neděle 5. května 2013
Zase začínáme normálně žít
Poslední měsíc byl extrémně náročný.
.
Stěhování, balení krabic a tašek, vybalování, předělávání zásuvek, vypínačů, výměna dveří, některých světel...
...nová kuchyň...
Nespočítám, kolikrát jsem za poslední dny utírala prach, vytírala podlahu nebo vypínala pojistky, kolikrát jsem posunovala skříň, stůl nebo gauč....
Den co den padám únavou do postele....
...ale už se začíná blýskat na lepší časy.
Zjišťuju, jak je úžasné konečně nemýt nádobí ve vaně nebo v lavórech na zemi, jak je to nádherný pocit smět si po 3 dnech dát konečně sprchu...
Děti to zvládají relativně v pohodě.
Jenda si na nový domov zvykl rychle.
Dnes sice kopal do babičky, nadával jí a vyhazoval ji z bytu se slovy, že mu tu překáží....ale vcelku to zvládá dobře.
Babička chudák postávala na chodbě, ani se neodvážila sednout si na gauč a nakonec zase raději odešla domů, ale tak už to je a nikdo s tím nic nenadělá.
Někdy mají autíci lepší den, jindy horší.
Ale ve své podstatě to děti zvládly skvěle.
Jsem na ně pyšná.
Navzdory osudu, navzdory problémům v rodině a navzdory všudypřítomnému autismu z nich rostou skvělí lidé.
Jsem šťastná, že mám tak úžasné děti.
Denně se raduji z maličkostí...jeden den z konečně tekoucí teplé vody, druhý den ze svítícího světla, třetí den z toho, že můžu konečně uvařit po delší době teplé jídlo, i když je to jen polévka z pytlíku....
Jsem šťastná, když zmizí další vybalená taška nebo krabice....
Naplňuje mě radostí i to, když zase nade dveřmi visí požehnání nebo staré hodiny po babičce...
Jsem vděčná z to, že mám kamarády a kamarádky, kteří mi pomohli se stěhováním a s úpravami bytu.
Děkuji Bohu, že posílá tak skvělé lidi do mého života.
Jak těžké by to bez nich bylo...
Díky kamarádům a přátelům zase začínáme "normálně" žít.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Teším sa s tebou Marcelka a prajem ti do nového života, aby ťa stretávalo už len šťastie a aby si mala pokojný život. ... myslím, že sa to začína napĺňať, aj keď si musela vynaložiť obrovské úsilie. Nie každý by to zvládol, Jana
OdpovědětVymazatMilá Amélie,poslední dobou jsi toho musela zvládnout opravdu moc a obdivuji tě.Tak vám všem přeji konečně trošku pohodovější a klidnější dny.zdraví Marie
OdpovědětVymazatMoc vám přeju,aby jste žili normálně. A byteček vůbec nevypadá špatně. A jak je vidět, tak i když s obtížemi, tak i autista změnu( a že byla veliká) zvládne. Máš můj obdiv a jen tak dál. Hlavně to nevzdávej.
OdpovědětVymazatÚžasné, moc vám přeji krásné žití v kompletním bytě a gratuji k přestěhování.
OdpovědětVymazatMilá Amelko, po delší době posílám pozdrav a držím palce ať to vše zvládáte v pohodě, vidím, že Jeník stěhování zvládá celkem dobře, přeji hodně energie a obdivuji Tvoje odhodlání!
OdpovědětVymazatMarci,přeji konečně klid ,pohodu,je vidět,že i Jeník vše zvládnul,muselo to být pro něj taky stresující.A nejen pro něj,ale i pro Vás tři děvčata.Jsi šikulka,vím jaké to je stěhovat,taky jsem byla ráda,když s vždy vyprázdnila nějaká krabice.Tak hodně štěstí v novém.
OdpovědětVymazatGratuluju Ti k tomu, že jste to Ty i děti zvládli.
OdpovědětVymazatAť se vám daří.
Míša
Marcelko zlatá, jsem moc rád, že můžu konstatovat, že byť tohle řešení nebylo ideální, byl to krok správným směrem. Chválím Boha a děkuju mu za vás. Mě vaše rodina a hlavně ty mnoha věcem učí. Například slovu "normálně" rozumím už v úplně jiném kontextu než dosud. Jsem rád, že znám někoho tak úžasného, jako jsi ty. Děti to proto tak dobře zvládají, protože mají dobrý příklad v tobě a asi i oni cítí v tobě jistotu a oporu. Teď už jen vymyslet, jak vás dostat do baráčku se zahrádkou, že? Ale buďme rádi i za dílčí kroky, které vedou někam dál, k nové naději, větší svobodě a jak já věřím, i k většímu štěstí pro tebe osobně. Bůh ví, jak moc ho potřebuješ!
OdpovědětVymazatPS: Napsal jsem to mnohem zmateněji, než jsem to myslel. Nejsem ve formě.
Vidím, že máš pěkně velkou kuchyňskou linku do elka a že se ti do ní vešla i pračka, takže budeš mít víc místa v koupelně. Věřím, že už toho máš dost a jsi totálně unavená, ale myslím si, že musíš mít zároveň z nového bydlení i radost, zvlášť teď, kdy už se to tak hezky všechno zabydluje.
OdpovědětVymazatPřečetla jsem si i předcházející články a pobavila se nad dvojsmyslností jejich obsahu a zárověň si nad takovým čtením uvědomuji, jak je svět autíků těžký a někdy nesnadno pochopitelný. O to víc oceňuji, jak stěhování vespolek zvládáte. ;-)
Koupelna je malá, průchozí...do ní by se pračka nevlezla. Kuchyň máme mnohem menší než v rodinném domku, ale zvykáme si:-) Oni mí autíci moc teplých jídel nejí, takže nám to stačí.
VymazatAmélko držím palce a přeji at se daří!Krásné májové dny přeje Věra
OdpovědětVymazatAhoj,tak kuchyňka je moc pěkná,co je nové je většinou hezké.Uvidíš,že se pěkně zabydlíte a bude všechno zase lepší.Ahoj Jana
OdpovědětVymazatAť se v novém domově pěkně žije. :)
OdpovědětVymazatMáš můj obdiv, jako vždy!!! Přeji spousty krásných okamžiků v novém:-D
OdpovědětVymazatAhoj Amélko!
OdpovědětVymazatTak už začínáš mít radost! To je dobře. :-) Kuchyňskou linku máte nádhernou. :-)
My teď budeme malovat obývák a ložnici, tak se úplně děsím toho, kam to všechno dáme!!!!
Měj se krásně a přeji mnoho sil. :-)
To sú skvelé správy, že sa dostávate pomaly do normálu a hlavne že to deti zvládajú v pohode. Je to makačka a udolalo by to aj vola, nie to ešte matku s deťmi. Si silná žena a máš moj nehynúci obdiv. Renata
OdpovědětVymazatJe ale pěkné že někde můžete být spokojenější a obdivuju, že to Jenda nese tak dobře:)
OdpovědětVymazat