Je těhotná?

Ráno jsem jela se Šárkou na gynekologii. Už měsíc skuhrá, že ji bolí břicho.
Nevypadá nemocně, vesele si kouří, vesele nadává,  nic na ní není vidět, tak jsem vyhodnotila situaci tak, že jí nic není, že je to ZASE psychosomatické. Už před 4 lety ji převáželi z Opařan do Tábora do nemocnice s podezřením na slepé střevo..jen já jsem věděla, že to je zbytečné a NIC NENAJDOU...ale museli se "jistit".

Jenže pak mi volal Šárky kluk, že ji chudinku bolí břicho a mám ji vzít k doktorovi. Marné bylo vysvětlovat, že to k ničemu není...že kdybych ji měla brát k doktorovi pokaždé, když ji něco bolí, tak budu u doktorů víc než doma.
A tak si Šárka stěžovala ve škole a na Facebooku, jak má neschopnou matku, jak mě to nezajímá, že ji bolí břicho...a všichni ji litovali....

Stejně měla jít na roční prohlídku, tak jsem to vzdala a objednala jsem ji.

Už do telefonu jsem se snažila sestře vylíčit situaci, protože ji chtěla objednat až za měsíc... Šárka je psychicky nemocná, bere psychiatrické léky...a myslí si, že je TĚHOTNÁ, takže nemůže čekat měsíc.

Ona si myslí, že je těhotná (myslím si, že jí to dělá dobře, jak se o ni pak "kamarádky" zajímají... a její rádobymládenec o ni má starost, spíš tedy o to, kde by vzal peníze na potrat ..)
Šárka nechápe, že má antikoncepční tělísko, že nemůže otěhotnět.... Není to tak dávno, co jsem za to dala pět tisíc... možná 2-3 měsíce.
A tak si dělala těhotenský test. Nechápe, že není těhotná, protože má nejen tělísko, ale i těhotenský test byl negativní.
Ona tomu nevěří.
Nevěří tělísku, nevěří těhotenskému testu. Nevěří mně.

Dobrá. Kapitulovala jsem.
K doktorovi jsem ráno naklusala první, abych mu vysvětlila o co kráčí. Nechtěla jsem, aby hledal zánět, který není, aby řešil "hrozné" měsíc trvající bolesti a nedejbože ji třeba poslal do nemocnice....
Byl moc milý, podal mi ruku, poděkoval za informace....
Pak mi Šárka vynadala, proč jsem tam lezla....

Samozřejmě, že nemá zánět, není těhotná a na kontrolu má přijít za rok.

Myslíte si, že to Šárku UKLIDNILO?! JAK by se asi dalo očekávat?

Nikoliv. Příšerně ji to naštvalo.
Řekla mi, že určitě má zánět a doktor jí to nechce říct.

Přijely jsme domů a Šárka si řekla o ALGIFEN kapky.... hrozně ji bolí břicho. Doktor jí něco zatajuje, určitě má velký zánět, určitě ten doktor CHCE, ABY UMŘELA! Měla by ho žalovat.

Pak přijel manžel a už ve dveřích se s úsměvem zeptal:
- "Je těhotná?" (protože věděl, jaká je REALITA)

Odpověděla jsem: "ANO, čeká paterčata a má tak příšerný zánět, že musí být tři měsíce v nemocnici."

On na to:
- "NESLIBUJ!" a všichni tři i s Eliškou jsme propukli v hlasitý smích.

Škoda, že to k smíchu není, že je to spíš k pláči.
...Museli jsme už před léty zamknout obě lékárničky a léky vydávám jen na vyžádání a po zhodnocení zdravotního stavu. Jinak ji tu píchlo, tam píchlo a snědla kde co bylo (na lince, na stole, v lékárničce) - léky na vysoký tlak, na prostatu, na křečové žíly..cokoliv, co jí přišlo pod ruku....a samozřejmě tvrdila, že ona by si to NIKDY nevzala....

Podobně jsem ji letos a loni brala na oční....Loni tvrdila, že špatně vidí...uvěřila jsem jí a na oční jsem ji objednala...samozřejmě že vidí dobře. Letos jsem jí už nevěřila, ale tak dlouho skuhrala, půjčovala si brýle Elišky a říkala, že s nimi líp vidí, že se mi jí ZASE zželelo a na oční jsem ji vzala ZNOVU.... má kolem půl dioptrie, což není problém....
Ale říkám si, JAK tohle bude pokračovat dál.
JAK tomu zabránit?
Za půl roku jí bude 18. CO když pak půjde dopoledne k jednomu doktorovi, odpoledne k jinému, další den ke třetímu, protože nebude věřit, že jí nic není....

Jsou chvíle, kdy se cítím bezradná. Tohle je jedna z nich....