Kočičí kapsičky

Dopoledne jsem byla s Eliškou nakoupit v Makru.
Koupily jsme chleba, čerstvé rohlíky, Jeníčkovi oblíbený bílý čaj s meruňkou, slaniny (které teď má Jeníček v oblibě), salám pro kočky a krabici kočičích kapsiček.
Jedna kočičí kapsička byla asi za pět korun, tak jsem Elišce řekla, že pro venkovní kočky by si to mohla vzít.
Milostivě dala krabici 24 ks kapsiček do košíku a tvářila se tak, jako bych ty kočky tou "značkou" chtěla přinejmenším zavraždit.

Před domem jsme vykládaly věci z kufru auta a říkám Elišce:
- "Ještě si odnes ty kočičí kapsičky".
A ona na to:
- "Víš vůbec, že to neobsahuje skoro žádné maso? Kočka je masožravec."
- "Snad to pro venkovní kočky stačí, ne?" vysoukala jsem ze sebe...

- "TAKY PROTO jsem ti to DOVOLILA!!!!!! KOUPIT!!!!" odvětila moje milovaná dcera.

"Dovolila?!"
Žádná vděčnost, žádné díky. ONA mi DOVOLILA koupit jídlo pro její kočky....

I proto jí s manželem tajně, aby  o tom nevěděla, říkáme "naše malá Shelly" (od jména Sheldon z našeho oblíbeného seriálu).