Když není dobře dětem, pak většinou není dobře ani rodičům. Tedy rodiči, který se o své děti stará, který se o ně zajímá a má je rád...
Elišce dnes paní doktorka na psychiatrii navýšila antidepresiva, léky na úzkosti a přidala Neurol.
Včera Eliška nespala skoro do čtyř do rána, dnes to nevypadá o moc lépe. Ještě před chvílí tu byla s pláčem.
Vypadá to, že do školy se ani po týdnu neodváží....
Mluvili jsme i o úpravě individuálního plánu. Aspoň kdyby se odvážila jít do školy na několik hodin nebo pár dní v týdnu....
No uvidíme.
Korunu tomu vždycky nasadí okolí s jejich řečmi....
"Vždyť je tak chytrá a inteligentní, musí pochopit, že tam má jít. Nemůže se válet doma. Musíš ji přemluvit, aby šla do školy. Nic na ní není vidět, tak to nemůže být tak strašné. Vymýšlí si, aby tam nemusela ap..."
Tohle na panickou poruchu, na deprese ani na úzkosti bohužel nezabírá.
Naopak to Elišku háže ještě níž, protože má pocit, že je všem na obtíž, všem přidělává starosti, je neschopná, když nejde do školy a brečí tím víc. A navíc se obviňuje, že všem ubírá čas a kazí život...
Jeníčkovi se po týdnu kňourání, špatného spánku, extra zlobení, průjmu a chvilkách mírně zvýšené teploty vylouply neštovice. A já jen děkuji Bohu, že to nechytl před dvěmi (třemi..) lety. Tehdy by to byla tragédie.
Teď to sice není nejlepší, ale za nové dvd se Jeníček nechal dvakrát namazat tekutým pudrem.
V neděli vcelku v klidu, to jich bylo jen pár, včera už s afektem a pláčem, a potřetí už mi to nejspíš nedovolí vůbec, ale pokusím se sehnat (doporučené) Tanno-Hermal lotio, které bohužel včera neměli. A ďubkovat (zatím) cca devadesát neštovic už není v našich silách...
A tak nám držte palce v boji s nemocemi...
Děkuju.
Ach jo, Vas tedy ten osud opravdu zkousi, Amelko. Drzim palce a preji , at je vsem zase brzy lip.
OdpovědětVymazatHana
Tyhle řeči fakt "miluju", když tohle řekne nějakej chytrák, který o depresi a úzkostech ví houby...kdyby to bylo tak jednoduchý a člověk uměl uvažovat jenom racionálně a rozumem, nebyli by na světě potřeba psychologové ani psychiatři a svět by byl úžasnej...protože tím pádem by člověk uměl jenom jedinou myšlenkou překonat strachy, fobie a všechny psychické bloky, co v sobě má...řeči tohohle typu mě přivádí k (tichému) amoku...díky bohu že kolem mě moc takových lidí snad není...proč tohle sakra nikomu z těch rádoby chytrých radílků nedochází?
OdpovědětVymazatEliško, nejsi v tom ani náhodou sama...lidí s psychiatrickou diagnózou je fakt hodně (plus někteří ji určitě mají mít a oficiálně na papíře ji nemají...že já osobně mám často pocit, že by pro některé lidské exempláře měli zavést diagnózu "absolutní blbec" o tom se radši nebudu moc rozepisovat :-P) a v dnešní době se o tom (konečně) poměrně dost mluví, dost se to řeší (doporučuju třeba dokument Záhady duše, je na internetu (https://www.google.cz/search?q=zahady+du%C5%A1e&oq=zahady+du%C5%A1e&aqs=chrome..69i57.8571j0j1&sourceid=chrome&es_sm=122&ie=UTF-8), řeší se tam všechno možné a mě se ta forma líbila, i když jsem neviděla všechny díly - možná po státnicích je dokoukám, pokud se do té doby nezblázním :-P.) Taky mám kvůli sociofobií upravený režim státnic. Zkus se vykašlat na to, co si kdo myslí (já vím, jde to hodně špatně, pokud vůbec), je to jejich problém, ne tvůj a ty nejsi zodpovědná za myšlenky někoho jiného, za to, co si kdo myslí. Ty víš, jak se cítíš a že to není tak jednoduché...Nejsi neschopná, právě naopak...jenom to chce najít správné léky... a taky s tím aktivně zabojovat, když máš trochu náladu a je ti lip, pokoušet se to pomalinku překonávat...(bohužel úzkost (jak je to s PP přesně nevím) nepřechází sama, život je tvrdej boj a pro citlivého člověka leckdy nehostinné místo), ale to ty stejně děláš, zlepšuješ se, tvoje máma to sem několikrát psala. Psychiatrické poruchy jsou (hodně často) nemocí chytrých lidí (řečeno od doktorky). Mě doktorka radila správně při úzkosti dýchat a každej den si napsat, co se mi povedlo, z čeho jsem měla radost...počítá se vše, třeba i to, že jsem ráno vstala (včas) :-). Nebo maximálně o dvacet minut později než jsem chtěla, už ne o hodinu nebo o dvě (mě to šlo špatně i bez léků, natož s nima). Teď jsem si vzpomněla, na tohle jsem nedávno narazila - http://ona.idnes.cz/panicka-porucha-0it-/zdravi.aspx?c=A140423_131211_zdravi_pet Bude zase líp...a Jeníček už bude mít nestovice navždycky z krku, což je taky pozitivní...Jenom s tím neurolem bych byla opatrná, je návykovej a je to pěknej oblbovák - já ho měla cca deset dní v nemocnici, pak mi ho zase vysadili...ale doktorka snad ví, co dělá...no nic, já jdu radši spát, už zase jsem napsala mnohem víc, než jsem měla v plánu a ani nevím, jestli můj text dává smysl, už taky dneska melu z posledního. Dám zase na chvíli pokoj a budu jenom tiše sledovat, slibuju :-). Držte se.
Misa J
Marci držím palce, ať už je konečně lépe.
OdpovědětVymazatŽe nechce Eliška nikam chodit chápu. Peta to měl také. 6 let chodil na střední školu, 2 x se zhroutil. Pak jsme to vzdali. Nemělo cenu ho trápit. Skoro 2 roky byl doma a vycházel opravdu minimálně. Pak se to zlomilo a teď občas vyráží na kole.
Chce to čas.
Míša z Plzně
Ach jo, valí se to na vás ze všech stran. Je mi to moc líto. Držím palce. Jeníčkovi neštovice brzo odejdou, určitě už to bude jen lepší. U Elišky to je běh na dlouhou trať. Dovedu si představit, že "chytré" poznámky okolí, byť asi dobře míněné, opravdu nepomůžou. Snad pomůže upravení léků. Individuální studijní plán by byl ideální, snad vám škola vyjde vstříc. Moc, moc držím palce.
OdpovědětVymazatMaci, moc Ti přeju, abyste to zvládli. Všichni. Na řeči nedej, ať nesoudí ten, kdo nechodí v Tvých mokasínech. To se říká. Neštovice přejdou. Moje děcka to měla skoro zároveň a to bylo fňukání a kňourání. Elišky je mi líto, ale určitě to zvládne. Včera jsem byla na kontrole u doktorky se synem a co ten tam předváděl za chování. :-) Ale musíme se proti tomu obrnit a prosit, aby bylo líp. Pa. Objímám. Tina
OdpovědětVymazatHana to napsala přede mnou. To je vážně neskutečný, co ty musíš unést.
OdpovědětVymazatJinak je opravdu až fascinující, jak jsme všichni pohotoví s radami druhým, aníž bychom si ovšem dokázali poradit sami se sebou. Trpíme přesvědčením, že každá situace v lidském životě má řešení a že to řešení zcela odpovídá našim představám. Jestli jsem se za poslední roky něco naučil, tak víc poslouchat než mluvit a víc číst než komentovat. Je mi Elišky prostě jen líto. Nevím, jak se tahle porucha má řešit. Můžu se jen modlit a přát vám všechno nejlepší do života celé rodiny.
Děkuju.
VymazatEliščiny pocity celkem dobře znám. Měla jsem podobné problémy, při pomyšlení na školu se mi dělalo zle. Spravily to až prázdniny, po nich to bylo mnohem lepší. Párkrát se to ještě vrátilo, ale nikdy ne s tou počáteční intenzitou. Souhlasím s tou diagnózou "absolutní blbec", jak píše Misa. Ještě by se hodilo "neználek", protože kdo to nezažil, neuvěří, jak blbě člověku může být. Není to záležitost slabosti nebo lenosti, jak se lidi často domnívají. Prostě to přijde.
OdpovědětVymazatAmelko, Eliško, Jeníčku, moc vám všem držím palce, aby bylo brzo lépe.
Ahoj moje kamarádka má panické poruchy taky a v příštím videu o něm bude mluvit. Rozjíždí nový blog a bude určitě ráda, když se tam podíváš( keksforfuture.blog.cz). Jinak držim palce dětem :)
OdpovědětVymazatDěkuji za odkaz, moc ráda se podívám.
VymazatS panickou úzkostí jsem měla poprvé "tu čest" před třemi lety, kdy se (asi zdánlivě) z ničeho nic projevila u mojí dospělé sestry. Po měsíci léčení fyzických projevů se poměrně včas dostala na psychiatrii, kde jí začali pomáhat. Ty fyzické projevy pokračovaly a bylo to fakt strašný, kdo nezažil nebo aspoň neviděl, neuvěří... Omdlévání bylo tou nejlehčí formou. Daleko víc ji vyčerpávaly mnohadenní mučivé nevolnosti, bolesti hlavy, dlouhotrvající pláč, zmatenost, slabosti, hyperventilace, křeče... ach, bylo to strašný. Na kongitivní terapii ji alespoň naučili těm záchvatům čelit a předcházet. Jakž takž je zvládla si do půl roku. Celkem rok trvalo, než se mohla vrátit do práce. A teď, po třech letech, funguje, ale je to jiný člověk. Nikdy asi nečekala, co jí může její hlava připravit za překvápko :( Bohužel ten, kdo takhle nemocnému může nejvíc pomoct, je on sám. A je to setsakra těžké - pomůže mu z toho jedině právě zase ta jeho hlava, a ta zrovna marodí... Elišce přeju, aby se k tomu dokázala postavit čelem a bojovat. Jak tu padlo - ty poznámky jsou možná dobře míněné... Ale někde jsem četla dobře padnoucí přirovnání. Říkat člověku s depresí, aby vstal a začal něco dělat, nemyslel na to atd. je stejné, jako kdybyste člověku se zlomenou nohou radili, aby na ní skákal... Přeji hodně sil všem.
OdpovědětVymazatBlanka
Milá Eliško ani nevíš jak já Ti moc rozumím a vím co prožíváš.....Objímám -- posílám sluníčko a přeju Ti at je brzy zase lépe :o)...Jsi skvělá holka a ty to zvládneš ...chce to čas a bude zase fajn ...
OdpovědětVymazatA Jeníčkovi přeju brzké uzdravení :o)
Marcelko, dobrý den. Chtěla bych Vám dát radu ohledně neštovic. Naše holka je měla také strašné, brečela 2 dny v kuse. Pak nám na pohotovosti poradili místo patlání pudrem, rozpustit do vody do vany trochu hypermanganu - barva asi jako když se omývá maso (tak světle růžová) a v té vodě se dcera 3 krát denně asi 20 minut "válela". Osvěžila se, pupínky se rychleji usušili a už jsme doma neměli všechno bílé od pudru. A taky se voda dostala všude, kam pudr ne :-) Zkuste to Ivana
OdpovědětVymazatProsím Tě, nejsem si teď jistá, ale neměl Jeník rád piráty nebo indiány? Co mu zkusit namluvit, že je jako pirát, že má maskování...nebo já nevím...jen dumám ;) Držte se...
OdpovědětVymazatRady tech, co jsou kolem nas v okamziku, kdy nam neni dobre, jsou opravdu vypovedi o tech, co radi, nikoliv o nas (to je moje zkusenost). Navic ten, kdo sam neni v pohode, soudi a ma milion mouder a keců, ten, kdo je vyrovnany, jen souciti.... Neni treba se znepokojovat, i kdyz se to lehko rekne a tezko udela. S temi antidepresivy bych nakladala s rozvahou a nejakym "vnitnim citem", prece jen jsou to jedy... Dle meho neni treba spechat se skolou, k kdyz by tam Eliska uz nikdy nemela vkrocit a ucit se doma, pokud bude statna a spokojena, stoji to za to. To jen spolecnost zije v mylne predstave, jak je skola dulezita....nejdulezitejsi vec na svete je vnitrni harmonie. Bez ni nejde nic. Myslim, ze spousta lidi, co tu pise komentare, mela nebo ma nejakou zkusenost s bolesti duse, neni to nic, za co by se clovek musel stydet. Kdo nezna, nepochopi, ale nevadi, my vime a vzdycky je nadeje, ze bude lip, i kdyz to vypada katastrofalne. Ja jsem si jeste pred par lety neumela predstavit, ze budu nekdy schopna chodit do zamestnani, myslela jsem, ze skoncim nekde na psychiatrii nebo v chranenem bydleni nebo jako fetacka na ulici. ted chodim do prace uz par let, moje misto je pomerne lukrativni atd. Pokud muzu Elisce poslat neco, co by ji potesilo nebo zlepsilo naladu, dejte vedet. Hodne sil a nadeje, Petra
OdpovědětVymazatVím, jak Elišce je....sama se léčím s úzkostma, naštěstí mi zabrala hned první antidepresiva, takže teď je to pod kontrolou, kdo si to nezažil tak nikdy nepochopí jak moc zlé to je a bohužel naše zemička je pověstná tím, jak moc chladní jsme a neempatičtí...držím Elišce moc a moc pěsti, hlavně si nesmí nic vyčítat, nemůže za to, prostě ta hlavinka se zabejčila a nespolupracuje, ale věřím, že se to zlepší...chce to klid, čas, ....
OdpovědětVymazatNeskutečné jaké děláte s Jeníčkem pokroky, jakmile jsem uviděla ty fotky, tak jsem si říkala Tý jo to muselo být dotyků a zvládl to:)
Klobouk dolů Amélko:) Držte se:)
Moje milá Amélko,
OdpovědětVymazatvím přesně, co by Elišce pomohlo. Vím pesně jaká homeopatika....taky jsem nevěřila....a dnes,po roce mám doma nové dítě.
A věř, jak strašně moc bych Ti pomohla a i přispěla finančně na homeopata pro Eldu. Pokud budeš chtít, ozvy se mi na mail. Lucie Kr.
Ahoj Amélko, moc Vám všem držím palce ke zlepšení a posílám podporu. Mrzí mě, že ke všemu ještě člověk musí potkávat pitomce, co si žijí ve svém rádobydokonalém světě a nevidí, jak zkreslené představy mají. Elišce, Jeníčkovi i tobě hodně sil ♥
OdpovědětVymazatA jejeje...moja drahá tak ešte aj toto, no držím palce aby to všetko rýchlo ustálo a vy ste boli v úplnom poriadku. I keď je dobre že to prišlo teraz a nie v staršom veku, lebo potom s tým je väčšia ostara a kiahne zvyknú byť potom aj nebezpečné. Držím palce, ahoooj a krásne dni.
OdpovědětVymazatDoufám, že je Jeníčkovi trochu líp. Naše doktorka teda považuje mazání pudrem za překonané, prý se na to nemusí dávat vůbec nic. Hlavně nesprchovat a nenamáčet. A na svědění kapičky Fenistil. Měl je můj starší a vyhojilo se mu to krásně. Eliška už je měla? Nebo je další v pořadníku na neštovice?:-)
OdpovědětVymazatvážně.. obdivuju tě.. Elišky mi je líto.. ta panika je zvláštní věc.. doufám, že se to zlepší.. a neštovice.. ještě, že jsem je už měla jako malá.. teď bych je dostat nechtěla.. drž se :)
OdpovědětVymazatJeště bych měla jednu "dobrou" radu - musíš se přemoc! Nebo - podívej na mne, mám toho víc a zvládám to. Takovéto odborné rady fakt pomůžou... akorát dokáží člověk srazit ještě hlouběji.
OdpovědětVymazatAť se Šárka do školy nežene, za chvíli budou prázdniny a to se určitě vzpamatuje, odpočine.
Jeníčkovi to sluší i s puntíčky :-) A ten hypermangan taky doporučuji.
No to tak býva...ľudia sú experti na všetko a čo nevidia a nepoznajú proste neexistuje. Vážne, ľudia poznajú všetko najlepšie. Aj rodinnú situáciu, psychiku človeka, ktorá sa normálne študuje roky, aj na individuálne možnosti človeka. Jasné, ešte, že ich tu máme. -_-
OdpovědětVymazatA to, že Janko má kiahne teraz je vlastne celkom dobré, detské telo si s tým poradí lepšie a v neskoršom veku by to mohlo spôsobovať veľa ťažkostí.
A tak vám držím palce, že sa zo všetkého dostanete. ;-)
Určitě budu držet palce, ať je oběma lépe. Jinak ono to platí i naopak, když není dobře rodičům, tak není dobře ani dětem, u maminek to platí obzvlášť, takže vám přeji ať zůstanete pozitivní, je úžasné jak to zvládáte.
OdpovědětVymazatAhoj Marcel,moc na vás myslím.Sice moc nepíšu,ale ty to znáš,jak to je a tak se snad nezlobíš.Sama na tom nejsem nic moc,dostala jsem antidepresiva.Taky se obávám,až Klárka dostane neštovice,zatím se jí to nějak vyhýbá.Marcelko držte se všichni,přeju vám hodně dobrého.Jana
OdpovědětVymazatPS.Těch blbých řečí si nevšímej,jsou to ubožáci,kteří ani nevědí do čeho strkají nos.ahoj
To je tedy novinek.
OdpovědětVymazatKéž by Elišce bylo líp...
Jinak, aspoň to Jeníček bude mít za sebou, ty neštovice - pamatuju si, když jsem je měla já - taky to bylo v květnu, ale před osmi lety ;-)
A teď už mám pokoj :D
Neštovice se mi úplně záhadným způsobem vyhnuly. Měli je moji sourozenci, měli je i naši kluci a já to od nikoho nepochopitelně nechytla, takže ani nevím, jaké to je. Jeníčka lituji, musí to pro něj být nanejvýš nepříjemné... Elišce moc držím palce a myslím na ni, aby ji léky zabraly a našla zase svoji rovnováhu. Nemocná duše je horší, než nemocné tělo. Máš toho Marcelko, zase naložíno pořádně, takže budu myslet i na tebe.
OdpovědětVymazatNiečo podobné prezivam aj ja,takže viem ako sa Eliška cíti. Viem ze to je nepríjemné, je to absolútna bezmocnosť, zufalstvo, strach, deprresie vsetko dokopy. Bol Nejaký spúšťač alebo?
OdpovědětVymazatJa Si práve tiež vybavujem individuálne štúdium a myslím žeby Eliške prospelo tiež. Život vás neustále skúša ale nevzdávajte sa a ukážte mu, že ste silná uvidíte jeho to prestane baviť:) držím palce aby sa všetko posunulo k lepšiemu
Spouštěč, Vivi? Byl..a to je ta největší "tragédie" - fotka vlastního otce v (rodinné) kronice :-(
VymazatAmélka, je mi to tak ľúto... :( keby som vedela pomôcť, tak utekám. A je jedno, či ste ďaleko alebo nie.... vieš, že aj Eliške rozumiem? Chápem ju? U mňa väčšinou čítavaš články, ktoré sú ako na hojdačke - raz dobre, raz zle... je tomu tak preto, že ja sama som si prekonala istú psychickú bolesť, ktorá ma donútila byť inou. Nebolo to príjemné, ľahké a miestami som mala pocit, že vybuchnem a nespamätám sa... ale je to všetko silou mysle. Ona sama si musí v sebe nájsť ten plamienok nádeje, ktorý sa jej rozhorí po dušičke a vleje tak svetielko do svojich temných dní... a druhí jej môžu pomáhať len tak, že ju budú chápať, počúvať a motivovať. Vždy, všade a stále aj v tej najmenšej činnosti, ktorú spraví, povie.... ja ju chápem a bolí ma to spolu s ňou - dievčatko zlaté... ale bude v poriadku.
OdpovědětVymazatAj Jeníček sa z toho dostane a bude v poriadku... buď silná Amélka! :) Posielam vám všetkým veľké objatie a pusu :*
Moc děkuju.
VymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatElišce moc přeji, aby léky zabraly a ulevilo se jí a tím pádem i Vám.
U nás neštovice proběhly o vánočních prázdninách, na Silvestra jsme byli s tehdy dvouapůlletým synem na pohotovosti, že má nějaké pupínky a jestli to nejsou neštovice (nikde kolem v té době nebyly). Neštovice to byly a doktorka nám kladla na srdce, ať nepoužíváme nic tekutého, gelového, mastného, max. obyčejný zásyp z lékárny a Fenistil kapky perorálně na zklidnění. Prý ty tekuté prostředky překryjí ten boláček a pod tou jejich vrstvou se můžou namnožit bakterie a dojde tak případně k infekci toho místa a v lepším případě z toho bude nepěkná jizva nebo ještě horší polízanice, že nejhorší je používat tyto prostředky, když je teplo, že se dítě navíc potí a to ještě zvyšuje možnost zavlečení té infekce do pupínku. Prý se to tak už nějakou dobu doporučuje, ale spousta doktorů i lékárníků tohle obecné doporučení nerespektuje. jede si po starém a oni se pak na pohotovosti setkávají s nehezkými následky používání těch tekutých prostředků.
My měli štěstí, první týden jsem Vítka vykrývala tím Fenistilem, zásyp jsem téměř nepoužívala a skoro se nedrbal a to jich měl něco kolem 300, jen na hlavičce ho to svědilo, jak se při spaní zpotil. Vždycky mi hlásil: já nedlbu pupínek, mami, já se jen hladím. Přeji, ať je to u Jeníčka taky s mírným průběhem.
A gratuluji ke všem úspěchům, Jeníček se lepší mílovými kroky.
Mirka
Amélko, držím Ti palce ať to vše zvládnete. Doufám že slova: nenech se ji válet doma neřekl otec. Zdraví moc Irma
OdpovědětVymazatNe, s tím jsme díky Bohu už několik měsíců nemluvily. Snažíme se mu vyhýbat, hlavně holky.
VymazatAhojky, no pěkně jste puntíkatý, náš Vlastíček to ještě neměl. Chodí Jenda už do školy? Dája
OdpovědětVymazathttp://yoshikuni-pise.blog.cz/
Jenda má odklad, do školy půjde v září.
VymazatDobrý den Amelie, prosím neberte můj komentář nikterak urážlivě, ale moc Vás prosím, buďte s tím Neurolem velmi opatrné! Má babička je na něm závislá, její stav se přehoupl velmi snadno z depresí, které potlačovala právě Neurolem, do stavu psychosomatických poruch, kdy přestává chodit a zřejmě i pohybovat rukama! Díky Neurolu na ni neučínkují jiné léky... Nejhorší je, že k překonání tohoto stavu začala brát Neurol i má matka, která však bez lékařského doporučení hu "ujídá" babičce... Několikrát ho nabídla i mě, ale snažím se být silná a stále si myslím, že se životem se musím vyrovnat i bez prášků... Nechcete raději zkusit třeba nějaké bylinné čaje? Vím, nabízím "rady do zahrady", ale vím, jak to u nás probíhá... Eliška
OdpovědětVymazatVím, Eliško, jsem zdravotník, takže vím...ale zatím nevím, jak jinak Elišce pomoci. Bylinné čaje mi pít nebude. Ale rozhodně jí zatím nedávám PLNOU dávku, kterou by mohla brát. Jsem opatrná.
Vymazat