Autíčko na ovládání

Takový velký zázrak.

Vlastně víc zázraků....

Vzácné chvilky, které se moc často nestávají.

Děti si chvilku hrají SPOLU a nehádají se....
Pouhé dvě minuty a srdce matky plesá radostí a úžasem....

A navíc si Jeníček HRAJE s autíčkem, které dostal....
I to je zázrak. Jeníček si "normálně" s hračkama nehraje....nezajímají ho.

Auto ho bavilo asi dva dny...
Ostatní říkají: "škoda peněz" mu něco kupovat... ale já mám pořád "potřebu" zkoušet, zda ho něco zaujme, či nikoliv... I když je pravda, že většina věcí, hraček, knih, úkolů skončí u kamarádek pro děti, ve školkách, školách, ap.... zkrátka je posílám nevyužité dál...

I ty dva dny za ty "peníze stály"...

I za tuhle vzácnou chvilku, kdy se Šárkou pár minut společně "spolupracovali"...

Stojí za to běžet rychle do domu, vzít foťák a zachytit je...
Fascinovaně se dívat, jak moje dítě vypadá chvíli "úplně normálně"...
...jak moje děti vypadají, že se mají rádi...

Možná jsem blázen, ale tyhle okamžiky mě neuvěřitelně nabíjejí a posilují kolikrát tak zkroušenou duši...

Rozevláté a nekoordinované pohyby Jeníčka mě nepřestávají fascinovat.

Autíčko už pár dní leží zavřené ve skříni a čeká, zda ho Jeníček zase někdy vezme na milost, ale vzácná chvilka i nadále rezonuje v mojí duši...

Díky Bohu za tyhle posilňující a nabíjející okamžiky.