- "Dobrou noc..." s úsměvem odpovídám Elišce.
Za chvíli se vrátí jako každý večer - tentokrát s kočkama.
Odchází a říká: "Dobrou noc."
...automaticky odpovídám: "Dobrou noc."
...potřetí jde na záchod
...počtvrté si dát něco dobrého
...popáté si vyčistit zuby
...pošesté pro peníze, protože jdou s tělocvikem do bazénu
....posedmé si jde umýt termosku, poosmé mi jde dát pusu, podeváté jde dát špinavé prádlo do koše, podesáté si jde dát něco do aktovky, pojedenácté nese nádobí z pokojíčku do dřezu, podvanácté mi jde dát zašít silonky, potřinácté mi jde něco ukázat na iPadu, počtrnácté si musím pustit písničku, kterou dnes zpívali v angličtině ..... Proč přišla potřicáté si už nepamatuju.
A při každém odchodu mi řekne: "Dobrou noc" a očekává stále stejnou odpověď...
Poprvé, podruhé, popáté způsobně odpovím "dobrou noc"...
Podvacáté už nemůžu...
....a uklouzne mi: "Dobrou, Bože..."
- "Nemůžeš říct Bože! Já nejsem Bůh. A poslední slovo, který musím slyšet před spaním, je Dobrou"...
- "Jdi pryč... už mi dochází trpělivost".
- "Nemůžeš mi říct "Jdi pryč", musíš mi říct Dobrou."
- "Nic nemusím!"
- "Musíš!!!"
- "Prosím Tě, jdi už konečně spát!"
- Tak "Dobrou!"
- "Dobrou!!!!"
Když už si myslím, že bude klid, tak se vrátí znovu, protože mi zapomněla říct, že je zítra třídnická hodina.
Odchází a říká "Dobrou!"
- "Vypadni!"
- "Vypadni se neříká!!! Říká se Dobrou noc!"
- "Už toho nech, nebaví mě to. Každý večer to samé. Snad to stačí říct jednou. Nechci to opakovat stokrát, připadám si jak idiot."
- "Musíš mi říct Dobrou. Rodiče musej říct dětem před spaním dobrou noc... Poslední, co musím slyšet, je DOBROU!"
Jo, jednou určitě, dvakrát klidně, potřetí možná, potřicáté už mě chytá amok...
Je to pro ni rituál a má vás ráda! Chápu, že je večer a jste unavená, ale to přece není nic, co nejde zkousnout. S Jeníkem pořád zvládáte mnohem horší věci...Tak mějte tu trpělivost i se svým druhým dítětem.
OdpovědětVymazatANONYME, KDO nezažil, nepochopí. Myslím, že i s ní mám trpělivosti až až:-P
VymazatEliška je inteligentní,chytrá tak toto mi rozum nebere, že si to nenechá vysvětlit a nepochopí že takové jednání obtěžuje. Lída
OdpovědětVymazatMarci drž se, já vím, že je toho teď na tebe fakt hodně, ale nedej se....je důležité, aby jsi byla TY co nejvíc v pohodě, visí na tobě celá rodina....kdyby cokoliv tak volej a piš!!!!...nemám to k vám zas tak daleko!!!!
OdpovědětVymazatAni nevíte, jak se v tomhle článku vidím. Netrpím sice AS, studuji medicínu a je mi už 22 - ale už od dětství prostě potřebuji, aby mi ten druhy člověk řekl Dobrou. Jakmile se znovu začneme bavit, opět potřebuji říct Dobrou. Přítel už je z toho taky občas na mrtvici, když lezime v posteli, on začne o něčem mluvit a já poté opět říkám Dobrou noc, a jakmile se zase začneme po chvíli o něčem bavit, tak pořád znovu a znovu. Taky bych nesnesou, kdybych já byla ten druhy, co odpovídá - proste potřebuji říct Dobrou a pak od druhého člověka slyšet odpověď. Jestli je toto chování sobecké a obtěžující? Nevím, možná ano, ale já s tím nedokážu nic udělat. Nevím proč, ale prostě to tak je.
OdpovědětVymazatMilá Amálko, úplně Vás chápu, protože u nás máme večerní "dobrou noc" taky na etapy a mockrát :). Myslím, že jsou to nepřenositelné maličkosti, které nikdy nemůže pochopit, kdo to sám nezažije. Já už jsem kolikrát večer tak unavená (i moje uši) a taky moje trpělivost už za celý den zažila svoje. Navíc, pokaždé, když syn přijde s "dobrou nocí", tak mi vzbudí mladšího syna, takže jsem po 5. dobré noci už nepříčetná..... dávám teda určitý počet "dobrých nocí" a pak už nereaguji ;). A to, že si to nedá vysvětlit?.... každá maličkost, co je pro ostatní děti úplně samozřejmá, se děti s PAS musí naučit - opakovaně opakovat, vysvětlovat, odpovídat tisíckrát a proč a nač, probrat to tříhodinovou debatou ze všech stran..... a na to už je večer málokdy sil :). Je to běh na dlouhou trať.
OdpovědětVymazatPěkný den, Jasimonka
Ahoj Jasimonko, ano, i o tom to je - Jeníček spí cca metr ode mě a Eliška fakt nemluví potichu.... Nehledě na to, že po celodenní šichtě s hyperaktivním dětským autistou, který mě nenechá půl minuty samotnou, bych potřebovala alespoň od 22 hodin trošku KLID. "Normální" záležitosti řešit zvládnu, ale tohle NEEE. A navíc si myslím, že tohle jí nikdo v budoucnosti tolerovat nebude....tudíž bych to potřebovala trošku korigovat.
VymazatMám to taky. Prostě řeknu dobrou třeba desetkrát. Musím :-) Ale mně nevadí být odpovídající, ale dobrou zaznít musí.
OdpovědětVymazatMy ostatní si to určitě nedovedeme představit, proto znovu opakuji, že obdivuji tvoji trpělivost. Nemáš to opravdu jednoduché. Snad ses potěšila aspoň se Šárinkou.
OdpovědětVymazatPotěšila. O víkendu jo. Zato dnes mi hnula žlučí - asi tak, jak to 14 leté děti v pubertě dovedou....Jestli já přežiju pubertu těch tří, tak už všechno.
VymazatMarcelko, souhlasím mě by teda ten amok chytil dřív jak potřicáté.Škoda že se Elišce nedaří korigovat své jednání s ohledem na druhé,ve škole asi ano, tam se musí přizpůsobit chodu vyučování a doma se situace obrátí a přizpůsobit se musíš asi hodně ty.Máš můj obdiv. Lída
OdpovědětVymazatBezvadne napsane, moc jsem se pobavila :) mate opravdu talent popsat situaci a smysl pro humor! Ale ted uz 'dobrou'. Eliska K.
OdpovědětVymazatEliško, DOBROU:-)
VymazatEliško, tohle ale není pro maminku humorné. Je to pro ni náročné. Jarka
VymazatKazdy z nas se potyka s mensimi ci vetsimi zivotnimi prekazkami a kotrmelci,u pani Amalky maji formu hendikepu jejich deti. Libi se mi, a to je i duvod proc jeji blog ctu rada a pravidelne, ze o nich dokaze psat velmi poutave a s (trochu
Vymazatcernym) humorem, ktery je mi blizky. Eliska K.
:-)
VymazatPřijde mi to vtipné.. z nezúčastněného pohledu... z toho zúčastněného tě chápu, mě by asi taky ruply nervy :D
OdpovědětVymazatSnad to pochopí, že stačí říct jednou dobrou noc, a nebo že má dobrou noc říct, až si bude jistá, že je to naposled ;-)
Vtipné to možná je, ale moc se mi nelíbí ta představa, že rodiče MUSÍ udělat, cokoli si děti vymyslí, a patnáctileté dítě (byť s problémy, jejichž příčiny můžeme chápat a omlouvat) se nedá přesvědčit, že také MUSÍ (poslechnout, nechat maminku odpočinout atd.) MK
OdpovědětVymazatU 15letého dospívajícího a určitě po nekonečném vysvětlování bych také trvala na jistých pravidlech a jejich dodržování, co se týče ohledu k druhým,hlavně být co nejvíc laskavá k tomu kdo pro mě v životě co nejvíc dělá.Škoda že neplatí nedělej druhým co nechceě aby oni dělali tobě.I přes autismus si myslím že spoustu věcí k jejich prospěchu vyžadují a chápou dobře. A.
OdpovědětVymazatMáte svätú trpezlivosť, to je fakt. Ale prečo jej vravieť vypadni? Od Jendu zvládnete všetko a nepoviete, aby vypadol. Je to trochu smutné. Eva
OdpovědětVymazatI to se dá říct v klidu a s úsměvem, rozhodně na své děti neřvu. Bylo to řečeno s láskou a mírumilovně:-) A nemyslela jsem to zle. A možná proto neposlechla...
Vymazat