neděle 29. května 2016

Eliška a škola

Po přestěhování na sever Moravy zvládla Eliška nastoupit do třetího ročníku SŠ obor sociální činnost.
Stálo ji to spoustu sil a energie. Nechtěla tam chodit, odmítala, prosila, ale vždy se nějak přemohla.
Bylo to vyčerpávající pro všechny.
Před týdnem se Eliška zhroutila a do školy odmítá chodit úplně...

Nevím, CO dělat..zda ji nutit - dívat se na její zoufalství, bezmoc, utrpení, slzy....nebo ji nechat doma a vědět, že takhle je šťastná... doma na ID...a dali by jí vůbec invalidní důchod?

Její dnešní slova:
"Fuj, nechci o tom mluvit. Nenuť mě myslet na školu.
Nechci na to myslet. Už nikdy o ní nechci slyšet.
Strašně se bojím jen o škole někdo mluví, jsem pevně rozhodnutá, že už tam nikdy nepůjdu. Nezvládám to.
Už nikdy nikoho nechci z té školy vidět, s nikým nechci mluvit.
Pochopila jsem, že na to nemám, že to nezvládnu, že mi to k ničemu není.
I kdybych se to naučila jak básničku, tak to nedám psychicky... a teď, v tomto stavu, ani nejsem schopná se učit, nic si nepamatuju.

Strašně mě bolí břicho, mám sucho v ústech, buší mi srdce, chce se mi na záchod, třeští mi hlava, strašně se klepu jen na tu školu pomyslím, mám strašné úzkosti, nemám chuť na jídlo, brečím několik hodin, nemám chuť do života, když mě nutíš do školy.....co to je za život na antidepresivech a na Ataraxu? Nechci tam chodit, ničí mě to.
Už to nechci zkoušet, ničí mě to!!

Jak mě budeš nutit, spáchám sebevraždu.
Rozežírá mě to zevnitř, je to jak rakovina....
Bere mi to veškerou energii, vysává ji to ze mě, pak nemám sílu na nic.
Mám závratě, několikrát jsem dneska spadla.... můžou být závratě kvůli psychice?

Mám pocit, že nic nezvládám, nic nedokážu, nic nestíhám, nemám čas na kočky.... nebaví mě takovej život.

Celej rok se budu trápit kvůli maturitě, budu šíleně nešťastná, na antidepresivech, k čemu mi ten rok bude?! Stejně tu práci nikdy dělat nebudu.
Stejně do žádné práce chodit nezvládnu, možná tak brigádu přes léto, ale víc nezvládnu.

Čím víc mi budete říkat, že to zvládnu, ať tam chodím -  "tak na to nemysli, mysli na něco pozitivního, řekni si, že to zvládneš" - pak je to ještě horší...
To je to nejhorší, co mi můžete říkat...a tím víc budu brečet...
Nemám na to, nezvládnu to. Chci být doma, nechci nikam chodit... Prosím. Mami, nenuť mě!!

Nechci slyšet slova jako škola, portfolio, maturita ap. Je mi z toho strašně zle.

Škola je jen ztráta času, stres, utrpení, ničení života, žádná motivace. Dělat to nechci, k ničemu mi to není....stovky hodin, který můžu věnovat svým kočkám a být u toho šťastná....

Nesnáším otázky typu:
Víš kolik autistů má maturitu?
Víš kolik autistů to zvládlo?
Víš jak zklameš babičku?"

4 komentáře:

  1. Ami, buď idividuálny plán, alebo stratégiu s odborníkom a tú komisiu pre ID si podajte, Milovi to schválili...

    OdpovědětVymazat
  2. Fuu. Z toho je mi uzko. Par pocitu je mi znamych moc dobre. Treba ty podpurne vety. Cim vic je v tomhle stavu clovek slysi, cim vic vidi, ze nekdo je presvedcen o uspechu, je to horsi, nebot my citime opak.. je to silne a presto bagatelizovano. Vnimano jako dalsi zatez navic. Pocit ze dalsiho cloveka zklameme. V tomhle ji rozumim, pokud to ma stejne, pusobi to tak na me.
    O ID urcite zazadej. Myslim ze narok ma...
    Pokud to neni opravdu prechodne pak ji do te skoly nenut, neni to vsechno. Muzu to zkusit.. psat si s ni..jako nekdo kdo to sam studuje. Ale pochybuji ze se neco zmeni. Na druhou stranu.. skola opravdu neni vse. A pokud vi ze to dwlat nechce a nema k tomu vztah je to lepsi nez kdyby se treba na praxich trapila.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, trochu mi vrtá hlavou, proč prostě nezměníte obor na něco jednoduššího, nejdřív třeba s výučním listem - něco co by Elišku bavilo - něco se zvířátky (speciální kočičí škola asi neexistuje:-( ), nebo třeba švadlena - těch krásných šatů, co by si mohla ušít ;-), nebo výroba šperků.. a teď mě nic dalšího nenapadá... Bývá tam mnohem víc praxe, kde je volnější režim, ale samozřejmě to nemusí platit všude. A pak třeba i tam maturita :-) Mějte se hezky. Bára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nenašli jsme nic podobného (v Ostravě), co by ELišku bavilo...Není nijak manuálně zručná, ba spíš naopak, což u dětí s PAS bývá normální...navíc nikam nechtěla, že učňák je pro ni ponižující, když má "na vyznamenání"..ale možná to chce čas a pomalu dospěje i k tomu, že povolí...řešíme to ve škole, v SPC, s psychology, tak snad na něco přijdeme.

      Vymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...