středa 2. října 2013
Co k sobě patří
V poslední době se Jendovi nechce moc spolupracovat, tudíž zvládáme jen pár úkolů denně.
Měl k sobě přikládat dvojice.
"Co k sobě patří?"
Třeba žehlička a žehlící prkno, kečup a hořčice plus párek v rohlíku...
...kladivo a hřebíky...
...máslo a chleba... tužka a blok...
Poslední dny mě trápí rýma a bolesti hlavy. Nic závažného. Ale má-li se u toho člověk starat o tři děti, pak to není moc velká legrace. Asi na mě sedla nějaká viróza, ale stejně MUSÍM zvládat jednání na úřadech, ve škole, třídní schůzky, nákup, několikrát za den vyvenčit psa, dojet pro benzín, odvézt Jendu do školky a ze školky, úkoly s jedním, s druhým, se třetím dítětem, od rána do večera reagovat na hyperaktivního autistu a poslouchat stovky a stovky echolálií, oblékat ho a x-krát za den dojít vylít nočník, vyslechnout, co se dělo ve škole, dojet si pro léky do ambulance bolesti, vyprat nebo uvařit večeři...
Nikdo to za mě neudělá.
Je-li člověk "zdravotně indisponován", pak mu každý "pohyb" trvá mnohem déle a připadne nám mnohem náročnější, než obvykle...
Prosím, rýmo, odejdi...ať můžu zase fungovat jako člověk.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
To znám, rýma není závažná nemoc, ale já jsem při ní vždycky bez nálady a strašně unavená, tak ať rýma rychle odejde :-)
OdpovědětVymazatDobrý den, nezlobte se, ale jak píšete, že všechny tyto povinnosti za Vás nikdo neudělá - proč nepoprosíte dcery? Např. vyvenčit psa, nakoupit nebo udělat něco jednoduchého k večeři... Myslím, že Vaše dcery jsou již dost staré na to, aby tyto jednoduché úkony zvládaly a chtít po vlastních dětech, aby mi pomohly, (nejenom) když já to nezvládám, je naprosto normální. Spíš mě udivuje, že Vám samy nenabídnout svou pomoc, když vidí, že Vám není dobře a kolik sil Vás stojí péče o Jeníčka.
OdpovědětVymazatTo je složité. Eliška s bídou zvládá školu, vrací se hodně unavená a zvládne akorát své rituály na zklidnění. Jsem ráda, že se aspoň učí na druhý den. Šárka měla zase odpoledku, přiběhla domů jen hodit tašku a běžela na kroužek....Nějak to zrovna nevychází. Ale jinak je samozřejmě (trošku) zaměstnávám. Ne, samy se nenabídnou... v pubertě jsou většinou v opozici:-P
VymazatAmelia, prajem skoré uzdravenie. Darina.
OdpovědětVymazatDarino, děkuju.
VymazatMarci držím palečky,aby jsi byla fit,já mám poprvé v životě chřipku,tudíž oba,nakoupit zajel syn a jsem otrávená až dost.
OdpovědětVymazatMiluško, chřipka je prevít. Přeji ti brzké uzdravení.
VymazatNo, tak to i já jsem dnes nad tím takto přemýšlela...ale vím, že Někdo to vidí a některé věci se zapisují jen a jen na ten účet ve věčnosti, chtěla bych tě povzbudit, podržet a někdy pozvat na čaj. Uvařila bych ti bylinkový s citrónem :-))
OdpovědětVymazatMilá Kejt, to by bylo fajn. Škoda, že jsi tak daleko.
VymazatTak jsem si prošla zase poslední články, vidím, jak pilně s Jendou pracuješ, věřím, že to přinese ovoce. Ale tobě přeji brzké uzdravení, já vím, jak člověku není dobře a je na všechno sám.... poznala jsem to, když byly děti malé a já tááák daleko od rodičů a sama.
OdpovědětVymazatVylévat nočník ??
OdpovědětVymazatNo a? :-) Jen matky autistů asi mohou pochopit, JAK těžké je některé autisty odnaučit od plen, Jenda to zvládá asi půl roku, ale jen na nočník. Na záchod nechce, bojí se. Ve školce např. NECHODÍ vůbec, zadržuje to celé dopoledne. A pak říká: "Honem, honem, čůrat...už to nevydržím!" a musíme jet okamžitě domů.
VymazatNemáš to Amélko vůbec jednoduché...
OdpovědětVymazat