Jenda ráno několikrát zvracel, takže nám dnes odpadla školka.
Ještě nevím, zda Jendu dnes budu "mučit" učením, vrátím se proto ke dvěma nedávným návštěvám u mojí mamky.
První byla při příležitosti svátku dědy Vaška, druhá k svátku Elišky.
Jenda podobné akce moc nezvládá. Tedy zvládá je "po svém".
Na ostatních je, jak se vyrovnají s projevy autismu. Jeníček se neumí sám zabavit jako zdravé děti. I když má u babičky hračky, knihy, i když jsem mu vzala iPad nebo kreslící tabulku, tak ho nic nezajímá. Je těžké ho odklonit od auti projevů. Návštěva je stres a to projevy autismu zhoršuje.
Nejhůř podobné návštěvy zvládá Šárka, proto ji k nim nenutím, nebo aspoň pár minut (třeba popřát dědovi).
Jenda ji zlobí i ve dveřích od koupelny... dovnitř však nesmí (k první fotce)
Zlobí i Elišku...
...té to však nevadí. Má pro něj (občas) pochopení. Není to nic čím by chtěl člověku ublížit, je to spíš takové pošťuchování.
Agresívní chování mu netrpíme.
Takové "mazlení a tulení po autisticku".
Dělá to proto, že má Elišku rád, ač to tak pro neznalé nemusí působit.
Jiné je to se Šárkou, ta řve už jen při náznaku, že se k ní Jenda chce přiblížit (ale to i doma).
A čím víc řve, tím víc to Jendu baví. (Ale to neznamená, že nejsou hezké chvilky)
Marně jsme se jí mnohokrát snažili vysvětlit, že nemá reagovat a Jendu to pak přestane bavit.
A když po ní nepřestává házet polštáře, tak se Šárka obléká...
...a prchá ke kamarádce.
Jenda ke zlobení využije i posledních pár vteřin, kdy je Šárka v chodbě.
Podobné návštěvy jsou velmi náročné a pro všechny vyčerpávající.
Kolikrát si říkám, zda to mamce stálo za to nás pozvat na oběd, ale když pak přijde sms: "Děkujeme za návštěvu. Jsme rádi, že jste tu byli.", tak vím, že "babičce i dědovi" to za to stálo.
Jsem jim moc vděčná za to, že milují Jendu i navzdory autismu. Málokdo zvládá podobné stresové situace a ještě aby nás pozval znovu....
Milá Amálko dnes jsem po delší odmlce opět naštívila Tvůj blog, a pozoruji docela pokrok v tom jak se Jeník změnil k lepšímu, jde na něm poznat že chodí do školky a už se musí více snášet s ostaníma a připadá mi že se snaží zapojovat mezi ostatní třeba i sourozence.Obdivuji Tvou trpělivost a lásku kterou dětem dáváš přála by Ti aby se Ti to jednou vše vrátilo.Pozdravuj jendu a pejsek Baruška mu posílá pacičku! PáPá
OdpovědětVymazatJeník zvládl hodinu a půl u babičky ? Tak to je pokrok. Chodím tedy k tobě jen občas, ale když tě navštívím, nestačím zírat. Jeník roste jako z vody, dělá pokroky. Už se tolik nevzteká ( aspoň to z tvého psaní vyplývá )a dokonce dává najevo svým způsobem , že má někoho rád.
OdpovědětVymazatJe moc dobře, že chodí do školky. Pro Jendu i pro ostatní děti. Jenda si zvyká na společnost jiných dětí ( celý život bude muset aspoň občas být v nějaké společnosti ) a ostatní děti si zvykají na to , že občas se vyskytne někdo, kdo je trochu jiný než ony a naučí se s tím vyrovnat a akceptovat to jako skutečnost.
K tomu ci to za to stalo je to jasne, komu na vas zalezi tomu to za to stalo, komu nie ten vas uz asi stejne nikam nepozve. Toto mame asi rovnako, aj ked mi pride ze Mathis nic spatne az tak nerobi, ale je to otazka, mozno to uz nevnimam. Zuzana
OdpovědětVymazat