Ožralé kamarádky

- "Mami, odvez mě do Bravantic."
- "Proč proboha, je deset večer."
- "Zdenka spadla do potoka." (normálně by se tomu člověk zasmál myslíc si, že je to vtip. Ne, není, Šárka se s takovými lidmi stýká a považuje je za své kamarády)

- "Jak může někdo spadnout do potoka?"
- "Je opilá...psala mi to Lída."
- "To je její poblém, ne můj. Nemá chlastat."
prásk dveřma

- "Musím tam jet..."
- "V žádném případě. Je deset večer, ráno jdeš do školy."
prásk dveřma

Za chvíli se vrátí:
- "Tak mi půjč auto."
- "Jsi se zbláznila, ne?!"  (nevím, zda to myslela vážně, vždyť nemá řidičák...ale otázka - ZASTAVILO BY JI TO?)

"...tak mi dej na taxíka...."
"Nikdy."
- "Jsi hnusná."
- "Možná, ale vůbec mi to nevadí."
prásk dveřma

- "Je deset večer a tma. Nebyla bys tam nic platná.
POKUD je to pravda, at Lída zavolá policajty nebo hasiče."

"Nikdy."
Prásk dveřma

Po nějaké době se mi povedlo Šárku přesvědčit, ať Lídě zavolá.... nakonec Zdenku našla....a ta chtěla jít na pivo... :-(
Pak se jí povedlo doprovodit ji domů a Šárka při poslechu hudby konečně usnula....

Adrenalin mi stříká i ušima. PROČ musím tohle prožívat? Proč proboha.

Den předtím si s ledovým klidem zakouřila v obýváku.... a ví, že nesmí....nejen proto, že je to cizí byt, že se doma nekouří či proto, že mám astma a alergii na cigaretový kouř.... odpoví mi, že má astma taky..no a?!