úterý 30. září 2014

Spojování

 
Občas si zopakujeme pohádky...



...stíny...



...KDO KDE bydlí...




....nebo jaké mláďátko má kočka, pes či kravička...
Jeníčka to sice nebaví, ale většinou poslouchá a snaží se, aby to měl co nejrychleji za sebou.


Množí se mi tu žádosti, abych psala i o holkách.
Bohužel to, co bych chtěla, to napsat nemůžu, a ostatní mi nepřijde až tak podstatné.
Ale něco málo zkusím:
Eliška se v září odvážila na pár dní do školy, ale brzy to bylo nad její síly. Masívní úzkosti a panické ataky na sebe nenechaly dlouho čekat. Eliška není schopná docházet do školy, jít koupit rohlíky, dojít SAMA s košem ani vyvenčit psa.
Dva dny jsem ji nutila do školy a její stav se v tu chvíli rapidně horšil. Do rána plakala, celá se klepala, nespala, odmítala jídlo a byla na pokraji sil... Doktorka mi pro ni (letos) už podruhé nabídla hospitalizaci, což jsem odmítla.
Školu nezvládá ani když ji tam odvezu a zase pro ni po vyučování dojedu. Není schopná se soustředit, učit se, chystat si věci do školy ani pobývat s vrstevníky ve třídě.
Požádala jsem tedy o IVP a zítra se jdu zeptat, zda nám to schválili. Ve škole si myslí, že takhle to Eliška nezvládne, že potřebuje slyšet výklad učitele (což je samozřejmě lepší, ale v téhle situaci to nejde). Málokdo si dělá podrobné zápisky, takže si často není ani co (pořádně) opsat. Navíc Eliška má pak pocit, že všem akorát přidělává starosti a "okrádá" je o čas a o to hůř se zase cítí.

Unavují mě "boje" s učiteli a příbuznými, kteří nechápou, proč dítě nechodí do školy, proč jí to prý nevysvětlím, že jí ve škole "žádné nebezpečí" nehrozí... že jí "nikdo nic" neudělá, že to přece NIC není, že tam všichni chodí, že se aspoň rozptýlí mezi spolužáky, že "potřebuje nějakou změnu" a NE být pořád jen doma, že ji tam mají rádi, proč prý se nesnaží to překonat, vždyť to NIC není.. Je přece chytrá, to přece MUSÍ zvládnout....
Poznámky typu - že i osmileté dítě je schopno dojít před dům vyvenčit psa, zůstat samo doma, pomáhat doma mamince nebo dojít sto metrů pro rohlíky, jí rozhodně nepomáhají.
Eliška se pak cítí ještě hůř, nechápe, že ji ostatní nechápou, nechápe, PROČ má pořád dokola někomu vysvětlovat, proč to nezvládá a jak (špatně) se cítí a odmítá se s těmi lidmi stýkat úplně. Pak již při pouhém pomyšlení na to, co jí kdo řekl, ji chytá záchvat paniky.
Bohužel jsou věci, které se logickými argumenty vysvětlit nedají. Eliška to teoreticky všechno ví, dokonce má plány, čeho by chtěla v životě dosáhnout, ale prakticky není schopná se do "normálního" života (v tuto chvíli) zapojit.

Pokud Eliška nebude zvládat školu ani takhle, tak přeruší na tento školní rok studium a začneme od září (možná někde jinde) znovu. Asi zkusím požádat o asistenta. Eliška to tedy odmítá, že se bude cítit ještě hůř, ale mně to jako špatný nápad nepřijde. To, že bych jí asistentku dělala já, ve škole odmítli...
Důležité je, aby byla Eliška v klidu, v pohodě, šťastná a aby bolavá dušička načerpala sílu bojovat se světem dál.


A Šárka?
Šárka je na tom ještě hůř.  První půlrok letošního roku strávila v léčebně v Opařanech pro úzkosti, deprese, psychotické ataky, sebepoškozování a poslední 4 týdny pro změnu v Motole...A zatím mi nepřijde, že by to bylo lepší.
Nějak si nedovedu představit, že by zvládla zátěž "normálního" života a docházku do školy. Ale třeba to půjde...
Někdy si přijdu jako řidič "v poklusu" - na úřad, na nákup, do (jedné, druhé) školy pro to či ono, k veterináři, k doktorce, na psychiatrii (s jedním, druhým, třetím dítětem), do APLY, na psychoterapie, pro benzín, do Motola, z Motola....
A občas si přijdu úplně bezmocná. Pro matku je nesmírně těžké vidět trpět vlastní děti a neumět jim pomoci. Kolikrát se sama sebe ptám, zda pobyt někde na psychiatrii pro ně má smysl či nikoliv, zda ty či ony léky zabírají, nebo je to po nich ještě horší...už nevím, co je vinou nemoci, puberty, hormonálních změn, co nežádoucí účinek léků...
Plácám se v tom jak ryba ve vodě a snažím se být na sebe pyšná, že jsem se ještě nezhroutila a že zvládám cesty do Motola a zpět v pohodě, což mi ještě před měsícem a půl přišlo jako sci-fi.

Prázdniny byly náročné. Když máte tři děti a ani jedno nesmíte nechat samotné, pak potřebujete pokaždé hlídání, když s tím či oním dítětem jedete k doktorovi nebo na nákup. A když se dostanete do fáze, kdy už příbuzní odmítají hlídat, protože se bojí, CO by se (zase) stalo, co by kdo vyvedl...pak si dítě (děti) berete všude s sebou a zvažujete, zda je menší riziko nechat psychotické dítě v autě (kde se asi bude bát) nebo ho brát mezi lidi, kde to nezvládá a kam odmítá jít.... Kolikrát se dostávám do takových situací, které by mě dřív ani ve snu nenapadly....ale pokaždé jsme to nějak zvládli.... a zvládneme...

Po nocích se snažím číst literaturu o duševních nemocech a psychických obtížích, abych aspoň trochu věděla, JAK se mé děti cítí a co asi prožívají....
Přála bych si, aby mé děti byly spokojené a šťastné.... a snad jednou budou.

Nestěžuji si. Vím, že jsou na tom mnozí lidé hůř. Pořád jsem vděčná za to, co mám.
Snažím se radovat se z maličkostí, oceňovat drobnosti každodenního života, být dětem oporou a v rámci možností vytvořit dětem klidný a bezpečný domov plný lásky a přijetí.

33 komentářů:

  1. Už dlouho Vám chci zase napsat, že obdivuju, jak to zvládáte. A že zírám na Jendovy pokroky... Držím palce holkám, Radek

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý deň už dlho som tu nebola- a čítam že má problémy aj Šárinka - to mi je ľúto písali ste zatiaľ len o Jendovi a Eliške a zrazu čítam, že Šárka? Je mi to veľmi ľúto dúfam, že všetko časom odznie už beztak to máte ťažké zvládate to bravúrne prajem Vám všetko dobré hlavne zdravie a rodinnú pohodu - všetkým detičkám prajem len to najlepšie. Miriam

    OdpovědětVymazat
  3. Jsi úžasná, fakt úžasná. Já na tvém místě bych se dávno zhroutila.
    Modlím se za vás. Mrzí mě - že Eliška nedokáže chodit do školy - ale i nedostatek empatie jejího okolí (školy, atd.)
    Jen... chápu to správně, že Šárka je teď v Motole?

    OdpovědětVymazat
  4. Čtu Váš blog docela dlouho, stále více obdivuji Vaší sílu, laskavost a schopnost vypořádat se s každodenními problémy. Jeníček je šikovný kluk ,jistě i díky péči kterou je zahrnut. Moc přeji děvčatům aby se vypořádaly s nynějšími problémy, Vám Amelie sílu do dalších dní. Ivana

    OdpovědětVymazat
  5. Amelko,a má to nějakou příčinu,že jsou obě zhroucené?Nebyly třeba po rozvodu nějaké problémy,které se jich dotkly?Omlouvám se za zvědavost,ale říkám si,že nto musí mít nějakou příčinu...Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příčin je asi víc - neutěšené dětství, špatné geny, PAS, stěhování, nová škola, šikana, puberta aj.

      Vymazat
  6. Milá Amelko,
    prosím zvaž tu homeopatii.....jsem si jistá, že pomůže.
    Drž se, pa Lucie K.

    OdpovědětVymazat
  7. Marci, nikomu nic nevysvětluj. Kdo chce, tak se bude snažit pochopit a rádoby chytré řeči si nechá pro sebe a kdo ne, tak stejně nepochopí a nemá smysl se s ním o tom bavit. Copak nikdo z těch chytrolínů nesleduje třeba 13. komnatu? Kolik chytrých lidí a umělců trpí nějakou duševní anomálií. Právě že čím je člověk chytřejší, hloubavější, introvertnější a umělecky založenej, tím větší má sklony k depresím apod. Hlavně u básníků to tak bývá, z těch je často deprese cítit na míle, ale i jinde. Napadá mě jen tak z fleku V. van Gogh, Petr Muk, Miloš Kopecký. Jak by byl svět úžasnej, kdyby všechno šlo vysvětlit logicky a řídit se podle toho. Psychologové a psychiatři by byli (téměř) bez práce :-P. Jsem teď částečně v Praze, tj. poměrně daleko od domova a taky toho kolikrát mám plné zuby a taky teoreticky VÍM, že mi nic nehrozí, ale prakticky má můj mozek zjevně svoji vlastní hlavu :-P (tohle zní poněkud vtipně a já si z toho dělám srandu (protože mi někdy nic jiného nezbývá) ale sranda to moc není)) a mohlo by to bejt mnohem lepší. Ale zatím to zvládám. Já Elišku chápu poměrně hodně přesně...protože to sama znám, i když ne v tak extrémní míře. Určitě nemyslím, že léčebna by pro ni byla dobrá, právě naopak by byla ještě víc dole. Aspoň si to myslím. Vím, jak to tam chodí (chodilo)...A upřímně řečeno, ani mě její stav nepřekvapuje, když vím aspoň část toho, co za stres v životě prožila. Troufám si říct, že málokdo to ustojí v plném zdraví. U Šárky nevím, ale pokud je nebezpečná sobě a (nebo) okolí, tak je lepší, když je na nezbytnou dobu v léčebně...Učení se dá zvládnout i doma, nedej na učitele :-). Ani Jeníka nikdo nechce hlídat? Ten je na tom, trochu paradoxně, teď nejlíp, ne? Marci, ještě mám jednu radu - zkus občas číst nebo se zabavit něčím pozitivním. Je dobře, že se snažíš svým dětem rozumět, ale měla bys občas myslet i na něco jiného, ať se nezhroutíš taky. Držte se, držím palce.
    P.S. Co by Eliška chtěla dělat, pokud to není tajné? :-) Tohle by pro vás mohlo bejt inspirativní, možná jsem to sem už dávala: www.firstclass.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Je mi moc líto, že se to u Elišky i Šárky zhoršuje. Musí to být psychicky náročné pro celou rodinu, ale pevně věřím, že se všechno nakonec v dobré obrátí. Budu vám držet palečky, ať to všechno zvládnete.
    Ta asistentka pro Elišku by nemusela být špatný nápad. Ideální by bylo, kdyby to byl někdo, koho dobře zná. Co se týče lidí a jejich řečí - nevšímejte si toho. Lidé dokážou být někdy potvory, nechápou a kolikrát ani nechtějí chápat. Eliščině situaci dost rozumím a chápu její strach. Na gymplu jsem trpěla sociální fobií a z domu jsem chodit vůbec nechtěla. O nějakém učení v takovém případě není ani řeč, ta úzkost to prostě nedovolí. Každopádně věřím, že to jednou zvládne, je to šikovná holka.
    Šárku taktéž chápu - prošla jsem si depresí, úzkostmi, sebepoškozováním i poruchou příjmu potravy, akorát na mě to nikdo nepoznal. Všechno jsem to dusila v sobě, ale nakonec jsem to zvládla sama, bez léků i psychiatra - i když to trvalo dlouho. Každý je ale jiný, pomocná ruka někdy dokáže zázrak. Pokud by si chtěla Šárka se mnou třeba dopisovat, tak klidně může (victorias-stories@seznam.cz). Třeba by jí pomohlo si dopisovat s někým, kdo ji chápe (myslím z toho pohledu, že jsem zažívala nejspíš podobné pocity, jako ona). Ale chápu, že asi nebude mít zájem se svěřovat někomu cizímu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zeptáme se jí, až se vrátí z nemocnice, ano? Teď nemá přístup na internet..děkuji za nabídku.

      Vymazat
  9. Síla trpělivosti :) Mě je těch dětí opravdu líto. Ale třeba se to časem zlepší a zničeho nic budou jako vyměnění. Já vím já vím, realizace je jiná a tak sdržím palce :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ani neviem čo napísať...asi sa ťažko vcítiť do Vašej situácie..posielam teda aspon energiu ....nech to zvládate aj nadalej..myslím na Vás....Anička

    OdpovědětVymazat
  11. Přeji vám hodně přátel kteří nikdy neodsoudí co děláte nebo neděláte, nebo jak to děláte. I těch internetových na dálku. I ti někdy dokáží poradit a pohladit po duši a upevnit vaše rozhodnutí, že jdete správným směrem :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujeme, že ste sa zverili s týmito vecami. Musí to byť extrémne náročne všetko toto zvládať. Dajte mi a možno aj ostatným prosím vedieť, ako by sa Vám dalo pomôcť. Ďakujem. Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to náročné, nejen pro mě, ale i pro ostatní okolo. Někdy už mám pocit, že to je nad moje síly...

      Vymazat
  13. Přeju hodně síly. Jenda je šikula. Mají ve škole družinu? Třeba by občas zvládnul i hodinku navíc, abys měla čas i na sebe!
    A pokud si učitelé myslí, že by měla Eliška výklad slyšet, není nic jednoduššího, než výklad nahrávat na diktafon.
    Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do družiny zatím nechce, navíc se přechází na oběd do jiné (větší) školy, což je v této době nad jeho síly. Uvidíme, snad někdy...

      Vymazat
  14. Milá Amélie, čtu Váš blog docela pravidelně několik let. Vždycky jsem Vás obdivovala, jak jste silná a co zvládáte. Ale po tomto článku jenom tiše žasnu a smekám... Protože toto zvládnout, na to musí být osobnost skutečně silná, aby ji to neporazilo! Skutečně nechápu, proč zrovna Vaší rodině osud rozdal tak nešťastné karty. Děkuji, že jste se rozepsala o holkách, vím že to není jednoduché se takhle veřejně svěřovat, protože je to lehce zneužitelné, ale jsem přesvědčena o tom, že většina lidí, kteří sem chodí Vás pochopí i podpoří. A věřím, že problémy postupně zvládnete a holky časem překonají svoje problémy. Netlačte na pilu a nedejte se ovlivnit blbými řečmi od lidí, kteří o tom ví houby (ony psychické nemoci se těžko chápou, ale říct někomu s depresí vzchop se a ono se to zlepší je stejně platné jako říct někomu se zlomenou nohou, ať si jde zaběhat, že se mu to rozejde). Ta asistentka pro Elišku by možná nebyla špatná volba, nebo mě napadlo studium dálkové. Já jsem tak vystudovala obchodní akademii, chodilo se 1 x týdně na odpoledne, každé pololetí byly zkoušky, takže by to pro Elišku nebylo tak náročné, každý den někam docházet. No nechci radit, rozhodnutí je samozřejmě na Vás. Ještě jednou děkuji za upřímný článek (a omlouvám se za trochu zmatené psaní, ale emoce mě nějak zasáhly. Měla jsem dneska těžký den, problémy v rodině, ale když jsem si přečetla Vaše psaní, tak vidím, že to jsou prkotiny). Hodně štěstí přeje Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, děkuji za milý komentář, četla jsem ho i Elišce. Kéž by se zadařil nějaký podobný IVP, ale zatím to nevidím moc nadějně...

      Vymazat
    2. Milá Amélie, ještě jedno doplnění k tomu dálkovému studiu (bylo to sice už před pár lety, ale myslím, že podmínky se až tak nezměnily). V každém třídním kolektivu jsem byla takový vysmívaný otloukánek, měla jsem sice kamarádky, ale vždycky to někde drhlo, prostě až tak plnoprávný člen kolektivu jsem nikde nebyla... Ale to při dálkovém studiu odpadlo, protože tam byli už dospělí a rozumní lidé, kteří docházeli někam do zaměstnání, měli větší rozhled i zkušenosti a nikdo se na mě nedíval nijak divně. Odpadlo nějaké pubertální pomlouvání.Prostředí tam sice nebylo nějak moc družné, ale poměrně přátelské, každý si spíše hleděl svého, ale byli jsme vždycky ochotní si vzájemně vypomoci. Spolu s docházkou 1 x týdně ( a když se vynechalo, nic se nedělo) pro introverta značka ideál.

      Vymazat
  15. Ahoj Ami, spolu se spolužačkou budeme přednášet referát na téma poruchy autistického spektra. Chceme to však pojmou velmi prakticky. Rády bychom daly našim spolužákům, studentům psychologie, alespoň letmou možnost nahlédnout do světa některých autíků, zukázat, jak odlišné je jejich vnímání, že péče o ně není nic lehkého, ale že nám mohou být též velkými učiteli. To, co si z toho každý vezme neovlivním, nicméně chci, aby se nejednalo jen o teorii, nýbrž i o zkušenosti, protože ty tvoří život.

    Máš-li tedy zájem poskytnout mi nějaké informace, či dovolit, abych využila některých úryvků ze zdejších článků, ozvi se mi na mail veronika8.d@seznam.cz. Samozřejmě vše bude anonymní, nebudeš-li si to přát, nebudu uvádět odkaz na tento blog, o jménech dětí nemluvě.
    Děkuju a přeju krásný den.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není problém, ráda vám pomůžu a odpovím na otázky. Čím více lidí se dozví o PAS, tím lépe. Klidně mi napiš mail.

      Vymazat
  16. Marcelko, máš můj velký obdiv, řekla bych, že stále větší. Jak už sem pár let chodím, tak největší problémy byly s Jeníčkem, ale myslím, že teď to zvládá nejlépe, ale taky věřím, že i děvčata budou zase dobrá. Jen to chce najít pro ně tu správnou cestu - myslím terapii a na to máme jiné studované hlavy, ne? Tobě přeji klid v duši, abys to všechno vydržela a neboj, krásný domov plný lásky už Tvoje děti mají! Od Tebe určitě!

    OdpovědětVymazat
  17. Jeníček je teda šikulka :))
    Mrzí mě, že to s holkami stále nevypadá moc dobře, ale věřím, že se to zlomí a bude zase lépe. Musí, určitě bude. Často na vás myslím, co Eliška se školou a co Šárka, jestli je to s ní lepší... Velice Vás obdivuju, že to pořád takhle skvěle zvládáte a že jste pro své děti takovou skvělou oporou. Jste úžasná maminka! A chtěla bych moc poděkovat za všechny Vaše milé komentáře, jste moc hodná :)

    OdpovědětVymazat
  18. Mila Amelie,
    Vas blog uz ctu...troufam si tvrdit par let.
    To co se deje s holkami me moc mrzi a neda mi to nic nenapsat, jelikoz mam s temito problemy celkem bohate zkusenosti. Nejsem zastance "chemickych" leku, protoze me se napr. po AD problemy hodne zhorsili, hlavne panicka porucha a uzkosti. Tlumici leky na tyto problemy ze me udelali chodici mrtvolu, ale kazdemu muze pomoci neco jineho... za sebe mohu rict, ze me pomohly treba Bachovy esence a vubec "prirodni" lecba. Z toho, ze je Sarka v Motole me zabolelo u srdce, psychiatricke lecebny nejsou nic prijemneho...take jsem tam stravila nejaky cas a na motol nemam dobre vzpominky, nehlede na to, ze tam doktori a zdravotnici spali s pacientkami...coz je naprosto neprijatelne. Kdyz jsem mela problemy jako Eliska, tak mi hodne pomohl rok oddych od skoly a nasledne dalkove studium, mozna by to nebylo pro ni spatne zvazit. Verim, ze se to vse za nejaky cas zase srovna. Me to trvalo 5 let a ani ted to neni uplne ok, ale jsem schopna relativne normalne fungovat. Hodne dela urcite i puberta, od 12 do 17 let to bylo strasne, srovnalo se az ted, co mi bylo 18.
    Omlouvam se za tak dlouhy komentar, ze pisu pate pres devate. Chtela jsem vlastne jen rict jestli by nestalo za to zkusit nejakou alternativu k praskum a psychiatrum. Holkam, aby se drzeli a nevzdavali, i kdyz to nekdy vypada hodne zle, vzdycky bude lip...Vam vyjadrit obdiv, ze to zvladate, protoze tohle je hodne tezka situace.
    Preji Vam krasny vecer a drzim palce. Jste bajecna!

    Eri

    OdpovědětVymazat
  19. Opravdu na sebe můžete být pyšná. Respekt! Věřím,že s Vaší péči se ty úspěchy dostaví,ale s nemocemi duše je to běh na dlouhou trať :( Je hezké sledovat,jak se Jeníček zlepšil a zároveň mě to i povzbuzuje (mám synka s PAS).Hodně štěstí.
    Simona

    OdpovědětVymazat
  20. Moje milá Maci, to, co by mělo být řečeno, už napsali ostatní. Chci jen říct, že Ti přeji hodně sil, holkám hodně sil. Jeníček je moc šikovný!! Moc na Tebe myslím. Tina

    OdpovědětVymazat
  21. Jste tou nejlepší mámou, kterou Vaše děti mohli získat!
    Zvládáte to skvěle, i když občas musíte mít pocit opačný.

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...