Maminko, já jsem byl dnes hodný. Nestříhal jsem, nic jsem nevyráběl, necvičil jsem, nic jsem nejedl, řekl jsem paní kuchařce, kde se dají vyměnit mince, paní uklízečku jsem učil obsluhovat počítač. Děti se na mne zlobily, protože jsem pořád uklízel. (tzn. bral jim hračky pod rukama). Paní učitelka říkala potichu: „Držte už zobák.“, ale já jsem dělal, že to neslyším. Nesmím jí nic říct, protože by se na mě ještě více zlobila. Když paní učitelka řekla: „Poděkujte Péťovi, že se nesmíte dívat na pohádku“, tak jsem potají plakal. Maminko, někdy je těžké skrýt ten Aspergerův syndrom, ale snažil jsem se. Příště, už to nepůjde, řeknu jí: „Zobák drž ty a jdi do prdele“.
čtvrtek 16. května 2013
Aspergerův syndrom
To, že uzavřenost a nezájem o vrstevníky u dětí s AS může být až důsledkem opakovaného selhávání ve snaze navazování sociálních vztahů, je známá věc. Že už malé děti s AS vnímají svou jinakost a snaží se zapadnout, dokazuje zpověď sedmiletého Petříka.
Maminko, já jsem byl dnes hodný. Nestříhal jsem, nic jsem nevyráběl, necvičil jsem, nic jsem nejedl, řekl jsem paní kuchařce, kde se dají vyměnit mince, paní uklízečku jsem učil obsluhovat počítač. Děti se na mne zlobily, protože jsem pořád uklízel. (tzn. bral jim hračky pod rukama). Paní učitelka říkala potichu: „Držte už zobák.“, ale já jsem dělal, že to neslyším. Nesmím jí nic říct, protože by se na mě ještě více zlobila. Když paní učitelka řekla: „Poděkujte Péťovi, že se nesmíte dívat na pohádku“, tak jsem potají plakal. Maminko, někdy je těžké skrýt ten Aspergerův syndrom, ale snažil jsem se. Příště, už to nepůjde, řeknu jí: „Zobák drž ty a jdi do prdele“.
Maminko, já jsem byl dnes hodný. Nestříhal jsem, nic jsem nevyráběl, necvičil jsem, nic jsem nejedl, řekl jsem paní kuchařce, kde se dají vyměnit mince, paní uklízečku jsem učil obsluhovat počítač. Děti se na mne zlobily, protože jsem pořád uklízel. (tzn. bral jim hračky pod rukama). Paní učitelka říkala potichu: „Držte už zobák.“, ale já jsem dělal, že to neslyším. Nesmím jí nic říct, protože by se na mě ještě více zlobila. Když paní učitelka řekla: „Poděkujte Péťovi, že se nesmíte dívat na pohádku“, tak jsem potají plakal. Maminko, někdy je těžké skrýt ten Aspergerův syndrom, ale snažil jsem se. Příště, už to nepůjde, řeknu jí: „Zobák drž ty a jdi do prdele“.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Je to drsný pro ty autíky v okolním světě.... je mi toho chlapečka upřímně líto... a nejen jeho
OdpovědětVymazatKrásnej a poučnej článek o tom,jak se cítí Ti,na které se necitliví jedinci dívají jako na "jiné".Opravdu jsou trochu jiní,vnímají svět jinak,nemohou za to ,snaží se zařadit a tací,jako popisovaná pí učitelka k dětem nepatří. Zřejmě je zamindrákovaná ,řekl by můj nebožtík tchán,že je to učitelská diagnóza.Na chlapcově místě bych ji poslala tam někam mnohem drsněji,zaslouží si to.Obdivuju jeho odvahu bojovat zřejmě s větrnými mlýny.Hezký víkend všem, co se dívají na človíčky s úctou a berou je takové jací jsou. Alena
OdpovědětVymazat