Tuhle pomůcku jsem před pár dny vracela do rané péče.
"Co k sobě patří?"
Kladívko a hřebíky...
...pomeranč a džus...
"Patří motýl na botu?"
"Ne, nepatří, na botu patří tkaničky."
Tužky a ořezávátko...
...smetáček a lopatka...
Včerejší den byl náročný. Byly prázdniny a to pro nás není nejlepší čas.
Eliška tu měla dva dny asi dvanáctiletou kamarádku z bývalé školy a hrály si společně s Barbinkama nebo hry na iPadu.
Jeníček však holky zlobil. Dokud jsem se mu plně věnovala a dělala jsem ty "hrozné úkoly pro dudánka", kterými mě Jeníček už rok deptá, tak to šlo.
Ale stačilo odejít na záchod, dělat palačinky nebo jít smažit řízky a Jenda toho okamžitě využil a běžel k holkám do pokoje.
Odmítal odejít a stokrát dokola zpíval nějakou echolálii.
Odvedla jsem ho několikrát zpátky do obýváku a on se běžel schovat do postele, kde plakal.
Nebo šly holky před dům se psem a Eliška mu řekla, že s nimi jít nesmí...a zase byl oheň na střeše.
Úkoly jsme nezvládli, takže vám předkládám pár dní staré fotky. Někdy to fakt nedáváme.
Matýskovi chtěl Jeníček udělat bunkr - ale za a) mu to nešlo a za b) Matýsek o bunkr nestál, což bylo další příčinou Jendova rozčilování.
Pak jsem dala Betynce granule, ale Jenda na to přišel a vztekal se zase. Granule smí Betce dávat jen on...jenže ona na to od rána čekala a Jenda se k tomu neměl, tak jsem se snažila jí odpoledne granule nenápadně podstrčit.
Nepovedlo se, Jenda mě hlídá...
Podobně tomu bylo u jídla.
Dilema - učit Jendu jíst u stolu nebo ho separovat.
Jsem ráda, že už "přežije" návštěvu cizích dětí u nás doma, že neječí, neschovává se, nic po nich nehází (jako kdysi) ani je nemlátí.
A tak jsem pro to, aby se jedlo společně. Někdy se ta společenská pravidla naučit musí. A čím bude starší, tím by to bylo horší. Ale uhlídat ho, aby do holek nestrkal, aby jim nesahal do jídla nebo jim tam něco neházel, je někdy nad lidské síly. Ke konci si si utřel pusu do trička Elišky a to už mi docházely síly.
Poslouchat stále dokola tu samou echolálii při jídle taky nic moc.
Ale Bára nic neříkala...a kdyby se jí tu nelíbilo, tak sem nebude jezdit, ne?
Jo, někdy (často) je to na budku, ale naštěstí společné obědy nehrozí moc často. Už jen proto, že Eliška teplá jídla téměř nejí, včera měla rohlík se šunkovou pěnou, my ostatní řízek a brambory.
Včera holt Jenda neměl svůj den.
Ale abych to neskončila negativně.
Chci se s vámi podělit o tři malé radosti. Eliška mi (poprvé v životě) poděkovala, že nemusela jíst teplé jídlo jako my (a mohla se v době oběda živit rohlíkem), pak jsem odvezla Báru na vlak, protože lilo a ona mi hezky poděkovala....
A nakonec... když jsem vyšla z obchodu a vracela jsem nákupní vozík, zastoupil mi cestu mladý muž o berlích. Snažil se mi něco říct, ale nešlo mu to. Musela jsem se hodně soustředit, abych pochopila, že po mně chce peníze na vlak. Šlo mu velmi špatně rozumět.
Sama nemám na rozdávání, ale když můžu, tak pomůžu. Normálně dám tak 5-10 korun, ale tentokrát jsem neměla drobné. Vyndala jsem tedy dvacetikorunu a říkala jsem si, že udělám dobrý skutek. Jaké bylo moje překvapení, když muž s poděkováním vykoktal prosbu o ještě jednu dvacetikorunu! První, co mě napadlo, bylo: "Taková drzost."
Překvapením jsem zvedla zrak a pohlédla tomu muži do očí. Chvíli jsem si ho nevěřícně prohlížela a vyhodnocovala jsem situaci - berle, s bídou mluví, na krku díra po tracheostomii, propadlé tváře...
A pak jsem se rozhodla - vyndala jsem z peněženky druhou dvacetikorunu a se slovy "Bůh vám žehnej" jsem ji tomu muži podala. Bylo vidět, jak je dojatý....
Bezdomovce a žebráky nemám moc ráda, ale nikdy nevíme, jak na tom jednou budeme my .... A říkám si, že kdyby člověk nemusel, tak to nedělá.
Občas těm lidem říkám, že jsem sama na tři nemocné děti a že peněz nemám na rozdávání, a že doufám, že to neutratí za chlast....Včera jsem to neřekla, nešlo mi to z úst. Tváří v tvář utrpení mi to přišlo nemístné a hloupé.
Včera jsem se zkusila vžít do kůže toho muže o berlích a s dírou v krku a nechtěla bych být na jeho místě.
Celou cestu domů jsem se usmívala a byla jsem vděčná za to, že jsem tomu muži mohla pomoci. Nejen penězi, možná i úsměvem....
Doma jsem o tom povídala Elišce. Mně o těch čtyřicet korun neubyde a jemu to snad pomohlo....
To je krásné! :))))))
OdpovědětVymazatTy by jsi neměla samozřejmě čas, ale já raději, když někdo chce peníze na vlak, jdu s ním a jízdenku mu koupím. Když chce na jídlo, musí jít taky se mnou a koupím mu oběd. Protože na alkohol jim opravdu nedám. Pak se někde opijou, podchladí a zmrznou v parku. Na závislost, co je ničí, jim nemůžu přispět. Jedna paní zas vždycky žebrala na nádraží. Prvnímu člověku řekla, že potřebuje do Količína, pak šla za dalším a řekla že potřebuje do Hulína, pak do Kroměříže, Zlína...Za mnou přišla, že je na úřadě práce. Ale já taky, řekla jsem jí. Chcete brigádu? Já vám pomůžu sehnat. Berou v Tescu. A na jahodách. Řekla jsem jí to pěkně a pokorně, ne z výšky....Nechtěla.
Perfektní byli jedni pánové u popelnic. U paní, co se o ni starám, zrovna zbyly dva obědy a nebyly vhodné k zamrazení. A potkaly jsme bezdomovce u kontejnerů. A já povídám: "Dáte si oběd?" A oni se otočili a byli překvapení a usmáli se a povídají: "Jste hodná, my máme jídla fůru, ale předvčerejšky jsme zrovna v tomdle NEJLEPŠÍM kontejneru našli flašku rumu, kde byla nedopitá celá půlka, víte?" Začali jsme se všichni smát, já i bezdomovci :D Omluvila jsem se, že rum doma opravdu nemáme.
Marci, na tomhle tvém blogu si vždycky uvědomím, kolik věcí člověk považuje za samozřejmost. A ony vůůůbec tak samozřejmé nejsou! Já si tu v klídečku poobědvám a nenapadne mě, že ty musíš během jídla řešit hromadu problémů. Taky to, že nemám v krku díru po tracheostomii není samozřejmost. Vždycky, když tady čtu o vašich nesnadných životech, jsem Bohu vděčnější za ten svůj. Je neuvěřitelné, co ty všechno zvládáš!
OdpovědětVymazatK tomu obdarovávání bych chtěl napsat toto:
Ten člověk ty peníze možná dá za ten chlast. Ale i tak bych mu je dal a nelitoval bych toho. Dávání je něco, čím zdokonalujeme sami sebe. Štědrost dělá lepším toho, kdo je štědrý. Znám asi tak 70iletého pána, který prodává Nový prostor. Pochopitelně se najdou lidi, kteří mu dají peníze a časopis si nevezmou, nebo mu za něj dají víc než stojí. Ten člověk moc nepije, ale je na ženský. Tuhle nám povídal, že mu přišla faktura od T-Mobilu na 4300 korun. Volal nějaké lehčí holce, která inzerovala v denníku Metro a v jeho věku mu nedošlo, že volání na čísla 906 xxx xxx je dražší. Někdo si řekne, že takovému člověku by nedal ani korunu. Já ale jo! Bůh bude zvlášť hodnotit můj úmysl a zvlášť jeho chování. Nechci podmiňovat svou štědrost morální vyspělostí příjemce.
Bůh vám všem žehnej! Doufám, že tě brzy uvidíme!!!
Máte moc dobré srdce. Kéž vám to pánbůh jednou vrátí.
OdpovědětVymazatZvláštní den. Nějaké mínusy, ale taky nějaké plusy. Něco jsi udělala i pro cizího člověka. Elišce jsi udělala radost. Jendovi jdou uspořádat obrázky, a přece jen nějaké pokroky se ukazují.
OdpovědětVymazatObčas si říkám, že by ti slušela svatozář.
Beze srandy.
Juj a jinak jsme dávali každý den jídlo dvě lidem bez domova, když jsme pracovali s přítelem v restauraci :))) Dali jsme jim vždycky pětkrát víc jídla, než jsme měli povolené, a fajnovější jídlo :))) Už tam nepracujem, tak už to můžu říct :D
OdpovědětVymazatMáš nervy ze železa, Amélko. Mě by asi moc ničily echolálie. Díky za tvé dnešní psaní, tvoje zpovědi jsou velmi niterné.
OdpovědětVymazatPokud jde o lidi na ulici - je jich nějak čím dál víc.
http://okurkovysalat.blogspot.cz/2014/01/okurkova-sezona.html
Nie vždy sa človeku bude dariť, ale to je v pohode, lebo si potom viac váži čo i len drobnosti. :-)
OdpovědětVymazatČo sa týka ľudí, čo žebrú... Tiež som k nim trochu skeptická, ale raz...za mnou prišiel mladý chalan. Zrovna som vstupovala do Kauflandu, keď sa ma spýtal, či by som mu nekúpila chleba. Pýtal si chleba. Nie peniaze. Ani alkohol. Chcel chleba. No...ja a moje mäkké srdiečko mu kúpili celý jeden chlieb a k tomu aj salámu. Tá radosť v jeho očiach bola na nezaplatenie a mňa hrial dobrý pocit. :-)
Krásny blog, plný rôznych citov. Čítala som ho a miestami ma až mrazilo, ako to celé dokážeš sama zvládať. Naozaj ťa za to obdivujem, no utvrdzuješ ma vo fakte, že žena naozaj dokáže zniesť toho veľa. Je to úžasné, čo robíš a akým spôsobom.
OdpovědětVymazatPriznám sa ti, že ja peniaze bezdomovcom a ani žobrákom nedávam. Nedávam ich ani okolidúcim ľuďom čo si pýtajú na vlak, či autobus, alebo predávajú notabene. Nepoznám ich osudy, nemôžem súdiť, ale vždy keď som sa každému jednému zahľadela do očí a prehodila s ním pár slov, tak aj v tých očiach a nielen v dychu, som cítila samý alkohol. Možno ich ten alkohol drží pri živote, ale ja to proste nemôžem cítiť. A tak peniaze nedávam. Lebo keď ich dám - už nepoďakujú a keď nedám - ešte aj vynadajú.
No tvoj prípad sa v tomto smere mení. teraz si naozaj spravila dobrý skutok a malo to tak byť. Ten mladý muž ti bol určite veľmi vďačný a si taký chodiaci anjel :).
Máš dobré srdiečko, naozaj veľmi dobré :)
Děkuju, Jessamine-rose.
VymazatI kdyby to propil, aspoň na chvíli zapomene na svá trápení, ale ve svém srdci jsi to myslela dobře a to platí. :)
OdpovědětVymazatAhoj Amélko! :-)
OdpovědětVymazatKoukám, že Jeníček nosí brýle! :-) A jak je snáší? :-)
Já jsem tu už dlouho nebyla - tablet zlobí na více stránkách a netuším, proč mě k tobě nepustí. :-(
Ale také koukám, že je tuze šikovný a jeho úsměv se mi moc líbí! :-)
Ohledně bezdomovců - mě je jich líto. Bojím se jich a zároveň mi je jich líto. Spousta z nich se na ulici nedostala sama. Neumím si představit sebe na jejich místě! :-( Já bych to nezvládla. :-)
a také se bojím opilců! :-( Jednou mě a mamku jeden agresivní opilec napadal na trolejbusové zastávce a nebylo to tedy vůbec příjemné! :-( Těch se fakt bojím! :-(
Ty máš dobré srdce! Nevím, jak bych se zachovala já. :-)
Amélko, mnoho sil přeji a také krásnou neděli přeji! :-)
Je skvělé, že má Eliška kamarádku, která za ní občas přijede... Zvláště pokud je trpělivá i vůči tomu, co dělá Jenda :)
OdpovědětVymazatJinak musím přiznat, že z bezdomovců mám strach, a pokud mě nějaký osloví, často si nevím rady, jak se zachovat. Pokud nejsem sama, není ten strach zase až takový, ale jinak jsem ráda, když se nedostávám do situací, kdyby mě nějaký oslovil. Každopádně pokud je nějaká možnost někomu v nesnázích pomoct, udělám to ráda. Jen pokud se jedná o peníze, cítím se bezpečněji, když nějaké pošlu někomu konkrétnímu třeba na účet (což chápu, že bezdomovec mít nebude), než vytahovat na ulici peněženku a bát se, že mi ji někdo vyškubne z ruky a uteče... Vzpomněla jsem si ale na to, jak jednou jedna paní prosila o peníze na jídlo, a já u sebe zrovna měla jablko a pár suchých rohlíků, tak jsem jí obojí dala. Byla opravdu vděčná, žádný vztek, že jsem jí nedala přímo peníze... Zřejmě chtěla opravdu jídlo, ne chlast.
U nás ve městě máme pár takových stálých "žebráků". Jedna docela mladá, si číhá na lidi jdoucí v neděli z kostela, párkrát jsem ji dala desetikačku a když děkovala, nikdy z ní alkohol cítit nebyl a pak máme jednoho, který chodí po parkovišky před Tescem. Když jsme mu s manželem dávali drobné poprvé, tak jsem si rýpla, jestli to není na chlast a on se na mě podíval a vysvětloval mi, že čeká na občanku a pak si začne hledat práci. Je to mladý člověk a jeho pohled byl takový klidný a upřímný. Ale nevím, po tom parkovišti chodí pořád. A jednou nás bezdomovec při cestě s taškami k autu poprosil o housku, dala jsem mu dvě a když jsme vyjížděli z parkoviště, stál u zdi prodejny a tou houskou se cpal. Je snadné tyto lidi odsoudit, možná si někteří svůj neutěšený stav zavinili sami, ale bude jich spousta, za kterými je smutný příběh...
OdpovědětVymazatJe pěkné , že ti Eliška poděkovala a měla doma kamarádku :-)
OdpovědětVymazatK nám moji kamaradi nesmi , i když , ne že bych v okolí nějaké měl ...
Udělala jsi dobrý skutek :-) Také z nich mám občas strach , ale Babičky bratr byl na ulici asi čtyři roky a ne vlastní vinou a mají to těžké.
Jsem na tebe pyšná - s tím mužem. :-)
OdpovědětVymazatBůh ti to zaplať. Nejvíc mě mrzí, že kvůli tolika podvodníkům se bojíme dělat dobré skutky. Na druhou stranu - někdy nejde ani tolik o to, že pomůžeš či ne (nemůžeš vědět, jestli je to na chlast nebo na jízdenku, na chleba pro děti nebo cigaretu) - ale prostě se hodnotí ten úmysl - POMŮŽU. :-)
To Eliščino tričko mě pobavilo - to bych asi nevydržela :DDD