Dnes jsem dočetla knihu "Šikana dětí s poruchami autistického spektra".
Četla jsem ji asi před třemi lety a teď jsem si říkala, že je ten správný čas si ji přečíst znovu.
Pevně doufám, že už se nikdy nebude opakovat to, co zažívala Eliška na základní škole.
Eli má teď skvělou třídní učitelku. Moc si vážím jejího přístupu.
Doufám, že už jí nehrozí ani šikana ze strany učitelů. Eliška nikdy nezapomene, jak jí jedna učitelka říkala, že má ruce levé jak šavle, že je šikovná jak hrábě do kapsy, že dělá jako kdyby 14 dní nic nesežrala, že je neschopná a líná.. nebo třeba větu: "aby ses náhodou neopupínkovala"....
Pár úryvků z knihy:
- "Nejhorší chybou, které se učitel dopustí, je, že obviní oběť šikany."
Doporučujete rodičům, aby své děti s Aspergerovým syndromem trestali i fyzicky?
- "Na to se mě rodiče na konferencích často ptají. Nikdy jsem nebyl pro fyzické tresty. Z pohledu dítěte s AS je každý tělesný trest narušením osobního prostoru. Mnohé děti s AS, které vnímají svět černobíle, nikdy nepochopí, že je mohou rodiče mít rádi, a přitom na ně vztáhnout ruku.
Bez ohledu na to, jestli se tělesný trest a láska vylučují nebo ne, děti s AS tělesné tresty NIKDY nepochopí, a tak na ně ani nemohou působit."
Ta učitelka je kus hovězího, když tohle dokázala říct dítěti s handicapem...:-( Podobné hlášky nám říkala učitelka taky, ale nebyly tak drsné a myslela to v legraci a usmívala se u toho (a my taky), určitě by to neřekla někomu, o kom by věděla, že má handicap :-/. Proč tam Eliška tolik chtěla zůstat? Měla pocit, že nemůže chodit jednu nebo dvě třídy jinam? Chtěla projít základkou přes všechny třídy? (To bych za určitých okolností třeba chtěla já) Chápu docela dobře, že nemá ráda změny, ale mě se stát jenom zlomek toho, co jí, tak už nebudu chtít nikdy vidět ani tu budovu, natož "inteligentní" spolužáky a učitele :-(. Jak tam celý ty roky vydržela? Já bych to nedala ani měsíc...
OdpovědětVymazatPodobne "vylevy" by mozna byly akceptovatelne u drzeho, arogantniho a sebevedomeho ditka, navic jeste polozertem. Urcite ne u citliveho aspergera, ktery ma ucitele za velkou autoritu.
OdpovědětVymazatCo se telesnych trestu tyce, souhlasim. Vis, ze me oba rodice fyzicky trestali hodne, mozna az moc. Nikdy jsem si nemyslela, ze me maji radi, to se proste s bitim neslucovalo. Navic se po kazdem vyprasku chovali "normalne" a ja jsem tomu nerozumela. Nevim, jestli jsem byla tak zla nebo tvrdohlava, ale nikdy jsem si po vyprasku nemyslela, ze jsem danou vec nemela delat/rikat. Nepoucila jsem se. Vzdycky jsem citila obrovske bezpravi a vztek. A taky bezmoc. Necitila jsem se milovana.
Člověk by si myslel, že když má někdo pedagogické vzdělání, dokáže rozpoznat problém a pochopit jednání dítěte. Tebou uvedený příklad "učitelky" není ojedinělý. Znám podobnou paní "Mgr....." naštěstí na oné škole došlo k výměně na postu ředitele a je to o mnoho lepší:-), paní....si je vědoma, že už jí to neprojde jen tak. Ale dokázala nadělat hodně škody u spousty dětí. ahoj Zuzana
OdpovědětVymazatJa som ucila buducich pedagogov, a sikanovali svojho choreho spoluziaka, vysvetlila som im preco sa tak nespravat a dufam ze si to bude aspon ten kruh pamatat aj v buducnosti. Zuzana
VymazatDržím palce. Snad to bude v pohodě!!!
OdpovědětVymazatNo nazdar když šikana bují i mezi budoucími pedagogy - myslím že se objevuje od mateřské školy až po domovy důchodců - akorát se tomu říká jinak - lidi se šikanují na pracovišti, sousedi .....
OdpovědětVymazatTo by se ve škole stávat nemělo. Jenže není pedagog jako pedagog. Někdo se na tu práci vůbec nehodí.
OdpovědětVymazat