Jeníčkovi se puzzle skládat nechtělo.
Nemá ho v oblibě.
Chvíli zakrýval kartičky oslíkem, ale pak si dal říct...
Nechtěl si vybrat postavičku na skládání, tak jsem vybrala zajíce já....
Neuměl si poradit a nevěděl jak začít....
I když jsem mu ukázala dva díly, které má přiložit k sobě, tak mě neposlechl a vzal si jiné...
Vůbec mu nevadilo, že to k sobě nepasuje.
Tak druhý pokus...
Ani tentokrát to nebylo dobře...
Jendovi to nevadí.
Nakonec se nám to společnými silami povedlo složit, ale byl to zážitek.
Jenda z toho žádnou radost neměl. Je mu to jedno. Dělá to jen proto, že "musí".
Sladká tečka na závěr.
Čokoládu Jenda normálně nedostává, ale dostal ji darem od jedné čtenářky blogu, tak jsem mu dala ochutnat.
Díky!
Není každý zážitek k oboustranné radosti. :D
OdpovědětVymazatPřiznám se, že docela s Jeníčkem soucítím. Také pro mne by bylo skládání puzzle mukou :-) Jarmila
OdpovědětVymazatNo téda, ten se ale měl :D
OdpovědětVymazatAle co, i když to dělá, protože musí, hlavně, že to bylo nakonec hotové ;)