Chudák babička

"Babička je jeliman, tlalalala.

Babča pldí, babča je pldlá, tlalalala,

babča spadla do záchodu, tlalalala,

babča je babizna

babča je houba zhnilá

babča má usčihlej zadek

babizna zhnilá je pavouk, čin čin čin čin čin....

babka je hovno nechutný, čin čin čin čin čin....

hovno, hovínko, tlalalalala

babča je otlavná, tlalalalala

babča je hovno zhnilý

babča je hovínko

babča je nechutná,

babča otlavná má jít za dědkem....Babča je žába otlavná,

babča nemá žádný vlasy...

 Je to vtipný???!!!" ptá se Jeník.

- "NE, není. Vůbec to není vtipný!! To se babičce neříká. Babička je pak smutná."

(néé žeby mu to vadilo. Ještě se tomu směje...)

Prvních 14 dní nám mamka vařila. My jsme neměli na čem...
Ve své podstatě to moc nevadí. Mí autisté o teplá jídla nestojí.

Babička nám chudák nosila jídlo a nesměla si ani sednout do obýváku na gauč.
Postávala v kuchyni nebo na chodbě, protože Jenda ji vyháněl nebo jí nadával.

Ale ano, má babičku rád, i když to tak vůbec nevypadá.
Jenže autista má své "světy"...

Jeden je u babičky - tam ho mohu klidně pár dní nechat a on to zvládne. Má to naučené. Obejde se bez maminky úplně v pohodě.
Je mu jedno, KDO mu zajistí JEHO rituály.
ALE TAM zase nepatřím já...Z bytu mamky zase pro změnu vyhání mě...
Tam patří babička a děda a já tam nemám co dělat.
I když už se pomalu naučil, že si tam mohu (občas) dát kafe.
 (Pokud je Jeníček ve "formě" a v klidu, pak to zvládne, pokud je něčím rozrušený, pak je lepší si kafe raději nedávat)

U nás doma je zase "jiný svět".
SEM (podle něj) nepatří babička.

A proto ji vyhání domů.

Když se babička po pár dnech odhodlala sednout si na gauč, tak na ni Jenda vyplazuje jazyk...
...bouchá ji pěstí no nohy nebo ji vytlačuje z gauče. Babička u nás nevydrží déle jak hodinu.

Občas umí být Jeníček (pár sekund) i milý...a nabídne babičce bonbónek.

..ale většinu času je pěkně nesnesitelný.

Asi to vypadá hrozně. Ale z pohledu autisty je to "normální".
Babička patří TAM a SEM patří maminka.
Odchylky se netolerují, nebo jen s bídou...

Mamky je mi líto, ale nic s tím neudělám.
Jakékoliv vysvětlování, ignorování, odvádění pozornosti ap. je marné.
Jenda si zvyká na změny pomalu a některé změny netoleruje vůbec.
Chce své zažité "rituály" a když je nemá, tak se chová jako "nevychovaný hulvát".
Ale opravdu jím není - umí pozdravit, poděkovat, poprosit, popřát dobrou chuť i dobrou noc, naučil se dávat papírky do koše, sedět u jídla u stolu a pít z hrnečku...

Přesto pro "nezasvěcené" často vypadá jako zlobivý "fracek".