Je to pořád dokola to samé...
...minutu za minutou, hodinu za hodinou, den za dnem, měsíc za měsícem...
Od rána do večera to samé...
Občas ho na pár minut ukecám na nějaký úkol a Jenda se čertí, že jsem ho vyrušila, ale protože chce pokračovat "v plnění levelů podle iPadu", tak si dá říct.
Úkoly pro Krtky a pro dudlíky.... Divím se, že se mi o nich ještě nezdá...
Jenda je v tomto po dlouhé měsíce velmi neúnavný a vytrvalý. Nic jiného ho nezajímá.
Žádné jiné hračky, knihy, nic...
Ještě že mě občas vystřídá asistentka.
Někdy si přeji, aby už toho Jenda nechal a přiklonil se k nějakému jinému rituálnímu hraní, ale pak mě napadne, že by mohlo být ještě hůř.... a dál mu to tiše trpím.
Na obrázcích to může vypadat zábavně, ale po několika měsících, kdy pomalu neděláte nic jiného, to moc legrační není...
Ale přesto se snažím to malinko obměňovat, vnášet do toho i jiné prvky, zamotat do toho počítání, zpívání nebo opakování přeložek - Krtek lezl pod autem, nad autem, seděl vedle auta, zpíval si písničku ...ap.
Pořád se snažím vnášet mu do života nové a nové poznatky. Nejlepší je zamotat do toho krtky a dudlíky, a pak občas na chvíli vzbudím jeho zájem.
Mám pocit, že se mi to daří, ale někdy je to tak nekonečně vyčerpávající....
Dobré ráno, a nešlo by využít Jeníčkovy lásky k "levelům" a zadávat mu i pracovní úkoly se zvyšující se obtížností. Třeba by šel rději plnit první level než úkol. Jitka
OdpovědětVymazatMarci s Jeníčkem si určitě udělala ohromný kus práce. To je bez debat a zaslouží si to před tebou smeknout.
OdpovědětVymazatAle život s autistou je mimo jiné také velmi unavující a omezující.
To si mnozí tady zřejmě až tak neuvědomují.
Aneb, kdo si to nevyzkoušel, nevěří.
Myslím si, že až Jeníček začne chodit do školy, tak si trochu odpočineš.
Uvidíš, že to prospěje vám oběma.
Rozhodně ho do školy dej, to domácí učení by Tě vyčerpávalo.
Možná se budeš muset o Jeníčka starat po celý život, tak ať nevyhoříš.
Držím Ti palce a rozumím Ti.
Míša z Plzně
Amelie, jste fakt dobra, ze to zvladate... I kdyz se nadeje obcas zda byt v nedohledu. Ze neprestavate verit, jsem si jista, ze jednoho dne se to zmeni. Kazdy potrebuje dozrat, nekomu to trva treba dyl, ale beznadejne to neni..:) bude lip, uvidite :)
OdpovědětVymazatMohu se jeste zeptat, v jednom vasem starsim clanku, ktery ted nemohu najit, jste psala, ze autiste vnimaji svet a premysli v obrazech. Premyslela jsem, ale nedosla jsem k nicemu, jak to lze jinak? Ja si cely zivot predstavuju, promitam situace pred ocima, jednotlive useky a planuju, co kdy udelam a tak... Je jedno, jestli nekdo mluvi, co mluvi, jestli si ctu, premyslim nebo se ucim, porad mam pred ocima "film" nebo jeho utrzky. Co si predstavit neumim, protoze to neznam a nelze mi to k nicemu znamemu pripodobnit, me desi. Nevim pak, jak se chovat, jak jednat. Nebo se spis bojim, ze nebudu vedet a jsem hodne nervozni... Vim, ze kazdy neni tak vystresovany, nicmene jsem myslela, ze takovehle postupy ma kazdy :)
Amélko a nedá se tomu předejít aby se z toho nestal rituál - třeba v začátku po druhé hře to ukončit prostě konec hra definitivně skončila.Promiň za ten dotaz, nejsem v tvé kůži a vím že to máš hodně náročné.Jana
OdpovědětVymazatTeda paní Amálko... Vůbec nic si z toho nedělejte... Mě taky v tom věku zajímalo jen jedno.... A sice pohádky a pohádky a pohádky. A hraní na tatínky
OdpovědětVymazata na maminky. A na princezny. A vydrželo mi to hezky dlouho...Radši to ani nezveřejním, jak dlouho. Ale každý jsme přece jiný. Důležité je, že ho zajímá
alespoň něco. Až přijde čas, tak ho to pustí...
Věřím, že to musí být unavující a vysilující, ale třeba to dokážeš brzy změnit. Ty umíš zázraky, ale věřím, že někdy toho máš jako buchet.
OdpovědětVymazatOn se jinak zabavit neumí, takže ho chápu. Proto jsem ráda, že mě občas někdo vystřídá.
VymazatZkusila bych to propojit s úkoly, něco podobného, jak zde píše Jitka nahoře. Když chce, aby udělal někdo "jeho" level, musí udělat i on level pro někoho jiného. Tzn. třeba složit puzzle, nebo něco nakreslit, nebo spočítat, prostě různé úkoly, krátké, ale neústupně na tom trvat. Další Jeníkův level - další úkol na vypracování. Tak si zvykne a třeba mu to ani pak nepřijde.
OdpovědětVymazatLenka
Není to tak jednoduché, jak to vypadá. Myslím, že už jsem toho za ty měsíce zkusila hodně. Jenda se do ničeho nutit nenechá. A jinak: nehledám řešení, jen popisuji naši "realitu", aby i jiní rodiče dětí s PAS věděli, že tohle může být u autistů "normální" chování.
VymazatAsi bych z takového stereotypu zešílela. Vím, že se dá zvyknout a naučit se trpělivosti ohledně křiku, pláče, všech nestandardních projevů, reakcí, toho, že vás to dítě prostě nepochopí, co chcete, že navíc zareaguje vztekle, ale stereotyp by mě ubil.
OdpovědětVymazat