopracuje, ale díky Bohu konečně po třech letech budou (snad) dvě dopoledne v týdnu.
Vymazathm tak nějak podobně Lukášek..krásně si hraje ale jak po něm chtěj řízenou činnost,je konec..
OdpovědětVymazatMozná by pomohlo, kdyby holky pred ním mluvily o skole jen v dobrém. :)
OdpovědětVymazatV tomhle problém není.
VymazatSouhlasím že je rozumné nechtít po zdravých sourozencích starat se do smrti o postiženého sourozence,tak jako zdravé dítě se osamostatní a z rodiny odejde ve 20,25,30....a s rodiči se vídaj jen při návštěvách.Tak bych v případě již dospělého dítěte hledala chráněné bydlení či jiné kvalitní zařízení (vím že těch dobrých zas tolik neni)abych viděla kde bude žít a jak tam bude spokojený.Jana
OdpovědětVymazatNIKDO to po zdravých sourozencích nechce:-) A bude-li to nutné, zvládneme i tohle. Pomalu, postupně. Už mám něco v plánu. Škoda, že všechno je o penězích.
Vymazatto byla reakce na mojí zmínku o budoucnosti :-)
VymazatJá jsem to nemyslela tak, že Jenda kvůli tomu, že nemůže zvládnout přítomnost několika cizích lidí v místnosti, že kvůli tomu zůstane navždy doma přikován k maminčině noze...
OdpovědětVymazatAle domnívám se, že by se na celou věc s návykem na lidi mělo jít více citlivě, pozvolna. Je třeba vzít v úvahu, že Jendova nervová soustava, pokud se ocitne v kontaktu s cizími lidmi, utrpí nějaký druh šoku a on začne být více rozkolísaný a neklidný, nesedí mu to. Proto bych postupovala jinak. Nemuseli byste do školky, ale zkusila bych procházky. Lidé s nějakou vadou nervové soustavy jsou více a také dříve unavení, narozdíl od zdravých lidí. Poškozená nervová soustava reaguje na tzv. normální věci úplně jinak, než je to u zdravých lidí. Takže když Jenda chodí do školky, dojde jen k tomu, že pravděpodobně spíše prožívá šok a stres. Asi bych si nikdy nezvykla na to, že půjdu po městě a někdo mne dejme tomu okradne, anebo pobodá. Jeníček může pociťovat při styku s určitým množstvím lidí obrovskou hrůzu. A to není podle mne dobré, prožívá hrozný stres, ten nemůže překonat a určitě se to z dlouhodobého hlediska odrazí negativním způsobem na jeho zdraví. Z vlastní zkušenosti si myslím, že neurologicky postižená nervová soustava vyžaduje víc klidu, je dokonce možné, že kvůli tomu klidu vyžaduje Jeníček samotu, anebo co nejméně lidí, poněvadž to nějakým způsobem narušuje jeho klid. Klid je pro jeho nervovou soustavu zřejmě balzámem, jeho nervová soustava může v klidu více dozrávat. A až dozraje, teprve tehdy je možné zkusit ho adaptovat mezi lidmi. Nikdo neví, kdy to bude. Zda v deseti letech, anebo třeba v osmnácti. Takto ho paní Amálka jen vláčí do školky, výsledky jsou doslova zdrcující. To je prostě jako kdyby po ochrnutém chtěli, aby začal běhat. Takto to přece nejde dělat. Nejdřív by se mělo počkat v klidu, aby ta nervová centra mohla trošku dozrát a v klidu počkat, ať se vzpamatují. A až po nějakém čase zkusit Jeníčka adaptovat na kolektiv. A prostě buď to půjde, anebo ne. Každý jsme individuální. To co prospělo jednomu autistovi, může druhému naopak uškodit. A Jeníček přece také není kus balíku, když se mu něco nelíbí a dává najevo nesouhlas, mělo by se to respektovat. Nemůžou s ním přece takto zacházet jen proto, že nějaký odborník si myslí, že to pro něj je dobré. Kdyby to pro něj bylo dobré, určitě by to už bylo podle výsledků znát... Zatím je viditelný spíše výsledek opačný, tj. že Jenda je akorát tak ještě víc rozhozený...
SKVĚLE napsané. Klobouk dolů.
VymazatA kdyby si na kontakt s více lidma měl ten hoch zvykat až ve dvaceti, tak to určitě bude něco jiného, než násilné vedení ke kontaktu prostřednictvím přítomnosti ve školce, poněvadž mezitím jeho nervová soustava dozraje, a také je to o tom, že ve dvaceti vnímá člověk úplně jinak, než v šesti letech. Děti jsou přece daleko víc citlivější, než dospělí. A je docela možné, že dvacetiletý Jeník bude vnímat svět a lidi úplně jinak, než dnes, a že si na lidský kontakt ani nebude muset nějak zvykat, protože prostě bude s lidmi vycházet naprosto v pohodě. Ale dělat to násilím -to nikdy nedopadne podle mne dobře. Co by asi tak maminka Jeníčka nadělala, kdyby měl autismus nízkofunkční s těžkou mentální retardací? Možná že by ho pak ani nenutila chodit do školky, protože by prostě věděla, že to stejně nemá cenu.
OdpovědětVymazatSouhlasím s Helenou, líbí se mi její empatický a citlivý přístup. Pokud jde o diagnózy, má Jenda v poslední zprávě dětský autismus středně funkční s výraznou složkou OCD, porucha chování, sociální fóbie, středně těžká mentální retardace. Ale neřeším diagnózy - u dětí s PAS je těžké rozlišit na kolik jde o MR a na kolik ne...Nelze poznat na kolik ho brzdí PAS, na kolik vývojová dysfázie, masívní úzkosti nebo MR. Diagnózy nejsou důležité. Je to můj syn. Miluji ho takového jaký je a snažím se citlivě naslouchat jeho potřebám i jeho úzkostné dušičce. Heleno, díky!
VymazatV tomto jsem s paní Amálkou naprosto zajedno. Čím víc ho bude tahat do školky, čím víc ho do toho bude nutit, tím to bude horší. Něco jiného by bylo, kdyby ho v té školce něco chytlo, kdyby ho něco bavilo a těšil se tam... Autisté za svou vadu nemohou, ale tímto způsobem, že když ho budeme nutit chodit mezi lidi, aby si zvykl, tak to tu vadu neodstraní. Ba naopak, může se dost dobře stát, že z toho stresu, který Jenda ze školky, anebo ve školce prožívá, ještě více onemocní.
OdpovědětVymazatBohužel to tak je. Čím víc tam chodí, tím méně tam chce a tím víc se bojí lidí (a dětí).
VymazatAle považte... To si odborníci budou mnout ruce, protože potom jich bude muset paní Amálka navštěvovat s Jeníčkem daleko víc,
OdpovědětVymazataby ho pak léčili.
Ono to tak ve své postatě je. KDYBYSME ho nechali doma, učil by se doma, byl by to (nyní v 6,5 letech) citlivý, zvídavý, šikovný, usměvavý kluk s minimem nežádoucího chování postupující pomalu vpřed. Pokud ho nutíme do školky (k doktorům, na nákup, na hřiště, nebo jsou jiné stresové situace), pak se z něj stává uječený, podrážděný, nezvladatelný, úzkostný kluk válející se po zemi kopající, škrábající, s mnoha echoláliemi, fekálním humorem a večer rozrušen usíná cca o 3-4 hodiny později, než v ty dny, kdy do školky (k doktorovi ap.) nejde. A pak by ho nedejBože chtěli zaléčovat... Kdyby toho stresu nebylo, nehoršilo by se chování a nepotřeboval by léky. KDO ví, co je pro to které dítě s PAS nejlepší? Každé je jiné. Myslím, že každá matka naslouchající srdcem pozná, co ještě její dítě zvládne a co už ne. I Jendova nervová soustava pomalu zraje a učí se pomalu přijímat i nové sociální situace. Dnešek se třeba s dobou před 2-3 lety nedá srovnat. A za 2-3 roky bude zase jinde...
VymazatAmelko je v tom hodně pravdy, co píšete Helena a Ty.
OdpovědětVymazatAle já také vím,jaké to bylo, když Peta byl rok doma a odmítal vycházet mezi lidi. Cítil se asi jako Jeníček, i když už byl dospělý.
Po to ročním vyloučením z kolektivu se zhoršil. Nedělalo mu to dobře.
Ano musí se postupovat pomalu a s ohledem na toho konkrétního autíka.
Ale nelze ho izolovat od světa.
To by také nebylo dobré.
Já třeba teď vidím, když Peta začal chodit na klub sociálního chování, jak mu to svědčí. Přichází rozzářený.
Ale před 3 lety by to nešlo.
Míša z Plzně
Před 3 lety by to nešlo...vidíš a to je dospělý...V určitém věku to holt jde líp. A také je rozdíl DA a AS. AS a v dospělém věku si to umí rozumově zdůvodnit a lépe to přijímá. Mí autisté z kolektivu rozzáření nepřicházejí. Třeba tomu v dospělosti bude jinak.
VymazatJe to hrozné podle mého jednou, dvakrát do týdne nemá smysl vůbec do školky chodit. Dítě si tak vůbec nezvykne, nevytvoří si rituál (a obzvlášť autík) a je to pro něj stresující a k ničemu. Buď tedy každý den na pár hodin a nebo vůbec. Neumím si vůbec představit, že bych svého syna, který se zprvu ve školce také bál (a to má rád děti), tahala do školky jen jednou, dvakrát v týdnu. Mezitím by si zase zvykl být doma a do školky by se zase bál. Postupně si krásně zvykl, ale musí to být každodenní návyk.
OdpovědětVymazatJe to krásně vidět, když jsou třeba vánoční prázdniny, že se mu po nich do školky nechce, protože si mezitím zase zvykne být doma a dělat si vše po svém, hrát si s tím, čím chce a tak. Pak zase nastoupí, první týden rozkolísaný, potom už se mu tam zase líbí. Takže moc nechápu, proč to v té vaší školce takto nesmyslně praktikují. Více škody, než užitku, takto si kontakt s dětmi nevytvoří a evidentně se ani za takto krátkou dobu nemá šanci vůbec něco ve školce naučit.
Lenka
Pokud to chápu dobře, jde o peníze. V jediné speciální školce na okrese (ve třídě, kde je Jenda) je jediná asistentka. Má úvazek cca 14 hodin týdně a na to má x dětí...ty si zve po dvou hodinách... (Letos, po 3 letech, snad bude mít Jenda 2x týdně celé dopoledne..)
VymazatAno, zhruba nějak takhle jsem to, zvláště první odstavec, chtěla říct taky, protože to tak vidím i z vlastní zkušenosti. Jen se mi nepovedlo to takhle sepsat :-). Já to měla s chozením do školky po prázdninách nebo po nemoci úplně stejně (i když já vím, co mi vadilo a kdybych to uměla jako dítě říct, možná se dalo něco udělat. Jeníček ti asi neřekne, co přesně mu vadí, že ne?). Bylo to hodně stresující hlavně po "pauze", nejenom pro mě, ale i pro mamku, která se mnou absolvovala každodenní scény i různá vyšetření, protože mi často bylo špatně a nikdo často nemohl najít příčinu. Snad až poslední rok jsem to nějak akceptovala. A to autista nejspíš nejsem. Jeníka chápu a můžu tušit, jak se asi cítí. A s chozením mezi lidi - teď mám (jako vždy po dlouhé době) hrůzu z toho, že mám jít po čtyřech měsících do školy. Tak si zvykám na tu myšlenku a vím, že do cca tří týdnů si zase zvyknu a budu ve větší pohodě. Nebude to stoprocentně dobrý, ale zvládnu to, budu mít poměrně přesný režim, rozvrh, kamarádky...Myslím, že by byla škoda to se školou aspoň nezkusit, dát tomu třeba měsíc, dva. KAŽDODENNÍ nácvik opravdu dělá hodně, i když to stojí hodně sil, slz, přemáhání, trpělivosti...kolikrát já měla chuť něco vzdát, protože jsem měla dojem, že to prostě nezvládnu...tak jsem znova zopakovala něco, co zvládám a to těžší jsem zvládla třeba za měsíc, za rok. Něco ani není mým cílem (třeba mluvit do mikrofonu před hodně velkou skupinou lidí), tak to ani nemusím zkoušet, trénovat to a stresovat se tím. Pokud máš ze zákona možnost domácí výuky, můžeš ho přece ze školy stáhnout a učit ho doma, když uvidíš,že to opravdu nepůjde a budeš se na to cítit. Já vím, že se rozhodneš podle toho, co budeš považovat pro své dítě za nejlepší.
VymazatSouhlasím s posledním komentářem, také na to takto pohlížím. Pokud to není denně, nemá to skutečně podle mne smysl, jen ho tím trápíte. Víte, možná že do té školky nechce chodit i z toho důvodu, že se mu stýská po mamince. A je také docela možné, že kdyby do té školky nechodil vůbec, byl by na tom daleko daleko lépe. Výsledkem chození do školky je středně funkční autismus a středně těžká MR. To je přece zhoršení !!!
OdpovědětVymazatA ne zlepšení. Vždyť když porovnám mezi sebou lékařské zprávy, v té první zprávě se psalo něco o tom, že má autismus vysoce funkční a lehkou mentální retardaci. Tak jak je možné, že se to po třech letech chození do školky takto strašně zhoršilo? Vždyť on není ani stabilizovaný, tzn. že nezůstal ve vývoji na tom stupni s lehkou mentální retardací a vysocefunkčním autismem. To by mne tedy zajímalo, proč tam do té školky vlastně už tak dlouho chodí, když to nemá žádný pozitnivní vliv na jeho vývoj?
Víte, já bych tady chtěla napsat vlastní zkušenost. Jsem po mozkové obrně, tzn., že má centrální nervová soustava byla poškozena. Vlastně celé dětství jsem byla nucena jezdit do rehabilitační léčebny, protože jak mi tvrdili mí rodiče, to pro mne bylo dobré... Nemohu říci, že jsem se tam měla špatně, ale stýskalo se mi a rehabilitace neprobíhala zrovna dobře a přes veškeré mé úsilí celá věc skončila invaliditou. A to jsem prosím dala na tamní odborníky a ze všech svých sil se snažila zařídit se podle jejich rad. Teď jsem doma, nemusím chodit do školy... Na rehabilitaci mám daleko víc času, můžu si užít své koníčky a nešílím zbytečně z toho, kolik učiva jsem se nezvládla kvůli každodennímu cvičení naučit, co všechno důležitého k životu jsem si nestačila zapamatovat jen kvůli tomu, že nevím, co dřív. Ani mne nepronásleduje únava z chození do školy a psaní domácích úkolů. Na cvičení tak mohu soustředit spoustu energie, což už se na mém zdravotním stavu začíná pozitivně projevovat.
OdpovědětVymazatJe to i tím, že mám na všechny ty své zdravotní aktivity i klid. Ráda bych touto cestou vzkázala všem maminkám postižených dětí, že pro takové děti není dobré chodit se zdravými dětmi do školy, protože se vrátí domů unavené, vycuclé a ještě musí zvládat úkoly, anebo se učit, přitom se ještě musí zabývat denně aktivitami, jež souvisí s jejich zdravotním stavem. Nemyslím si, že je pro tyto děti dobré, když se k nim přistupuje stejně, jako k těm zdravým. A jestli Jeníček půjde do školy a bude chodit se zdravými dětmi, můžete paní Amálko určitě počítat s tím, že bude uštvaný. On to bude velmi těžko zvládat.
No jo. Nikdo z nás není robot... Jen ho naprogramujete a dobrý...Fakt nevím, jak byste se paní Amálko vyhla domácí vyúce. Ale tato výuka má opravdu spíše přednosti, jak zápory.
OdpovědětVymazatPro Jendu by byla výhrou...A pokud to bude tak, že bude v dospělosti v ústavu... S tím, jak si tam zvykne si nedělejte starosti. Oni ho tam někde šoupnou na pokoj, kde bude třeba sám, anebo s vychovatelem. Tam bych takový problém neviděla.
Bohužel ekonomické zázemí naší republiky je takové, že se člověk nemůže sám sebe nezeptat: A budou vůbec ještě nějaké ústavy? Být Vámi, počítala bych zcela reálně i s tím , že žádné ústavy nebudou. A když budou, po finanční stránce to málokdo utáhne. Pokud tam Jeníček bude, myslím že zaměstnanci tohoto zařízení budou hledět na to, aby se tam cítil co nejlépe, což znamená: co nejméně lidí uvidí, tím lépe. Bude to přece i v jejich zájmu, protože snášet vřískajícího autistu několik hodin denně, to těžko někdo vydrží setrvale. Takže trápit Jeníčka ve školce zvykáním si na větší kolektiv je podle mne hotový nesmysl. Pokud ten hoch v sobě nemá žádný mechanismus, který by mu umožnil si zvyknout, já to vidím jako nesmysl. Ovšem přiznávám, že nejsem autista a nemám v tomto ohledu vůbec žádné zkušenosti.
Co se týče autismu, můžeme ho brát z tohoto úhlu pohledu: že je to jistý druh alergie. Slovo alergie lze vysvětlit jako "nesnášenlivost", anebo "přecitlivělost". Autismus je tedy psychická alergie na lidi, anebo přecitlivělost na ně.
OdpovědětVymazatPokud bychom to srovnali třeba s alergií na ořechy, mohli bychom říci, že pokud se člověk alergický na ořechy setká ve svém životě s látkou, která vyvolává alergické reakce (tedy v jeho případě jde o ořechy), může kontakt s ní vyvolat stavy dušení a může to skončit smrtí... Tak nechápu, proč bychom měli autistu brát jinak a nutit ho pobývat mezi lidmi, aby si zvykl na kolektiv, když to v něm vyvolává pocity úzkosti a stejně si na ně zřejmě nezvykne?
Berte to jen jako příspěvek člověka, který nemá s touto poruchou přímé zkušenosti, k zamyšlení.
Jen pro zajímavost: http://www.asperger.sk/pr%C3%ADbehy/matejov-pr%C3%ADbeh-hfa-14-rokov
OdpovědětVymazatMůj názor je, že ač vědomostmi by Jeníček školku zvládal, nervově mu přitěžuje. Když po třech letech si nezvyknul, nejspíš stále není dozrálý na rytmus ve školce. Taktéž myslím se školou. Bude i v den zápisu hodně dětí, i v době pravidelné denní docházky. Můj názor je, že by potřeboval asistenta k sobě, aby vše mělo nějaký význam. Pokud je stále vše s nucením a nechutí, nemůžeme očekávat dobré výsledky. Výsledkem nucení je, že si navzájem s Jeníčkem děláte bloky, zbytečně si děláte zle oba dva. Podle mne by nějaký odborný doktor, nějaký neurolog apod. by měl uznat stav, že Jeníček není schopný denně setrvávat ve škole. Říká se - vše pro dítě, ale podle mne mu toto přínos nedělá. Počkala bych ještě nějakou dobu, tedy pokud to jde. Školní docházka se dá oddálit až o dva roky s ohledem na zdravotní stav. Tedy odklad školní docházky podle mne může být až o dva roky, takže by Jeníčkovi bylo 8,5, kdy by do školy šel. Ale chce to samozřejmě jedině přes doktory.
OdpovědětVymazatJenže to není taková legrace, co bude doma dělat s Jeníkem zase celé dny, nevím, zda si to někdo umí vůbec představit, i se zdravým dítětem být 24 hodin denně je někdy náročné, natož s autistickým. Myslím, že Amélie potřebuje pár hodin denně, co je dítě ve škole, oddych, jinak to nebude mít prospěch ani pro ni a ani nakonec pro Jeníka. A nechávat dítě další rok doma s dalším odkladem také chce dost zvážit, dítě totiž nemusí dostatečně dozrát ani za ten další rok a zbytečně se tím protahuje základní školní docházka. Asistent je podle mého jasný, komu jinému by ho měli dávat, než právě takovým dětem.
VymazatLenka
Zdravím všechny diskutující a hlavně Amélii s Jeníkem.Mám také syna s diagnózou Dětský autismus a ADHD.Je mu letos 10 let a nyní chodí do 3.třídy autistické ve speciélní škole.Píšu proto,že souhlasím se vším,co zde uvedla Helena a potvrdila i Amélie.Můj syn si nezvykl na školu a má stále problémy.Ve třídě je letos 6 dětí a on sám má i asistentku ( pedagoga-takže pomáhá i ostatním dětem ).Neustále řeším s paní učitelkou jeho výbuchy a křičení,které ruší výuku,i jeho tvrdohlavost,kdy nechce prostě dělat.Paní učitelka vidí jediné východisko v lécích,já zase v domácí škole.Loni jsem vše řešila i u ředitele a přijeli i z SPC,kam syn chodí,aby zjistili,co a jak...Přesvědčili mě,že je "nutná" socializace.A tak po celou dobu školní docházky dochází jen na 3 vyučovací hodiny,zbytek stejně děláme doma.Proč to píšu? Myslíte si,že si tím odpočinu? Jezdím s ním do školy autobusem,pak musím domů autobusem a totéž po škole.Odpočinek to tedy rozhodně není.Protože záleží na tom,kde máte školu a jak dlouho vám trvá cesta?Můj syn je jinak ale v učení docela v pohodě-umí plynule číst,píše hůlkovým písmem,počítá do 100,rozumí tomu,co mu kdo říká a občas komunikuje,pokud tedy chce.Mluví a má velmi bohatou zásobu.Výslovnost tedy špatnou,ale na tom pracujeme.Prostě jsem jen chtěla nastínit,jak to vypadá s jiným autíkem,který asni po letech školu nepřijal.A to potvrzuje ten fakt,že ne vždy je to pro dítě dobré.Zase zvažuji domácí školu,protože v tom nevidím smysl ani pro mého syna ani pro mě.Uvidím.Ale doma se učí bez problémů a hlavně má hned vše hotové.Bez křiku a bez záchvatů ( což mi dodnes paní učitelka nevěří...).Myslím si,že i můj syn bude schopen školu strávit až kolem 12 let.Do té doby to bude boj.
VymazatPřeji hodně sil a lásky Amélie,Vám i Vašim úžasným dětem.
Monča